16.05.2010 [16:15], Karolka, ze série Múzáci, komentováno 39×, zobrazeno 5872×

Takže do třetice. A kdo za to může? Múza Bye, která mě svou povídkou tak rozbila, že jsem si nutně musela pořídit nějaké rozptýlení a Múza Amisha, která mi vnukla Alici.

Pečlivě jsem obrázek vycentrovala a pomocí špendlíčků připíchla na terč. Celá natěšená a spokojená jsem odkrokovala optimální vzdálenost a jako při duelech v historických filmech počítala kroky nahlas. V levé ruce jsem trochu rozrušeně třímala opeřené šipky.

Čelem vzad.

Přimhouřenýma očima jsem se zadívala na terč a vnitřně se koncentrovala, aby moje ruka byla pevná. Na první hod jsem si vybrala šipku s modrými peříčky.

Mělký nádech. Ruka se šipkou byla zvednutá a pokrčená.

Teď!

Edwardovi přímo do oka.

„Jo!“ Zavýskla jsem a cítila, jak se mi hrudí rozlévá spokojené teplo.

Já ti dám, pacholku nevěrnej!

„A pro vlčáka třebááá...“ Váhala jsem mezi smaragdově zelenou a červenou šipkou.

„Tak pojď, miláčku,“ broukla jsem si a už se zase soustředila. Věděla jsem přesně, kam se chci strefit.

Teď!

„Bingo! A máš po ptákách, kamaráde!“ To byl pocit!

No, jasně. Kdybych se nad sebou zamyslela – a to já vážně nehodlala udělat – musela bych uznat, že se teď chovám poněkud dětinsky. Zase jsem se nechala nachytat...

„Bídáci, mizerný!“ zavrčela jsem a moje ruka se už potřetí vymrštila směrem k terči. Edwardovi teď už z obou očí trčela různobarevná peříčka.

„Hádám, že teď už po žádný vočima házet nebudeš, zmetku.“

Počítač jsem měla vypnutý, bylo by to zbytečné plýtvání elektrickou energií. Klávesnici jsem odsunula stranou. Na jejím místě teď stála skoro prázdná sedmička Vavřince.

Doházela jsem všechny šipky a zbytkovou agresivitu použila na domalování oslích uší oběma krasavcům na teď už děravé fotce.

Ztěžka jsem dopadla do svého „psacího“ křesla a zatápala po skleničce. Teď, když jsem se už nemusela soustředit, se svět nějak podezřele houpal.

„Ťuky ťuk,“ ozval se veselý zvonečkový hlas doprovázený ťukáním na okno.

Beze slova jsem zula pantofel a mrskla ho tím směrem. Aktuálně jsem to měla v paži.

„To sou ale odporný škrpály!“ ozvalo se znechuceně.

Chvíli jsem zaostřovala svůj lehce ovíněný zrak.

To jsem si mohla myslet! Cha!

Na parapetu seděla Alice v tyrkysových sexy minišatech, s parádním účesem a diamantovým piersingem na křídlech. Mezi palcem a ukazovákem štítivě svírala mou rozšmajdanou domácí obuv.

„Máš postřeh,“ zabručela jsem.

Hodila botu za sebe do otevřeného okna a seskočila na zem. Byla mrňavá, ale krásná jako víla Zvoněnka. Jenže tyhle věci už na mě neplatí!

„Líbat tě nebudu! Na to zapomeň,“ zavrčela jsem. „A víno došlo!“ Rychle jsem do sebe na ex kopla poslední nalitou dvojdecku. Pokoj se pak nějak zúžil a zešišatěl.

Rozesmála se a zase to bylo jako rolničky, jenže mě to v tu chvíli akorát tak namíchlo.

„Nepíšeš?“ zeptala se rozverně a prstem přejela po zaprášené klávesnici. Chuchvalec, který se jí vytvořil na špičce prstu ledabyle odcvrnkla do mé prázdné sklenice.

„Co bys řekla?“

Teatrálně si povzdechla a posadila se na kraj stolu.

„Víš, v čem je tvůj problém?“ zeptala se hlasem psychologického poradce.

„Že nemám v oknech moskytiéry?“ zkusila jsem to.

Zamračila se na mě. Na moment zavřela oči, jako kdyby se potřebovala uklidnit, pak znovu nasadila úsměv a pokračovala.

„Jak můžeš něco solidního napsat, když máš na sobě tepláky a vytahaný flekatý triko?“ Přitom mě demonstrativně píchla prstem do ramene.

Mlčela jsem. Někde hluboko uvnitř to ve mně začínalo pěkně bublat. To mohlo znamenat jen dvě věci. Buď jí za chvíli seřvu, nebo pozvracím. Představa, že by se mi možná mohlo podařit oboje, mi vykouzlila na tváři blažený výraz.

„Ať tě to ani nenapadne,“ vykřikla a rychlostí světla se přesunula do bezpečné vzdálenosti.

Ach jo... Ona je to vážně Alice se vším všudy...

„Ale vraťme se ke tvému problému“ pokračovala.

„Vypotřebovanej Biolit?“ neodpustila jsem si.

Nešťastně zavrtěla hlavou a zase se ke mně blížila. Položila mi ruce na ramena a dívala se mi do očí. Její voňavý dech mě omamoval víc než víno. Pak jsem na ni dýchla já.

Prudce zamrkala a tiše zasténala.

Zazubila jsem se na ni.

Celá nesvá se ode mě odtáhla.

„Tak tohle je výzva,“ řekla sama sobě a pak jí pohled padl na prošpikované postavy Edwarda a Jacoba. Nápadně zbledla.

„Co to je?“ vyjelo z ní.

Začínalo mě to bavit.

„Múzáci. Ti, co sem lítali před tebou.“

Sledovala jsem, jak se jí ve stejný moment začala třást brada i kolena. Křídla nervózně rozrážela vzduch v pravidelných intervalech, jako by se Alice ovívala obrovským vějířem.

„Aha,“ špitla a pomaličku, nenápadně, začala couvat k oknu. „Tím se ale všechno mění,“ řekla nervózně a očima těkala mezi mnou a otevřeným oknem.

Když ucítila za zády okenní rám, viditelně se jí ulevilo.

„Ale nevíš, o co přicházíš. Vážně by ti prospělo, kdyby ses aspoň trochu...“

„Jedeš!“ sykla jsem na ni a naznačila pohyb směrem k šipkám zabodnutým v terči.

Jela. Tedy, vlastně letěla a bleskově.

„Aspoň si umej vlasy!“ ozvalo se zvenku nenávistně. „Takhle to vypadá, jako když ti na tý hlavě chcípla kočka.“

Vyškubla jsem šipku z Jacobova rozkroku a mrskla ji naslepo z okna. Řev, který se ozval nepatřil Alici. Bezpečně jsem poznala hlas pana Majera odnaproti.

Padla jsem na zem jako podťatá, aby náhodou v rozsvíceném okně neviděl mojí siluetu. Celá rozchechtaná jsem se doplazila k psacímu stolu a už se škytavkou se vydrápala do křesla.

„No, aspoň mám konečně o čem psát.“

Povídky od Karolky

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

«   1 2

19)  ambra (16.05.2010 21:30)

Přemýšlela jsem, že se buď rozchechtám nebo rozchechtám. Při představě, že udělám oboje dohromady, jsem se rozchechtala

17)  Lipi4 (16.05.2010 19:38)

Není co dodat jen ..... a ať žije Karolka a její Múzáci ..........takhle vypadá tvoje pravidelná čtenářka

16)  Abera (16.05.2010 19:05)

14)  Karolka (16.05.2010 18:50)

Bye: Já taky... Ale dyž von mě trápí...

13)  Bye (16.05.2010 18:49)

Se vykecávám, a na to nejdůležitější zapomenu!
Karolko, tohle už prosímtě Jakobovi nedělej! Já ho mám fakt moc ráda, víš?

12)  Lenka (16.05.2010 18:36)

Tak to je zase bomba.
Normálně si mě rozsekala. Počínaje šipkama na ty dva, pokračujíc Alicí a tepláky a vytahaným trikem. No a pak ta
chcíplá kočka, to už jsem se skoro válela pod stolem a dorazil mě pan Majer.
Karolko jsi úžasná.

11)  krista81 (16.05.2010 18:12)

Paráda, sice chudák Alice, ale skvělý, dostala jsi mě do perfektní nálady a to je zítra pondělí
Prostě a těším se na další - takovej Emmett by fakt nebyl k zahození.

10)  sakraprace (16.05.2010 17:25)

Úchvatné a skvělé, málem jsem si po...
Myslím, že bys to měla vzít z gruntu. Takový Emmett jako Múzák by mohl být super. Hmm, i když Carlislea si jako Múzáka nedovedu představit.

9)  Bye (16.05.2010 17:14)

Jejky, já už zase za něco můžu?
Proč Ti tu zaprášenou klávesnici nějak nevěřím?
Ale jinak je to přesný!
Akorát místo lahve vína, mám většinou pivní flašku.
A s nikým se o ni nedělím, to je bez debat!
Čas na větší osobní hygienu nacházím max obden, a není výjimkou, že se v poledne převlékám z pyžama.
Jídlo? Kdo tu zbytečnost vymyslel? Na džíny vel. 36 jsem musela minulý týden navléknout pásek, jinak bych na veřejnosti mohla nakonec chodit ve spoďárách...
P.s.: Obdivuju, jak dokážeš naprosto bezchybně vyhmátnout každý TW charakter. Alice je prostě Alice!

8)  AnneCullen (16.05.2010 17:11)

Na tohle jde použít jenom: No coment a spousta smajlíků...

7)  MaiQa (16.05.2010 16:55)

Klaním se. Nechtěla by jsi napsat o návštěvě ještě někoho? Do čtveřice všeho dobrého?

6)  Michangela (16.05.2010 16:49)

Sorry, ale teď se musím jít někam uklidnit. Ale nezapomenu!

5)  Nebraska (16.05.2010 16:46)

Budu volně parafrázovat Bye: Přerušované čtení je horší než přerušované spaní a přerušovaná soulož dohromady!
Přestože se mé děti hodně snažily, abych Múzu nedočetla, vyhrála jsem A je mi krásně A je mi Alice trochu líto, zvlášť po tom dýchnutí do obličeje jsem tu kuckala
Děkuju, Karolko! Dostala jsi mě do výborné Myškoidní nálady, tak jdu na to a konečně to dopíšu (A ano, jdu si vyzkoušet přerušované psaní )

4)  Paike (16.05.2010 16:41)

Tak jo, ty s těma Múzama umíš zamést
Tvoje šipkózní woodoo mě dostalo.
Škoda, že nefunguje.
Třeba jo.
Třeba jen trošku.

Ne, nevyžívejme se v násilí, woodoo nefunguje.
Ale co kdyby?

3)  Silvaren (16.05.2010 16:30)

Já z Tebe nemůžu, chybějící moskytiéra mě odrovnala.

2)  Hanetka (16.05.2010 16:21)

Kristepane! Na víc se nezmůžu!

1)  Amisha (16.05.2010 16:13)

No ty vo... ehm no to byla jízda tedy!
Perex popírám ještě bych z toho měla práci

«   1 2