25.04.2012 [21:00], Yasmini, ze série Můj vnitřní boj, komentováno 12×, zobrazeno 3193×

Jacob. Slash.

+15

Já za toho Setha nemůžu, on mi nic neřekl a pak to takhle dopadne...

Beruška

Mohli jsme se dát do opravy auta, sehnali jsme součástky i peníze na ně.

Červené auto s černými puntíky tiše trpělo pod našima rukama, asi proto, že hned na začátku jsme mu vyndali baterku. Doma dělaná nabíječka sice měla moji důvěru, jsem autor, ale hořící auto v mé dílně jsem prostě nechtěl riskovat. Ještě předtím jsem si ho zahřál na potřebnou teplotu, to aby olej pěkně tekl.

„Tak a s čím ti mám pomoci teď,“ koukaly se na mě Belliny štěněčí oči. Ne že by doteď pomáhala. Ale popocházení kolem a koukání pod moje ruce už ji nebavilo.

Kam ji postavit, aby si neublížila? Svraštil jsem obočí, byla to těžká otázka. Auto bylo na provizorní rampě, přesto se zpod něj nedostávalo snadno.

„Budeš mi podávat, nářadí. Co ty na to?“ Neumaže se, neublíží si.

S těmi slovy jsem zalezl pod auto. Tahle operace nebyla složitá. Vytočil jsem vypouštěcí šroub a nechal gravitaci udělat svoji práci.

„Hoď po mně ten hadr prosím.“ Bylo potřeba ho trochu očistit od nachytaných špon.

Usmála se a podala mi umolousané cosi. Odhadla to správně, tohle byl hadr.

„Tak jaké bylo sobotní kino? A kdo nakonec šel?“ Mechanicky jsem čistil šroub. Nemohl jsem jít, Pýchu a předsudek mám jako knihu rád, ale už jsem Sethovi slíbil, že ho ten večer budu učit jezdit.

„Jessica chtěla především uhnat Cullenovy.“ Z jejího směru se ozvalo zachichotání.

„Tak to se asi nezdařilo co?“ Cukaly mi koutky.

„Tak napůl, Edward nešel.“

„Myslel jsem, že to bude vadit i tobě. Je to přeci Bůh, ne?“ škádlil jsem ji.

Zčervenala. A mou otázku takticky zazdila. „S Jasperem je hrozná sranda. Gentleman každým coulem, a ten film ho fakt chytil. Půjčila jsem mu i knížku, když mě vezl domů.“ Zase se zahihňala a mě bodlo při tom jméně v podbřišku. „Pak ještě musel odvézt Jessicu.“

„Nezajel si náhodou?“ Pointa vtipu byla úspěšně doručena do mé hlavy.

„No právě, jen nevím, jak ho k tomu donutila.“ To už se smíchy svalila do křesla. „Protože vypadal celkem překvapeně, když odjížděl od nás.“

Odsunul jsem stranou vyteklý olej a pokusil se vyměnit starý filtr za nový. Po tom, co jsem si vzal na páčení šroubovák, to šlo jedna báseň. Zazátkoval jsem.

„Nalej tam prosím olej.“ Nechtělo se mi vylézat zpod auta.

Ozvalo se cinkání, cvaknutí, rána a zaúpění. Nevím kdy, ale zvládl jsem přemisťování, jinak se má rychlost vysvětlit nedala.

„Co se stalo?“

„Spadla mi kapota na ruku,“ pronesla omluvně. Prohmatal jsem jí prsty, vypadalo to jen na modřinu, ale jeden nikdy neví.

„Tak! Dám ti velmi důležitý úkol, sedni si do křesla a zkus přežít do večeře.“ Vděčně se na mě usmála. Ještě jsem jí doběhl pro led na tu ruku.

Otevřel jsem kapotu a nalil olej do nádrže a zkontroloval jsem, jestli dole neteče. Zdálo se to být v pořádku.

V tu chvíli se přiřítil Seth. „Tak jsem tady, jdeme jezdit?“

„Když mi pomůžeš, ještě to můžeme večer chvilku zvládnout.“ Začal se automaticky převlékat, až když byl ve spodkách, všiml si Belly. Potutelně se usmívala.

„Ahoj,“ vypravila ze sebe.

Odpověděl, jen ty zvuky se nedaly moc rozpoznat, zato se rychle otočil a oblékal si svoji kombinézu.

„Naposledy ses tu předváděl a dneska nic jo?“ Popíchnutí jsem si neodpustil. Možná neměl to správné spodní prádlo, já se narozdíl od zbytku obecenstva nedíval.

Povolil jsem šrouby na předních kolech a už radši mlčel, jeho pohled vraždil prostořeké jedince v místnosti.

„Jo, Jasper se na tebe ptal.“ Zatrnulo mi v zátylku, vlásek po vlásku se napínal k neunesení. „Prý jestli ještě chodíš běhat.“ Zněla tak jinak, nebo to bylo tím, že jsem jinak poslouchal?

Soustředil jsem se na opravu, sundal jsem kolo, odzávlačkoval pojistné čepy, opotřebované destičky jsem odstranil, ale klepaly se mi ruce. Ticho houstlo.

Co ještě říkal?

„Nevěděla jsem, že společně běháte.“

„Nevím, kdo za kým běhá.“ Podíval jsem se na Setha, který mi pohled příkře oplatil. „Ale já se s ním potkal jen jednou ráno. A to jsme se ještě pořádně neznali.“ Rozpáčil jsem přítlačné písty a vložil novou destičku. Ruce mechanicky vykonávaly jednotlivé úkony.

Ne že bychom se teď znali víc... zrádné myšlenky!

„Teď ještě seřídit ventily a předstih,“ pronesl jsem, ruce se mi třásly. Seth se toho naštěstí chopil.

Zhroutil jsem se do křesla vedle Belly. Ta jen tiše pozorovala mladíka předkloněného nad kapotou auta.

„Projedeme tu motorku, co vy na to? Zbytek dotáhnu zítra.“ Podíval jsem se po nich. Sethovi jen zasvítily oči a Bella se nesměle usmála. Byla nezvykle tichá.

Nechal jsem je nasednout do tátova auta a sám jsem jel na motorce. Užíval jsem si tu chvilkovou jízdu a ten svěží vzduch, co byl kolem.

Pak jsem předal motorku do rukou Setha. Jízdu zvládal perfektně, ještě mu ale chyběly zkoušky, tak musel někdo jezdit s ním.

„Nasedni Bells,“ lákal ji jak kočku na mléko.

Zasmála se a podívala se na mě.

„No na mě nekoukej, nejsem tvůj táta a rozum snad máš.“ Nenechal jsem se rozhodit. A podával jsem jí svoji helmu, byla větší, ale lepší něco než nic.

Nedočkavě nasedla. Ruce ovinula kolem jeho těla a Sethovi zasvítily oči. Protočil jsem panenky, ale něco uvnitř mě tak zvláštně bodlo, malý osten čehosi.

Silnice byla rovná a já jsem je sledoval. Dojeli na konec vyasfaltovaného úseku. Z dálky jsem slyšel Bellin smích, těsně než se rozjela motorka a přehlušila jakékoli ruchy okolí. Držela se pevně až křečovitě, přesto se jí to líbilo.

Kolečko několikrát zopakovali, připadal jsem si nikým nezván ve světě šťastných lidí. Sympatie z nich vyzařovaly a já se v nich topil.

Jiskřilo to mezi nimi. Dívali se navzájem do očí s takovou touhou. Bella klopila oči a Seth si ji zasněně prohlížel. Jako by mezi nimi projela jakási neviditelná energie, která je navzájem připoutávala. Nevšímali si okolí ani světa, co je obklopoval, byla kolem nich taková bublina jejich vlastního prostoru.

Připadal jsem si jak parazit na cizím štěstí.

Motorka zastavila kousek od mých nohou, a dívka sesedla. Najednou provinile vzhlédla mým směrem, jako by se ptala, jestli nedělá něco špatně.

Jen jsem se na ni usmál, i když do smíchu mi zrovna nebylo, divně to pálilo. Rozpřáhl jsem ruce a ona mi vklouzla do náručí.

Měkká, voňavá a roztřesená. Nebyl jsem příčinou.

„Pamatuj si, chovej se tak, abys byla v životě spokojená a šťastná. Neohlížej se na názory jiných, mě nevyjímaje,“ zašeptal jsem jí do vlasů.

A Seth je milej kluk. Toho bych ti stejně schválil, dodal jsem pro sebe v duchu.

Přes její ramena jsem mrknul na Setha, viditelně si oddechl. Jako by mu spadl kámen ze srdce.

Možná jsme potřebovali to schválení navzájem.

Ještě chvilku jsme se střídali v prohánění motorky. Bella byla povýšena do role závozníka. Po tiché dohodě, která mezi námi se Sethem proběhla, jsme se rozhodli, že ona řídit nebude. Ano, byl to krátký rozhovor, stačil jediný pohled.

Bella se ani moc nebránila.

Začínalo se smrákat. Závody jsme ukončili a rozprchli se domů. A ano, ti dva prchali společně.

Ležel jsem v posteli a sledoval strop, jednotlivé letokruhy, rýhy a suky. Přemýšlel jsem nad uplynulým odpolednem. Chtěl jsem rozluštit tu tíseň na hrudi.

Nakonec jsem ten trn v hrudi dokázal definovat, žárlil jsem.

Na to, že se můžou dotýkat a nikomu to nepřijde zvláštní.

Na to, že jejich polibek nikoho nerozběsní.

Na to, že já do průměrného světa nezapadám jako oni dva.

Na to, že když to nedokážu přijmout já, nepřijme to ani okolí.

Na to, že život není fér a osud švindluje při rozdávání karet.

Na to, že mám sakra omezený výběr...

Měl jsem na stropě dvacet čtyři prken a na každé jsem dokázal napsat jeden důvod, proč žárlím a stále jich bylo na tom stropě zatraceně málo.

To ráno jsem si přivstal a vynechal jsem sprchu.

Chtěl jsem ho vidět. Musel jsem.

Rytmus mých kroků zněl jako rychlá melodie menuetu. Potkali jsme se na stejném místě jako minule. K furiozu mých nohou se přidalo i moje srdce a jeho nohy.

Bylo to splynutí našeho tempa, dechu nebo prostě jen ta možnost být společně nikým nerušeni. Měl rozcuchané vlasy a koutky úst zvednuté v prvopočátcích úsměvu. Oplatil jsem mu ten klidný výraz, cítil jsem se jak hladina jezera, která nemá jinou možnost a musí se tvářit stejně.

Pod nohama nám křupal písek.

Přitahovali jsme se na hrazdě, vůbec jsem se nesoustředil. Svaly na jeho rukou se pravidelně zatínaly. Perlil se potem. Zasáhla mě ta jeho vůně. Citróny a skořice, jako mladé bílé víno.

Ustál jsem to a radši odpadl na zem. Dopadem jsem se probral a vyrazil zpět. Za pár okamžiků mě dohnal a sladil svůj krok s mým.

„Tak zítra ve stejnou dobu,“ odpověděl jsem mu na první otázku, kterou mi položil před pár týdny.

„Zítra.“ Jediné slovo s příchutí plástve medu. Tak jsem to cítil, když mi odpověděl plný sladkosti a něhy.

Poprvé to nebyl trest, ale odměna.

Ve sprše jsem kašlal na studenou vodu.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

12)  matysekmj (20.01.2013 23:31)

To je tak sladké.
Jen Seth a Bella mi nejdou nějak k sobě, ale necham se překvapit.

11)  kytka (09.11.2012 21:06)

Ach, zítra. Cože? Já ne, já teď hned jdu dál.Skvělé, děkuju.

10)  Clea (05.07.2012 14:32)

odpověď po několika týdnech
nádherně jsi vykreslila tu jeho žárlivost
a Bella a Seth? tenhle tvůj Seth se mi líbí, ale nejsem si vůbec jistá, jestli se mi to moc zamlouvá

9)  Michangela (16.05.2012 19:05)

8)  Yasmini (01.05.2012 21:26)

Tak jsem zpět, nějak jsem se toulala po luzích a hájích. Pozdě, ale přeci děkuji všem, kdo se odhodlal napsat pár písmenek případně smajlíků.
Evelynko: konzerva, klidně zůstaň, můžu ti klidně slíbit, že spolu budou, ale neudělám to jelikož, mě postavy žijí vlastním životem, ano u normálních lidí je to obráceně díky
Marcell: neboj, mám ráda HE, ale za jakou cenu že... díky
Ambro: automechanik jsem perfektní, především po několikahodinových rozhovorech se svým otcem, mám převážně teoretické základy díky
Twilly: díky
hanko: uvidíme jestli mu to půjde, takový tvrdohlavý mezek to je díky
Kalamity: díky
Bye:máme před sebou celý dlouhý den, může se stát cokoli, třeba nepřijde ráno neboj dočkáš se děkuji.
Y.

7)  Bye (30.04.2012 13:19)

Jacobovo zoufalství a zmatek a znechucení a touhu popisuješ naprosto perfektně!
A už se nemůžu dočkat, až nastane to dohodnuté zítra, protože Jasper vypadá, že je na tom stejně...
Takže Seth, jo? A co Edward? Ten se zdál celkem zaujatý prozměnu Bellou.

6)  KalamityJane (26.04.2012 16:46)

super!!!

4)  Twilly (26.04.2012 08:10)

Ty voe!!!! Krásný.... Snad se proberu a zvládnu napsat příště víc

3)  ambra (25.04.2012 21:52)

Yas, ty jsi automechanik!!!
Úžasné, jak s námi ořeš. Neřekneš nic a všechno Z Jaspera jsem rozklepaná mnohem víc, než v jakékoli hetero povídce (a to je to můj oblíbenec ).
Vpreparovala jsi mě do Jacobovy duše. Nevím, jak se jednou proderu ven . Netrpělivě vyhlížím další kapitolu

2)  Marcelle (25.04.2012 21:29)

Tenhle Jacob je milej, laskavej a je mi ho moc líto, ale určitě bude v pohodě. Bella se Sethem jsou moc zajímavej pár.

1)  Evelyn (25.04.2012 21:11)

jasmínko, tohle je tak úžasné! Kluk jako Jacob - milující auta, opravář, sportovec... smiřující se s tím, že ve vlastních očích není ten správný chlap I když nikde nemáš sáhodlouhé popisy míst, všechny scény vidím dokonale před sebou.
Bella a Seth? V tomhle jsem konzerva a vidím ji u Edwarda Ale to jiskření je krásný.
Perfektní, nadšení přetrvává a roste

1