01.03.2012 [10:30], Karolka, ze série Můj milý deníčku, komentováno 30×, zobrazeno 6016×

Tragický, tragický den...

Můj milý deníčku,

jsem strašně nešťastná! Je zvláštní, jak osud někdy zamíchá kartami. Ráno se člověk vzbudí, jako kterýkoli jiný den, ale brzy se ukáže, že nic není jako dřív. Tragédie se stávají náhle a nelze se na ně dostatečně připravit.

Tak jsem i já dnes ráno vstala, otevřela okno a zacvičila si pár protahovacích cviků. Zapnula jsem počítač a šla se vysprchovat. Ještě stále to byl úplně obyčejný slunečný den. Mou jedinou starostí byl Seth. Netušila jsem, jak se ke mně bude chovat a jak se mám já chovat k němu.

Sedla jsem si k počítači. Jako obvykle jsem si zkontrolovala poštu a dění na Twitteru. A pak to přišlo. Otevřela jsem stránky časopisu The People. Jako každé ráno. A svět už nikdy nebyl stejný.

To!

Není!

Možné!

Zděšeně a bez dechu jsem zírala na aktualizovaný žebříček celebrit.

F5

F5

F5

Ne, nepomohlo to.

ANGELINA JE DRUHÁ???!!!

Přitiskla jsem si ruku na ústa, abych potlačila vzlyky, které se mi draly z hrdla. Jak?! Proč?! Mohly za to snad ty šaty? Zavřela jsem oči, stejně jsem přes slzy nic neviděla. Co budu dělat? Chtěla bych být teď s ní. Musí být zdrcená. Objala bych ji a pak bychom si spolu daly vanilkovou zmrzlinu. Zůstaly bychom v pyžamu a koukaly na filmy s Bradem. Prostě bych byla s ní, aby jí náhodou nenapadla nějaká hloupost, třeba drogy nebo něco podobného.

Ozvalo se klepání na dveře. Realita. Svět se točí dál, Ruth. Musíš se sebrat a fungovat.

Osušila jsem si tváře, provedla pár mimických cviků a šla jsem otevřít.

Seth.

Nadechoval se, ale když mě viděl, zaraženě zmlknul. Možná už to taky ví?

V tu chvíli jsem mu prostě padla kolem krku a naplno jsem se rozeštkala. Už jsem nedokázala být statečná.

„Ruth?“ ozvalo se tiše a vylekaně.

„To bude dobrý…“ vzlykala jsem bublavě. „Já to zvládnu. Jen potřebuju pár minut...“

Pevně jsem ho svírala a v první chvíli mi ani nedošlo, že je pořád tak… horký. Hladil mě po zádech a mlčel. Vteřiny se měnily v minuty a jeho tričko v hadr na podlahu.

„Nemusíš se bát, Ruth,“ zašeptal. „Nic ti nehrozí. Nehnu se od tebe.“

Uměl být tak pozorný!

Statečně jsem se odtáhla a přikývla. Když jsem se na něj dívala přes slzy, připadal mi takový jiný. Milejší.

„Nechceš zůstat doma? Stejně by nebylo rozumný teď chodit do školy. Než se to vyřeší…“

Znovu jsem ho objala a rozeštkala se nanovo.

„To je tak sladký, Sethe… Ale já…“ Smrk, smrk… „To nejde. Člověk se nesmí vzdát a nechat se zahnat do kouta. Zvládnu to.“

Pevně mě objal.

„Jak myslíš. Ale podle mě je to šílenství. Každopádně… se mnou můžeš počítat. Postarám se o tebe. Nic se ti nestane.“

Bylo to jako ta nejkrásnější a nejdojemnější scéna z oscarového filmu.

„Díky,“ pípla jsem.

Pak jsem mu neohrabaně uhladila mokré tričko.

„Jdu se připravit.“

„Počkám na tebe.“

Dala jsem si ještě jednu sprchu a zjistila, že se cítím mnohem líp. Sdílená bolest je přeci jen snesitelnější. Hlavu vzhůru! Zítra je taky den. Třeba se ráno všechno vrátí do starých kolejí a Angelinino jméno vystoupá na první příčku, kam právem náleží.

Do školy jsme jeli mlčky. Seth si sedl za volant a já ho nechala. Nějak to patřilo k jeho dnešní roli. Vnitřně jsem se cítila podivně rozechvělá. Snažila jsem se soustředit na to, že za chvíli uvidím Fentona. Proto bylo nutné neplakat. Nemůžu se před ním přece objevit oteklá!

Zaparkovali jsme před školou. Seth vystoupil, obešel auto a galantně mi otevřel dveře. Dokonce mi nesl tašku. Neustále se rozhlížel, jako by něco hledal. Ve tváři měl takový sveřepý mužný výraz. Zlatíčko.

U vchodu čekaly mé přítelkyně. Amanda se tvářila jako bouřkový mrak. Jakmile jsme se k nim přiblížili, něco zasyčela, sjela pohledem ze mě na Setha a zase zpátky a uraženě odešla. Hilary se s omluvným pokrčením ramen vydala za ní. Tohle budu muset hodně vysvětlovat. Ale jen co jí napíšu, co se stalo (vážně nechápu, deníčku, že už to nezjistila!), jistě bude mít pochopení.

„Mám teď angličtinu. A ty?“ zeptal se mě Seth.

„Matematiku.“

„Půjdu s tebou,“ prohlásil nekompromisně. Jeho milé chování mě opět málem rozplakalo.

„Jsi tak sladkej,“ pípla jsem se staženým hrdlem.

Překvapeně zamrkal a lehce zčervenal. Zamumlal něco ve smyslu, že to nestojí za řeč, a jemným tlakem na záda mě směroval do školní budovy. Bylo to skvělé. Jako bych měla opravdového velkého bratra. Možná by u nás mohl zůstat?

Amanda seděla v lavici a vypadala opravdu hodně rozezleně. Chtěla jsem zamířit k ní a udobřit si ji, ale Seth mě zastavil.

„To není rozumný. Měla bys radši zůstat se mnou.“

Nerozhodně jsem se na něj dívala. Nakonec jsem ho poslechla.

Promin. Jsem na tom dnes spatne. Truchlim pro Angelinu. Seth mi jen pomaha prezit. Neboj se, je stale volny.

Uslyšela jsem tiché pípnutí z Amandiny tašky. Nejdřív se zdálo, že si to nepřečte, ale nakonec se s velmi otráveným výrazem přeci jen sehnula a mobil vytáhla. Četla. Pak se prudce otočila, v očích naprostou hrůzu.

„Co je s Angelinou?!“ vykřikla ve chvíli, kdy do učebny vcházela Khanová.

„Pokud se nejedná o kandidátku na Nobelovu cenu v oboru matematiky, tak vás to právě teď nemůže zajímat!“ zvolala sarkasticky.

Amanda se zkroušeně posadila a vrhala po mně tázavé pohledy. Ubohá dívka, teď se to dozví z textovky. A nebude mít nikoho, kdo by ji objal.

Angelina je druha…

Sotva slyšitelné pípnutí. Amanda sklonila hlavu. Vzápětí se ozval srdceryvný výkřik. Automaticky jsem Setha chytila za ruku. Amanda vyskočila a s pláčem vyběhla ze třídy. Dnes podruhé jsem si musela přitisknout ruku na ústa. Z očí mi tekly slzy. Mám běžet za ní?

„Vážně jsme měli zůstat doma,“ zašeptal Seth. „Je pochopitelný, že jsi rozrušená. Člověk není v ohrožení života každej den, že jo?“

Byl tak pozorný! Pochopil hloubku mého utrpení. Ano, bylo to na hranici ohrožení života. Jeho starostlivost mi ale znovu dala novou sílu.

„Zvládnu to,“ odpověděla jsem tiše. Uznale se pousmál. Byl vážně sladký.

Jakmile zazvonilo, vyrazila jsem z učebny, Setha v patách. Zamířila jsem k dívčím toaletám. Když jsem chtěla vejít, jemně mě chytil za loket.

„Nebuď tam dlouho, jo? Ať nemusím mít strach. Nerad bych tam vrazil a způsobil pozdvižení.“ Zazubil se. Až se mi z toho úsměvu zatočila hlava. Bratr. Ovšem.

Vešla jsem na toalety a pečlivě prohlédla všechny kabinky. Amanda nikde. Zkusila jsem i telefon. Nic. Ubohá. Možná potřebuje být sama, aby to mohla vstřebat.

Vrátila jsem se za Sethem.

„Není tam,“ vysvětlovala jsem.

Ustaraně se zamračil. Že by o ni přeci jen měl zájem? Nebyl to příjemný pocit.

Rozhlížel se, vypadal zamyšleně.

„Priority,“ povzdechl si a pak mě vzal kolem ramen. „Takže, co máš teď?“

Připadala jsem si podivně vláčná.

„Hoříš,“ špitla jsem zmámeně.

Rozpačitě se odtáhl.

„Máme to v rodině.“ Odkašlal si. „Kam teda jdeme?“

Zčervenala jsem.

„Biologie.“

Jeho výraz se okamžitě změnil.

„To si nech ujít!“ prohlásil rezolutně.

Vykulila jsem oči. Jak to jako myslí?! Ztěžka jsem polkla. Začínala jsem mít pocit, že Seth snad proti Fentonovi něco má.

„Nejsem ve stavu, abych se mohla víc rozrušovat,“ odporovala jsem chraplavým hlasem. „Musím tam jít. Je to… osobní.“

Mračil se. Vyloženě mě probodával nesouhlasným pohledem. Až se mi z toho udělalo horko.

„Sedneme si hned u dveří,“ prohlásil. „A při první známce potíží mizíme.“

Potíží? Nechápala jsem. Nicméně jsem mu to odkývala.

Připravila jsem si věci na stůl a netrpělivě hypnotizovala dveře. Zvonilo už před pěti minutami a Fenton nikde. Seth mi připadal velmi napjatý.

Dalších pět minut.

Angelino, jak ti asi je?!

Fenton nikde. Seth nervózně ťukal tužkou o desku stolu. Nespustil oči ze dveří ani na okamžik. Zuby zaťaté, až se mu tváře boulily.

Pět minut.

Srdce mi usedalo. Copak mě dnes nečeká už žádná radost? Copak se mi včera večer jenom zdál? V hrudi jsem cítila zvláštní tlak a naléhavost.

Dveře se otevřely. Tužka v Sethově ruce praskla. Zadržela jsem dech.

Vešel.

Ach…

Ovanula mě neskutečně nádherná vůně. Čerstvý závan sprchového gelu a pak parfém tak omamný, že mi z toho až klopýtlo srdce.

Seth zavrčel. Nevěnovala jsem mu pozornost. Fentonovy oči totiž bez zaváhání ihned zamířily ke mně. Ve tváři potěšený úsměv. Stál skoro na dosah. Byl tak…

„Má make-up, nebo co?!“ ozvalo se tiše ale popuzeně vedle mě. Na okamžik jsem se na Setha podívala. Naštvaně poletoval pohledem mezi sluncem ozářeným oknem a Fentonem.

Make-up? No a co? Je jednadvacáté století. Brad ho určitě taky používá. Minimálně při natáčení.

Znovu jsem uvízla ve Fentonově fialkovém pohledu. Snad navěky. Ne, on nemohl potřebovat make-up. Jeho pleť byla dokonalá, hladce oholená. Na první pohled jemná. Odhadovala bych tak odstín Ivory Beige.

A ten pohled. Díval se na mě úplně hladově! Nejraději bych přelezla stůl a nechala ho udělat cokoli, co by chtěl. Bez ohledu na to, kdo se dívá. On tak voněl!!!

„Slečno Fishermannová?“ oslovil mě polohlasným sametovým hlasem, který mi okamžitě způsobil elektrizující mrazení vzadu na šíji.

Vrčení. Horká ruka mě chytila za paži. Seth. Nevnímala jsem ho.

„Mohla byste mě, prosím, následovat do kabinetu?“

Zajíkla jsem se.

Ano! Kamkoli! Cokoli!

„Ne!“ ozvalo se zuřivě vedle mě. Leknutím jsem sebou trhla. Přesto jsem se nedokázala úplně soustředit. Pohled se mi znovu stočil k fialkovým očím. Vstala jsem.

Seth doslova vyskočil. To, co se dělo potom, musela být jen zlá noční můra. Svou hrůzností to ale zcela odpovídalo neblahým událostem dnešního dne.

Můj znovu-zase-proč pomatený skoro bratranec jediným úderem ruky překotil náš stůl a přinutil tak Fentona uskočit. Mě chytil za ruku a cpal mě ke dveřím. Celou dobu se stavěl mezi mě a profesora biologie.

Slyšela jsem dvojí vrčení a nešlo mi do hlavy, kde se bere to druhé.

„Stůjte!“ zvolal Fenton. „Vyučování ještě neskončilo! Jak se opovažujete!“

Snažila jsem se vytrhnout ze Sethova pevného sevření, ale neměla jsem šanci. Zoufale jsem Fentona prosila pohledem, aby mě předtím šílencem zachránil a on opravdu zareagoval. Vystartoval proti nám.

Prudký náraz, uhodila jsem se do temene o veřeje dveří. Záblesk. Halucinace v podobě obrovského pískového vlka. Všichni kolem křičí. Propadám se do tmy.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

«   1 2

10)  AnneCullen (01.03.2012 15:06)

Bože, vážně se nechápu, že jsem přečtení téhle povídky odkládala! Jako by jsi snad ty někdy napsala něco, do čeho bych se okamžitě nezbláznila! Prostě... paráda Karolko!

9)  THe (01.03.2012 15:01)

Ježíši! Ona truchlí pro Angelinu! Jej, ona o Angelině a slaďoučkej chdáček Seth o Fantomovi (Fentonovi, promiň).

8)  julie (01.03.2012 13:07)

Je-ži-ši-kri-ste teda,kde ty nápady bereš Ale Seth je takovej sameťáček,jenom mě nenapadá,jak vysvětlí toho vlka

7)  Bosorka (01.03.2012 12:20)

On se přeměnil ve tříde? Sežral učitel Amandu?
musím mít další kapitolku, prosím!!!

6)  Marcelle (01.03.2012 11:40)

ANGELINA JE DRUHÁ! Bože, to by mě taky zabilo Je to skvělé, puberta je věc zábavná - z dálky

5)  Bye (01.03.2012 11:17)

Takže dnes telegrafiká zpráva z průběhu mého prožitku:

"Tragédie se stávají náhle a nelze se na ně dostatečně připravit."

F5
F5
F5

"Objala bych ji a pak bychom si spolu daly vanilkovou zmrzlinu. Zůstaly bychom v pyžamu a koukaly na filmy s Bradem. Prostě bych byla s ní, aby jí náhodou nenapadla nějaká hloupost, třeba drogy nebo něco podobného." Uáááááááááááááááá

"Už jsem nedokázala být statečná."

"Ve tváři měl takový sveřepý mužný výraz. Zlatíčko."

"Ubohá dívka, teď se to dozví z textovky. A nebude mít nikoho, kdo by ji objal."

"Až se mi z toho úsměvu zatočila hlava. Bratr. Ovšem."

"Make-up? No a co? Je jednadvacáté století. Brad ho určitě taky používá. Minimálně při natáčení." Ááááááááá Měl ho. Brad ho měl asi před týdnem!

"A ten pohled. Díval se na mě úplně hladově! "

A pak už jenom...
A kde je ta Amanda???!!!
Je profesor opravdu zloun?

Karolko, perfektní. Dokonalý. Pipina jedna pubertální. Jak to děláš, že se do ní tak vžiješ?

4)  Empress (01.03.2012 11:06)

Keď už nedorozumenie, tak poriadne
Ale ten koniec... Chudáčik Seth taký sladký a taký statočný
Ako to len dopadne ? Teším sa na rozuzlenie, ktoré bude dúfam čím skôr

3)  Twilly (01.03.2012 10:50)

Hněduli, málem se mi roztrhla pusa... áááááááá Angelina druhá!!!!!!!! a slaďour Seth byl přímo k sežrání, to mi věř! A ten konec? Byl přímo akční! Amanda kouzelná... ty jsi kouzelná, Hněduli. Dík moc moc moc moc moc moc moc Hele, že bude i SPOV? Nenech se prosíííííííít

2)  SarkaS (01.03.2012 10:47)

Jo, tak tomuhle se říká naprosté neporozumění... Lepší příklad bych nenašla i kdybych hledala Boží, Karolko A ten konec přeměna ve třídě? Nebo to se jí zdálo nebo to jako fakt??? Podejte vysvětlení, vojíne! Dobře tak ne, pochop, to rozrušení, úchylka na Jaspera a tak... chi...

1)  sfinga (01.03.2012 10:39)

Milý deníčku, opravdu může existovat poberťačka, která se hroutí jen proto, že její celebrita není první v top ten? Ach jo, asi existujou
Ježíš, ale chudák Seth. Ve slunné Kalifornii se potká s krvežíznivým upírem a sakra, je to jeho učitel. Jak tohle dopadne, jak jen tohle dopadne

«   1 2