10.02.2012 [10:15], Karolka, ze série Můj milý deníčku, komentováno 48×, zobrazeno 8024×

Od událostí popsaných v BD uplynuly dva roky. My se přesuneme do slunného L. A., kde ve velkém domě s bazénem žije Ruth Fishermannová se svými rodiči. Ruth je sedmnáct, píše si deník a zaznamenává do něj každodenní události svého života. My ji zastihneme v den, kdy se k nim nastěhuje vzdálený bratranec Seth Clearwater, který se velmi rychle stane hlavní postavou jejích deníčkových zápisků. Ano, stránky deníku se začínají plnit slovy jako: debil, imbecil a otrapa. A to ještě netuší, co ji všechno čeká...

Můj drahý deníčku,

můj život skončil. Vím, že si člověk rodinu vybrat nemůže, ale vážně uvažuji, že napíši Angelině, jestli mě nechce adoptovat. Má už přece dítě z Asie a Afriky, ale indiánku žádnou.

Následující školní rok totiž zaručeně nemohu přežít. Když mi naši oznámili, že k nám po prázdninách přijede bratránek Seth, ještě jsem netušila, co mě čeká. Pamatovala jsem si ho jen matně, z několika dovolených, které jsme strávili v té jejich vesnici na severu. Byl docela prima, až na to, že se mi jednou pokusil nacpat živé (!) žížaly do šuplíku se spodním prádlem. Ale to už je celé věky, takže už z toho snad vyrostl, nebo ne? Škola v rezervaci prý letos prochází rekonstrukcí, a tak se teta Sue rozhodla poslat Setha k nám, do L. A.

Když se včera večer objevil za dveřmi, v první chvíli jsem si myslela, že nás přepadli. U nohou mi přistál umoulousaný bágl. Než jsem se toho kluka, co vypadal jako dvoumetrový bodyguard šéfa nějakého pouličního gangu, stihla zeptat, co je zač, případně zavolat na otce, že nás zase přišel obtěžovat námezdní zahradník, popadl mě ten obr v pase, zvedl do výšky a dal mi pusu na tvář. Když mě zase postavil, prohlásil: „Čau, Ruth! Tak jsem tady! Máte kabelovku?“

Vždy jsem si přála mít sourozence. Měla bych větší šanci, že mě otec pustí na nějaký ten víkendový večírek. Po příjezdu Setha jsem ale změnila názor. Náš dům (a to má prosím deset místností!) ho náhle byl plný. Netuším, jak to dělá, ale ať se snažím sebevíc, nedokážu se mu vyhnout. Dnes jsem si schválně zapsala celé to utrpení chronologicky.

2:45 Budím se zvukem vrtačky a pilky na železo. Vyděšeně popadnu repliku vázy, kterou loni vydražila Madonna, a rozklepaně se plížím na chodbu. Ten zvuk vychází z pokoje pro hosty, do kterého se nenastěhoval nikdo jiný, než ten otrapa Seth. Až těsně za jeho dveřmi pochopím, že se nejedná o zvuk elektrického nářadí. Seth prostě chrápe.

3:15 V teleshoppingu si objednávám naprosto luxusní bižuterii.

6:30 Málem umírám na infarkt (a ať mi nikdo netvrdí, že to v sedmnácti nejde!). Probudí mě rána jako z děla. Vyskočím z gauče, na kterém jsem musela usnout hned po repríze Glee, a vykřiknu. Celou místnost ozařuje jen televizní obrazovka, protože na noc v přízemí stahujeme bezpečnostní žaluzie. Ve dveřích se rýsuje ohromná postava a mě dochází, že se k nám někdo vloupal a teď nás tu bude terorizovat. Ihned se taky rozhoduji, že mu své panenství nedám, to se radši nechám zabít.

„Sorry, Ruth. Jen jsem hledal něco k jídlu. Já to po sobě hned uklidím, jo?“

Postava udělá krok dopředu a ocitá se v záři obrazovky. Už je jasné, že zřejmě neumřu. Je to jen on. Svlečený do půl těla, s rozcuchanými vlasy a navzdory provinilému tónu se jako obvykle bezstarostně usmívá.

Chci mu říct, že je idiot, ale v ten moment se pohledem zasekávám na tom nahém širokém hrudníku a taky na zvláštním tetování, které má na rameni.

„Jo,“ odpovídám zmateně a pak se šourám do patra, abych se pokusila trochu dospat. Docházím k závěru, že Seth Clearwater by mi sice křížovku vyluštit nepomohl, ale koukat se na něj docela dá.

8:45 Ten kretén si na otci vyžebral sekačku na trávu a jal se upravovat naši zahradu. Ale já přece ještě spala a on to musel vědět!

„Drahoušku, je to náš host. A rád by si venku udělal takovou malou tělocvičnu. Je od něj přece hezké, že se o to sám postará,“ uklidňuje mě matka.

11:00 Ukradl mi mou koupelnu! Už jsem sahala na kliku, když se přiřítí on, zazubí se na mě a se slovy: „Promiň, Ruth, ale děsně jsem se zpotil,“ proklouzne kolem mě a zabouchne mi dveře před nosem. Když mě tam po dvaceti minutách konečně pustí, uklouznu na dlaždicích a narazím si zadek. Voda je úplně všude. Na zdech, na podlaze, dokonce i na stropě. Vypadá to tu, jako by někdo koupal malamuta. Ty frkavé zvuky a zpěv mě asi měly varovat.

12:30 Nedojedla jsem svůj oběd. Jednak už jedenáctým dnem držím dietu Calisty Flockhart a jednak se mi při pohledu na stolujícího Setha nepodaří už pozřít ani sousto. K jídlu přišel zase do půl těla (prý je tady v L. A. nesnesitelný vedro) a navíc své tři porce zhltl takovým způsobem, že jsem si zpětně nebyla jistá, jestli si vůbec stihl vzít příbor. Když odešel, navrhla jsem matce, že by příště klidně mohl jíst z misky, která nám zůstala po zesnulé kolii Dianě. Oba rodiče mě ale svorně vypeskovali za nedostatek taktu.

14:30 Snažím se utěšovat tím, že jsme vlastně jen vzdálení příbuzní. Sethova máma a moje máma jsou sestřenice, takže zase tak moc toho společného nemáme, no ne? Volala jsem Amandě. Ptala se mě, jestli je to výstavní kousek. Odpověděla jsem jí, že je to imbecil.

16:30 Už tři hodiny cvičí. Jeho hekání, funění a občasné výkřiky, když s výskokem kope do boxovacího pytle, který si zavěsil na strom, mě neskutečně ruší. Nedokážu se soustředit na velice zajímavou debatu, která se na Twitteru rozpoutala poté, co Cindy Quinnová zveřejnila a pak zase rychle stáhla svou fotku nahoře bez, kterou si sama (!) pořídila před zrcadlem. Nakonec to nevydržím a vykouknu z okna. Nejdřív si pomyslím, že je to fakt blázen. Venku je pětatřicet ve stínu a on metá salta, buší do toho pytle a občas prostě oběhne zahradu.

Pak si zase (!) svlíknul tričko.

A šortky.

Pod kterými neměl vůbec nic.

A skočil do bazénu.

Zavolala jsem Amandě. Je to imbecil, ale výstavní kousek to je.

18:00 O misce po kolii Dianě už se raději nezmiňuji a hledím si svého. Přistihnu ale matku, že se na Setha během večeře tak nějak zamyšleně dívá. Vzápětí se zahledí přesně na to místo, kde během jídla Diana sedávala. Vítězoslavně se na matku usmívám.

„Co kdybys dnes večer vzala Setha do kina?“ táže se ta žena s nevinným úsměvem. „Zítra už začíná škola, tak ať si ten poslední den prázdnin ještě užijete.“

Chci odvětit něco v tom smyslu, že bych si ráda zopakovala nějaké učivo z loňského ročníku, ale ten bídák se toho okamžitě chytá a prohlašuje, že to bude určitě bomba a že si koupí ten největší popcorn, co budou mít. Prostě to nepřežiju…

23:00 Nemůžu usnout. Kino jsem nakonec docela přežila. Seth mě totiž nechal vybrat film (asi mu šlo hlavně o ten popcorn). Navíc jsme nenarazili na nikoho známého, tak jsem nemusela trnout, že mě Seth ztrapní. Naštvala mě jen ta parta blondýn, které se na něj ve frontě na popcorn lepily a ohmatávaly (!) mu bicepsy. A taky ta holka, která nám kontrolovala vstupenky u vchodu do sálu. Prý po tomhle filmu končí, a jestli by s ní Seth nechtěl někam jít. Tak jsem jí řekla, že by teda nechtěl a že je tady se mnou. Seth na to nic neřekl, jen pokrčil rameny a zamířil do sálu.

Teď už zase cvičí. Tedy… docvičil. Plave venku v bazénu a mě to nepopsatelně ruší. Vstávám z postele a zapínám monitor počítače. Na Twitteru už skoro nikdo není. Posledních deset Tweetů jsou výkřiky typu: „Nenávidím školu!“ a „Zítra ve škole určitě umřu!“

Zafuním a nakonec se nějak dostanu k oknu. Vidím Setha, jak udělá ještě dvě tempa a pak se opírá o okraj bazénu. Zvedne hlavu a já ucuknu, protože se bojím, aby si nemyslel, že ho třeba šmíruju. On se ale zadívá na nebe a pozoruje měsíc. Má při tom takový zvláštní nesethovský pohled. Neusmívá se. Je spíš zamyšlený.

Pak se jediným pohybem vymrští z bazénu a natáhne se po ručníku. Suší si ty černé vlasy a já ztěžka polykám, protože na Olympijském poloostrově zřejmě o plavkách ještě neslyšeli. Díky tomu ručníku na hlavě můžu na chvíli zapomenout, že je to ten otrapa, co přijel, aby mi zničil život. Mám spoustu prostoru myslet na to, jak se jeho mokré tělo leskne. Je to vlastně první nahé mužské tělo, které jsem kdy viděla, když nepočítám hru „Ukaž“, kterou jsme hráli ve školce.

Seth se náhle podívá přímo na mě. Jsem tak vyděšená, že se ani nedokážu schovat za závěs. Na jeho tváři se tentokrát rozlije naprosto typický sethovský úsměv od ucha k uchu. Sehne se, aby sebral své věci, přehodí si ručník přes rameno a tak jak je s pohvizdováním zamíří do domu.

Tohle bude můj konec.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

«   1 2 3

8)  dorianna (10.02.2012 11:48)

Přistihnu ale matku, že se na Setha během večeře tak nějak zamyšleně dívá. Vzápětí se zahledí přesně na to místo, kde během jídla Diana sedávala. - tak tohle mě složilo ))))))))))))))))))))

6)  Lenka (10.02.2012 10:53)

Já jsem si sice nepoprskala monitor, ale byla jsem velice blízko udušení rohlíkem.
Karolko ty mě zabiješ! Chechtala jsem se tady jako pako.
Díky za to krásné pozvednutí nálady.

4)  KalamityJane (10.02.2012 10:42)

Tak tohle je ještě lepší, než jsem čekala. Skvěle odlehčené, nadnesené, přesně tímhle jsem potřebovala proložit povinnou četbu Díky a těším se na další kapitoly

2)  KalamityJane (10.02.2012 10:36)

Téééééda, ani nevíš, jakou jsi mi udělala radost. Zrovna dneska ráno jsem vzpomínala na ZOOM a Kukačku a říkala si, kdy se asi objeví něco nového. Vážně mám velikou radost a teď už si to jdu přečíst.

1)  Bosorka (10.02.2012 10:21)

Sice jsem ještě nečetla, ale musím - Karolka

«   1 2 3