06.02.2012 [14:30], Grace, ze série Můj milovaný mimoň, komentováno 43×, zobrazeno 7896×

Ahoj, pokud máte náladu na totální oddechovku, ve které se vrátíme na střední školu ve Forks, Bella nebude tak úplně mlčenlivá slečna divná a Edward zamindrákovaný upír se spoustou problémů, můžete si dát tuhle nenáročnou povídku. Bude to jen pár kapitol, tak snad vás neumořím.

Všichni se na něj těšili.

No tak jinak.

Všechny se na něj těšily. Protože Cullenovic hoši sice byli úžasní, ale měli jednu zásadní chybku – byli zadaní.

Když se rozkřiklo, že k té dokonalé čtyřce přibude další sourozenec, na forkské střední prudce stoupl počet rozchodů. Místní kadeřnictví měla fofr a nákupní výlety do Port Angeles byly na denním pořádku. Alice mlčela jako hrob a tím jen stupňovala naši zvědavost.

Nakonec znervózněl i Mike.

„Co se ti stalo?“ vytřeštila jsem na něj oči. Čekal na mě jako každé ráno, ale tentokrát nevylezl z auta. Na první pohled mi bylo jasné, proč.

„To máma,“ snažil se z toho vykecat.

„Dovolil jsi mámě, aby ti sahala na vlasy?“ ušklíbla jsem se. „A taky ti nakoupila tyhle věci?“ mávla jsem rukou k jeho slušňáckým kaťatům a bundě, která ani omylem nepřipomínala bundu kapitána fotbalového týmu, ve které jinak pravděpodobně i spal.

„No,“ zamumlal a zrudnul.

„Miku?“

„No co, musím pořád vypadat jako tupý hovado?“ trhnul naštvaně rameny.

„Ale ty jsi tupý hovado,“ usmála jsem se na něj a líbla ho na tvář. „Moje malé sladké tupé hovádko.“

Zakoulel očima a přitáhl si mě na klín. Okamžitě jsem ucítila, že sice vyměnil kalhoty, ale ne jejich dotěrný obsah.

„Miku!“ praštila jsem ho pěstí do hrudi a vrátila se na svoje sedadlo.

„No co, to jsem prostě já,“ zazubil se. „Na mě je spoleh, lásko.“ Jo, to měl pravdu. Spolehlivě jsem s ním mohla zůstat maximálně pět minut o samotě. Jinak hrozilo, že moje nevinnost se až příliš snadno stane historií.
Byli jsme dokonalý pár. A starý pár. Otravoval mě už na základce a v prváku na střední jsem to vzdala. No tak jo, nebyl Einstein a na moje knížky se díval jako na ztrátu drahocenného času, který by se dal využít mnohem líp. Například běháním po hřišti, hraním vymaštěných her a provozováním pettingu. Ale byl oblíbený, byl hezký, byl milý a občas se mi zdálo, že nemá rád jenom moje prsa a můj zadek, ale i mě. Bellu Swanovou.

To, že se cítil ohrožený klukem, kterého ještě ani neviděl, mě dojalo.

„Jsi trouba. Myslíš, že se otevřou dveře, nakráčí další Cullen, mně se podlomí kolena a zapomenu na tvý jméno? Na tvůj drzý jazyk ve svým krku a na tvou pracku pod svým trikem? Ach, jak bych mohla!“ Chvilku na mě zíral, a pak se konečně rozesmál. A já s ním.

„Tak jo, zítra se zase převlíknu. Pokud mi máma ty věci nevyhodí,“ zblednul najednou. „Vyhrožuje mi tím už rok a dneska mě viděla takhle,“ sklonil pohled k těm fakt neuvěřitelným kalhotům.

I když jsem ráno v autě Mika tak vehementně utěšovala, ve škole jsem až příliš rychle podlehla všeobecné nervozitě. Ta potvora Alice si očividně užívala pozornost, které dnes urvala víc, než normálně. Rosalie se tvářila jako vždycky zpruzle a oba jejich slaďouši ostražitě. Tak, jako všichni kluci ve škole.

Cullena číslo pět jsem nakonec viděla až na obědě. Už předtím se ke mně ale donesly ty poplašné zprávy. Jo, je to Cullen, ale vůbec jako Cullen nevypadá!

Seděli jsme na svých místech – Jessica, Angela, Mike a já, když vešli. Oba ty nechutně dokonalé páry a za nimi… Rozkašlala jsem se. Kousek pizzy se mi při pohledu na něj vzpříčil v krku. Kvůli tomuhle Mike riskoval svou kapitánskou bundu?! Panebože!

Jessica se natáhla a poslepu mě praštila do zad. Pohled ale ani na chvíli neodtrhla od toho zjevení.
„No – to – mě – po – ser,“ odsekávala jednotlivé slabiky Angela. Angela ještě nikdy nepoužila drsnější slovo než záchod. A to jen jednou -  v obchoďáku v Seattlu, když už se jí chtělo fakt moc, žádná ona místnost nebyla v dohledu a na slovo toalety už vážně neměla nervy.

Konečně jsem polkla, nadechla se a opatrně si podrážděný hrtan prolila colou. Alicino mlčení teď dostalo nový význam.

Nemlčela, protože by chtěla stupňovat všeobecné napětí a těšení, mlčela, protože se za svého nového bratra jednoduše styděla.

Jak se mu to proboha stalo? Vypadal, jako by se zapomněl někde na začátku sedmdesátých let. Ale varianta hipík by ještě ušla, tenhle týpek by i tehdy vedl školní šachový kroužek a i v něm by byl za mimoně.

Jak ho mohla Alice pustit mezi lidi v těch příšerných hadrech?

Jako by slyšela mou otázku – rozhlédla se a se zoufalým výrazem si zhluboka povzdechla. Pokrčila rameny a rozhodila ruce v gestu Já se vážně snažila.

Kalhoty s pukama? V délce nad kotníky? Slovo délka se tím pádem ani nedalo použít!

Nažehlená košile s proužkem by sama o sobě nemusela být úplně tragická, pokud by si přes ni nenavlíknul tu děsivou pletenou vestičku s norským vzorem a pozor – tuhý obří límeček oné košile pečlivě nerozložil přes kulatý výstřih vestičky.

Dorazil to hnědou bundičkou, která mu byla malá už nejmíň dva roky a trapně zánovním baťohem, jehož popruhy měl navlečené na obou ramenou. Pro případ, že bychom tenhle fakt náhodou přehlídli, si za ně zaháknul oba palce.

Snažila jsem se chytit aspoň něčeho, co by dokazovalo, že patří ke skvělým Cullenům. Vždycky jsem měla rozvinutou představivost, takže když jsem se zaměřila na jeho vlasy a odmyslela si ten děsivý, na stranu uplácnutý úliz, dal se v nich tušit jistý potenciál. Ani jeho obličej nebyl úplně k zahození. Pokud by mu někdo odpáral ten pevně přišitý výraz stydlivého slušňáka, který se přikrčí pod každým přímým pohledem.

Panebože! Takové zklamání!

Ztichlá jídelna se rozšuměla. Pro nezasvěceného to mohlo vypadat jako návrat k obvyklé konverzaci, ale zasvěceným – tedy všem kromě nového Cullena – bylo jasné, že se právě probírá jeho zařazení na školním společenském žebříčku. Rozhlédla jsem se a našla pohledem Erica Yorkieho. Jo, ten jediný měl důvod se křenit. Právě se z posledního místa posunul na předposlední.

Edward Cullen se pohodlně uvelebil na poslední šprušli a spokojeně komíhal nohama v těch příšerných polobotkách s kulatou špičkou.

Na biologii nastal trapas. Jessica se šla paní Copeové omluvit, že ji bolí zub a musí domů – ve skutečnosti se šla usmiřovat s Tylerem, kterému kvůli naději na ulovení nového Cullena dala minulý týden kopačky – a její místo vedle mě zůstalo volné.

Když se nový školní loser objevil ve dveřích, ještě pořád jsem byla klidná. Dokud mu roztržitý pan Banner nekývnul k volnému místu vedle mě. Nadechla jsem se, abych protestovala. V tu chvíli se za mnou ozvalo syknutí.

Angela seděla o tři lavice dál a měla vedle sebe taky volno. Spínala ruce, koulela očima a mně bylo jasné, že jsem na řadě s laskavostí. Pomalu jsem vypustila nabraný vzduch a nenápadně se odtáhla ke kraji lavice.
Když má na sobě tyhle stoletý hadry, bude i jako stoletý smrdět? napadlo mě a automaticky jsem zadržela dech.

Zajel do lavice a položil před sebe pečlivě srovnanou hromádku učebnic a sešitů. Pan Banner otevřel tabuli, kde měl jako vždycky připravený úkol pro dnešní praktika.

Vedle mě se ozval tichý povzdech.

„Copak, moc těžké?“ neodpustila jsem si rýpnutí, i když jsem riskovala, že už se nadechnutí nevyhnu.

Vykulil na mě trochu vyděšené oči. No tak jo, první důkaz, že patří ke Cullenům. Ta fakt divná hnědá se nedala přehlídnout.

„Ani ne,“ usmál se a já mu musela připsat první bod k dobru – měl vážně hezký zuby.

„Měl jsem… individuální výuku. Domácího učitele. A zdá se, že trochu zbytečně hnal.“

Domácího učitele? Kdo má proboha domácího učitele? Jako by mi četl myšlenky:

„Byl jsem nemocný. Od dětství. Nešlo to jinak,“ pokrčil rameny. Nadechla jsem se, abych se zeptala, jestli už je teď v pořádku – samozřejmě mě to vůbec nezajímalo, ale to že chodím s křupanem, ještě neznamená, že převezmu jeho vzorce chování – a s překvapením jsem zjistila, že Edward Cullen nepáchne naftalínem. Že vlastně vůbec nepáchne, ale hrozně hezky a skoro sexy voní. Zrudla jsem, když mě napadlo, že by na mně moje chvilkové nadšení mohlo jít vidět. Rychle jsem se rozhlídla, ale všichni se piplali se sklíčky, a tak jediný, kdo byl svědkem mé slabé chvilky, byl její původce.

Edward Cullen vypadal překvapeně. Pane bože! Edward Cullen vypadal nadšeně!

Jako by mi opravdu viděl do hlavy.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

«   1 2 3

2)  SarkaS (06.02.2012 15:09)

Přiznávám, že konec mě naprosto odrovnal... Bella mi není dvakrát sympatická, ale budiž no, Zdá se, že je to teď nějaká nová móda chovat se jako povrchní slepice, tak chápu, že se to i v povídkách objevuje čím dál častěji. Ale Edward byl naprosto sladký, ten jeho nadšený výraz na konci jsem viděla jako živý. Rozhodně si přečtu i následující kapitoly

1)  TeenStar (06.02.2012 14:50)

Woow, tak toto začína naozaj skvelo! Vlastne nie skvelo, ale úplne perfektne!
Je niečo úplne nové si Edwarda predstaviť... takéhoto. Ale je to príjemná zmena, veľmi.
No a Bella je úžasná, to vážne! Možno trochu povrchná... Ale konečne je na nej vidieť, že je vo fáze dospievania, že je ten normálny a drzý tínedžer, ktorý zatiaľ nechápe pravú hodnotu človeka.
A ak som to správne pochopila, tak jej aj Edward číta myšlienky...
Vážne super, toto bude ešte veľmi zaujímavé! Nádherná prvá kapitola!

«   1 2 3