04.10.2010 [22:00], Carlie, Povídky jednorázové, komentováno 23×, zobrazeno 4978×

trable s jedním otiskem

Moje rodina a jiné katastrofy 4 aneb Esme musí do autoškoly!

„Byl jednou jeden domeček, v tom domečku stoleček, na stolečku mistička, v té mističce krvička, v té krvičce lyžička. Kde je ta svačina? Emmettem snězena. Kde je ten Emmett? Do lesa zaběh´. Kde je ten les? Tam, jak byl dnes. A kde je zbytek Cullenů? Tam, co je doupě pařmenů,“ prozpěvoval Jacob Nessie do ucha, když se po večerní procházce vraceli zpět do domu Carlislea a Esme, v němž probíhala klasická zábava sobotního večera – hazardní hry, momentálně ruleta.
V odpověď zahřměl od zadních dveří Emmettův hlahol: „A kde je Jacob dneska? Co je tu cítit jak treska? Nessie zas přivedla pejska?“
Jacob nehnul ani brvou a kontroval, a to mírným návratem k původní verzi básně, kterou přednášel prve: „Kde je ten Emmett? Do lesa zaběh´. Kde je ten les? Na prach shořel...“

Esme je přerušila důrazným: „Ty a ty!“, zabodla prst do vzduchu směrem k Alice a Edwardovi. „Už toho mám dost, teď už budete oba jen krupiéři!“
„Copak můžu za to, že mám štěstí?“ culila se svatouškovsky Alice.
Edward se nadechl: „A já…“
Ale rozhořčená Esme (s prázdnou peněženkou) ucedila: „Ty máš jen napíchnutou štěnici na Aliciny vize, co? Jste jak malí!“

„Tak si zahrajeme upíří Dostihy a sázky,“ snažil se svou choť uklidnit Carlisle.
Emmett si v očekávání hry utřel sliny, neboť upíří verze deskové hry Dostihy a sázky  představovala nejen políčka s koňmi, ale rovněž s medvědy, pumami, srnkami, losy a nejméně žádané byly veverky, tedy nepočítáme-li políčka, která v klasické formě Dostihů a sázek zabíral distanc a zde tutéž funkci (tedy zdržení se ve hře) plnilo políčko s názvem „výlet Belliným náklaďáčkem“, nebo „vezmi si mě, přeměň mě“, případně „nezlob, až po svatbě“.

Edward s Bellou neměli popsanou hru, jejíž upíří tuning provedl Emmett (jeho rukopis byl ostatně snadno čitelný) příliš v oblibě („Vztahovační upíři,“ utrousil „nedoceněný génius“ Emmett.), proto se odešli do starého Edwardova pokoje věnovat manželským „povinnostem“.
Ano, správně hádáte, bylo to filozofování na téma, jak se správně vytlačuje zubní pasta z tuby, jak probíhá zhmotnění čistého prádla a jeho teleportace ve vyžehlené formě do skříně apod. - Ej, kdo by jim to věřil, samozřejmě přešli k notoricky známé kratochvíli na dlouhé zimní večery, tj. k draní peří.

A později se věnovali jiné oblíbené zábavě – vysílání domácího rozhlasu. Bella odložila štít a nechala Edwarda číst si na dobrou noc v jejích myšlenkách. Edward si s úsměvem pohrával s kadeřemi své milované ženy a tu a tam zašeptal něco v odpověď na některou Bellinu myšlenku.
Bella jezdila imaginárním autíčkem v podobě svého prstu po křižovatkách na Edwardově břiše, přičemž ji v souvislosti s „pekáčem buchet“, který tam její milovaný měl, napadlo, že by mohla Nessie a Jacobovi v neděli upéct bábovku.
Pekáč buchet se začal povážlivě třást, zamyšleně vzhlédla k tváři, která k němu patřila a skousla si ret. Po chvíli se potutelně usmála a vrátila autíčko (ukazováček) na silnici na Edwardově břiše, aby soustředěně pokračovala v jízdě, přičemž přidala ještě zvukový doprovod typu: „vrrrrrr“ a „vžuuum“.
Edward to již nevydržel, zachytil manželčinu ruku a zachraptěl: „A co přednost zprava?“
Belle probleskly v očích šelmovské ohníčky, když upřela pohled do Edwardových očí a ušklíbla se: „Nemůžu sloužit, jsem na hlavní!“. S těmi slovy zařadila pětku a najela na dálnici směr jih.
Čerň očí obou manželů vypadala jako právě vypraná v Perwollu black magic a vzápětí se myšlenky Edwarda i Belly staly opět poměrně monotematickými.
Edward zaúpěl, zvedl prstem Bellinu bradu a zastřeným hlasem šeptl: „No dobře, můžeš řídit.“

Terénní stříbrné Volvo XC60 zastavilo smykem u Harvardovy univerzity a ze sedadla řidiče se otočila Bella s rukou stále na řadicí páce a usmála se na posádku vozu, Renesmé a Jacoba, kteří dnes nastupovali na zmiňovanou vysokou školu: „Konečná stanice, prosím vystupovat, děkujeme, že jste využili služeb dopravního podniku Cullentransport!“
Edward se křečovitě usmál na svou ženu, urychleně zatáhl ruční brzdu, vyzkoušel vitální kapacitu svých plic, a když už si byl jistý, že ho nohy unesou, vykročil pozvolna z vozu.
Bella učinila totéž a obešla vůz směrem k Edwardovi.
Edward si setřel z čela imaginární pot a zašeptal: „Ještěže tu auto necháváme Ness a zpátky letíme!“ Hlavním důvodem, proč přijeli autem, však byla skutečnost, že Nessiina zavazadla měla na starosti Alice a s takovou nadváhou by je do žádného letadla nevzali, krom toho Renesmé vůz potřebovala, s Jacobem si pronajali dům daleko za městem, a takto si aspoň nemusela později žádné auto kupovat.
„Ty!“ zasmála se Bella a skočila Edwardovi na záda.
Kolem procházející skupinka vyučujících se zatvářila pohoršeně nad „vulgárním chováním dnešních teenagerů“, zato opodál postávajícím studentům běžely v mysli obdivné a závistivé myšlenky.
Edward položil Bellu něžně zase na zem, otočil se čelem k ní, přitiskl ji svým tělem k vozu a tiše se smál s obličejem u Bellina ucha: „Měla by ses víc krmit, ten pihovatej kluk támhle si právě pomyslel, že jsi kost.“
„Kterej?“ předstírala Bella zájem a pokoušela se podívat přes Edwardovu hruď stínící jí výhled.
„Žádnej, jsi jen moje kostička!“ zavrčel Edward.
„Tak aport!“ zasmála se Bella a s těmi slovy vykročila směrem k budově školy.
Naposledy vyřčená slova však Belle i Edwardovi připomněla, s kým přijeli, a oba se zmateně ohlédli k autu.

Edward si významně odkašlal a Bella prohodila: „Student oboru finance a obchod a studentka oboru veterinární medicína nechť se urychleně hlásí na rodičovské recepci! Zejména studentce je důrazně připomínáno, že praxe - vyšetřování klientů - bude teprve probíhat!“
Edward k tomu zlověstně ucedil: „Nebo si probereme pitvu!“
Rozcuchaná Nessie s Jacobem skoro vypadli z náhle otevřených dveří vozu a Renesmé kuňkla: „Jako by nestačila teta Rose, ještě vy začínejte, veterina byl fakt špatnej nápad…“
Jacob na sobě nedával uražení znát, provokativně vzal Renesmé do náruče a nesl ji ke škole.
„Co to,“ zavrčel zlověstně Edward.
„No co, technicky vzato jsme pořád ještě novomanželé, musím přeci ženu přenést přes práh!“ odpověděl nevinně Jacob.
Bella se smála a zachytila napřaženou paži Edwarda, který se tedy omezil na pouhé: „Nemyslím, že se to vztahuje na všechny prahy na světě!“ a spíš jen sám pro sebe zamumlal: „A být tebou se chovám tak, abys mohl ještě přes ten náš!“

Edward s Bellou letěli v noci a v části letadla určené pro zámožnější klientelu bylo poloprázdno. První třídou se cestovalo jako vždy příjemně, i když Edward s Bellou mohli ušetřit, kdyby si zaplatili pouze jedno místo, protože právě tolik sedadel využívali.
Edward předstíral, že se musí vzpamatovat z traumatu, který mu způsobil Bellin styl jízdy: „Příště mě varuj, že jsi tankovala u stojanu pro raketoplány!“ durdil se na oko.
Bella se tvářila, jako že ji sužuje šílený pocit viny, a mezi polibky slibovala odškodnění dle vlastního výběru.
Edward se nadechoval k vyřčení „vlastního výběru“, když mu zavibroval mobil v pouzdře na opasku. Bella se neochotně odklonila, aby mohl mobil vyndat a společně se pak smáli SMS, kterou Edward dostal. Byla od Carlislea a stálo v ní: „Ma jeste Bella nakladacek? Esme se musi naucit ridit, a to HNED! Jinak si to jedu hodit do Volterry, prisaham!“
Letušky shovívavě přimhouřily oči, když Edward navolil kontakt a telefonoval. Tedy přimhouřily ty z nich, které ještě měly dost prostoru, protože už tak všechny mhouřily zrak nad oslnivou krásou volajícího a závistí jeho společnici.
„Alice, co se stalo?“ ptal se pobaveně Edward.
Bella se k němu tiskla a společně poslouchali, co Alice hláskem jako zvonečky líčí: „Esme se rozhodla vymalovat v garáži a trochu vylepšila Carlisleův mercedes…“
„Co to znamená ´trochu vylepšila´?“ optala se Bella a vyměnila si s Edwardem škádlivý pohled a rychlý polibek.
„Mno, že je celý růžovokropenatý a na kapotě má otisk Esmeina… ehm… pozadí,“ snažila se Alice nezajíknout.
„Cože?“ ozvali se Edward s Bellou stereo.
„No, ale Esme říká, že za to si může Carlisle sám, vešel bez varování do garáže a dveřmi srazil štafle, na kterých Esme stála, takže…“ rozesmála se Alice.
V pozadí bylo slyšet hlasy a smích Jaspera, Rosalie a Emmetta.
Edward se pokusil popadnout dech: „Alice, za moment přistáváme, spěcháme k vám, zatím je držte od sebe, ať nepřijdeme o maminku a tatínka!“

Edward zaklapl mobil a zamyšleně se zahleděl Belle do očí.
Pak si podepřel bradu rukou a zamumlal: „Co jsem to chtěl…“ a vášnivě Bellu políbil.
Bella se rozesmála a prohrábla manželovu kštici: „Napadlo mě to samé, platíš colu!“
Edward se uchichtl: „No promiň, ale tu už jsem ti platil, v Port Angeles například. Jeden by myslel, jak ušetří, když ze slečny udělá upíra, ale madam je srnka málo, ona by ráda…“
Bella zacpala manželovi pusu svými ústy, polibek zakončila kousnutím do jeho dolního rtu a zavelela: „Vystupovat!“
Edward se pobaveně podíval z okénka letadla: „A nepočkáme, až letadlo doroluje až k hale? Já nevím, ale měli bychom se chovat nenápadně...“
Bella protočila oči a se smíchem posadila Edwardovi na hlavu kšiltovku. Venku svítalo, začínal krásný slunný den babího léta.

Edwardův černý Aston Martin V12 vykreslil oblouk na příjezdové cestě k domu Esme a Carlislea, který byl momentálně spíše militarizovaným pásmem.
„Doufám, že nenajedu na minu,“ zasmál se Edward na Bellu.
Až k nim zazněl z domu hudrující hlas Carlislea: „To nemohla s tím autem prostě vyjet ven? Ne, promiňte mi tu troufalost, sladká Esme neumí řídit! To jsou pořád jen výmluvy, že to nepotřebuje, že by nerada přejela nějakou žížalu! Michael Jackson hadr, to je samé ´I love you´, všichni jeďte, na co nějaká přednost na křižovatce, že. Dělala by pohřeb mouchám rozmáznutým na čelním skle! Ale teď můžeme pohřbít tak akorát chudinku osmiválec! Kdyby promáčkla jen kapotu, ale ona se otiskne i do motoru, tak ten to už nerozchodí!“
Alice vyběhla před dům a obrátila s pobaveným úsměvem oči v sloup: „Esme se urazila a jela s Rosalií do města na nákupy, takže jí to Carlisle může konečně nandat.“
Všichni se rozesmáli, Carlisleova milá nekonfliktní povaha mu bránila, aby své ženě vynadal otevřeně, přesto však papiňák ušislyšně překypěl a Carlisleovy stesky musely ven.

Po chvíli před dům dorazil s lehkým předením Rosaliin červený kabriolet BMW M3, uvnitř však seděla pouze jeho blonďatá majitelka a snažila se udržet vážný výraz.
„Kde máš Esme?“ ptali se Bella, Jasper a Emmett téměř unisono.
Alice s Edwardem se jen prohýbali smíchy.
Rosalie pouze mávla rukou a vyměnila si vědoucí a pobavený pohled s Alice a Edwardem.
Carlisle vyšel před dům a rozhlédl se, když neviděl svou ženu, vytáhl mobilní telefon a dotyčné volal, přičemž jednotlivá slova důrazně odsekával: „Můžeš mi říct, kde jsi a co děláš?“
Citlivému upířímu sluchu přítomných neušla Esmeina odpověď: „Co by, kupuju barvu na zeď, když jsi mi tamtu vycintal!“
Carlisle se zmohl jen na polknutí.
„Pojďte do domu,“ pobízela všechny Rosalie „spěchala jsem napřed, protože dávají to… no… ehm…“
„Soutěž Riskuj!“ pomáhala jí honem Alice.
Carlisle si podezíravě přeměřil své děti, zejména ty s darem, ale nechal se přemluvit a cestou do domu jen zlověstně ucedil: „Esme vyhrává hlavní cenu, jak ta riskuje!“
Bella s Edwardem, Alice s Jasperem a Rosalie s Emmettem se uklidili k hraní Člověče, nezlob se, zatímco Carlisle přecházel po místnosti nervózně jako lev v kleci.
Rosalie načmárala honem pár slov na lístek a nechala ho kolovat od Emmetta k Belle a Jasperovi. Předstírali hru (dost nevěrohodně, neboť co chvíli posouval někdo figurku do protisměru, nebo hrál panáčkem jiného hráče) a pomalu získávali tiky od potlačovaného smíchu.

Konečně se dočkali, vstupní dveře se otevřely a vstoupila do nich Esme, přes bradu a čelo se jí táhla tmavá šmouha, ale jinak se tvářila již smířlivě.
„Miláčku,“ přistoupila ke Carlisleovi, který při tom oslovení sice okamžitě roztál, ale dál si zachovával nepřístupný výraz, alespoň v obličeji, protože jeho paže si žily vlastním životem a nepřítomně se roztáhly, aby nabídly Esme láskyplnou náruč.
„Mám pro tebe překvapení, můžeš jít se mnou do garáže?“ šeptala Esme.
„Jestli mi chceš ukázat, jak jsi hezky vymalovala, tak…“ odpověděl nevěřícně Carlisle.
Esme mu dala herdu do zad a vzápětí se sladce usmála: „Prostě pojď!“
V garáži barvy cukrové vaty stál novotou zářící černý Mercedes S55 AMG (stejný typ a veškerá výbava do puntíku shodná s vozem, který Carlisle vlastnil předtím, tedy ne do puntíku, růžové puntíky naštěstí již chyběly).
„Zlatíčko!“ zajásal Carlisle.
Esme zaváhala, jestli oslovení bylo směřováno na její adresu, nebo na adresu auta, ale pak to hodila za hlavu a usmívala se manželově radosti.
„Jak jsi ho sem dostala?“ zajímal se Carlisle.
„Tys,“ zarazil se s nadějí v hlase „ho řídila?“
Esme se vyhnula očnímu kontaktu a jen cosi zamumlala.
Carlisle obcházel vůz a kochal se jeho dokonalými křivkami.
U kufru se na moment zastavil: „Ach Esme, ty jsi nepřekonatelná!“
Esme spěchala k němu, aby ho objala: „Taky tě miluju!“
Carlisle se začal smát: „No já chtěl sice říct, že příště bys to mohla zkusit bez zatažené ruční brzdy!“ a jednou rukou vyrovnal prohlubně na plechu kufru mercedesu – otisky od Esmeiných dlaní nasvědčující, že vůz celou cestu tlačila.
„Ale to víš, že i já tě miluju,“ zašeptal pak současně s polibkem do ženiných vlasů „jen už mi prosím nedělej modelku a nepózuj na kapotě!“ dopověděl spíš pro sebe.

Okolo stojící adoptivní děti Carlislea a Esme se už nevázaně rozesmály a Edward prohodil: „No jo, otisk je sv… ehm… svérázná věc!“ (vzpomněl si na svou dceru a jistého vlka).

Povídky od Carlie

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1 2   »

23)  Kate (13.07.2013 17:32)

Carlie!!! Já tě prostě žeru! Tvoji Carlisle a Esme jsou prostě boží. Samozřejmě, že i ostatní páry jsou k nakousnutí. Hlavně Edward a Bella. Já nevím co říct, je to úžasný, směju se tu a nemůžu popadnout dech.

22)  kajka (24.03.2012 08:52)

Carlie, tohle se nedá komentovat jinak než takhle: .....ba ne, opravdu miluju tvůj pár E+B. Číst tvou milou, vtipnou povídku je, jako by mě někdo u louskání tvých písmenek lechtal peříčkem na noze, nostalgicky vzpomínám a válím se u toho smíchy. Zmíním jen namátkou distanc, draní peří, vysílání domácího rozhlasu, dálnici směr jih. Jsi zázrak!

21)  Cathlin (12.12.2011 14:49)

Hm, hm!!! Panečku - Michael Jackson proti Esmé hadr! A Esmé. že by pořádala pohřeb mouchám rozmáznutým na skle... A nakonec Esmé, která auto raději tlačí než aby se naučila řídit a zatažená ruční brzda! Super!

20)  kytka (15.04.2011 20:33)

Carloušku, Tvůj smysl pro humor je neskutečný. Trefný, dobře mířený, jen jako náhodou. Bavila jsem se od začátku až do konce. Doporučím ordinovat místo antidepresiv. Díky.

19)  Carlie (25.03.2011 16:36)

Alduš: A já třikrát mooooc a moooc a mooooc děkuji

18)  Alda (24.03.2011 20:10)

No,.............. .
1. Povídka byla moc pěkná .
2. Jdu na další díl .
A za 3. moc děkuju!!!

17)  Carlie (09.12.2010 09:01)

Karolko, Ježíšku , díky za hřejivé hodnocení

16)  Karolka (07.12.2010 08:03)

...Políčka, která v klasické formě Dostihů a sázek zabíral distanc a zde tutéž funkci (tedy zdržení se ve hře) plnilo políčko s názvem „výlet Belliným náklaďáčkem“, nebo „vezmi si mě, přeměň mě“, případně „nezlob, až po svatbě“
Ježkovy voči!!! Chceš mě zabít???!!! Jako ta pasáž, kde jsi nadpřirozeně skloubila slova jako pekáč buchet, přednost zprava a dálnice směr jih... OMG!!!
A pak už se to podobalo střelbě z katapultu:
„Příště mě varuj, že jsi tankovala u stojanu pro raketoplány!“ durdil se na oko.
Dál si zachovával nepřístupný výraz, alespoň v obličeji, protože jeho paže si žily vlastním životem a nepřítomně se roztáhly, aby nabídly Esme láskyplnou náruč.
Bylo to úžasný!!! Co já budu dělat až to všechno dočtu???!!! Uáááááááááááááá!

15)  Carlie (17.10.2010 21:18)

Semisko: díky a jdi Ty, nervní náladu pošli k šípku

14)  semiska (17.10.2010 21:14)

Krása nesmírná. Nevím, kam chodíš na ten humor, ale moc mi s ním zlepšuješ mou nervní náladu pod psa

13)  Carlie (09.10.2010 09:56)

Ambřičko, díky za koment, ale hlavně díky za upozornění na chybu ve skloňování, jsem za to moc ráda, opravdu v tom tápu, což si Carlisle nezaslouží a těší mě, že někdo upozorní, abych to mohla opravit a nekazilo to dojem
Jdu pročíst, kde všude to mám, vidím hned na konci děti Carlislea, že? A příště si dám pozor, respektive nakouknu do Tvé pomůcky

EDIT: tak, opraveno, tam těch chyb bylo, ej (tedy pokud jsem neopravila i to, co bylo dobře ), ostuda

A díky moc vám všem ostatním, kteří jste přečetli a okomentovali Opravdu se bojím, že jednou se to přejí...

12)  ambra (09.10.2010 09:25)

Carlie, jako vždy dokonalé. "Jako vždy" zavání stereotypem, ale ten u Tebe vážně nehrozí!!! I to peří podáš pokaždé jinak!!! Asi 350 naprosto odbourávajících hlášek, ale jakožto zasloužilou manželku mě zbořilo nejvíc „Esme se urazila a jela s Rosalií do města na nákupy, takže jí to Carlisle může konečně nandat.“
A ještě jedna věc: Tvoji E+B jsou pro mě skoro nepřekonatelní - dálnice směr jih...
A - ehm... Pokud jsi tým Carlisle, tak pls:
1.p. Carlisle
2.p. Carlislea
3.p. Carlisleovi
4.p. Carlislea
5.p. Carlisle!
6.p. Carlisleovi
7.p. Carlislem
Promiň, jak vidíš, taky mám veselou náladu

11)  Joana (07.10.2010 19:40)

Konečně jsem pochopila pravou podstatu otisku Takhle to ta Steph myslela

10)  eMuska (05.10.2010 19:33)

Úžasné, pri tebe sa vždy dokonale nasmejem... Máš úžasný zmysel pre humor...

9)  Ivanka (05.10.2010 17:51)

Takhle jsem se už dloho nepobavila. Je to super.

8)  Evelyn (05.10.2010 16:38)

Carlie, to je naprosto skvělé! Smála jsem se a úžasně se bavila. Kdybych měla vypsat všechny pro mě neskutečně vtipné momenty, asi bych musela zkopírovat skoro celou povídku.
Klaním se a tleskám, u Tvých povídek se krásně relaxuje a všech stres padá a mizí v dáli

6)  SarkaS (05.10.2010 08:19)

Carlie, ty mě zničíš... Bylo to dokonalé, jako vždy, a já se u toho smíchy málem udusila. Prostě perfektní. Nedá se ani vypsat co se mi líbilo nejvíc, protože jsem se sála u každé druhé věty, ne-li u všech. Perfektní, už se nemůžu dočkat až budeš mít náladu na další takový výtvor ze života naší milované rodinky

5)  krista81 (05.10.2010 00:46)

Opět dokonalé - přímoo řvu smíchy + i slzička ukápla a brácha co stáva za 4 hodiny mě asi zítra zabije
Ty hlášky jsou fakt neskutečné

4)  Carlie (04.10.2010 23:19)

díky
Gassie: já fakt chtěla, Ty to víš, jenže nakonec jsem neměla to srdce, protože z vlastní zkušenosti vím, že naučit se šoférovat není lehké ... a moje podvědomí naschvál natahovalo tu část, než vůbec Carlislea napadne, že by Esme umět řídit měla
No konec je otevřený, třeba se Esme ještě nechá přesvědčit

1 2   »