05.09.2010 [20:15], Carlie, Povídky jednorázové, komentováno 23×, zobrazeno 5439×

tentokrát na téma svatby Nessie a Jacoba

song

„Bello,“ hladil Edward svou ženu konejšivě po vlasech „miláčku, no tak, podívej se na mě, úsměv, zlatíčko moje!“ přemlouval. Leželi spolu bok po boku na pohovce v obývacím pokoji svého domku.
Kdyby toho byla schopna, spustila by Bella vodopád slz, takhle jen bezmocně spustila vodopád svých vlasů na Edwardovu hruď a zabořila mu vzlykající tvář do prsou.
„Já vím, že jsem pitomá cíťa, mám být šťastná, naše dcera se vdává, já jen, že… užila jsem si ji tak málo,“ šeptala manželovi do kůže v rozhalené košili.
Edwardovi přeskočil dojetím hlas: „Vyrostla tak rychle, já vím, já vím. Na lidské poměry je dokonce ještě moc malá i na to mít psa, jaká ironie!“
Na hrudi se mu otřásl hurikán Bellina již nikoliv pláče, ale smíchu a Bella vlepila svému muži hraný pohlavek.

Edward se odmlčel a pak si odkašlal: „Bello, Bellinko, já už to nevydržím!“
Bella rozpačitě zatajila dech v očekávání a smyslně vzdychla: „Copak, drahoušku? Něco, s čím bych mohla pomoct?“
Edward zaklonil hlavu a srdečně se zasmál, až se statika jejich domečku ocitla v ohrožení: „Vždycky jsi měla sociální cítění, viď?“
Bella ho v odpověď kousla zlehka pod klíční kost.
Edward zavrněl: „Splnila bys mi jedno přání? Mohla by sis… pro obřad… jednu věc… odložit?“
Bella byla zaskočena a upřela své pohoršené oči na manžela: „Edwarde?“
Muž pobaveně přimhouřil oči: „Měl jsem na mysli tvůj štít, nestydo!“
Belle probleskly v očích ohníčky a něžně políbila Edwarda na rty.
Edward sametově zašeptal: „Chtěl bych tu svatbu prožít naplno, s tebou a s tvými myšlenkami.“
Bella jen vážně přikývla.

„Jacobe Blacku, berete si zde přítomnou Renesmé Carlie Cullenovou?“

…

„Renesmé Carlie Cullenová, berete si zde přítomného Jacoba Blacka?“

…

„Je-li zde někdo, kdo zná důvod, proč by se tito dva lidé neměli vzít, ať promluví teď, nebo mlčí navždy,“ pokládal (jak si myslel pouze řečnickou) otázku oddávající.
Něco mlasklo, to jak se Emmett honem vrhl na Rosalii, aby jí zacpal ústa nejúčinnějším přesvědčovacím prostředkem – svými ústy, vteřinové lepidlo by mohlo závidět a rovnou to zabalit a jít do penze.
Svatební hosté se po sobě rozpačitě a zároveň pobaveně podívali.
Jacob a Renesmé – teď již Blackovi – nic z toho nevnímali, měli oči jen jeden pro druhého, mrkat je donutila až rýže, která se na ně snesla ze všech stran a zapadala jim, kam jen to šlo (o svatební noci vysypou z oblečení dost, aby si uvařili rizoto, kdyby byl v noci hlad).

Přišel čas na rozbalování svatebních darů a čtení přání.
Jacob diplomaticky „přehlédl“ dárkový koš s jasným rukopisem Rosalie (knížka Já, Baryk; sprej proti blechám, psí šampon s přípisem: „Používat aspoň jednou denně“ apod.) a podal Renesmé balíček zabalený v úhledném fialkovém papíře – dárek od Esmé a Carlislea, jak stálo na cedulce.
Renesmé pro dojetí skoro neviděla a balíček na Alicinu trpělivost či spíše netrpělivost rozbalovala příliš pomalu, načež to tato nevydržela a vypískla: „Tobě to trvá, s tebou ještě zestárnu! Je to kuchařka!“
Esmé se shovívavě zadívala do očí svého muže a Alice si rozpačitě – již zbytečně – zakryla ústa dlaní.
Renesmé konečně odmotala metry papíru a vykoukl na ni obsah – kniha s titulem „Vaříme pro školní jídelnu“.
Jacob se začervenal, ale jeho novomanželka už mu honem vkládala do úst sousto dortu a jeho sladkost zpečetila pusou.

Bella povzdechla a Edward se pousmál.
„Copak?“ zajímal se Jasper.
„Ale, jen mám pocit, že jsem najednou nějak stará já,“ špitla Bella.
Esmé se po ní podívala a s hraným zděšením suše podotkla: „A co máme povídat my s Carlislem potom, za chvíli z nás budou prababička a pradědeček.“
„Jo, s takovou příští oldies akcička, na kterou půjdeme, bude závod domova pro seniory - v chodítkách,“ přitakal smutně Carlisle.
Adoptované děti Esmé a Carlislea začaly jedno přes druhé horovat, že jednou stačilo.
„Týden jsme vás neviděli! Nemusíte být pořád v top desítce hledaných osob!“ děsil se Emmett.
„Stejně nechápu, kde jste se schovávali, přeci jste nemohli být pořád v jednom klubu,“ zamýšlel se nahlas Jasper.
Esmé s Carlislem si vyměnili rozpustilý pohled jako dva poškoláci.
„No to ne, ta noc byla moc krátká a když ta party skončila, museli jsme přeletět do jiného časového pásma, kde byla noc ještě mladá a…“ líčil nakonec neochotně Carlisle.
Esmé se zasnila.
Edward s Alice zděšeně „naslouchali“ jejím plánům a unisono zvolali: „Ne, nikam! Doma budete, už jste se narajzovali dost!“
Alice procedila skrz vyceněné zuby: „Mami! Vždyť jsi měla vlasy, jako by sis nechala udělat dredy, kdo to má rozčesávat?“
Esmé si s nostalgií vzpomněla, jak s vlasy házela do rytmu nějaké cool skladby, honem vzpomínku zaplašila a už spořádaně se zavěsila do Carlislova rámě a ponoukla novomanžele, aby podle tradice zahájili první svatební tanec, aby se k nim posléze mohli přidat další svatební hosté.

song

„Já zapomenu umět mluvit,“ smála se Bella další Edwardově odpovědi na svou nevyřčenou otázku. Osaměli v zahradním altánu, ostatní se přesunuli do rezidence Cullenových a pokračovali v tanci a zábavě tam, protože se začal snášet drobný déšť.
Edward Bellu při tanci zaklonil do vášnivého úhlu a šeptl: „Je to luxus číst ti myšlenky, i když neslyším všechny, ach jo…“
Bella ohrnula ret: „Ale za to si můžeš sám, pch!“
Edward ženu uvěznil ve své náruči a hluboce ji políbil, pak se, ještě stále se rty přitisknutými na těch Belliných usmál: „Aha, chápu, zas máme ticho jako v kostele.“
Bella si rozpačitě hodila pramen vlasů za rameno: „Hm, a pak že ženy dokážou dělat víc věcí zároveň, hmm…“. Ona měla problém udržet si od těla štít ve chvíli, kdy se jí nepodařilo udržet si od těla Edwarda.
Edward se zasmál: „Tak se mi zdá, že dnes už neuslyším žádnou myšlenku.“
Bella si skousla ret: „Vejtaho!“, ale poddala se náhle vzbuzené vášni.
„Hmm, necháme si něco na později, co říkáš?“ přerušila pak manžela.
Edward se culil: „Říkám – je už později?“
Bella mu zahrozila: „Cullene, Cullene, nějak ses mi spustil!“
Edward se zatvářil svatouškovsky: „Nespustil!“ a pak Bellu kousl do brady: „Ale rád bych!“
Žena jej se smíchem od sebe odstrčila: „Jdeme za ostatními!“

Ještě nedošli ani ke dveřím a už slyšeli Rosaliin zhrozený hlas: „Renesmé zmizela!“
Bella se lekla a zrychlila krok, Edward ji však zarazil a s úsměvem jí zašeptal do ucha, aby ji uklidnil: „To je v pořádku.“
Žena se střetla s jeho pohledem a svitlo jí: „Únos nevěsty? To se ještě dělá? Není to už staromódní zvyk?“
Edward se tajuplně zakřenil: „To si Jacob myslel taky, takže to trochu pozměnil…“
Než mohl Edward dokončit větu, ozval se z domu zděšený Alicin výkřik: „No tohle, jak si mohl dovolit unést nevěstu ještě před koncem oslavy, odjet bez kufrů, bez oblečení, bez líčidel, až se mi Black dostane do rukou, udělám z něj předložku před krb!“
Teď už se Bella opravdu vyděsila a vletěla dovnitř: „Alice, kam jeli, co se děje?“
Alice se tvářila uraženě: „To nevím, pro Renesmé to bylo překvapení a do té tvrdé Jacobovy palice nevidím!“
Edward se zasmál. Ostatní se na něj dívali jako na blázna.
„Co ty o tom víš!“ vyjela po něm Bella.
Edward jen němě artikuloval, ať vydrží, protože u ucha měl mobilní telefon a čekal na spojení.

Renesmé objímala Jacoba, který řídil pronajatou limuzínu, a tetelila se blahem: „Tohle jsem si přála! Utéct jen my dva a daleko!“
Jacobovi zasvítily zuby: „Já vím, ale bylo to o fous, chvíli jsem měl pocit, že po nás jde tvůj táta.“
Renesmé se holedbala: „Na nás jsou krátcí!“
Najednou Renesmé zazvonila kabelka, překvapeně se zarazila nad songem (písnička od R.E.M. Furry happy monsters – předělávka Shiny happy people), stejně jako nad tím, že jí kabelka může zvonit. Opatrně ji otevřela a našla malinkou krabičku zabalenou ve zlatavém papíře (jako mají oční duhovky její rodiny – v té napapané fázi), která byla zdrojem toho vyzvánění. Chvatně vybalila obsah - mobilní telefon, našla tlačítko pro příjem hovoru a zmateně zašeptala: „Renesmé Cull-Blacková,“ opravila se okamžitě, co na ni pohlédl pobavený Jacob „prosím?“
„Tak krátcí povídáš, jo?“ ozval se temně Edward. „Jak se ti líbí dárek ode mě a maminky?“
Renesmé ztratila řeč a zbledla, Jacob zastavil při krajnici a vrhl se k Nessie, aby jí obnovil základní životní funkce.
Renesmé se zmohla pouze na to, aby přepnula hovor na hlasitý odposlech.
„Užijte si líbánky, děti, a zkus si milá Renesmé, i když nevíš, čí jsi,“ smál se Edward „občas vzpomenout na své staré rodiče a napsat jim SMSku, že ještě žijete.“
Jacob a Renesmé aspirovali na titul kuliočko roku a mladá paní se zmohla na pouhé: „Jak?“
Edward se smál: „Tvoje myšlenky doslova řvaly, holčičko, a bylo jasné, že Jacob ti tvoje přání nebude umět (kvůli otisknutí) a nebude chtít odepřít. Bohužel ani já a ostatně ani ty nevíme, kam jedete, to se Jacobovi utajit podařilo, tak se aspoň hlaste, ju?“
„Máme vás rádi, Nessie a Jakeu!“ ozvalo se pak vícehlasně ze sluchátka.
Renesmé zaklapla telefon a blaženě objala Jacoba.
Jacob se na ni láskyplně uculil: „Můžeme, paní Cool-Blacková?“
Renesmé se zasmála: „Jasně, jedeme!“

Slunce se zrovna probouzelo za horizontem.

Povídky od Carlie

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

«   1 2

3)  Hanetka (05.09.2010 20:40)

Panečku, to byla krása! To mi zvedlo tak náladu, že mi ani nevadí, že bude už zítra pondělí!

2)  sfinga (05.09.2010 20:34)

Carlie, Carlie, jak to děláš, že se tvá povídka skládá téměř ze samých hlášek
Kdybych tím pádem chtěla vyjmenovat všechno, co se mi líbilo, co mě rozesmálo, opíšu do komentáře celou povídku
Namátkově:
Vaříme pro školní jídelnu
Vteřinové lepidlo by mohlo jít do penze
Cullene, Cullene, nějak ses mi spustil
Carlie, prosím, prosím, napiš téhle povídce další skvostné pokračováníčko

1)  Evelyn (05.09.2010 20:28)

Á, Carlie, to bylo opět tak úžasně milé, svěží a vtipné. Úplně jsem díky Tobě zapomněla, že je neděle a ráno musím vstávat Moc krásná a hřejivá povídka

«   1 2