31.10.2010 [16:45], Patt, Povídky na pokračování, komentováno 7×, zobrazeno 2124×

Takže třetí kapitolka je tady. Představíme si naše drahé Cullenovy a Bella se nám zakouká. A nebyla by to ona, kdyby se něco nestalo...

Kapitola 3. – Smetánka školy

Díky Angele jsem prozatím všechno ve škole zvládla. Konečně nastal čas oběda – žaludek mi už skučel hlady. Rychle jsem ji vyhledala a společně zamířily na oběd. Došly jsme do jídelny a já se rozhlédla. Prostorná, světlá místnost, ale příšerně přecpaná. Jen pár stolů bylo volných. Angela mi tiše vysvětlovala, kde jaké skupiny sedí, mezitím co jsme si vybíraly něco k jídlu.

„Támhle sedí naše elita,“ ukazovala. „Tady zase skejťáci, hopeři, roztleskávačky, namyšlení sportovci, barbíny, knihomolové, lajdáci a šprti – nebo nejchytřejší lidi na škole, jak chceš.“

„A kde jsou ti z elity?“ zajímalo mne.

„Však oni přijdou,“ mávla rukou Angela a zamířila k volnému stolu. „Tady sedávám já – většinou sama.“

„Proč se s tebou nikdo nebaví?“ nechápala jsem. „Vždyť…“

„Je to složité.“ Její tón mi prozrazoval, že se tím trápí. Nechala jsem ji být – pokud bude chtít, řekne mi to sama.

Posadily jsme se vedle sebe a mlčky začaly jíst. Soustředěně jsem žvýkala každé sousto, pohled zabodnutý do stolu. Angela už nic neřekla. V jídelně panoval hluk, ale v jednom okamžiku se to změnilo. Hluk utichl a já díky tomu zaslechla zvuk otevírajících se dveří. Vzhlédla jsem, abych věděla, co se děje.

A brada mi spadla úžasem. Do jídelny vcházelo pět nejkrásnějších lidí, jaké jsem kdy viděla.

Jako první vešla drobná dívka, na pohled malá a křehká, s bystrýma, křišťálově modrýma očima, které magicky přitahovaly pohled. Krátké černé vlasy měla rozježené všemi směry a rty jí zvlnil nadšený úsměv. Otočila se na vysokého, svalnatého blonďáka, kterého držela za ruku.

Modrooký blondýn byl také velmi hezký, stejně jako jeho drobná přítelkyně. Dokázala jsem si představit, že spousta holek vzdychá pro jeho oči, které byly inteligentní a velmi hluboké. Působil charismaticky – to hodně dívek přitahovalo. Jemně se na černovlásku usmál.

Po nich vešel úžasný, mohutný tmavovlasý kluk – tedy, spíše muž. Mohutný byl svými svaly – vedle něj ten blonďák vypadal jako ořezávátko. Jeho kudrnaté vlasy se vesele kroutily, v zelenavě hnědých očích jiskřilo pobavením a jeho rty byly zkroucené do šibalského úsměvu.

Po jeho boku se zařadila půvabná blondýnka s fialkovýma očima. Patřila mezi typ dívek, které jste vídaly na obálce módních časopisů – ovšem ona nepotřebovala žádné retušování. Její postava byla dokonalá, štíhlá - taková, o které se zdávalo každé modelce. Když vcházela do jídelny, krok měla jistý a elegantní. Stačil mi jediný pohled na její úžasné oči, nádherný nos a pohádkově plné rty, a věděla jsem, že tahle dívka se stává objektem snů mnoha kluků. Jedním slovem, byla perfektní. A bylo vidět, že si je toho velmi dobře vědoma.

Ale ten, kdo opravdu zaujal mou pozornost, byl kluk, který se ve dveřích objevil jako poslední.

Vysoká, svalnatá postava, ale bledá, stejně jako ostatní, se kterými vešel. Měl bronzové, rozcuchané vlasy, které mě fascinovaly, stejně jako jeho husté obočí, rovný, dokonale ostře řezaný nos a rty. Ale nejúžasnější a nejkrásnější byly jeho oči, u kterých se zdálo, že svítí na dálku. Zářivé a dokonalé jako dva smaragdy – inteligentní, hluboké a pronikavé, orámované dlouhými, hustými tmavými řasami, která mu mohla závidět každá dívka. Prohrábl si rukou svůj účes, vědom si toho, že se na něj upírají zraky všech. Poznala jsem, že tenhle kluk ví, že je dokonalý – stačil pohled k tomu, abyste pochopili, že toho využívá. Ale stejně jsem od něj odtrhnout oči. Seděla jsem, s pusou otevřenou dokořán a sledovala každý jeho pohyb, který v sobě měl něco zvláštního. Bylo mi jasné, že on patří do jiné ligy než já. Kluk se ležérně se usmál a rozhlédl po jídelně.

Rychle jsem sklopila oči a silně zčervenala. Angela si toho všimla a cítila i mou nevyslovenou otázku. Pohlédla na těch pět, velmi zvláštních a krásných lidí, a poté zpět na mě. Dojedla sousto a tichými, pomalými slovy se pustila do vysvětlování, na ní nezvykle dlouhé.

„To jsou Cullenovi, jak jsem se již zmiňovala, královská rodina této školy. Jsou to děti, adoptované, doktora Cullena a jeho ženy Esmé Cullenové. Ta drobná černovláska je Alice Cullenová a ten vysoký, blonďatý kluk, se kterým se drží za ruku, je Jasper Hale. Ta krásná blondýnka s fialkovýma očima je Rosalie Haleová a její přítel je Emmett Cullen, ten hodně svalnatý. A za nimi je Edward Cullen, nekorunovaný král zdejší školy. A velký sukničkář,“ doplnila, pohled zabodnutý do stolu. Když zmiňovala toho kluka s bronzovými vlasy, zdálo se, že má na krajíčku. Přemýšlela jsem, proč tomu tak je, ale nezeptala jsem se. Viděla jsem, že vypadá velmi rozrušeně.

„Aha.“ Nic jiného jsem neřekla. Jen jsem nabodla na vidličku další sousto jídla a vložila si ho do úst. Pomalu a soustředěně jsem žvýkala, snažíc se přemoct touhu podívat se na Edwarda a jeho rodinu. Nakonec jsem velmi nenápadně pootočila hlavu a s vykulenýma očima sledovala Cullenovy.

Seděli u svého stolu, smáli se a kolem nich se shromáždila většina studentů, všichni poslouchajíc, co zrovna Edward povídal. Soustředila jsem se na to, jak pohybuje rty, prohrabuje si rukou své bronzové vlasy a jak jeho smaragdové oči září.

„Bello! Nekoukej na něj. Nech ho být, nevšímej si ho, nic si s ním nezačínej,“ popadla mě za ruku znenadání Angela a její tón zněl velmi naléhavě. „Ublíží ti, jako už ublížil spoustu dívkám, když se s nimi rozešel! Slib mi to, prosím! Slib mi, že s ním nic nebudeš mít!“ Upírala na mě prosebné a zoufalé oči.

„Do…dobře,“ vykoktala jsem zmateně. „Slibuju.“

„Díky,“ zašeptala s úlevou.

Jen jsem přikývla a něco zamručela. Ale pohled mi opět sklouzl k jejich stolu – ale to byla chyba. Můj pohled se střetl s Edwardovým, ve kterých se zračila zvědavost a i něco jiného, co jsem nedokázala rozluštit. Pootevřela jsem pusu. Uvězněná v jeho pohledu jsem zapomněla dýchat i mrkat. Můj obličej brzy nabral ještě červenější barvu. V tu chvíli někdo do Edwarda drknul, ten ode mne odvrátil pohled a s pobaveným úsměvem se věnoval tomu člověku. Zalapala jsem po dechu a položila hlavu na stůl.

Párkrát jsem vydechla a nadechla, dokud se mi nezklidnil tep. Byla jsem ráda, že mé dlouhé vlasy kolem mne tvoří husté, neprůhledné závěsy, takže nikdo nemohl vidět, jak vypadám. Chvíli jsem ještě počkala a pak opět zvedla hlavu, dávajíc si bedlivý pozor, abych svou pozornost směřovala jen na talíř.

Angela si toho ovšem všimla. Obličej se jí zkroutil emocí, kterou nebylo v mých silách dešifrovat. Snad bolest? Možná. Nic neřekla, ale cítila jsem, jak z ní vyzařují podivné vibrace. Tiše jsem si povzdechla, zvedla se a klopýtavě jsem odnesla svůj tác.

Mohla jsem očekávat, že se něco stane. Někdo rozlil pití na zemi, nevytřel to a já si normálně vykračovala, dokud se to nestalo. Šlápla jsem přímo do té louže, uklouzla a dopadla s hlasitou ránou na zem. Tác vyletěl nahoru a spadl mi přímo na hlavu.

Celá jídelna ztichla a své pohledy obrátila na mne. Někteří se tvářili soucitně, někteří zadržovali smích. Roztřásla jsem se a zrudla až po kořínky vlasů. Měla jsem opět na krajíčku.

„Jsi v pořádku?“ otázal se kus ode mne neodolatelný hlas, přitažlivý a sametový. Rozpačitě jsem vzhlédla a můj stud přešel v čirý údiv.

Zírala jsem přímo do smaragdových očí Edwarda Cullena.

Tak co říkáte? Líbila se vám kapitola? V příští kapitolce nás čeká pokračování nehody naší milé Belly a podivné chování Angely... :)

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

3)  julie (31.10.2010 17:58)

aúúúúú,to není dobré. chudák Bella.Ale co mohl provést Angele,normální rozchod by s ní snad tak nezamával. Jsem zvědavá,jestli a jak bude Bellu varovat,nebo jí neřekne nic?

2)  Mili (31.10.2010 17:01)

Skvělá kapitolka, chudák Bella taková pohroma hned první den

1)  Baruu (31.10.2010 16:58)

To je jasný Ang určitě byla zamilovaná do našeho Edy a ten jí jenom vedl za nos, si myslím já
Jinak super kapitolka To bude ještě zajímavé, ale vůbec se mi nelíbí, že je Edouš takovej přelétavec S ním to bude ještě hodně zajímavý

1