12.02.2011 [18:45], plyshovymedvidek, Povídky jednorázové, komentováno 26×, zobrazeno 4263×

Povídka krátká, malá, možná ještě menší aneb drabble.
Káždému páru, a těm upírským nevyjímaje, se po nějakém čase soužití stane, že si dvojice zevšední.

„Miláčku, pojď ke mně,” zavrněla a poklepala rukou o druhou matraci.
„Mám migrénu, až jindy,” zaskuhral.
„Tos tvrdil včera,” zatvářila se dotčeně.
„Měl jsem dnes náročný den,” zkoušel to dál.
„Udělám ti masáž,” zavrněla a nenápadně si stahovala ramínko košilky.
„Zapomněla jsi, jak to dopadlo minule?” Bezděky si při vzpomínce na poslední masáž přejel po krku.
„To byla náhoda, nešťastná,” začala natahovat na pláč a brada se jí rozklepala návalem hraného pláče.
„Ty mě nemiluješ, aspoň to přiznej. Tři sta let se neustále vymlouváš. Miloval jsi mě vůbec?! Začala na něj ječet a rozhazovat rukama.
„Sulpicie, nehraj si na hysterku…”

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

«   1 2

6)  Twilly (12.02.2011 19:12)

Hezky medvídku, ani jsem nedutala a snažila se JEN číst a tiše čekala o koho půjde nádherně si to vystihla

4)  eMuska (12.02.2011 19:04)

Keď budem ja toto zažívať, ta amen cma...
Suprácke!

3)  Baruu (12.02.2011 18:52)

Poslední věta to zabila Dost dobrý

1)  semiska (12.02.2011 18:47)

Moc mě to pobavilo. Aro to se Sulpicií nemá jednoduché...

«   1 2