02.10.2010 [22:00], Bye, ze série Má je noc, komentováno 34×, zobrazeno 6213×

Dido - This Land is Mine

 

---

 

 

Zmateně jsem se dívala z Edwarda na Jaka a zase zpátky. Ten první právě zabíjel pohledem. A ten druhý… Narovnal záda, vysunul bradu a drze se usmál.

„Kouše?“ zeptal se mě Jacob, aniž by ze svého momentálního soka uhnul pohledem.

Vteřinku jsem zkoprněle sledovala, jak Edward zaťal ruce v pěst, a pak jsem se rozesmála. Mohla bych dávat lekce v Hollywoodu.

„Tak jste se konečně setkali!“

Doběhla jsem k Edwardovi a bujaře ho objala kolem krku.

„Lásko! Chyběl jsi mi,“ cvrlikala jsem a políbila ho. Bylo to jako chtít líbat menhir.

Nakonec ale nevydržel a já ucítila jeho ruce na zádech. Přitiskl mě k sobě a majetnicky se zmocnil mých rtů.

„Jo, kouše. Ale zdá se, že jen tebe,“ uslyšela jsem za sebou veselý hlas.

Cítila jsem, jak se Edward napjal. Odtáhla jsem se.

„Měl bys jet, Jaku. Leah by se asi nelíbilo, že ses zdržel u kamarádky.“

„Jo, zas by mi mohla vyrobit bouli na hlavě,“ uchechtnul se.

Překvapeně jsem se na něj otočila. Pokrčil rameny.

„Když se vzteká, hází po mně věci.“

„A co s tím děláš ty?“ zeptal se Edward ohromeně a v tu chvíli úplně zapomněl na nevraživost.

„Líbám ji jak o život,“ chechtal se Jake a mrknul na nás. „Tak zas někdy, Bells.“

Nasedl na motorku a zmizel.

Přimhouřenýma očima jsem pozorovala Edwarda. Opatrně jsem mu sundala brýle.

Zadíval se na mě. Určitě se zase marně snažil číst mi myšlenky.

„Žárlíš,“ pronesla jsem spokojeně.

Zamračil se. O pár vteřin později se ale zářivě usmál a naklonil se až k mému uchu.

„Letušky…“ zašeptal. A pak mě políbil na nos.

Když viděl můj výraz, rozesmál se. A pak použil Jacobovu metodu.

 

xxx

 

Strávili na tom zápraží v těsném objetí několik minut. Neviděl ji celý den. Když za nimi potom zaklapl domovní dveře, znovu se uchechtnul. Podívala se na něj skoro nasupeně.

„Měl bys vidět svůj vlastní výraz, když mě Jake přivezl. To by ses teprve smál!“ čertila se nejspíš v domnění, že se stále baví vzpomínkami na příhodu v letadle.

Znovu ji k sobě přivinul.

„Bello, už jsi někdy byla svědkem toho, když se ta jeho přítelkyně naštve?“ zeptal se jí pobaveně.

Udiveně zavrtěla hlavou.

„Já ano!“

Ještě chvíli trvalo, než se její tvář projasnila.

„Nejspíš to opravdu musí stát za to. Ale Jake nevypadal, že by z toho měl těžkou hlavu,“ zamyslela se.

„To ne, od chvíle, cos před ním zmínila její jméno, se nemohl dočkat, až bude s ní.“

 

xxx

 

Měla jsem hlad jako vlk. A tělo celé rozlámané po tom motorkářském tělocviku. Nevěděla jsem, jestli toužím víc po plném talíři, nebo po horké sprše. Nakonec moje dilema vyřešil Edward, když prohlásil, že je ze mě cítit benzín a motorový olej, jako bych se právě vrátila z motokrosu. Zdravý rozum mi zavelel, že není bezpodmínečně nutné ho teď s mým a Jakovým malým dobrodružstvím konfrontovat.

Teprve ve vyhřáté koupelně jsem docenila své dřívější rozhodnutí udržovat dům v obyvatelném stavu, včetně placení účtů za elektřinu a vodu.

S potěšením jsem zaznamenala, že minimálně můj pokoj a koupelna už prošly základní očistou. Dokonce jsem měla čistě povlečenou postel. Věděla jsem, že pro Edwarda to byla otázka několika minut – já bych se s tím pachtila půl dne – ale i tak jsem pocítila dojetí nad tím, že návdavkem k tomu všemu, čím pro mě je, dostávám zřejmě nejpozornějšího muže pod sluncem. Ten pocit se ještě umocnil, když jsem sešla do kuchyně. Čekal tam na mě on… a ten plný talíř.

Neubránila jsem se a přistoupila nejdřív k Edwardovi. Chtěla jsem mu svůj vděk názorně předvést. Než jsem ho ale stihla obejmout, ucukl a tlumeně zavrčel.

„Jsi zraněná,“ konstatoval pak, a já viděla, že klid, o který se přitom pokoušel, byl jenom maskou pro silné rozrušení.

Ruka mi automaticky vystřelila k ústům, aby je překryla dlaní.

„No jo, ty kolena!“ vyhrkla jsem vyjeveně. Vzpomněla jsem si na čerstvé odřeniny, ze kterých se mi ve sprše odmočila zaschlá krev. „Promiň!“

Polknul. Pak zavřel oči a zvolna dýchal. Napětí z jeho tváře postupně mizelo. Než jsem napočítala do deseti, znovu se na mě podíval. Dokonale uvolněný a s lehkým úsměvem.

„Příště radši zvol opačné pořadí. Nejdřív mi řekni, že krvácíš, až potom se na mě vrhej.“

Pak se zarazil. „Co se ti vlastně stalo?“

„Spadla jsem z motorky,“ přiznala jsem neochotně.

„To ten indián neumí jezdit, nebo co?“ Zatvářil se rozzlobeně.

„On jo. Spíš já jsem to trochu zapomněla,“ prohlásila jsem rádoby bezstarostně.

V okamžiku, kdy jsem zahlédla jeho překvapený výraz, jsem radši rychle obrátila pozornost k talíři s jídlem.

„Špagety miluju!“ zvolala jsem. Ještě jsem zaslechla, jak se zafuněním vypustil vzduch, který předtím nabral.

Za dnešek nejspíš dostanu nominaci na Oskara.

 

Zatímco jsem si pochutnávala na těstovinách, sledovala jsem po očku jeho soustředěný výraz. Seděl vedle mě u kuchyňského stolu a usilovně prohledával internet na novém notebooku. Nejčastěji se v okénku vyhledavače objevovalo jméno Carlisle Cullen. Trpělivě procházel všechny stránky, které mu Google nabídnul. Zdálo se ale, že žádný z odkazů nesplnil jeho očekávání.

To příjmení mi připomnělo dopolední příhodu ve dveřích Harryho srubu. Spolkla jsem poslední sousto a zapila ho šípkovým čajem.

„Povíš mi, co se ráno stalo u Clearwaterů?“ šla jsem rovnou k věci a doufala, že uslyším nějaké rozumné a banální vysvětlení toho, co se tam mezi ním a Harrym odehrálo.

Otočil se a vážně se na mě zadíval. Pak zaklapnul notebook a promnul si čelo prsty.

„On a jeho žena vědí, co jsem zač,“ pohřbil moje naděje. Na ticho, které po té větě zavládlo v naší kuchyni jsem si mohla sáhnout.

„Jak to mohli poznat?“ vydolovala jsem ze sebe nakonec.

„Zdá se, že zareagovali na jméno Cullen. A když jsem odmítnul to pozvání na oběd…“ významně se odmlčel.

„Takže myslíš, že znali tvého otce?“

„Ano. A předpokládám, že se v La Push narodili a prožili tu celý život, takže…“ nadzdvihnul obočí.

„…takže tu Carlisle žil?!“ dokončila jsem a spadla mi čelist.

„Jiné vysvětlení mě nenapadá,“ pokrčil rameny.

Nemohla jsem tomu uvěřit. Upíři ve Forks!

„Ale říkals, že se snažil být nenápadný, zapadnout mezi lidi.“

Povzdychl si a zavrtěl hlavou. „Já nevím… asi se nějak prozradil.“

A pak mi to došlo.

„Ježiši kriste!“ vyhrkla jsem a připlácla si obě dlaně na obličej.

Bylo to, jako kdyby mi někdo promítnul amatérské video z dětství a oživil tak vzpomínky, které by jinak zůstaly navždy uzamčené v nedokonalé lidské paměti.

Mohlo mi být tak osm. Táta jel s Harrym rybařit. Aby mi nebylo líto, že mě tentokrát nevzali s sebou, dovolil mi strávit víkend u tety Sue v La Push.

Samozřejmě nás s Jakem a Leah nenapadlo nic lepšího, než se večer vyplížit z postelí, abychom, přilákáni září ohňů, tajně slídili okolo jedné z kmenových slavností. S vykulenýma očima jsme poslouchali, jak staří vyprávějí legendy, o kterých jsme nikdy předtím neslyšeli. Legendy o Studených, jakýchsi démonech, sajících lidskou krev, kteří málem vyvraždili celý Quileutský národ. O tom, jak se Quieluté proměnili v mocná zvířata, schopná bránit se jejich útokům a jak nad nimi nakonec zvítězili. O tom, jak se démoni po staletích znovu vrátili. Jiní, noví, nebažící po lidské krvi, ale po zvířecí. O Smlouvě, kterou s nimi kmenová rada uzavřela. O tom, že před lety znovu zmizeli tak náhle, jak se objevili.

Pamatovala jsem si, jak jsme se vyprávěním těch příběhů ještě nějaký čas vzájemně strašili. A pak jsme se jim už jen smáli…

Byla jsem si jistá, že Edward po celou dobu, kdy jsem mu to líčila, nedýchal. A nebylo to proto, že nemusel.

„Musím zjistit, jestli to byli opravdu oni. A jak je to dlouho, co odešli,“ řekl nakonec, když se trochu vzpamatoval.

„Jak to chceš udělat?“

„Zeptám se tvého strýce,“ prohlásil odhodlaně.

 

xxx

 

Druhý den dopoledne, právě když se Harry Clearwater rozhodl vyrazit zase jednou na ryby, aby si utřídil myšlenky, zastavilo před srubem stříbrné Volvo. Tázavě zvedl obočí a poodhrnul záclonu. O vteřinu později ji prudce vrátil na své místo a s tlukoucím srdcem se přitiskl zády ke zdi.

„Harry?“ oslovila ho překvapeně jeho manželka.

„Pst!“ syknul. Dýchal zrychleně a cítil, jak ho polévá ledový pot.

Kroky a klepání na dveře.

Sue vykročila, aby otevřela. Indián začal divoce gestikulovat a snažil se ji zastavit.

Nerozhodně zůstala stát.

„Strejdo? Teto?“ ozvalo se nervózně.

Bella.

Sue se na svého manžela zamračila a otevřela dveře. Harry na okamžik zavřel oči a tiše zaklel.

„Bells! Pane Cullene?“ Už chápala, proč chtěl předstírat, že nejsou doma. „Pojďte dál.“

Harry zaklel podruhé.

„Omlouváme se, že jsme přijeli bez ohlášení,“ řekl Edward mile a s úsměvem předal hostitelce velkou kytici. S uspokojením zjistil, že jako většina žen něčemu takovému nedokáže odolat. Zčervenala, poděkovala a šla odnést pugét do vody.

„Asi máte důvod,“ pronesl Harry ledově. Na něj zřejmě něco takového zabrat nemohlo.

Edward bedlivě naslouchal jeho myšlenkám. Zatím nic. Jen ostražitost. A obavy.

„Rád bych s vámi mluvil, pokud by to šlo. Jde o mého otce.“

První úspěch. Indián uvnitř okamžitě vyslovil: Carlisle Cullen.

„Nejdřív od vás ale něco potřebuju já,“ řekl Harry. „Sundejte si, prosím, brýle.“

Bella se poplašeně podívala na Edwarda. Ten ani nehnul brvou.

„Rozumím,“ reagoval klidným hlasem. „Měl bych mluvit narovinu.“ Odmlčel se a významně se podíval ke dveřím do kuchyně.

„Bells, zlatíčko, skoč prosím tě za Sue, jestli nepotřebuje s něčím pomoct. A dohlédni na to, ať to něco trvá aspoň deset minut,“ požádal laskavě strýc.

Okamžitě ho poslechla. Muži osaměli.

„Mé oči nejsou zlaté,“ řekl Edward tiše.

Harry se pobouřeně nadechl.

„Ne úplně,“ dodal upír. „Přestal jsem s tím teprve nedávno.“

Nezabralo to. Indián se pořád tvářil vražedně.

„A už se k tomu nebudu vracet,“ zkusil to Edward ještě.

„Ty oči,“ požádal Harry nekompromisně.

Edward si beze slova sundal sluneční brýle. Odkryté duhovky měly zvláštní hnědo-červenou barvu.

„Ona mě přesvědčila, že otec má pravdu,“ prohlásil Edward hlasem plným lásky. Pak na okamžik sklopil oči, jako by se styděl za jejich aktuální odstín. „Hledám ho. Myslel jsem, že byste mi mohl pomoct.“

Velmi velmi dlouho se nedělo vůbec nic. Indián mlčel. Dokonce i jeho mysl se podivně ztišila.

„Nevím, kde jsou,“ řekl konečně.

Edward se na něj užasle podíval. Nejen, že v té větě zaznělo množné číslo. V Harryho mysli navíc četl jména dalších čtyř upírů! Rodina se rozrostla!

„Znám jména. Znám smlouvu. Pořád platí. Pro případ, že by se jednou vrátili.“ Tu poslední větu pronesl takovým tónem, že nebylo pochyb, co si o takové variantě možné budoucnosti myslí. „Nemám ale tušení, kam odešli.“

Nelhal. Byl jako otevřená kniha.

„Jak je to dlouho?“ zeptal se Edward. Nevkládal do tohoto rozhovoru příliš velké naděje, ale přesto teď cítil velké zklamání.

„1952.“

Edward pomalu vydechl. Po tolika letech bude skoro nemožné je vypátrat.

 

xxx

 

Netrpělivě jsem poposedávala na židli a hypnotizovala kuchyňské hodiny. Tetě jsem vyřídila Harryho vzkaz a teď jsem jen čekala až těch deset minut uplyne a já se konečně budu moct vrátit. Neměla jsem z toho dobrý pocit.

Sue se motala kolem sporáku a taky vypadala trochu napjatě. Když vyměřený čas vypršel, vypálila z kuchyně stejně rychle jako já.

Edward si nasadil brýle. Ve tváři se mu usadil lehce zasmušilý výraz. Když jsem došla až k němu, objal mě kolem pasu a líbnul do vlasů. Nechala jsem se přivinout k jeho boku.

Harry nás zamračeně pozoroval.

„Uplynulá noc patřila k nejdelším v mém životě,“ prohlásil. „Sešla se rada starších a skoro až do rána jsme řešili, co s vámi.“

Zatajila jsem dech. Vůbec mě nenapadalo, že Edwardova identita se v rezervaci stane veřejnou záležitostí.

„A na čem jste se dohodli?“ zeptala jsem se s obavou v hlase.

Když odpovídal, nedíval se na mě, jen na Edwarda.

„Rozhodli jsme se, že vás zahrneme do smlouvy uzavřené s rodinou vašeho otce.“ Neznělo to ani trochu přívětivě.

Zadíval se z okna a pak se konečně podíval na mě.

„Nemůžu vám bránit, abyste…“ Významně přeskočil pohledem na Edwarda a pak zase na mě. Pak ztišil hlas do varovného šeptání. „Ale pokud jí ublížíte, nezůstane to bez následků. Hádám, že vaše přítomnost nám k něčemu takovému brzy dodá prostředky,“ dodal hořce a pak se zase otočil k oknu.

Nerozuměla jsem úplně přesně, co tím myslel, ale znělo to opravdu výhrůžně. Ani nevím jak jsme se rozloučili.

„Co to mělo znamenat?“ zeptala jsem se Edwarda cestou domů. „Jaké prostředky?“

S vážnou tváří se na mě zadíval.

„Ty přece znáš legendy, Bello. Půlka jejich kmene v sobě nosí ukrytého vlka.“

Zalapala jsem po dechu.

„Myslela jsem, že je to jen nějaká metafora!“

Smutně se usmál.

„Ta část o Studených je přece taky pravdivá,“ oponoval. „Nemám sice představu, jak taková věc probíhá, ale Harry Clearwater v tom má úplně jasno. Očekává, že se začnou měnit ve vlky.“

 

xxx

 

Ta vize ji srazila do kolen. Srnka, kterou při tom pustila ze svého sevření se jedním prudkým pohybem postavila na nohy. Zmateně se oklepala a potom zmizela v hustém porostu.

„Už to brzy začne,“ hlesla Alice sotva slyšitelně do lesního ticha.

 

 

---

 

Povídky od Bye

Povídky od Karolky

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1 2   »

1 2   »

© 2010 Stmívání FF - Kopírování veškerých děl je bez souhlasu autora přísně zakázáno!