19.05.2011 [08:15], Bosorka, Povídky jednorázové, komentováno 47×, zobrazeno 6748×
Před osudem neutečeš...
Utíkala.
Věděla, že ONA je někde tady. Pracně přeskakovala kořeny a výmoly, ale stále běžela dál. Strach ji vehnal do žil tolik adrenalinu, že nevnímala modřiny ani odřeniny. Její dýchání se pomalu měnilo v sípot.
Nakonec vyčerpaná klesla mezi kořeny velikého stromu. Stočila se do klubíčka, obejmula si kolena a pevně sevřela víčka v oné bláhové dětské iluzi, že tak nebude vidět.
Snažila se být potichu, zklidnit svůj dech i tlukot srdce. Jeho zvuk však působil na upírku jako zvonec pro svolávání šelem.
„Tady tě máme!“ zasmála se vítězoslavně. Ledový pařát hrůzy Belle sevřel útroby.
„Dáme se do toho obočí…“
38) KatariEsmeCullen (13.11.2011 20:19)
Já se teď už vážně usmívam jak měsíček na hnoji..:!! Bosorko... kam na to chodíš???
37) Alorenie (07.07.2011 14:15)
chudák Bella! kam ty na to chodíš??
35) Pegas99 (22.06.2011 20:03)
Krásný, nádherný, dokonalý, úžasný, skvělý! (žádný další slova chvály mě nenapadají, ale kdyby tě něco napadlo, tak si to automaticky zařaď do toho seznamu . Miluji tvoje povídky!!
Jak si vždycky celou dobu myslím, bůhvíco se neděje a nakonec to ta jedna poslední věta celý zabije
34) eElis (06.06.2011 21:46)
Ne, to fakt není možné. By mě zajímalo, kam na to chodíš, protože toto, je něco naprosto dokonalé!!!! Opravdu a ty poslední věty, které to vše tak dokonale rozseknou.
33) monikola (24.05.2011 21:04)
Bože to nieeeeeeeee...to je snáď ešte hrôzostrašnejšie ako Bambi
auu nenávidím túto činnosť...nenávidím...
47) Kate (09.02.2014 20:01)