17.04.2011 [13:00], Evelyn, ze série Lotr, komentováno 79×, zobrazeno 10956×

Poslední díl...

Co říct? Děkuji za přízeň, která se Lotrovi dostala. Jsem moc ráda, že se Vám tenhle Edward líbil a zůstaly jste s ním až do konce. Děkuju a přeji příjemné čtení.

,,Švédsko? Ale to je hrozně daleko, Bello! A je tam strašná zima. Ani v létě nebudeš moct odložit svetr a teplé ponožky.” Mamka nemohla vůbec pochopit, proč se s Edwardem stěhujeme ze Států. Navíc na sever. Itálii, Španělsko nebo Řecko by možná pochopila, ale stěhovat se ze zimy do ještě větší zimy, to bylo nad její chápání. Nesměla znát celou pravdu o srubu v horách, daleko od lidí a tedy i od pokušení, které pro mě jejich krev v několika následujících měsících bude představovat. Tenhle důvod, proti němuž neexistoval argument, jsem jí říct nemohla.
,,Taková zima tam zase není, mami. Tamější farmaceutická společnost mi nabídla místo ve svém výzkumném oddělení. Pracují tam jen ti nejlepší a já pořád nemůžu uvěřit, že je moje diplomka zaujala natolik, že mě mezi sebe chtějí. Životopis jsem sice posílala na pobočku v Seattlu, ale nabídka zaměstnání přímo na centrále je mnohem lepší, než cokoliv, co jsem si představovala v těch nejdivočejších snech,” minimálně po páté jsem opakovala pečlivě naučenou historku. Uklidňovalo mě, že jsem tak úplně nelhala. Edward už podnikl všechny nutné kroky k založení nadace a dceřiné výzkumné společnosti. Měla jsem v ní zastávat vedoucí pozici. Čekalo se už jen na požehnání Švédské vlády.
,,Já vím, ale stejně… Švédsko. Brr,” zavrtěla maminka hlavou a ukrojila si další kousek dortu. ,,Co tam vůbec bude dělat Edward?”
,,Edward může pracovat kdekoliv. Mám neuvěřitelné štěstí, že mu jeho práce umožňuje se takhle přestěhovat přes půl světa, a ještě větší štěstí, že se Edward kvůli mně stěhovat chce. Pořád nemůžu uvěřit, že tenhle báječný chlap je můj manžel,” usmála jsem se a podívala se na svou levou ruku. Zásnubní prstýnek se přestěhoval na pravý prsteníček a jeho místo před pár hodinami nahradil prstýnek snubní.
,,A já nemůžu uvěřit, že se moje malá holčička vdala a stěhuje se do nějaké malé vísky kdesi v Evropě,” vzlykla mamka a rychle si kapesníčkem otírala oči.
Instinktivně jsem ji objala.
,,Umažu ti ty nádherné šaty,” štkala mi do ucha, ale držela mě stále pevně.
,,No, podívej se na mě! Takhle ti kazím svatbu,” kroutila hlavou a už s úsměvem a jen maličko zčervenalýma očima mě pustila. ,,Víš, tak trochu jsem doufala, že se po studiích vrátíš ke mně. Jacksonville je krásné místo a práci bys tam určitě našla taky. A ty ses místo návratu ke své potřeštěné matce vdala a odejdeš mi ještě dál. Jsem za tebe moc šťastná, jen pro mě jako pro mámu je to těžké.” Omluvně pokrčila rameny a hlasitě se vysmrkala.
,,Mami, slibuju, že ti budu psát, volat a mailovat. V dnešní době je vlastně jedno, kde bydlíš.”
,,Jo, jenže to by mě musely mít moderní technologie rády a spolupracovat se mnou. Včera jsem si vyprala mobil.” Podívaly jsme se na sebe a rozesmály se.
,,Ještě jsem ti pořádně neřekla, jak moc ti to sluší. Vypadáš kouzelně, Bello,” zjihle se na mě usmála.
,,Je absolutně nádherná,” ozval se za mamkou Edward. ,,A pozor, je to moje žena,” mrkl na mě a došel až ke mně.
,,Smím prosit, paní Cullenová?” Natáhl ke mně ruku a já ji bez váhání přijala. Maminka už se usmívala a ohlížela po Phillovi. Byla jsem opravdu ráda, že ho má. Díky němu jsem se necítila provinile, že ji opouštím. Edward mě dovedl na střed parketu a zaujal pozici. Tančit s Edwardem bylo úžasné. Vedl mě a já měla pocit, že skutečně tančím, ne že se jen bezvládně ploužím po parketu a modlím se, abych nespadla.
Jakmile jsme se postavili k tanci, začala hrát má zamilovaná písnička. Povytáhla jsem obočí a Edward přitiskl své rty na mé čelo.
,,Miluju tě, má paní.”
,,Ne víc než já vás, můj pane.”

Renné ani Charlie se nedivili, když jsem při loučení s nimi brečela. Mamka plakala taky a táta měl leskle rudé oči a zčervenalý nos. I Phill mrkal až moc rychle a mluvil nosově. Objímala jsem je všechny tři a nedokázala se přinutit otočit se k nim zády a odejít. Věděla jsem, že na živo je vidím asi naposledy. Nepochybovala jsem o svém rozhodnutí, ale dokud bylo v nedohlednu, v daleké budoucnosti, zdálo se mi být snazší.
,,Zavolej až budete ve Stockholmu, ano?” žádal táta a já se zmohla jen na přikývnutí.
,,Jestli si nepospíšíte, uletí vám letadlo,” upozorňoval Phill, ale ani já, ani Edward jsme se k odchodu neměli. Edward se ještě na něčem domlouval s Carlislem. Poprvé jsem je viděla mluvit spolu v klidu a dokonce s úsměvem.
,,Už je opravdu čas, Bello,” ozvala se se Esmé.
Kývla jsem a naposledy pevně objala oba rodiče i Philla.
,,Mám vás tak moc ráda,” zašeptala jsem a jen s obrovským sebezapřením jsem se donutila rozejít se směrem k autu. Jakmile se ke mně připojil Edward, šlo se mi lépe. Povzbudivě mě vzal za ruku.
,,Na novomanžele Cullenovi,” zavolala maminka a těsně před tím, než jsme nastoupili do limuzíny, nás zasypala rýží. S omluvným úsměvem nám vysvětlila, že před kostelem na to zapomněla.

Mávala jsem, dokud se mi rodiče i Cullenovi neztratili z dohledu. Pak jsem se zabořila do sedadla a opřela si hlavu o Edwardovo rameno.
,,Nemusí to být naposledy, Bello. Pořád si to můžeš rozmyslet, nezlobil bych se na tebe. Nemusíš se kvůli mně vzdávat všeho,” šeptal a objímal mě.
,,Ničeho se nevzdávám. I během studií na vysoké jsem se s rodičema skoro nevídala. Nebude to taková změna, jak to na první pohled asi vypadá.”
,,Přicházíš kvůli mně o možnost mít dítě. Slyšel jsem, o čem ses bavila s maminkou na té seznamovací večeři.” Strnula jsem. O tomhle jsem se bavit nechtěla. Nikdy a už vůbec ne ve svatební den.
,,Nikdy dřív jsem o dětech neuvažovala. Ano, podvědomě jsem asi počítala s tím, že alespoň jedno budu mít, ale nepředstavovala jsem si, jak bude vypadat, jaké mu dám jméno, co ho bude bavit. Neříkám, že mě to vůbec nemrzí, ale rozhodně ne tak moc, abych se kvůli teoretické možnosti být matkou vzdala tebe. Nechtěla bych dítě bez toho správného tatínka. A tím bys mohl být jen ty,” pokoušela jsem se mu vysvětlit svůj postoj. Nelhala jsem. Tahle jsem to cítila.
,,Jako celá přeměna, i tohle je definitivní.”
,,Já vím. Definitivně jsi můj manžel. Na tuhle část věčnosti si rozhodně nestěžuju.”
Usmál se. Neviděla jsem mu do tváře, ale ten úsměv jsem cítila. Jako kdyby se v autě příjemně oteplilo.
,,Pořád nechápu, čím jsem si tě zasloužil.” Políbil mě do vlasů. ,,Jsi si jistá, že chceš svatební cestu strávit v bolestech přeměny? Opravdu jistá? Mohli bychom změnit plán a jet ještě třeba do Thajska. Chtěl bych, aby sis užila všechno, co ke svatbě patří.”
A hlavně chtěl, abych si byla svým rozhodnutím naprosto jistá, abych v něm byla nezlomná. I teď, když už jsem byla jeho žena, mi dával možnost rozmyslet se. Nestála jsem o to.
,,Svatební noc jako člověk, ráno přeměna. Tak jsme se domluvili. A já na tom trvám.”
,,Dobře, už tě nebudu přemlouvat. Přece jen bych tím byl sám proti sobě, že.”
,,Jsem moc ráda, že jste si to uvědomil, pane Cullene, a teď bych vám radila svou ženu políbit, protože, věřte mi, po ničem jiném teď netouží víc.”
Když bral můj obličej do dlaní, celý zářil. Všechno napětí z jeho tváře zmizelo. Působil uvolněně a spokojeně. Přála jsem si, aby se jeho výraz už nikdy nezměnil.
,,Miluju tě, Bello, a slibuju, že udělám všechno pro to, abys byla šťastná. Teď i za sto let,” zašeptal a pak mě konečně políbil.
Ani na okamžik jsem nepochybovala, že by tenhle svůj slib nesplnil.

…………….

Epilog

(o pět let později)

,,Raise,” zahlásil Edward s tím svým povýšeným úsměvem a mezi ostatní bankovky na stole přihodil tisícovku. Spokojeně si zapálil cigaretu a pohodlně se opřel. Muž po jeho levici se ušklíbl, zamračil se na karty ve svých rukách a se sprostou nadávkou je položil.
,,Fold,” zamumlal vztekle a mávnul na servírku, aby přinesla další pití.
,,Pane Skarpsvärde, vám se dneska nějak nedaří,“ sladce jsem se na něj zaculila, což mi oplatil velmi nepřátelským pohledem. I když věděl, že patřím k Edwardovi, snažil se mě svést, a muselo ho neskutečně rozčilovat, že mě ani po třech týdnech, kdy jsme se znali a denně vídali u stolu, nedostal do postele, a navíc ho můj partner už podruhé za večer donutil složit karty.
,,Už to vypadá, že mi nosíte smůlu, Bello,“ procedil skrz zaťaté zuby. Jakmile se před ním objevil panák vodky, okamžitě po něm sáhl a na ex vypil.
,,Mně nosí štěstí, rozhodně si nestěžuju,“ usmál se Edward. Naučeným pohybem jsem se k němu naklonila a odhalila tak Skarpsvärdovi část svého hlubokého výstřihu. Políbila jsem Edwarda a na Skarpsvärda omluvně pokrčila rameny.
Teď byla ta pravá chvíle. Zastrčila jsem si pramínek vlasů za ucho. Emmett reagoval okamžitě.
,,Myslíte, že taková menší pozornost jedné krásky by vám pomohla ke štěstí?“ zeptal se ledabyle. Nakláněl se přes stůl a mluvil tišeji, aby ho krupiér neslyšel. Prohlížel si vyložené karty a nakonec stejně jako já přihodil tisícovku.
,,Jedinou kráskou je tady slečna Bella a ta mi štěstí vážně nenosí,“ zamračil se Skarpsvärd.
,,V tom bych vám mohl být nápomocný. Tedy, ne s Bellou, ale řekněme, že znám pár slečen, pro které by bylo ctí dělat vám společnost. Tady u stolu, i kdekoliv jinde byste chtěl,“ podíval se přímo na Skarpsvärda. Ten o jeho slovech dlouho nepřemýšlel.
,,Pane, Larsone, nemám náladu chodit kolem horké kaše. Nabízíte mi společnici?“ Jeho zájem nešlo přehlédnout.
,,Když tedy mluvíme na rovinu, ano, nabízím. Vyznám se ve svém oboru vážně dobře a jsem si téměř jistý, že vám by se líbila dlouhonohá blondýnka.“
,,Takže obchod s ženami? Vida, vás jsem tipoval spíš na zbraně,“ zamumlal Skarpsvärd a dopřál si dalšího panáka. Vůně jeho krve už byla alkoholem dostatečně zředěná. Nebyl vyloženě opilý, ale úplně jasně už myslet nemohl.
,,Kdepak, mou vášní jsou ženy. I tady Bella kdysi pracovala pro mě.“ Emmett na mě mrkl. Skarpsvärd překvapeně otevřel ústa. Měli jsme ho.
,,V tom případě musím říct, že vaše zboží je vskutku prvotřídní.“ S našpulenými rty si mě prohlížel od hlavy až k patě, ale nejvíc ho upoutal můj výstřih. Musela jsem se silou vůle držet, abych se usmívala a neoklepala se zhnusením. Edward zavrčel. Tak tiše, že člověk ho slyšet nemohl. Stiskla jsem mu rameno a pohladila ho po paži. Tohle k tomu prostě patřilo.
,,A to jsem jste ještě neviděl Rosalie. Moje nejlepší děvče,“ nadhodil Emmett.
,,Pánové, jsme tu kvůli hře, ne pro obchody,“ vložil se do rozhovoru Jasper. Znuděně položil karty na stůl a i on si nechal přinést další pití.
,,Jistě, pane Browne. Obchod jsme právě uzavřeli a můžeme pokračovat ve hře,“ Skarpsvärd kývl na Emmetta a ten z kapsy saka vytáhl mobil.
,,Zařízeno. Do půl hodiny tu bude.“

Krupiér rozdal karty pro další hru. Chtělo se mi smát se, když jsem viděla ty Edwardovy. I bez podvádění by vyhrál. Opět. Kdybych věřila na přísloví Štěstí ve hře, neštěstí v lásce, asi bych se začínala o náš vztah bát. Každý den posledních pět let jsem se ale přesvědčovala o tom, že u nás tohle naštěstí neplatí.
Skarpsvärd opět prohrál. Už jsem ani nepočítala, o kolik peněz během těch tří hodin hry přišel. A právě ve chvíli, kdy neměl daleko ke vzdání se a odchodu, do místnosti vplula Rose. Načasování bylo dokonalé.
Rudé šaty ji obepínaly a zvýrazňovaly její vnady. Vlasy měla rozpuštěné. Byla nádherná. Skarpsvärd při pohledu na ni hlasitě polkl a podvědomě si uvolnil vázání na kravatě. Rosalie nás přelétla pohledem a zastavila se u Skarpsvärda.
,,Dobrý večer,“ pozdravila a podala mu ruku. Okouzleně ji přijal a své rty přitiskl k jejímu hřbetu. Emmett se napjal a upřeně sledoval, kam přesně Skarpsvärd sahá. Rose se usmála a sklopila oči. Už v tu chvíli měla všechno pevně ve svých rukou a já si byla jistá, že teď už to půjde jako po másle.
,,Myslím, že už mě nikdo neporazí,“ usmál se Skarpsvärd a s chutí se pustil do další hry.
Měl pravdu. Od příchodu Rosalie a jejího povzbuzování vyhrával. Získal zpět všechny své sázky a ještě tučnou sumu navíc. Ve dvě ráno už zářil štěstím. Ani ho nenapadlo, že něco není v pořádku. Shrábl svou výhru, povýšeně poděkoval za skvělou hru a vstal.
,,Doprovodíš mě do mého hotelového pokoje, broskvičko?“ otočil se k Rosalie. Ta ho obdařila stydlivým, ale souhlasným pousmáním a kývnutím hlavy. Dokázala perfektně odhadnout, co který muž chce, a okamžitě se vžít do své role.
,,Takže mě omluvte, vážení, a zítra si s vámi rád dám odvetu,“ zahlaholil, objal Rose kolem pasu a odešel s ní.

,,Dávám mu deset minut. Maximálně,“ rozhodl Emmett. Edward se na něj významně podíval. Krupiér sice dělal, že nás vůbec neposlouchá, ale opak byl pravdou. Emmett se zašklebil.
,,Dávám mu deset minut, než pochopí, že moje holky jsou nejlepší.“
Krupiér nám popřál dobrou noc a my kasino opustili. Postupně. Já s Edwardem jako první. Za námi Emmett a nakonec Jasper, který si na baru dal ještě jednu skleničku whisky.
V pokoji v hotelu naproti už na nás čekala Alice. Spokojeně se usmívala. Seděla u nahrávacího zařízení. Rose měla v broži na šatech malý mikrofon a Skarpsvärd se jí právě chlubil, kam všude dodává drogy a které oblasti Stockholmu mu patří.
,,Mise splněna,“ hlásila Alice. Skarpsvärd se přiznal. A dokonce jako malý bonus, který jistě potěší místní oddělení vražd, Rose povyprávěl, jak zatočil s jakýmsi Hansem, který se mu pletl do rajonu.
Ještě pět minut jsme poslouchali o obchodních úspěších váženého pana Skarpsvärd, oficiálně investora velké stavební firmy. Pak jeho chvástání vystřídalo chrápání. Rose se k nám přidala během pár vteřin.
,,Hnusák! Fakt doufám, že dostane alespoň deset let, ale zasloužil by doživotí. Byl odpornej,“ oklepala se.
,,A ty jsi byla báječná,“ pochválil ji Emmett.

,,Ahoj Done, právě jsem získal Skarpsvärdovo přiznání. Budeš se divit, co všechno na sebe prozradil… Jo, trochu přebral… Je v hotelu Imperial Centre, pokoj tři sta dvacet šest… Spí jako zabitej… Jasně, přijeď si pro něj. Ten nikam neuteče. Jsem v pokoji patro pod ním, ale nemusíš se stavovat mě pozdravit.“ Edward položil telefon a široce se usmál.
,,Děkuju za pomoc. Jeho bych sám asi nedostal.“ Plácnul si s Emmettem i Jasperem.
,,Rádo se stalo, brácho. Být nápomocný policii je snad přímo povinností každého občana.“ Emmett přímo zářil. Dokonala opakoval, že takováhle akce je nesrovnatelně lepší než neustálá školní docházka. Kroutil hlavou a snažil se pochopit, jak je možné, že něco takového nenapadlo jeho už dávno.
,,Carlisle a Esmé jsou na tebe hrdí. Prý vždycky věděli, že je v tobě něco víc,“ vzala si slovo Alice. ,,Ale musím se přiznat, že když jsem tě viděla zase u stolu s kartami, cigaretou a skleničkou whisky, měla jsem na tebe vztek. A když se k tobě přidala ještě Bella… Raději nechtěj vědět, co všechno jsem ti plánovala udělat.“
,,Jo, policista v utajení. Kdo by to do tebe byl řek´?“ přidal se Jasper.
Ještě chvíli se škádlili, než Rose zavelela k odjezdu.

Osaměli jsme. Edward se posadil na postel.
,,Dneska vám to velmi sluší, paní Cullenová,” zašeptal. Rozechvěla jsem se. S ostřejšími smysly jsem jeho hlas vnímala ještě intenzivněji než dřív.
,,Ani vy nevypadáte špatně, pane Cullene.” Usmál se a já se zajíkla.
Dívali jsme se jeden druhému do očí. Tahle magie jeho pohledu na mě působila i teď, když jsem byla stejná jako on. Jako pod vlivem kouzla jsem se k němu pomalu blížila a ani na okamžik nepřerušovala náš oční kontakt.
,,Jak se ti líbí tenhle dvojí život? Přes den ředitelka nadace, v noci pokerová kráska,” ptal se tiše Edward, zatímco si mě k sobě stahoval.
,,Hm, to je ale těžká otázka,” usmála jsem se na něj a políbila ho. ,,Myslím, že můžu říct, že ke štěstí mi nic nechybí.” Nelhala jsem. Ani na okamžik jsem nelitovala jediné chvíle s Edwardem. A byla jsem si jistá, že to tak bude i dál.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

«   1 2 3 4

19)  bb119 (17.04.2011 16:02)

nádhera, konec jsi vymyslela dokonale je mi smutno, že už je konec, děkuji za krásně strávené chvíle při čtení této úžasné povídky

18)  kytka (17.04.2011 15:42)

Haničko, je mi líto, že už je konec. Tahle povídka byla skvělá a naprosto dokonalá.
Hezky jsi všechno uzavřela, pomalu a bez zádrhelů jsme dospěli ke krásnému konci.
Edward, co by policista v utajení. Moc se mi to líbilo.
Díky za krásnou povídku a suprové čtení.

16)  eMuska (17.04.2011 15:35)

Hm, tak to je suprácky koniec, ani neviem, čo by som ti mala povedať na koniec. Snáď len veľké ďakujem, za všetky príjemné chvíle prežité s Lotrom...

14)  Bosorka (17.04.2011 15:11)

Úžasný Lotrando a Zubejda! Bylo to krásných pár týdnů strávených s touto povídkou, díky

13)  Lenka326 (17.04.2011 15:06)

Vždycky je mi smutno, když končí některá z mých oblíbených. Přitom tento dílek je tak krásný, veselý, šťastný, ale je prostě poslední.
Lotr a Lotrová? No hezké, pěkně to vymysleli, pokeroví hráči a policisté v utajení v noci a přes den...
Bella ušla pořádný kus cesty, srovnávala jsem Bellu z prvního dílu s tou, co nastrkovala svůj výstřih mafiánovi při partičce pokeru A Edward? Konečně se našel, nejen v tom, co dělá, ale i v tom, kam patří, k manželce a rodině.
Díky za další skvělý příběh a za novou-jinou Bellu a Edwarda.

12)  Twilly (17.04.2011 15:04)

I ty šotku!!!! Polda v utajení , jo dokonalej LOTR!!! Evelynko, Hani, zlatíčko... perfektní zakončeno s pravým stylem

9)  Nosska (17.04.2011 14:30)

Ačkoli konec je nádhernej, tak je mi smutno, že už je k onec Tahle povídka totiž byla naprosto úúúžasná, napínavá i vtipná zároveň, ale hlavně byla svým způsobem až moc reálná. Ne každá je tak hodně “ze života“
Už chápu, proč nemůžou mít děti, tenhle život by pro ně nebyl. Ale že se přidá Bella na tamnou stranu, to bych nenapadlo
Ach jooo, mě se bude tak stejskat...

7)  Jula (17.04.2011 14:13)

Tak už je konec
Policista v utajení, něco podobného mě na začátku povídky taky napadlo
Doufám, že se tady brzy objevíš s nějakou další úžasnou povídkou

4)  Eleanor (17.04.2011 14:06)

Evelynko, napsala jsi nám to moc hezky. Tenhle Edík měl šťávu a byl prostě sexy. Takovej ten zloun nezloun, který stojí vždycky za hřích

3)  anamor (17.04.2011 13:45)

Já to věděla, že to uděláš a bude konec už minule jsem si to myslela a moje slova se splnila, což být nemuselo. Tahle povídka si mě oprvdu získala vším čím mohla. Moc ráda jsem ji četla a těšila se na každý díl a on je konec. A už teď je mi smutno. Je to opravdu nádherná povídka.
Epolog byl úžasný, kdo by čekla že bude Edík nakonec tajný policista a vlastně i celá Cullenovic rodinka. Líp jsi to ani vymyslet nemohla. A já ti moc děkuju za tuhle povídku.
Doufám, že napíšeš brzy další krásnou povídku.

2)  semiska (17.04.2011 13:32)

Evelynko, nádhera. Lépe si to zakončit nemohla. Celý tento tvůj příběh je překrásný, získal si mě hned po první kapitolce. Strašně se mi to celé líbilo a malinko je mi líto, že už to končí, ale to už se stává. Děkuju, že jsem si mohla tento tvůj skvost přečíst.
P.S. máš tam jednu chybku: v posledním odstavečku před Epilogem máš slovo napětí bez ě s je. Nezlob se na mě, ale mně se to tam tak nelíbí

1)  KalamityJane (17.04.2011 13:24)

chce se mi brečet, jednak z té nádhery a jednak z toho, že už je konec. Tleskám a děkuju za tak nádhernou povídku

«   1 2 3 4