14.03.2011 [20:15], Evelyn, ze série Lotr, komentováno 52×, zobrazeno 9213×

Bude seznámení s Culleny?

V tu chvíli se ve mně něco zlomilo. Pověstná poslední kapka naplnila pohár. Okamžik se zdálo, že je všechno v pořádku, ale po pár vteřinách, když se hladina uklidnila, se pohár zachvěl a ona posední kapka se pomalu a líně přehoupla přes okraj a stékala po vnější straně poháru.

Zvládla jsem toho hodně. Opravdu hodně a byla jsem si jistá, že jsem to zvládla lépe, než se dalo očekávat. Neznala jsem Edwarda ještě ani celé dva týdny a už stačil můj život převrátit úplně vzhůru nohama. A kupodivu mi to nevadilo. Pokud to znamenalo, že bude se mou, že mu na mně záleží a má mě rád, nechtěla bych se vrátit k tomu, co bývalo před jeho vpádem do mého života. Kvůli němu jsem byla za školou, kvůli němu jsem snad prvně v životě cíleně lhala a podváděla. Změnil mě, změnil můj pohled na svět. Ukázal mi dosud netušené. Po jeho boku jsem se vzdala naivní představy o svém prvním a pokud možno jediném partnerovi. Po jeho boku jsem v sobě objevila novou Bellu, která se čím dál tím víc drala na povrch a tu starou, nudnou a úplně obyčejnou zastiňovala. Po jeho boku jsem se stala svědkem vraždy. V jeho náručí jsem se dozvěděla, že nadpřirozené bytosti nejsou smyšlené a nepatří pouze do světa fantasie. V jeho náručí jsem dokázala to všechno přijmout a smířit se s tím. V jeho náručí jsem se cítila v bezpečí a nebála jsem se.

On tu teď ale nebyl, nemohl mě obejmout a utěšit. Nemohl mě vzít za ruku a sám mě představit své rodině. Nebyl tu a tak to nebylo správné.

Zůstala jsem stát na místě, zatímco Alice ladným krokem došla až ke dveřím. Já k nim jít nehodlala. Nemínila jsem překročit práh jejich domu a seznámit se se členy Edwardovy rodiny, o nichž se ani nezmínil. Spousta věcí v našem vztahu se stala jinak, než jsem považovala za normální a běžné. Sama sebe jsem přesvědčovala, že s Alicí nevstoupím dovnitř, protože tak to nemá být. Rodině by mě měl představit Edward a ne jeho sestra. Ve skutečnosti jsem ale prostě nechtěla jít dál. Nechtěla jsem se ocitnout uprostřed lidí, které jsem neznala a kteří neznali mě. Nechtěla jsem se na ně usmívat a předstírat, že je všechno v pořádku a nejsem z nich ani trochu nervózní.

To už bylo prostě za hranicí mých možností.

Alice se zastavila a otočila se ke mně. Dívala se na mě a já si najednou byla jistá, že ona ví, co se mi honí hlavou. Edward mé myšlenky číst nedokázal, ale ona je znala. Nebo možná neznala, ale z mého výrazu pochopila, na co myslím. Tvářila se smutně, ale nevypadala, že by mě měla v plánu přemlouvat.

,,Omlouvám se, ale dovnitř nepůjdu. Děkuju, žes mě zachránila před policejním výslechem, ale chci jet domů. K sobě domů,” promluvila jsem a až mě překvapilo, jak rozhodně a pevně zněl můj hlas.
Alice na chvilku zavřela oči a vzdychla. Zatřásla hlavou a když oči otevřela, měla nasazenou nečitelnou masku.
,,To je v pořádku, Bello. Nastup si zpátky do auta, odvezu tě.” Mluvila tiše a bez jakýchkoliv emocí.
Mrzelo mě, jestli jsem ji urazila nebo ranila, ale věděla jsem, že vejít do domu, kde žila Edwardova rodina, rodina které se stranil, bych nezvládla. Alicinu poznámku o tom, že je to i má nová rodina, jsem se rozhodla ignorovat. Bála jsem se zeptat se, co tím myslela. Šestým smyslem jsem tušila, že by se mi její odpověď nelíbila.

Řekla jsem svou adresu a pak už se jen dívala okýnkem ven. Ani Alice nemluvila. Toužila jsem po hudbě, která by to trapné, těžké ticho zahnala, ale nechtěla jsem o zapnutí rádia žádat.

Alice mě zavezla až před hlavní vchod do domu. Rozpačitě jsem se na ni usmála a zadrmolila slova rozloučení a díků. Když jsem otevírala dveře a vystupovala, položila mi Alice dlaň na rameno.
,,Bello, kdybys cokoliv potřebovala, můžeš se na nás obrátit. Nejsme špatní a rádi ti pomůžeme,” zašeptala. Toporně jsem přikývla a vystoupila.
Bez ohlížení jsem si odemkla a rychle vklouzla do chodby. Skoro jsem se rozbrečela úlevou. Věřila jsem Alici, že nejsou zlí, a věděla jsem, že by mi neublížili. Byla jsem ale až neuvěřitelně moc ráda, že jsem u sebe. Když nebylo možné být u Edwarda, můj byt byl druhou nejlepší možností.

Vyběhla jsem schody do třetího patra a když jsem se zamykala svůj byt zevnitř, byla jsem si jistá, že jsem se rozhodla správně.

Posadila jsem se na gauč a nechala kabelku sklouznout na zem. Byla jsem, kde jsem být chtěla, ale najednou jsem nevěděla, co budu dělat. Zapnula jsem televizi. Ne proto, že bych se na ni chtěla dívat, ale potřebovala jsem zvukovou kulisu. Trefila jsem se zrovna do místních zpráv. Výbuch Edwardova auta zaměstnal asi všechny zdejší reportéry. Nepadlo jeho jméno, ale mluvilo se o něm jako o obchodníkovi s cennými papíry. Neubránila jsem se úšklebku. Stále jsem neměla úplně jasnou představu o jeho práci, ale určitě nebyl tím, za koho ho měla média. Jen jsem doufala, že nikdo neodhalí jeho neoficiální tvář. Ne tu upíří, o její prozrazení jsem se nebála, ale ta mafiánská mi dělala trochu starosti.

S úžasem jsem si uvědomila, že s touhle jeho temnou stránkou jsem se vážně smířila. Nechtěla jsem, aby o tom věděl někdo jiný, ale upřímně jsem si musela přiznat, že mi svým způsobem dělá dobře, že mi odhalil svá tajemství a pustil mě do svého světa. Že mi věří. Možná to znamenalo, že mu na mě skutečně záleží a chce se mnou být. Líbilo se mi, že o něm vím věci, které nikdo jiný ani netuší. I když ty věci nejsou zrovna hezké. Zimničně jsem se zachvěla.

Po zprávách jsem zapnula notebook, abych zjistila co nejvíc informací na internetu. Když se počítač spojil se sítí, klikla jsem na ikonku prohlížeče a pár minut procházela články o nehodě. Policie prý měla několik teorií, ale ani jednu neuveřejnila. Obsah zpráv se vesměs opakoval a nic nového jsem se nedozvěděla. Jen ze zvyku jsem zkontrolovala poštu a zděsila se nad počtem příchozích mailů. Dvacet tři. Udělalo se mi až špatně. Byla neděle odpoledne a já úplně zapomněla na pravidelný sobotní telefonát s Charliem. Jen jsem se modlila, aby už nezalarmoval FBI.

Bello, volal mi Charlie, že se ti nemůže dovolat. Ani mně se to nedaří. Ozvi se co nejdříve, srdíčko. Pa máma

Bello, vzpomněla jsem si, že včera byl ten večírek tvojí fakulty, takže předpokládám, že spíš. Pro někoho nezvyklého je to ponocování náročné, co :-) Charliemu jsem to vysvětlila a uklidnila ho. Ozvi se hned, jako se vzbudíš. Pa máma

Bello, je pět odpoledne. Už musíš být vzhůru… Telefon máš stále vypnutý. Dej vědět, že jsi v pořádku. Pa máma

Bello! Okamžitě se ozvi. Máma

Bello, mám o tebe strach! Máma

Bello, prosím, ozvi se… M.

Isabello Marie Swanová, jestli se do hodiny neozveš, volám Charliemu!

Ruce se mi třásly, když jsem otevírala novější a novější maily. Ten úplně poslední mě vážně vyděsil. Psal ho táta. Pravděpodobně jeho první mail vůbec. Ani trochu mě netěšilo, že používat tuhle internetovou službu se naučil kvůli mně a mému neozývání se. Sakra!

Bells, vím, že jsi už dospělá a umíš se o sebe postarat, ale já a Renné jsme pořád tvoji rodiče. Bojíme se o tebe. V Pullmanu prý nejsou hlášené žádné nehody se zraněním a hospitalizací, zmizení ani nic dalšího, co by ti bránilo zvednout telefon. Doufám, že jsi v pořádku, ale koukej zavolat hned, jak dostaneš moje a máminy zprávy, jinak si mě nepřej! Táta

To bylo zlé. Hodně zlé. Charlie se do role otce stavěl jen velmi málokdy. A tenhle mail nevěstil nic dobrého.

S bušícím srdcem jsem bleskovou rychlostí našla nabíječku a napojila na ni telefon. Ty dvě minuty, než se zapnul, se mi zdály být nekonečné. Jakmile naběhlo logo operátora, vytočila jsem tátovo číslo. Zvedl to po prvním zazvonění.

,,Bello?” vyhrkl okamžitě. Raději jsem zavřela oči. I když byl daleko a mohl na mě jen křičet do telefonu, musela jsem semknout víčka k sobě. Jako by mi to snad mohlo pomoct…
,,Tati,” vydechla jsem a snažila se znít normálně. Ale už tím oslovením jsem se prozradila. Většinou jsem mu říkala jménem. ,,Já se moc, vážně moc omlouvám. V pátek byl ten večírek a já jsem pak spala u Ann, která bydlí blíž k divadlu, takže jsem nemusela v noci cestovat přes město. Zapomněla jsem telefon u ní a on se vybil. Mrzí mě to,” omlouvala jsem se překotně. Cítila jsem se jako pětiletá nezbeda, která se rodičům schovala na výletě k jezeru a nechala je trnout hrůzou, že se utopila.
,,Bells, ani nevíš, jak se mi teď ulevilo. Mám pocit, že jsem zestárl tak o deset let. Jsi v pořádku?” Bylo mi hrozně. Zasloužila bych si, aby na mě křičel a nadával mi do nezodpovědných hus. Styděla jsem se za sebe.
,,Jsem. Včerejšek jsem tak nějak strávila v posteli a dneska jsem byla s kamarádkou ve městě,” odpověděla jsem a snažila se lhát co nejméně.
Charlie měl takovou radost, že se mi nestalo nic zlého a jsem živá a zdravá, že se na mě snad ani nezlobil. Nebo to alespoň nedal najevo. Povyprávěl mi, jak byl s Billym na rybách. Vyrazil mi dech, když mi oznámil, že Jessica se bude v létě vdávat a na první pohled je jasné proč. Ujišťoval se, že já ještě potomka neplánuju a věnuju se poctivě studiu a přípravě na zkoušky. Moje svědomí na tom nemohlo být hůř.
Zatímco Charlie sice v mailu vyhrožoval, ať si ho nepřeju, a nakonec byl rozhovor s ním v pohodě, máma šílela. Několik minut mi trvalo jen trochu ji uklidnit. Asi stokrát jsem ji ujišťovala, že jsem v pořádku, celá a nikdo mi nijak neublížil. Až když jsem se ze zoufalství nazvala krávou, teletem a trubkou v jedné větě, Renné se rozesmála. Ještě trochu hystericky, ale přestala dokola opakovat, že mě nikdy neměla pustit z domu. Mluvily jsme spolu skoro hodinu, než jsem mohla zavěsit.

Vyčerpaně jsem se zhroutila na gauč a v duchu si dál nadávala. Nikdy dřív jsem rodiče ničím nevyděsila. Vlastně mě nemělo překvapovat, že teď se mi to povedlo prvně.

Mobil v ruce mi začal znovu vibrovat. Unaveně jsem se dívala, jak na displeji blikají nové a nové zprávy o nepřijatých hovorech. Čísla mámy a táty se poměrně pravidelně střídaly. Pak se občas objevilo neznámé číslo. Ve výsledku byl počet jeho pokusů o dovolání se mi nejvyšší. Netušila jsem, kdo by to mohl být, ale vzhledem k tomu, jak usilovně se snažil spojit se se mnou, rozhodla jsem se zavolat zpět i neznámému.

,,Můžeš mi sakra říct, co máš s telefonem?!” vyjel na mě Edward naštvaně téměř ve stejný okamžik, kdy jsem ono číslo vytočila.
Lekla jsem se tak, až mi mobil vypadl z ruky.
,,Bello, jsi v pořádku?” ozvalo se z telefonu ležícího u mých nohou a tentokrát to znělo vážně starostlivě a naléhavě.
,,Odkud máš moje číslo?” zeptala jsem se místo odpovědi.
,,Prostě ho mám,” odsekl opět naštvaně. ,,Kde jsi?”
,,Doma,” špitla jsem. Neměla jsem, za co se mu omlouvat. To on by se měl omluvit mně. Ale musela jsem se zuby nehty držet, abych ho nezačala ujišťovat, že mě mrzí, že nevěděl, co se mnou je. Já nebyla ta, které vyletělo auto do povětří a pak se neozvala.
Zasténala jsem. On se snažil se mi ozvat. Jenže já měla vybitý mobil. Zatracený Tetris!
,,Doma nejsi. Prohledal jsem celý dům i zahradu. Byla tu policie a ty ses někam ztratila. Máš vůbec ponětí, jak mi bylo, když jsem tě tu nenašel?” Začal normálním hlasem a skončil křikem.
,,U sebe doma,” zašeptala jsem a i přes to všechno kolem jsem se musela usmát. Moje doma pro něj znamenalo u něj. To vědomí mě hřálo a rozechvívalo štěstím. Vážně mu na mě záleží a stojí o mě. Chce mě u sebe. Má mě rád…
,,Za pár minut jsem u tebe.” Určitě to procedil skrz zaťaté zuby, jinak by takového tónu nemohl dosáhnout.

Netrvalo mu ani pět minut dostat se ke mně. Raději jsem ani nechtěla vědět, jak to dokázal. Na dveře zabušil tak razantně, že do nich skoro prorazil díru. Jen co jsem otevřela, ocitla jsem se v jeho náručí. Tiskl mě k sobě, líbal mě a šeptal, jak moc je rád, že se mi nic nestalo.

Svlékáním oblečení se neobtěžoval. Prostě ho trhal. Neměla jsem ani čas uvědomit si, co se děje, než mě vyzvedl a opřel o stěnu. Instinktivně jsem mu obmotala nohy kolem pasu a pak už jen vycházela vstříc jeho pohybům.

,,Jo, měl jsem pravdu. Sex jsem rád, že jsi naživu a v pořádku je vážně skvělý, ale budeme se snažit, aby už nebyl důvod ho provozovat, ano?” zašeptal, když nesl do postele, kde mi bohatě vynahradil rychlost, s jakou si mě vzal takřka mezi dveřmi.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

«   1 2 3   »

32)  Pejta (15.03.2011 00:49)

Nemám slov užívala sem si to od začátku do konce..jedna z nejlepších kapitol

31)  Abera (15.03.2011 00:27)

Wow

30)  Janeba (14.03.2011 23:38)

Pátý pokus!! Haňulínko, to byla krása!! Edward a jeho naprosto úžasný způsob zkoumání, zda je Bellinka v pořádku ....Sex jsem rád, že jsi naživu a v pořádku je vážně skvělý....
Úžasná a báječná byla i Alice, která snad historicky poprve přijala odmínutí a ještě ho naprosto respektovala!!
Ovšem můj dům je tvůj dům mě naprosto dostalo do kolen a Richard, který toho byl svědkem, raději odjel popíjet svůj oblíbený thé do jeho doma!
Paráda, takže by to chtělo menší náplast v další naprosto neakční kapitolce s dominatním strachybezsebe vytočeným, vzteklým, ale milujícím a vášnivým mafiánským lotrem!! Chtělo by ho to nějak naředit např. homeopaticky ...né, né to je moc ředění, no tak prostě nadávkovat a podávat v případě absťáku nebo jiných akutních problémů!!
Děkuji!!
Julinko , už se moc těším až TI tvá slova připomenu!! A souhlasím, je to noční můra všech milujících rodičů!!

29)  Ewik (14.03.2011 23:01)

Perfektní, jako vždy.
Chudinka, s tím telefonem si tedy dala, ale Edward ji to zase vynahradil.
Děkuji.

25)  semiska (14.03.2011 22:23)

Skvělá kapitola. Už jsem si říkala, kam si toho Edwarda zašila Úplně ji chápu, že nechtěla ke Cullenovým vstoupit. DOufám, že jí Edward vysvětlí, proč s rodinou není a třeba by ji taky mohl představit.

23)  plyshovymedvidek (14.03.2011 22:15)

Je mi hrozně moc líto Belly, musela být chudinka hotová.

22)  bb119 (14.03.2011 22:14)

nádherný, úžasný, báječný, moc jsem si tenhle dílek užila
a Edward... vzmůžu se jen na ááááááách

15)  julie (14.03.2011 20:56)

Evelyn, věta:,,Doma nejsi. Prohledal jsem celý dům i zahradu", je smrtící!!!! Jiný význam toho slova ho vůbec nenapadl... Tohohle Edwarda miluju!!!
No.. drazí rodičové,zvykněte si .. .. najednou je "doma" u někoho jiného a naděláte houby

14)  Pajam (14.03.2011 20:56)

Edward! Tou poslední větou to prostě rozsekal.
Skvělá kapitolka, chvilku jsem snad i čekala, že Bella půjde ke Cullenům, ale takhle mi to připadá přirozenější, nenucenější.
A náš obchodník s cennými papíry se asi bude muset snažit všechno vysvětlit.

Moje závislost dostala novou dávku, kašlík se po dobu čtení ani neukázal... asi se začínám léčit.

Dokonalé, alkoholiku.

«   1 2 3   »