23.02.2011 [21:00], Evelyn, ze série Lotr, komentováno 51×, zobrazeno 9087×

Edward. Víc netřeba říkat :-)

Říct, že ve mně kypěl vztek, by mé pocity ani zdaleka nevystihlo. Tak rozčílená jsem ještě nikdy nebyla. Ruce se mi třásly a musela jsem pevně semknout čelisti, abych mu něco hezkého pěkně od plic nepověděla.

Byla jsem na něj naštvaná, ale možná ještě víc na sebe samu. Jeho dotyk mě rozechvíval a jedna moje část si nic nepřála víc, než nechat Edwarda dotýkat se mě všude, kde se mu jen zamane. A klidně i bez šatů. Tak málo chybělo, abych se na něj vroucně usmála, oslovila ho jménem podbarveným láskou a nechala se jako ovečka odvést z večírku. Živě jsem si uměla představit, jak mě líbá, hladí a miluje se se mnou. To všechno už tu bylo. A vzpomínka na tu prázdnotu a pocit, že pro něj nic neznamenám, že jsem jen jednou z obrovského zástupu žen, mi pomohla vzpamatovat se.

,,Paní profesorko, Samueli, omluvte nás prosím. Ráda bych si s panem Cullenem vyjasnila pár nesrovnalostí. O samotě.“ S ledový klidem jsem se usmála a vyprostila se z Edwardova objetí.

Profesorka Carterová byla očividně zmatená a nevěděla, jak reagovat. Edward se jí zadíval do očí a ujistil ji, že všechno je v nejlepším pořádku a v pondělí se jí ozve, jak se domluvili. Profesorka lehce zčervenala a okouzleně se na něj usmála. Dokonce mu popřála hezkou zábavu a klidný víkend.  Ušklíbla jsem se. Ten trik s očima zjevně neplatil jen na mě.

Se Samuelem jsem se rozloučila poněkud rozpačitě. Z náhlého popudu jsem ho objala a dala mu pusu na tvář. Raději jsem vůbec neanalyzovala, jestli mě k tomu vedly osobní sympatie k němu, nebo fakt, že Edward stojí za mnou a vidí nás.

,,Určitě s ním chceš odejít?“ zeptal se Samuel tím nejtišším šeptem. Věděla jsem, že kdybych ho požádala, nehne se ode mě ani na krok a nedovolí Edwardovi, aby se ke mně znovu přiblížil. Usmála jsem se na něj. Samuel byl přesně ten muž, kterého bych si bez obav mohla přivést domů. Muž, do kterého jsem se měla zamilovat, a nemusela bych řešit žádné věci kolem. Líbil se mi a celý večer mi s ním bylo až překvapivě hezky. Kdyby se neobjevil Edward a nepředváděl se, nejspíš bych se Samuelem šla o víkendu do kina, na kafe nebo na procházku. Prostě klasické první rande, na jehož konci padne první pusa. Jenže Edward se objevil a i kdybych chtěla sebevíc, vedle něj neměl žádný jiný muž šanci. Přestože jsem si moc dobře uvědomovala, co pro mě dobré je a co ne.

,,Ano, známe se hm, delší dobu. Budu v pohodě. Kdybychom se tu už nepotkali, v pondělí se uvidíme na semináři.“

Bez ohlédnutí jsem se proplétala mezi lidmi a mířila k balkónu v patře, kde jsem byla před chvílí. Nepochybovala jsem, že mě Edward následuje. Cítila jsem jeho pohled v zádech.

Opřela jsem se o zábradlí a čekala, až promluví. Umiňovala jsem si, že se mu za žádnou cenu nepodívám do očí. Nehodlala jsem dopustit, aby zase udělal ten svůj trik, usmál se na mě, dotkl se mě a bez jakýchkoliv obtíží mě svedl. Ani za nic jsem si nechtěla prožít další dny plné úvah, jestli mi zavolá, nebo na mě už zapomněl.

,,Moc ti to sluší, Bello, ale nechápu, proč sis nevzala ty šaty, které jsme spolu vybrali.“ Hned první větou mě vytočil. Zněl téměř vyčítavě. Koupil jsem ti šaty, aby se ti dostal pod sukni, a ty ses opovážila obléknout si něco jiného.

Otočila jsem se k němu, podívala jsem se mu do tváře, ale očím jsem se vyhýbala. Byla jsem si jistá, že by mě okamžitě lapil a využil by toho.

Byla jsem z něj a jeho chování tak mimo, že jsem nemohla mluvit. Chtěla jsem mu toho tolik říct, ale najednou jsem nedokázala zformulovat slova a dát jim hlas.

,,Zlobíš se,“ zašeptal po chvilce, kdy si mě pozorně prohlížel. Já stála u zábradlí, on se opíral o dveře. Mezi námi byl zhruba metr a půl. Udělal krok a vzdálenost zmenšil. Strnula jsem. Další krok. Pomalu ke mně vztahoval ruku. Chtěl mě pohladit po tváři. V momentě, kdy jsem si uvědomila, co by se mnou provedl jediný jeho něžný dotyk, jsem vybuchla.

,,Ano, zlobím! A vůbec nechápu, co tu děláš. Je pátek večer a myslím, že tvoji pokerový spoluhráči po tobě truchlí. Víš, Edwarde, charita se k tobě nehodí,“ mluvila jsem tiše, ale velmi důrazně.

Stáhl ruku zpět. Založil si obě paže na prsou a pozvedl obočí.

,,Mám neodbytný pocit, že tvá profesorka i vedení fakulty je jiného názoru. Můj skromný příspěvek přijali více než ochotně.“

,,Koupil sis je. Tvůj obvyklý způsob jednání, že?“

Čekala jsem, že se se mnou bude dál hádat, že se mi vysměje, že mu přijdu směšná s tou svojí pozdní hrdostí. On ale strnul a kdyby to bylo možné, řekla bych, že i zblednul. Svraštil obočí a přes tvář se mu mihl stín.

,,Bello, ty… ty máš pocit, že jsem si tě koupil? Že jsem ti těmi šaty zaplatil, aby ses se mnou vyspala?“ Ptal se tiše, hlasem plným nevíry a smutku?

Povzdychla jsem si a promnula si spánky. Hlavou mi vířilo tolik protichůdných myšlenek, že jsem měla pocit, že se brzy rozskočí.

,,Ne, to ne,“ hlesla jsem a nelhala jsem. ,,Jen se mi nelíbí způsob, jakým jednáš s lidmi. Máš peníze, o tom nepochybuju a nechci vědět, jak jsi k nim přišel. Když se rozhodneš dát je na dobré účely, jako třeba na náš výzkum, je to od tebe velmi šlechetné, ale tak trochu nečekané. Nutí mě to uvažovat, co tě k tomu vede,“ přiznala jsem a záměrně se vyhnula odpovědi, kterou chtěl slyšet. Nemyslela jsem si, že si mě koupil. Že ty šaty byly odměnou za poskytnuté služby. Neměla jsem ale ani tu nejmenší chuť bavit se s ním o mých raněných citech a naivitě, s jakou jsem doufala, že já jemu taky nejsem lhostejná.

Zamračil se. Odhalil můj úhybný manévr, ale naštěstí to nekomentoval.

,,Mluvila jsi o svém studiu a práci s takovým zapálením a nadšením, že jsem se o to taky začal trochu zajímat. Tomuhle tématu tak úplně nerozumím a přispět svojí prací nemůžu, ale darovat potřebné peníze ano,“ pokrčil rameny jako by bylo zcela běžné sponzorovat fakultní výzkum. Nevzpomínala jsem si, že bych o škole a práci mluvila nějak víc. Zmínila jsem se, to jistě, ale nijak jsem to nerozebírala. Celkově jsme mluvili jen velmi poskrovnou.

,,Dobře, ale proč děláš ten zbytek? Mohl jsi jen převést peníze z účtu na účet a vesele na holku, co studovala farmacii a strávila s tebou noc, zapomenout.“ Ignorovat jeho pohled bylo tak strašně moc těžké…

,,Ty bys chtěla, abych na tebe zapomněl?“ zašeptal a o další krok se přiblížil. Dobrá otázka.

,,Nevím,“ odpověděla jsem upřímně. ,,Ještě před pár dny ne, ale teď… sama nevím.“

,,Tys na mě nezapomněla,“ podotkl s mírným úsměvem. V tu chvíli jsem pocítila jen stěží ovladatelnou chuť ublížit mu. Nesnášela jsem tenhle jeho arogantní výraz.

,,Ne, nezapomněla. Potkali jsme se před nějakým deseti dny, což není doba natolik dlouhá, abych na někoho zapomněla. Víš, Edwarde, já nejsem ta, které se partneři v posteli střídají tak rychle, abych si je nepamatovala.“

,,Bello, možná mi to neuvěříš, ale všechny svoje partnerky si pamatuju. Ano, bylo jich poměrně dost, ale pamatuju si je.“

Před očima se mi zatmělo. Zaúpěla jsem a semkla víčka. Usilovně jsem se snažila vytěsnit z mysli představy Edwarda v intimní chvilce s nějakou jinou, nebo ještě lépe s vícero jinými. Jak jsme se proboha dostali k rozebírání jeho postelové minulosti?

,,Tohle nechci slyšet. Vážně ne. Žádné počty, žádná jména, žádné veselé historky, nic,“ odsekávala jsem a pokoušela se ignorovat svou příliš bujnou fantasie, která mi právě dopřávala pohled na Edward obklopeného třemi spoře oděnými blondýnkami s výraznými vnadami.

,,Bello, podívej se na mě,“ vyzval mě šeptem. Z moc velké blízkosti. Chtěla jsem couvnout, ale zády jsem se opírala o zábradlí.

Zavrtěla jsem hlavou.

,,Bello, prosím, podívej se na mě,“ ozval se znovu. Z ještě větší blízkosti. Vlastně mi šeptal přímo do ucha. Každý jeho mělký výdech mě šimral na krku a celé mé zrádné tělo si až palčivě uvědomovalo, jak málo by stačilo, abych se ho dotýkala. Jeho rty byly tak blízko, že kdybych o kousek natočila hlavu, políbila bych ho.

Dost! Okřikla jsem se v duchu. Nesnášela jsem tu lehkost, s jakou se mnou mohl manipulovat. Kdybych se na něj podívala, byla bych úplně v háji.

,,Bello,“ vzdychl a jemně mi přejel hřbetem dlaně po tváři. V mém nitru vybuchl ohňostroj. Chvěla jsem se a prala se sama se sebou. Poznal, že pomaloučku vítězí. Bojoval nečestně a očividně mu to nevadilo. Když obkreslil bříškem palce můj spodní ret, podlehla jsem. Otevřela jsem oči a ztratila se v jeho pohledu. Hřál mě a pálil.

V jednu chvíli jsme bez sebemenšího pohnutí stáli proti sobě a v další mě líbal. Hladově a vášnivě. Jednou rukou mě podpíral v pase a druhou mě hladil po zádech. Já mu zapletla prsty do vlasů a vytáhla jsem se na špičky, aby se nemusel tak moc sklánět. Byla jsem do něj až po uši zamilovaná, ať už byl přímo výstavní lotr, nebo ukázkový bídák.

,,Bello, lásko,“ zasténal, když mi volnou rukou povyhrnul šaty a dotkl se obnažené nohy. Původně se mi silonky ve spreji zdály být jako úžasný nápad, teď jsem zoufale toužila po dalším kousku oblečení, který by překrýval mou nahou kůži.

Sunul ruku směrem nahoru a rty se přesunul k mému hrdlu. Nemohla jsem se pořádně nadechnout, ale i přes nedostatek kyslíku, jsem si najednou zcela jasně uvědomila, co dělám. Co dělá on.

Odtáhla jsem se. Zpozoroval můj pohyb, který mezi námi vytvořil prázdný prostor a překvapeně se na mě podíval. Nedokázala bych říct, kde se to ve mně vzalo, ale aniž bych uvažovala, dala jsem mu facku.

Plesklo to. Ten zvuk mi na okamžik způsobil nesmírné potěšení. To ovšem rychle vyprchalo, neboť plesknutí takřka zároveň následovalo křupnutí. Odporný zvuk, kvůli kterému by mi naskočila husí kůže, i kdyby se nejednalo o křupání mého vlastního těla.

Různé úrazy a drobné nehody mě provázely celý život. V nemocnicích na úrazových ambulancích jsem strávila jako malá snad víc času než na dětských táborech a volnočasových kroužcích, na které mě mamka urputně hlásila, než jsem se jako sedmiletá začala vzpouzet. Nikdy se mi ale nestalo, že bych sama  sobě ublížila o někoho jiného. Vlatní silou. A že to setsakra bolelo.

Edward na mě třeštil oči a nejspíš úplně prvně za svůj bohatý život ztratil řeč.

,,Ježiš, to máš zadrátovanou celou čelist, že je tak tvrdá?" vyjekla jsem a bolavou ruku si přidržovala tou druhou. ,,Jasně, nedivila bych se, kdyby ti manžel nějaké tvojí milenky rozbil pusu, nebo třeba nějaký protihráč pokeru si tě podal, nebo podvedený obchodní partner..." plácala jsem nesmysly, ale jen díky tomu, že jsem mluvila, jsem se dokázala udržet na nohou a neomdlít. Ruka bolela jako čert, před očima se mi dělaly mžitky a najednou mi byla hrozná zima.

,,Bello?" skočil mi do mého monologu, který někdy po třetí větě ztratil význam i smysl.

,,Myslím, že budu muset do nemocnice," zašeptala jsem nezřetelně těsně před tím, než jsem ztratila vládu nad svým tělem. Propadla jsem se do milostrdné temnoty.

Zdálo se mi, že letím. Ne jako pták, ale jako kdybych měla na zádech padák. Snášela jsem se k zemi a měkce dopadla do pevné sítě.

,,Bello, prober se!" doléhal ke mně nádherný hlas, do kterého se vkrádala hysterie. Zamrkala jsem a po chvíli se mi podařilo otevřít oči.

,,Bolí to moc?" zeptal se starostlivě Edward. Nesl mě v náručí.

,,Zažila jsem horší." To rozhodně nebyla lež. Nadvakrát zlomené noze při pádu ze schodů ve třetí třídě se jen tak něco nevyrovná.

,,Kde jsme?" Rozhlédla jsem se kolem sebe, ale tahle špatně osvětlená ulice mohla ležet kdekoliv. Nebyla mi povědomá, ale za světla jsem tudy mohla procházet klidně denně.

,,Odvezu tě do nemocnice. Můj otec je lékař, postará se o tebe. Parkuju u Haroldova železářství, blíž k divadlu nebylo místo."

,,Neseš mě celou dobu?" ujišťovala jsem se. Naposledy jsem si pamatovala balkón a... raději na to nemyslet. Nechtěla jsem, aby se mě dotýkal, ale nyní to vypadalo, že nemá žádné postranní úmysly. Nepatřil k mužům, kteří by ženy nosili na rukou. Kdybych se nezranila, navíc o něj, nepochybovala jsem, že by mě nechal jít pěšky.

,,Bello, skácela ses mi k nohám, doslova. Samozřejmě, že tě nesu celou dobu," obdařil mě tím svým pokřiveným úsměvem, který mu tak slušel a který mě tak moc rozčiloval. Já, Edward Cullen, král celého světa a cíl zájmu všech žen.

,,Jak se ti podařilo nepozorovaně se mnou projít přes večírek? Neumím si představit, že bychom nevzbudili pozornost," ušklíbla jsem se při představě, jak se se mnou prodírá mezi hosty.

,,Znám hm, řekněme zkratku. Nikdo nás neviděl a o tvé indispozici nikdo neví." Další úsměv. Tentokrát alá Nic nedělám jako většina, vždycky musím mít něco extra.

,,Postav mě na zem, chci jít sama," důrazně jsem požádala. Byl moc blízko, abych se časem nenechala oslnit a omámit.

,,Líbí se mi nést tě, je to..." nedořekl. V půli věty se zarazil a strnul uprostřed kroku. Napjal se a aniž by si to uvědomoval, přitiskl mě k sobě. Tiše zamumlal jakousi nadávku, která zjevně patřila jemu samému.

,,Ano, Edwarde, postav slečnu na zem. Rád bych, abys měl obě ruce hezky zdvižené nad hlavu. To samé platí i pro slečnu," ozval se za námi ledově chladný hlas.

Pomalu mě postavil na zem a já se automaticky otočila za tím hlasem. Neměla jsem daleko k dalším mdlobám. Pár metrů od nás stálo pět chlapů, jeden kousek blíž, a všichni na nás mířili pistolemi, které měly k těm z hračkářství hodně daleko.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

«   1 2 3   »

31)  Evelyn (24.02.2011 11:30)

Kristo, děkuju moc
hellokitty, díky
gucci, jo jo, Edward má mnoho tajemství Děkuju
Terezko, děkuju
Lucie, díky
Bos, Edward se předvede Děkuju
KalamityJane, děkuju
monikolo, děkuju

30)  Evelyn (24.02.2011 11:27)

morningstar, myslím, že Edowardovo ego mi nezvládlo, kdyby on to nezvládl Díky
Lenko, děkuju moc a moc Hrozně se mi líbí sledovat, jak je Edward chvíli oblíbený a chvíli zatracovaný
bb, děkuju moc Lotra se snažím přidávat rychleji než cokoliv předchozího
Tery, jo jo, Edward je vlastně takovým jejím osobním záchranářem Děkuju
Twilly, jsem opravdu strašně moc ráda, že se ti Lotr líbí
vampirko, díky
kytičko, mně se tenhle Edward taky promenáduje přímo před očima... Děkuju
mary, děkuju moc Odolávat upířímu mámení je těžké...
Ewiku, děkuju moc a moc A myslím, že zkratku si představuješ dobře Dneska další díl nevím, odpoledne jedu pracovně mimo město a nejsem schopná odhadnout, kdy se dostanu domů...
Abero, díky

29)  Evelyn (24.02.2011 11:20)

leno, jo jo, komplikace Děkuju
Leni, ano, co s Bellou bude hlavní problém
lucko, kde ukončit kapitolu, s tím se trochu peru pokaždé... Děkuju
semiško, děkuju moc A ano, Edward má svá "malá" tajemství
LostriS, děkuju Bella bez zranění by přece jen nebyla Bella, že
Pájo, jo jo, skok z balkónu O poker zrovna nejde, ale jistá levárna v tom je Děkuju
sfin, a nečekají to tak trochu všichni chlapi? Děkuju
scherry, kdyby vítr fokal na druhou stranu, tak ano, ale nemyslím si, že by upír cítil vůni úplně každého člověka v okolí (i v knížce měl z Belly šok, až když prošla kolem). Děkuju
janett, mě by ty tvoje teorie docela zajímaly Děkuju
Nossko, za napínání se omlouvám, ale nemohla jsem si pomoct

28)  monikola (24.02.2011 08:49)

super dielik..som rada ze si nam tu facku dopriala, predsa len si musi Bella zachovat dekorum a nebyt uplne "poddajna"

tesim sa na dalsiu kapču...bude akcia a predpokladam, ze Bella uvidi nieco co Edward nehcel aby videla

26)  Bosorka (24.02.2011 07:32)

Jak si to představují - zvedat zlomenou ruku ? Však on jim Edward nakope prdelky, že?

24)  plyshovymedvidek (24.02.2011 01:12)

Uíííí, co mi to sakra děláš!!!!!!!
Těším se na další díl, jsem celá nedočkavá

23)  gucci (24.02.2011 00:32)

...já zapomněla mrkat.....jsem v němém úžasu..nebude se mi usínat lehce..nasadilas mi brouka do hlavy..Edík nám chystá ještě pěkná překvapení....děkuji!!!

21)  krista81 (23.02.2011 23:47)

Naštvaná Bella je perfektní a o tu facku si vážně koledoval jenom je mi líto Belly, že si zlomila ruku
A Edward - trošku majetnický, trošku žárlivý a možná i něco víc ......

Ovšem kdo jsou ti chlapi s pistolemi?? Jsem zvědavá jak z toho Edward vybruslí

Moc se těším na další

20)  Abera (23.02.2011 22:34)

dokonalý

19)  Ewik (23.02.2011 22:32)

Úžasně mu to vmetla do tváře, ale ruka mě mrzí. Tu zkratku si dovedu představit... Copak to asi bude za pány?
Moc hezký díl, děkuji.

PS: těším se na zítka, bude zítra?

17)  kytka (23.02.2011 22:29)

Hani, opět úžasná kapitola. Úplně ten Edwardův samolibý obličej vidím, ale úplně mi měknou kolena, když si ho představím v těch krátkých záblescích starosti o ni, žárlivosti, lásky?. . Bella je úžasná, jak se s tím pere. Chemie je chemie, ale přece mu nic nedá zadarmo. Báječné a já jsem napnutá jako blázen. Dík.

15)  Twilly (23.02.2011 22:10)

Evelyn, ty si ďábel, nádherný vztek, nádherné emoce. Jen to tak jiskřilo. Mno a rozbitná Bella? Samozřejmě, to musí být, je to něco jako její obchodní značka. A zamilovanej lotr... vrrrrrrrrrrr jak pikantní . Neskutečná povídka, u které se nebezky áchá, drahoušku, moc dobrý. A ten dramatickej konec taky... napnutá jsem jako kšandy

13)  bb119 (23.02.2011 21:52)

tak a je to tady neodolatelný Edward Cullen dostal facku a zřejmě první ve svém životě Bella je vážně skvělá
a ten konec co Ti sem mám asi tak napsat že mám strach o Bellu? že jsem napnutá? zvědavá? nedočkavá? no jo no, tak jsem jak to děláš, že vždycky když dočtu kapitolku, říkám si, už aby byl další dílek
za tenhle si zasloužíš velký potlesk

12)  Lenka326 (23.02.2011 21:45)

To je takový namyšlený superfrajer, to snad ani není možné, grrrrr... Jsem ráda, že mu Bella nepodlehla, ale je mi jí tak líto, zlomit si o něj ruku!!! Jen nechápu, proč jí pořád oslovuje "lásko", to říká každé????
No a ten konec, ajajaj, on je neprůstřelný a určitě si poradí i s přesilou, ale jak se při tom neprozradí, to nevím. A hlavně, aby do toho nezatáhli i Bellu.
Strašně se těším na další dílek, tohle je opravdu povedený příběh.

«   1 2 3   »