30.01.2011 [19:00], Linfe, +Zpovědnice, komentováno 22×, zobrazeno 6669×

Po velmi dlouhé pauze se dnes seznámíme s tou, jejíž přezdívka má co společného s jejím křestním jménem Kamila, ale i s tím, že když už sletí z koně, tak většinou pořádně a natvrdo.

Taky vás zajímá, kam zvou kluci u Opavy holky na rande, že to občas dost radikálně může ovlivnit váš život?  Čeho má naše autorka na rozdávání, nebo proč a jak se vyndává mozek z hlavy? Ano, i toto jsem se dozvěděla, ale v rámci zachování obsahu vašich žaludků nebude odpověď publikována. To vše a ještě více od autorky Znovu nalezené, Forever with You nebo Lásky přes překážky.

1) Na začátek jsem nechala naší oběti volnou ruku, aby se vám ve zkratce nějak představila.

Fajn, takže Kamikadze je vlastně devatenáctiletá studentka zdravotnické školy. Bydlí v malém městečku kousek od Opavy. Největší záliby se jí promítají v povídkách, děsně nerada totiž píše o něčem, co nezná. Takže koně, meče, kreslení, knížky a historie.

Co se týče oblíbené četby, je to jednoduché. Jestli se v knize vyskytuje upír, poloupír, dlak, polodlak, drak, elf, zaklínač či hobit, dejte to sem a ona si to přečte.  Momentálně je až po uši v překrásných sexy chlapech ze série Temní Lovci (viva la Nebraska). Ale nepohrdne ani dobře napsaným dívčím románkem nebo něčím historickým.

2) Tohle je sice dost ošoupaná otázka, ale myslím, že hodně lidí tě tady nezná. Takže, jak si přišla do kontaktů se ságou Stmívání? Jak ses dozvěděla o FF a kdy tě napadlo napsat svou první povídku? Jsou tvoji hrdinové obrazem tebe samé nebo si vymýšlíš kompletně nové postavy?

Poprvé jsem se setkala s filmem a to v dost bizardní situaci. Přijdu ti do pokoje a ségra kouká na takovej divnej film, celý zelený to bylo, anglicky. To bylo divný nejvíc, že se moje sestřička bude koukat na film, kde se nemluví česky, je pravděpodobné asi jako to, že půjdeme v lednu plavit koně (tzn. půjdeme s nimi k vodě a budeme v ní blbnout) A hele, ono z toho vypadlo Stmívání.

Počkala jsem si, až to bude hezky česky a dokoukala kompletně. Během týdne jsem měla od kámošky půjčené všechny čtyři díly knížek a přelouskala je za tři dny, ani si nevzpomínám, jestli jsem někdy mezitím chodila spát.

Jednou ti takhle brousím po síti a našla jsem jedny moc hezoulinké stránky. Deti-noci.cz, dole je ikonka stmivani.eu. Tam jsem poprvé poznala nádherný svět fan fiction, tipla bys, že jsem ho do té doby neznala? No a pak už jsem jen sledovala Nebrasčinu Minnie.

První povídka mě napadla ve vlaku ze školy domů a nedala pokoj a nedala pokoj, potvora jedna zatracená. Vyklubala se z ní Znovu nalezená a moje dvojče Camilla. Věděla jsem, že bude Emmettova povedená sestřička. Že bude hodně zvláštní, ani upír, ani vlkodlak. Že bude mít Jaspera. A tím to haslo, zbytek příběhu jsem vymýšlela za pochodu.

Evelyn, to bylo jiné kafe. Její příběh byl jasný hned od začátku a já fungovala jenom jako zapisovatel. Ale zase mi tak nepřilnula k srdci, jako Cam nebo Mandy.

Mandy, moje milovaná Mandy. Jestli jsem u Cam věděla, že ji dám dohromady s Jasperem, o Mandy jsem nevěděla nic.  Jen koně a jméno. Napadla mě někdy mezi kolmým skokem a oxerem ve dvojskoku. Jedna jediná věta. On není na prodej. Taková blbost, co. Teď už mám v hlavě celý její příběh a občas si říkám, že jsem na ni fakt hnusná.

3) Málokdy se vidí, že by děvče tak dobře ovládalo různé druhy bojových umění. Kdy ses s něčím takovým poprvé setkala?

Různé druhy bojového umění jo? Spíš různé druhy zbraní. Od mečů přes vrhací nože až po saie a luk. Taky střílím z winchestrové pušky.

Jak jsem se k nim dostala? Jeden kluk mě vzal na rande a on se z toho vyklubal trénink šermu. Tak nějak jsem u nich zůstala a od té doby se tomuhle nádhernému sportu věnuju. Náš trenér Alek však zastává názor, že jedna zbraň nestačí, tak nás učí pracovat s různými. Krom rapíru se oháním katanou, jednoručním mečem, vrhám dýky a celkem solidně ovládám saie.

4) Tvojí velkou láskou jsou koně. Vzpomeneš si na první kontakt s tímto ušlechtilým zvířetem? Kdy ses poprvé svezla a jak ses vlastně dostala k parkurovému skákání?

První setkání s koňmi? Snad někdy v peřince, tíhne k nim celá rodina. Děda jezdil závodně voltiž, později parkur, taťka miluje vyjížďky do lesa a mamka čile podporuje. Občas dokonce přijede na stáj a sveze se.

Poprvé jsem se svezla v pěti letech na tažné kobylce jménem Keiny. V sedle za mnou seděla mamka a vozila mě po louce. Pak dlouho nic, naši se rozváděli a na podobné nápady nebyl čas. Znovu jsem se ke koni dostala v deseti letech, jmenovala se Tina a patřila k plemeni shetlandský pony. A ve čtrnácti jsem začala s aktivním ježděním.

K parkuru mě přivedl nespočet holčičích románků z tohohle prostředí, a taky, všechny stáje, ve kterých jsem se byla kdy podívat, byly parkurové. Pamatuju si, že jsem jednu dobu tíhla i k dostihům, taková Pardubická… ale hubnout na předepsanou váhu juniorských dostihových žokejů se mi nechtělo. Představ si, že bych při své výšce sto šedesáti centimetrů musela vážit nějakých třicet pět až čtyřicet kilo. Ne, děkuji.

Měla jsem možnost jezdit i drezuru, ale na můj vkus je moc sešněrovaná. Jsem přes akci, ne eleganci.

5) Čekala bych, že budeš pokračovat na veterině nebo medicíně, ale já to tobě vím, že se budeš pokoušet stát archeoložkou. Pročpak to?
Pozn. Zde se vyskytla ona inkriminovaná příhoda s mozkem

S medicínou nebo veterinou na mě nechoď, stačily mi čtyři roky na zdrávce, upřímně, jsem vším tímhle okolo dost znechucená a nemůžu se dočkat, až odtamtud vypadnu. Proč nechci napsat, jak se při pitvě vytahuje mozek? Já u toho zvracela jenom málem.

Problém byl v tom, že střední mi vybral taťka. Já chtěla na zemědělku. Jenže jsem strašně lehce ovlivnitelný člověk, a tak, když mi začal popisovat, jak dobře se doktoři mají a že je to vlastně nic nestojí, byla jsem hloupá malá holka a skočila mu na to. Teď jsem pořád malá, moc jsem od té doby nevyrostla, ale troufám si říct, že jsem chytřejší a nechci celý život dělat něco, co mě nebaví.

Kombinaci Archeologie/Muzeologie jsem si vybrala proto, že mě baví historie. Už se nemůžu dočkat, až se zahrabu někde v nějakém archivu, je mi jasný, že k vykopávkám se dostane jenom naprosté minimum, kdoví,  komu bych musela vlízt do ložnice, že.

6) Co upřímně nesnášíš, ať už v jakémkoliv smyslu slova, a co naopak miluješ?

Nesnáším, když mi někdo lže do očí, nebo dává sliby, o kterých ví, že je nikdy nesplní. Pak taky cibuli a pavouky. Osm nohou. Osm chlupatých hnusných nohou, fuj. Jsem těžký arachnofobik, stačí ten, co nosí štěstí, a spustím ječák na plný pecky.

Miluju svoje čtyřnohé mazlíky. Našeho rotvajleřího pána, co furt běhá po zahradě, upřímné a ukecané lidi. Sama mám ukecanosti na rozdávání. Spánek a sny, protože v nich mě napadají ty nejbizardnější scény do povídek. A taky Aleka.

7) Jak si představuješ sama sebe v dospěláckém životě? Jaká bys chtěla být nebo co bys chtěla mít? Prostě tvé plány a sny.

Dospělá Kamikadze? Ono něco takového existuje?? Ne, všichni okolo si myslí, že dospělá už jsem, nebo že bych alespoň měla být, jenže mě strašně nechce. Chtěla bych zase být tím dítětem, co nemá skoro žádné starosti a nikdo toho po něm moc nechce.

Jaká bych chtěla být… těžká otázka. Asi taková, jaká jsem. Nenapodobovat nikoho jiného, být svá, dělat svoje chyby a svoje životní škobrtnutí. Překonávat svoje vlastní Taxisovy skoky svou vlastní metodou.

Plány a sny? Předně bych se nejspíš chtěla dostat na školu, kterou jsem si konečně vybrala sama. Pak samozřejmě život plný koní, bez těch si sama sebe vážně neumím představit. Hodného manžela, děti, no, nevím. Časem možná jo, ale asi ještě nejsem dost dospělá na to, abych si byla jistá.

8) Poraď mi, jak sbalit Kamikadze? A věříš na opravdovou lásku?

Řekni mi, proč bys mě chtěla balit? Ale když už se ptáš, vezmi mě na trénink šermu nebo ke koním. Nesnáším, když mě někdo nutí courat se po městě nebo pít kafe někde v restauraci. Jsem děsně hyperaktivní člověk, takže pokud neholduješ prvním dvěma možnostem, vsaď na jakýkoliv jiný sport. Neodmítnu ani projížďku na bruslích nebo utkání v paintballu. Ale na fotbal mě nevoď.

Opravdová láska… ukaž mi někoho, kdo na ni alespoň kouskem sebe sama nemyslí. Řekla bych, že nikoho takového nenajdeš. Věřím na ni celým svým já a hledám ji pořád. Snad už se mi to povedlo, no.

9) Kdy si naposledy udělala nějaký dobrý skutek? Pochlub se nám s ním.

Heh, počítá se to, že jsem ti poslala tu devatenáctou a dvacátou kapitolu Mandy? (pozn. Láska přes překážky)

10) A teď trocha obligátní inspirace pro ostatní. Aby se v komentářích nemuseli ptát. Oblíbený film, hudba, písnička, barva, jídlo, místo, kam by ses chtěla podívat, atd.

Oblíbený film, víš, kolik takových existuje? Moc. Nebudu psát, že Twilight sága, to musí být každému jasné, pak taky Ohnivý oceán, Krasavec Beauty a Zaříkávač koní, na tohle by měl kouknout každý, kdo má co dočinění s koňmi.

Oblíbená hudba, no, nemám vyhraněný názor, poslouchám, co se mi líbí. Pokud na mě někdo půjde s technem, teknem a podobným zvěrstvem, pláče na špatném hrobě.

Písnička? Ty víš.

Jen černá to může být…

Jídlo? Kde?

Oblíbené místo, ježiši, to je otázka, jasně že naše maličká stáj.

A jé, strašně ráda bych do Španělska, mají hezký koně a Španělé taky nejsou k zahození.

11) Je něco, na co jsem se tě nezeptala a co bys ráda, aby se svět od tebe dozvěděl?

Myslím, že jsi mě naprosto vyčerpala.

Děkuju za spolupráci a užívej si svůj velký večer.

Já taky děkuju.

Povídky od Kamikadze

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

«   1 2

1)  eMuska (30.01.2011 19:15)

Jo, ty si strašne akčný človek, počúvaj... s futbalom súhlasím, chudáci, že im nedajú viac lôpt, musia za naháňať za jednou. Ale ja sa spýtam:
Najromantickejšie miesto?
Obľúbený hrnček? (echm... ) Máš? A čo z neho piješ najradšej?
Naj kvety? Keby ti niekto doniesol kyticku, z čoho by mala byť, aby si ju dotyčnému otrepala o halvu?
Obľúbené oriešky?
Čo by si chcela dostať na najbližší sviatok - a ešte to nemáš?
Dúfam, že ťa moje otázky príliš nerozto... Nerozhodili... Som taká od prírody!

«   1 2