27.01.2013 [20:45], Eleanor, ze série Láska věc ďábelská, komentováno 8×, zobrazeno 2342×

Jak to Edward pos...

Spala jsem celkem neklidně, a když jsem se ráno probudila, zjistila jsem, že je trochu něco jinak, jen jsem nemohla přijít na to co. Nemínila jsem to řešit, protože jsem se rozhodla s ránem, že si prostě Lucifera vezmu. Láska ne láska. Smířila jsem se s tím, že lásku už asi nepoznám, a rozhodla se i přesto všechno Lucifera si vzít. S ním jsem mohla být šťastná. A jak jsme si přečetla, zamilovat se můžu časem.

Bylo něco okolo desáté a musela jsem se začít připravovat na svatbu. Vysprchovala jsem se, připravila si účes. Naládovala se do tmavě rudých šatů, které jsem si nechala ušít jako svatební. Vypadala jsem v nich jako pravá královna pekla.

Už se blížilo něco ke dvanácté a já se postupně vydala do hlavní síně. Tam jsem totiž měla zpečetit svůj osud.

…

„Je všechno připraveno?“ ptal se starostlivě Lucifer a podepisoval některé plné moci na to, až bude na líbánkách s Isabellou. Tedy pokud se na ně někdy dostane. Z celé věci byl hrozně nervózní. Slova Isabelly ho trochu vyděsila. Co když má pravdu? Jen doufal, že ne. A proč by on neměl milovat? Nechápal to, proto do toho šel. Někomu se jeho postoj mohl zdát trochu šílený, ale jinou možnost, než osobně vyzkoušet svoje štěstí neměl.

„Hotovo,“ oznámil všem přítomným a věděl, že teď už ho čeká část, které se nejvíce obával.

…

Šla jsem chodbou do hlavního sálu a užívala si klid, který na chodbách byl. Nikdy před tím jsem v pekle nic podobného nezažila. Všichni museli čekat u obřadu. Asi nemohli uvěřit tomu, že někdo chce s Luciferem zpečetit svůj osud. Došla jsem k velkým dveřím do sálu a u nich stáli po straně dva pekelní poslové, kteří mě měli vpustit do místnosti. Když mě spatřili, bez váhání s klidnou tváří otevřeli dveře, a v ten moment začala hrát hudba. Stála jsem před vchodem do místnosti plné různých bytostí a po dlouhé uličce jsem na konci uviděla usmívajícího se Lucifera, který se rozzářil, když uviděl, že jsem se rozhodla přijít. Musel mu spadnout kámen ze srdce. Jeho šťastný pohled mi dodal sebejistotu a já se k němu pomalu vydala. Viděla jsem, jak mě všichni pozorují s překvapením. Asi nechápali, proč chci něco takového dobrovolně udělat. Nebo jsem se mýlila?

Každého na koho jsem viděla, jsem si pořádně prohlédla, a zasekla se při pohledu na stařeně v černém v první řadě. Hned jsem věděla, kdo to je a její trochu ustaraný pohled mě zaskočil. Bála se o můj osud nebo se dělo něco, o čem jsem nevěděla?

Mezitím jsem dorazila vedle Lucifera a ten se spokojeně nadechnul, jakmile jsem stanula po jeho boku. Jenže mě trochu vyděsil, když jeho pohled byl najednou vyděšený. Nevěděla jsem, co je špatně, a tak jsem nenápadně k sobě přičuchla, jestli mi něco náhodou nesmrdí. Jako pekelný posel jsem se ničím podobným nezabývala, protože jsem se nepotila a nebyla omezována žádným pohybem, proto něco jako deodorant jsem nevzala do ruky, co jsem byla v pekle. Nepotřebovala jsem ho. Asi by mě dost překvapilo, kdyby se něco najednou změnilo. Ale necítila jsem nic, co by mě mělo vyvést z míry. Proto jsem se nechápavě podívala na zaraženého Lucifera, který se zdál být v šoku, a potom se zahleděla na oddávajícího posla. Ten když viděl, že netuším, co se děje, pronesl:

„Čuchám, čuchám člověčinu!“

Na jeho slova jsem vyvalila oči a začínala zmatkovat. Člověk v pekle? Žádný podle pravidel v něm být nemohl. Lidé do pekla ani do nebe nepatřili. Tam se posílaly jejich duše. Takže co zatraceně dělal v pekle člověk a proč všichni najednou koukají na mě? A v ten moment mi to došlo:

„Néééé,“ vydechla jsem zoufale a viděla, jak se Lucifer dostává ze šoku. „Ale jak?“ ptala jsem se vyděšeně, protože jsem tušila, že tohle znamená konec obřadu. Lucifer si nemohl vzít člověka v pekle a s člověkem na zemi žít nemohl. Tam na stálo nepatřil. Mělo by to děsivé následky. Člověk musel umřít a dostat se do pekla. Takže mě trochu osvítilo a v rychlosti jsem navrhla:

„Pošli mě na zem. Já se zabiju a během hodiny se tu zase objevím. Sice jen jako duše, ale to pro zatím bude stačit, ne?“ zkoušela jsem zoufale.

„To by tě do pekla nedostalo. Sama víš, že musíš udělat víc než se jen zabít, aby ses dostala do pekla. A krom toho osud zařídí, aby se tak nestalo,“ ozvala se najednou Smrt a se mnou to při jejích slovech cukalo. Byla jsem v háji. „A hlavně se musí dodržet smlouva, která byla uzavřena s Edwardem,“ zkonstatovala Smrt. A já vykulila oči.

„Co s tím má společného Edwardovo přání?“ zeptala jsem se překvapeně.

„No, jsi jeho láska. Zamiloval se do tebe na první pohled, co tě spatřil. Když vyslovoval své přání, přesně věděl, co chce. A tohle byl jediný způsob, jak tě získat. Tak trochu tě oblafnul.“ A já postupně rudla, jak mi všechno docházelo. Ten hajzl! Jen mi vrtalo hlavou jedno, protože jeho přání se mi ihned vybavilo v hlavě: „Přál bych si najít lásku, s kterou na světě zažiju krásný a dlouhý život. Za to jsem ochotný vyměnit svou uši. Nic jiného ke štěstí nepotřebuju.“

„Proč je ze mě člověk a ne upír?“ položila jsem všem přítomným otázku.

„Nedefinoval jaký dlouhý život. Takže pokud z tebe bude chtít upírku, musí si ji z tebe udělat,“ konečně odpověděl Lucifer, který se z celého šoku ještě dostával a já neměla na tuhle odpověď co říct.

„Isabello, je mi to líto. Ale budu tě muset poslat za Edwardem. Nemám jinou možnost. Smlouva byla zpečetěna a tohle je jediná věc, kterou peklo doopravdy dodržuje.“ Přiblížil se ke mně a dal mi ruku na tvář. Jeho dotek jsem si užívala, protože jsem tušila, že je jeden z posledních. Do očí, ačkoliv jsem nechtěla, se mi hnaly slzy. Já na zem zpátky nechtěla. Bála jsem se. Čekala mě tam pouze bolest.

„Ale co mi dva?“

„No, doposud jsem byl sám. Chápu, že musíš pořádně poznat i něco jiného než peklo, aby ses pro mě mohla objektivně rozhodnout. Pokud mě opravdu miluješ, za několik let se vrátíš a dokončíme, co jsme započali,“ snažil se mě uklidnit.

„Já nechci být bez tebe,“ oponovala jsem mu a držela se z posledních sil.

„Budeš muset.“ Potom se na mě smutně podíval a políbil. S jeho polibkem proboural hráz slz. Zavřela jsem oči a vnímala, co se se mnou děje. Najednou jsem necítila nic a tušila, že mě Lucifer posílá na zem, proto jsem ze smutku přepnula své pocity na mód vzteku. Nic jiného si Edward momentálně nezasloužil.

Znova jsem se po delší době nadechla a přesně jsem tušila, kde asi jsem. Otevřela jsem oči a spatřila na gauči Edwarda s Emmettem, kteří na mě vykuleně hleděli, takže jsem hned spustila:

„Edwarde, tos posral!“

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

8)  Marvi (04.02.2013 20:43)

Jo tak tohle je teda góóól, tohle jsem nečekala!!! Emmett se bude jistě královsky bavit na Bellin účet, kdykoliv bude mít příležitost, však ho známe

6)  Eleanor (28.01.2013 19:22)

Nikki, když vy jste určitě čekali všechno, ale tohle prostě ne. Připadalo mi to geniální a nemohla jsem odolat tomu, až to budete číst. Teď abych vymyslela další genialitu. To bude makačka!

4)  mispa (27.01.2013 22:06)

3)  Jalle (27.01.2013 21:01)

on vždy vie ako na to

2)  Eleanor (27.01.2013 20:53)

NeliQ, když já si fakt nemohla pomoct

1)  NeliQ (27.01.2013 20:50)

Vole, tak ako čakala som, že im to niečo pokazí, ale kur*a, že sa z nej stane človek, tak to teda nie. A čo teraz? To si ju len tak vyhodia na Zem a rob si čo chceš? Noo sa nám to pekne zamotáva, najmä pokiaľ si Bella po príchode na Zem všetko pamätá - Edward je totálne v prdeli. Muheheh to sa mi páči

1