29.05.2010 [07:45], anamor, ze série Láska překoná i hranice smrti, komentováno 1×, zobrazeno 2800×

Jo dílek není ani moc dlouhý, původně to měla být jednorázovka

5. kapitola – malý zázrak

Koukala jsem na své bezvládné tělo a došlo mi, proč jsem stále tady na zemi. Nemůžu odejít, dokud drží moje tělo při životě, a probudit se nemůžu. Když mě odpojí, budu moci jít dál, být volná, bez pout, co mě tu drží. Z mého proudu myšlenek mě probudil až Edward, který se vrátil. Posadil se na židli u postele a díval se na moje tělo. Najednou mě ale píchlo na místě, kde mělo být srdce. Nemohla jsem ho tu nechat samotného, ale musím jít dál. Můj osud je zpečetěn. On si má najít někoho, kdo bude jako on.

„Bell, nemůžeš mě tu nechat. Máš život před sebou, nesmíš to vzdát,“zašeptal ke mě zlomeně. Zavřela jsem oči. Ucítila jsem teplý dotyk na ruce a přístroje se rozpípaly rychleji. Do pokoje přiběhla sestra i Carlisle. Dívali se na Edwarda, který mě stále držel za ruku.

„Co se tu děje?“ zeptal se ho hned.

„Nic, jen ji držím,“ špitl Edward a hypnotizoval mě dál pohledem. Carlisle zkontroloval přístroje a poté mě prohlédl.

„Neuvěřitelné, její mozek vysílá silnější aktivitu,“ vydechl úžasem. Edward pevně svíral mojí ruku a políbil ji na hřbet. Cítila jsem i jako duch ten teplý dotyk na ruce.

„Co to znamená?“ ptal se ho nadějně.

„Že se zlepšuje. Je možné, že se probere, ale ne hned.“

Nechápala jsem, co se děje, že by za to mohl Edward? Pustil mojí ruku, kterou chytil Carlisle. V tu chvíli se vrátilo vše, jak to bylo předtím. Edward ji opět chytil, opět se zvětšila mozková aktivita. Oba se dívali překvapeně na sebe navzájem a pak na mě.

„Co to je?“

„Nevím, reaguje jen na tebe,“ šeptal nevěřícně. Popravdě, taky jsem to nechápala, a teď jsem si uvědomila, že jsem Carlisleho dotyk necítila. Ještě chvíli to řešili, když Carlisle odešel, ale Edward tu byl stále.

„Udělám vše… přísahám, že se probudíš,“ šeptal a držel mojí ruku u své tváře.

„Co když je to beznadějné? Jak mě chceš probudit?“ ptala jsem se ho zoufale.

„Něco vymyslím, i kdybych tě měl za pár let proměnit, aby ses probudila. Nehodlám tě ztratit,“ šeptal a já mu věřila, že udělá vše.

„Musíš potom ale přesvědčit mého otce,“ připomněla jsem mu.

„To bude to nejmenší,“ zasmál se. Byl tu celou noc, určitě by tu zůstal i celý den, kdyby ho Carlisle nevyhnal do školy, a já šla s ním. První hodinu měl i s Angelou a tak šel hned za ní.

„Kde bydlí Bellin otec?“ Překvapeně na něj zamrkala.

„Proč tě tolik zajímá?“ Vždy věděla, na co se ptát.

„Protože jsme spolu chodili, než se sem odstěhovala,“ řekl v klidu. Ale Angela i já jsme na něj zíraly.

„Co? Ona ale tvrdila, že s nikým…“ začala hned.

„Bylo to komplikované,“ odbyl ji, „kde bydlí?"

„Na kraji města, když se jede do lesa na západ,“ vykoktala nakonec.

„To bylo co? A proč sis to nesehnal jinak?“ ptala jsem se hned.

„Jinak by mi nic neřekla. A Carlisle by mi to neřekl a složku hlídá. Myslí si, že magořím.“

Po škole mě jel hned zkontrolovat do nemocnice a poté se vydal za mým otcem.

Zastavil před malým dvoupatrovým domkem, který mi něco říkal. Zazvonil a počkal, ve dveřích se objevil středně vysoký muž. Měl hnědé vlasy a knírek. Charlie, vybavilo se mi hned.

„Pane Swane, jsem Edward a rád bych si promluvil o Belle,“ začal zdvořile. Překvapeně se na něj podíval a pustil ho dovnitř. Odvedl ho do obýváku a tam se posadil do křesla, jak bylo jeho zvykem, a Edward na sedačku.

„O čem chceš mluvit?“

„O Belle a jejím stavu,“ řekl velice opatrně. Charliemu se zkřivil obličej do bolesti.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

1)  sakraprace (29.05.2010 11:23)

Krásné, jsem napnutá, jestli se díky jeho přítomnosti vzbudí nebi ji přemění.
Chudák Charlie, doufám, že ho přemluví, aby ji neodpojoval.

1