25.05.2010 [20:30], anamor, ze série Láska překoná i hranice smrti, komentováno 3×, zobrazeno 3242×

Tak je tu další dílek. Muzika je stejná, nechce se mi hledat jiná a moc se mi líbí, jestli už vás štve, napište a já budu hledat novou.

3. kapitola – Co jsi zač?

„Proč tě už víc neslyším?“ zašeptal do ticha pokoje. A já nemohla uvěřit tomu, co řekl. A to mě nakoplo, abych to už konečně udělala.

„Edwarde,“ zašeptala jsem k němu. V tu ránu mu hlava vyletěla do normální polohy a koukal se okolo sebe. Pohledem rentgenoval pokoj, ale mě vidět nemohl.

„Jsi tu?“ zeptal se po chvíli.

„Jsem ráda, že jsi splnil svůj slib a neudělal hloupost, máš prima rodinu,“ řekla jsem k němu. Díval se za hlasem, přímo na mě, i když mě vidět nemohl.

„Slíbil jsem ti to. Zase zmizíš?“ ptal se se strachem, který mě neuvěřitelně potěšil, ani nevěděl jak moc.

„Jsi na severu Ameriky,“ odpověděla jsem mu prostě a on se v tu chvíli usmál, když mu to došlo.

„Co jsi vůbec zač?“ zeptal se mě opět. Chvíli jsme váhala, nevěděla jsem, ale nakonec jsem se rozhodla mu říct pravdu. Co jiného mi taky zbývá, že? Chtěla jsem už mluvit, když do pokoje vtrhl jako divoká voda s blbým úsměvem Emmett.

„Co tu děláš? Mluvíš sám se sebou?“ Vždy, když otevře pusu, je to něco neuvěřitelného, co z něj vždy vypadne.

„Tady si asi moc nepopovídáme,“ pověděla jsem k Edwardovi, ten nenápadně přikývl.

„Jen nahlas přemýšlím. Půjdu na lov,“ oznámil mu. Pokynul ke mně hlavou a vyskočil z okna. Neváhala jsem a vydala se za ním. Zastavil se až na mýtině v lese.

„Co jsi zač?“ zeptal se znovu a už chtěl odpověď, bylo to vidět v jeho očích.

„Já ani nevím. Myslím, že lidé mi říkají duch. Uvízla jsem tady na zemi, a nevím proč. Nemůžu nic udělat. Jsi jediný, kdo mě slyší,“ přiznala jsem mu.

„Co jsi dělala v Itálii?“

„To by mě taky zajímalo. Nevím. Možná za to může to, že jsem ve vašem domě od doby, co jsem se stala tím, čím jsem.“ V jeho obličeji byl vidět zmatek.

„Máš jméno?“

„Bella,“ špitla jsem k němu. A on se usmál.

Strávili jsme tam celou noc a povídali si o všem. Už jsem konečně přišla na tu záhadu s myšlenkami. On má totiž schopnost, čte myšlenky a nemůže to vypnout.

Celý víkend jsme byli spolu a povídali o všem možném. Bylo mi tak krásně, necítila jsem se tak sama. Až nastalo pondělí a Edward musel do školy. A já se ocitla zase sama. On byl jediný, s kým jsem si mohla povídat, a teď byl ve škole a já zase sama doma. Sledovala jsem Esme, jak pracovala na zahradě. To byla moje jediná zábava. Chyběl mi můj společník a to mě děsilo. Vždyť jsme si povídali jen tři dny a teď je na pár hodin pryč a já z toho dělám pomalu třetí světovou. Byla jsem u něj v pokoji a koukala se ven z okna. Nevnímala jsem čas, jen to, že jsem tu sama a nemám si s kým povídat. Věděla jsem, že jestli si budu dál takhle s Edwardem povídat, víc se na něj upnu a to jsem nechtěla.

„Ahoj, Bell,“ pozdravil mě hned, jak vešel do pokoje, a to neměl jistotu, že tu budu. Neodpověděla jsem, neměla jsem potřebu. Co se stane, až jednoho dne odejde a mě tu nechá samotnou?

„Bell, jsi tu? No tak odpověz,“ prosil. Slyšela jsem jasně paniku v jeho hlase a ta mě donutila promluvit.

„Jsem tu,“ špitla jsem jen.

„Tohle mi už nedělej,“ pokoušel se o káravý tom, ale moc mu nešel. V domě bylo ticho, asi šli všichni na lov, a Edward se omluvil, že byl včera.

„Bell, nechtěla bys dělat společnost ve škole? Je tam nuda,“ zeptal se po chvíli. Musela jsem se tomu usmát.

„Proč ne, může to být zábava.“ Nikdy jsem tam nebyla a nepamatuju si na ni ani z lidského života. Třeba se něco přiučím.

Další den jsem se tedy vydala s Culleny do školy. Držela jsem se celou dobu Edwarda. Když jsem se ocitla ve škole, přepadl mě zvláštní pocit smutku a známého. Nechápala jsem to a tak jsem se odmítala tím zabývat. Sledovala jsem Edwarda, který pomalu každou přestávku odmítal holky, kterého někam pozvali. O hodinách jsem sedávala vedle něj, protože tam bylo vždy volno, a povídali jsme si. Edward mluvil tak potichu, že jsem ho mohla slyšet jen a já a popřípadě upír.

Na obědě se stalo ale něco zvláštního a byla jsem u stolu, kde byli i všichni Cullenovi, ale moje pozornost se zaměřila k jednomu stolu v jídelně. Seděli tam tři kluci a tři holky, všichni mi někoho připomínali, ale já nevěděla, odkud bych je mohla znát. Pokoušela jsem se to vše ignorovat, i ten divný pocit, a celkem se mi to i dařilo, tak jsem denně doprovázela Edwarda do školy a povídali jsem si. Často jsme žertovali o lidech tady.

Byla to zábava, ale jednou mě ten pocit opět dostal a mě to štvalo. A tak jsem další den nešla do školy, ale na místní hřbitov. Nikdy jsem tam nešla a já netušila proč ne, když se tam můžu něco o sobě dozvědět.

Celý den jsem se procházela po hřibově. Četla jsem všechna jména na náhrobkách a pečlivě se dívala na fotografie. Nejhorší bylo, že jsem nevěděla celé jméno a datum kdy jsem zemřela. Bloudila jsem po hřbitově jako zlomená duše, co neví kam. Nevím, kdy jsem umřela, ani kde, prostě nic. A taky jsem na tom hřbitově nic nenašla. Už byla tma a tak jsem se vydala domů. V celém domě bylo ticho a tak jsem se vydala rovnou do Edwardova pokoje. Seděl na sedačce a četl si knihu a vypadal smutně.

„Nevím, kdo jsem, kdy jsem umřela, prostě nic,“ zašeptala jsem k němu. V tu chvíli ztuhl a díval se okolo sebe.

„Bell, ty ses vrátila,“ zdál se šťastný novým zjištěním.

„Hledala jsme něco o sobě na hřbitově, ale nic,“ povzdechla jsem si.

„Chceš opravdu zjistit, kdo jsi?“ zeptal se vážně.

„Ano, pokouším se to zjistit od doby, co se ze mě stala bloudící duše.“

„Pomůžu ti, přeci jen jako bytost toho zjistím víc,“ usmál se do prázdna.

„Děkuju.“

„Nemáš zač, dlužím ti to. Takže mi řekni, co víš,“ začal hned.

„Nevím nic. Jen že jsem Isabella a jako duch jsem se zjevila v tomhle domě.“

„Moc toho není," řekl zamyšleně.“ Takže ani nevíš, jestli jsi ve správném městě?“ optal se raději.

„Nevím,“ povzdechla jsem si.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

1)  sakraprace (25.05.2010 21:15)

Chudák Bella, musí to být hrozný nevědět, kým jsi Jsem zvědavá, co se o sobě dozví. Doufám, že se to brzy dovíme i my

1