26.06.2011 [17:15], anamor, Povídky na pokračování, komentováno 23×, zobrazeno 5199×

Je tu konec.
Co ještě se stalo?

5. kapitola

Když se chtěl odtáhnout, postavila jsem se na špičky a polibek prodloužila. Jednu ruku jsem mu vpletla do bronzových vlasů a druhou si ho za zátylek přitáhla k sobě blíž. Donutila jsem ho, aby začal couvat. Měla jsem plán a ten jsem hodlala uskutečnit. Asi to pochopil. Přetočil se se mnou tak, že jsem teď couvala já, a navigoval mě. Ale šlo nám to pomalu a to mu asi vadilo, tak se jeho ruce přesunuly z mých boků pod zadek a vysadil si mě na sebe. Překvapeně jsem se od něj odtáhla a zadívala se mu do zelených očí plných jiskřiček.

Nohy jsem mu omotala kolem pasu a tvář sklonila k jeho krku, který jsem začala zasypávat polibky. Nesl mě pryč a mně bylo jedno kam. Byla jsem jen jeho. Potřebovala jsem ho, dokud jsem ho mohla mít. Čas byl můj nepřítel a mé srdce s ním. A tohle byly naše dva týdny jen spolu, dva týdny loučení na zbytek života. Života, který nebude takový, jaký byl. Zoufalství, strach, bolest, láska, to jsem cítila.

Opatrně mě položil na postel a lehl si na mě. Rukama se podpíral, aby mě nemačkal. Odtáhl se ode mně a zadíval se mi do očí. Hledal semínka pochybností. Byl to pravý džentlmen a bylo jasné, že kdybych zapochybovala, nezašel by dál. A to jsem nechtěla. Čapla jsem ho za límec košile a přitáhla si jeho rty k sobě. Hladově jsem ho líbala a plně si to vychutnávala a zarývala do paměti. Vzpomínky, to bude to jediné, co zbude. A já chtěla, aby byly dokonalé. Tak jako on.

Polibky putoval po mém obličeji a poté jimi zakotvil na mém krku. Nikam jsme nepospíchali, nebylo třeba. Tohle byla jen naše chvíle a my si ji hodlali vychutnat úplně. Jednou rukou se stále podpíral a druhou přejížděl po mé siluetě. Chvěla jsem se pod jeho dotykem. Moje ruce si hrály s jeho vlasy a já si užívala ty krásné pocity, které ve mně vyvolával.

Když jeho ruka zabloudila pod mé triko, začala jsem hlasitě dýchat. Krásně se na mě usmál a posunul se níž. Vyhrnoval mi pomalu triko a každé odhalené místečko políbil, Trochu jsem se nadzvedla a dala ruce za hlavu, aby mi mohl triko úplně stáhnout. Odhodil ho pryč a opatrně mě zase položil do peřin. To se mi nelíbilo, přitáhla jsem si jeho rty a moje ruce se začaly věnovat knoflíčkům na jeho košili.

Donutila jsem ho se posadit a rukama jsem mu stáhla košili z ramen. Pomalu jsem rukama bloudila od jeho ramen dolů přes jeho vypracovanou hruď. Naklonil se ke mně a jeho rty se začaly věnovat mému krku. Moje ruce přejížděly po jeho hrudi přes bříško, až se dostaly k pásku jeho kalhot. Natočila jsme hlavu a vyhledala jeho rty.

Moje ruce se nenechaly pobízet a začaly mu rozepínat jeho pásek a následně i kalhoty. Stáhla jsem mu je a on je skopl pryč. Začal mě pokládat na postel a při tom mi rozepnul podprsenku a stáhnul mi ji. Chytil mi ruce a dal mi je za hlavu. Jeho rty začaly od mého krku pomalu postupovat níž. Polibky ochutnával mou kůži, až se jeho rty dostaly k mým ňadrům.

Nahlas jsem vzdychla a moje záda se vytvarovala jako luk, když si vzal do úst jednu mou bradavku, druhou nezanedbával a věnoval se jí svou rukou. Cítila jsem nepopsatelné pocity a nával horkosti po celém těle. Pustil moje ruce a odtáhl se. Hned jsem si ho k sobě přitáhla a zmocnila se jeho rtů. Jeho ruce jezdily po mé siluetě, až se dostal k mým kalhotám. Začal mi rozepínat knoflíček a poté i zip. Odtáhl se ode mě a začal mi sundávat kalhoty a přitom se mi díval do očí.

Když mě zbavil nepotřebných kalhot, klekla jsem si k němu. Přitáhl si mě na sebe a políbil mě. Pomalu, něžně a vášnivě mě líbal. Rukama pomalu přejížděl po mém s takovou něžností, až se mi z toho točila hlava. Jeho ruce se najednou zastavily u mých kalhotek. Pomalu je stahoval a pořád mi dával možnost couvnout a zastavit ho, i když na něm bylo vidět, že zastavit nechce. Ale já to taky neměla v úmyslu. Na znamení, že nehodlám couvnout, jsem mu začala stahovat boxerky. Vyhledala jsem při tom jeho rty a navzájem jsme se zbavili posledního kousku oblečení.

Opatrně mě položil zpět do nadýchaných polštářů a lehl si na mě.

„Bell, jsi si jistá?“ zašeptal. Nechtěl mě do ničeho nutit, nikdy. Ale v tuhle chvíli mě nemohl nutit nikdo a nic, protože jsem po tom toužila.

„Víc než kdykoliv,“ odpověděla jsem a políbila ho.

Trochu mě nadzvedl a poté spojil naše těla, která si v tuhle chvíli navzájem patřila a jen dokazovala naši vzájemnou lásku. Zaklonila jsem hlavu, víc se k němu přitiskla a nahlas jsem zasténala. Ucítila jsem bolest, kterou jsem ale odmítala vnímat, když mě jeho ruce jemně hladily po těle a já ucítila jeho rty u mého ucha.

„Miluju tě“ zašeptal ty nejkrásnější dvě slova na světě. Řekl mi to poprvé a moje srdce začalo bít snad ještě splašeněji. Políbil mě na ucho a poté se přesunul na mé rty. V tu chvílí se ve mně začal pohybovat.

Nedokázala jsem na nic myslet a moje tělo si dělalo, co chtělo. Vycházela jsem mu boky vstříc a rukama jezdila po jeho zádech. Místností se rozléhalo naše splašené dýchání a sténání. Cítila jsem se neuvěřitelně krásně. Moje tělo hořelo a v podbřišku jsem cítila příjemné mravenčené, které neustále narůstalo.

Až jsem dosáhla toho nejkrásnějšího pocitu na světě. Nahlas jsem vykřikla Edwardovo jméno, napjala jsem se pod ním a vychutnávala jsem si tu rozkoš plnými doušky. Ještě párkrát přirazil, poté se napjal a nahlas zasténal moje jméno. Oba jsem si užívali ten krásný pocit.

Lehnul si vedle mě. Přitulila jsme se k němu a pevně ho objala jako on mě.

„Miluju vás, vaše královská výsosti, princi Edwarde z Walesu,“ zašeptala jsem k němu a zvedla obličej, abych ho lehce políbila. Složila jsem mu hlavu na hruď a spokojeně usnula.

Takhle probíhaly celé dva  týdny, co jsme mohli být spolu. Dva krásné, nezapomenutelné týdny jsme se oddávali naší lásce a vášni. Ale vše to uteklo moc rychle a byl tu poslední společně strávený večer. Tenhle večer byl ještě víc výjimečnější než ten první.

„Miluju tě.“ To bylo to poslední, co jsem ten večer řekla i slyšela od mého prince. Ráno jsem se probudila sama. Myslela jsem, že je Edward venku, a tak jsem se převalila na bok. Ale něco pode mnou zašustilo. Podívala jsem se a uviděla jsem obálku.

„Pro moji Bell,“ stálo na ní. Ruce se mi začaly chvět, ale otevřela jsem obálku a vytáhla dopis.

Moje milovaná Bell,

omlouvám se za to, že jsem nepočkal, až se probudíš, ale neměl jsem na to sílu. Neodkázal bych odejít a ty bys mě nepustila, oba to víme. Tak jsem se rozhodl odejít takto. Nechci, aby sis pamatovala, jak odcházím a mám zlomené srdce, které lámu i tobě. Chci, aby tvoje poslední vzpomínky na mě, byly ze včerejšího večera, kdy jsme si vyznávali lásku. Tak, jak na tebe budu vždy vzpomínat i já. Nikdy jsem nepoznal krásu světa a nějaké city. Byl jsem vychováván jako budoucí následovník trůnu, v paláci, bez lásky poté, co zemřela matka. Ale ty jsi mi do života přinesla slunce, naději, krásu a to nejdůležitější, co si navždy ponesu s sebou - lásku. Před třemi a půl roky se začal psát příběh jedné zakázané lásky, který teď musí skončit, i když její hrdinové nechtějí. Oba jsme to věděli, ale to nedokáže zmírnit tu bolest, když budu bez tebe. Nikdy jsem neměl problém s tím, že jsem následovník trůnu, ale díky tobě jsem to začal nenávidět. Navždy tě budu milovat a budeš v mém srdci, nikdy na tebe nezapomenu.

Můžu jen doufat - a já budu -  že tě ještě někdy uvidím, že tě budu moci políbit a sevřít v náručí.

Tvůj Edward z Walesu

Ruce se mi neuvěřitelně třásly a slzy si začaly razit cestu po mé tváři. Vzlyky se mi draly z hrdla. Nešlo to, cítila jsem obrovskou bolest v hrudi. Už ho nikdy nebudu moci obejmout, schovat se do jeho bezpečné náruče, nebudu moci cítit jeho rty a dotyky. To se mi honilo hlavou. Věděla jsem, že ho uvidím v televizi a v novinách. Nebyla jsem si ale jistá, jestli jsem dost silná, abych zvládla být bez něj a všude vidět jeho tvář. Tvář, kterou miluju, ty hluboké zelené oči, které se na mě dívaly s něhou a láskou. Bronzové vlasy, ve kterých jsem se ráda hrabala. Slzy mi pomalu stékaly po tváři a já si lehla zpět do peřin. Pořádně jsem se nadechla a ucítila jsem krásnou vůni, která mu patřila.

V dopise byla ještě letenka. Nemohla jsem tu zůstat už ani minutu. Rychle jsem se zabalila a letěla domů do Londýna. Kvůli rodičům jsem na sobě nedala nic znát. Oba mě radostně přivítali a já byla ráda za to, že jsem doma. Tedy až do večera, kdy se rodiče dívali na zprávy.

„Princ Edward se po dvou týdnech ukázal na veřejnosti. Mluví se o tom, že po ukončení univerzity si jel na chvíli odpočinout.“ Ihned jsem se otočila a dívala se na obrazovku, kde byly záběry Edwarda z dnešního dne. Rychle jsem se dobrala do svého pokoje, kde jsem začala brečet. Nic jsem nepomáhal dělat, nic pro mě nemělo smysl, jen jsem se trápila. Bála jsem se koukat na zprávy, číst noviny. Uběhly dva týdny, když mě máma zavolal do obýváku, že se na něco musím kouknout.

„Princ Edward,“ řekl reportér a já se už otáčela. Tohle jsem vidět ani slyšet nemusela, „je už týden nezvěstný a je po něm vyhlášeno mezinárodní pátrání.“ To mě zastavilo a já se otočila k televizi. „Podle posledních informací se o něm nic neví. A z dobrých zdrojů máme i informace, co se dělo před tím, než princ zmizel. Podle všeho opustil palác rozčíleně po hádce se svým otcem, princem Carlislem, a jeho tajemníky. Princ Edward se podle zpráv chtěl vzdát titulu a možnosti být příštím králem.“

Zůstala jsem civět na televizi. Co že to řekl? Edward je nezvěstný? Chtěl se zřeknout trůnu? Ale kde je tedy? Proč nepřišel? Opět jsem začala brečet a utekla do svého pokoje. Tehdy bylo jasné, že už ho nikdy neuvidím.

***

Stará žena seděla v křesle, v ruce pevně svírala starý dopis a naposledy si ho četla. Po tváři jí steklo pár slz, ale nebylo jich moc. Za ty roky už přestala mít potřebu brečet. Ona pořád cítila tu bolest v hrudi a nicotu. Princ Edward se nikdy nenašel, mluvilo se o tom, že je už mrtvý, ale Isabella tomu nevěřila. Něco jí pořád našeptávalo, že žije, ale nemůže přijít. Místo něj se na první místo o následníka trůnu přesunul princ Jasper. Na prince Edwarda se časem zapomnělo a nemluvilo se o něm.

Bella si v křesle ještě víc povzdechla a podívala se na fotografii své dcery. Její zelené oči na nich zářily štěstím a bronzové dlouhé vlasy rámovaly její obličej. Byla krásná jako její otec. Elizabeth se narodila devět měsíců poté, co naposledy spatřila svou lásku. Nikdo o ní nevěděl a nikdo nevěděl, kdo by mohl být otec. Bella to tajila. Nikomu to neřekla, ani dceři neprozradila, kdo je její otec. Řekla jen, že zmizel. Protože se na prince Edwarda zapomnělo, nikdo si nevšiml její podoby s ním. I když chodila na stejnou školu jako její rodiče.

Z Belly se stala úspěšná podnikatelka a tak mohla dceři zajistit dobré studium. Nikdy už v životě nenašla nikoho, koho by milovala. Žila jen se svou dcerou a vzpomínkami na lásku, kterou prožila. Nikdo nevěděl, a Bella doufala, že se ani nikdy nedozví, že její dcera je vlastně pravnučka královny a jedna z potenciálních dědiců trůnu. Nikdo nevěděl, že má v sobě královskou krev, bylo to tak lepší. Chtěla, aby její dcera měla normální život, a ne jako její otec, zavřen ve zlaté klícce a nemohl dělat, co chtěl.

Žena se opatrně zvedla ze židle, naposledy se podívala na Londýn z okna, fotku své dcery a poté i fotografii prince Edwarda. Odešla do své postele a už navždy zavřela víčka.

A tak skončil příběh jedné lásky, která neměla nikdy šanci přežít, i když byla hluboká. Do konce života nemohli být spolu.

Budu vděčná za jakékoliv komentář k poslednímu dílu.

Děkuju těm, co se nebáli klávesnice a napsali aspoň nějaký komentář. Myslím, že některé konec nepřekvapil. Berte to jako změnu od všudy přítomných šťastných konců.

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

«   1 2

2)  Nika (26.06.2011 17:52)

škoda že nemohli byť spolu bola to veľmi pekná poviedka

1)  SarkaS (26.06.2011 17:36)

Ten konec byl...bleskový. Vážně myslím, že by tomu ještě trochu rozepsání neškodilo, i když už máš tu povídku z doby dávno minulé. Ale jinak byl díl moc hezký, byť bych byl.a pro aby se Edward zachoval víc jako chlap a zůstal následníkem.

«   1 2