24.06.2011 [19:15], anamor, Povídky na pokračování, komentováno 11×, zobrazeno 2445×

Jak se budou k sobě chovat po tom večeru? A taky trochu poskočíme v čase.

4. kapitola

Seděla jsem jako vždy na svém místě a čekala, až přijde profesor. Edward se s úsměvem posadil vedle mě. Vyložil si věci na stůl a nenápadně mě pohladil po ruce. Švihla jsem k němu pohledem, ale on se jen blaženě usmíval. A tak to bylo celou hodinu, pořad se mě dotýkal a já nechápala. co od toho sleduje. Místo do knihovny jsem zamířila na kolej, že se budu učit v klidu v pokoji. Odbyla jsem si svou odpolední přednášku a pak zamířila do práce.

Tam se nic nedělo a já byla za barem, protože jsem měla směnu opět s Ashley. Bylo kolem desáté, když odešla, a já tam byla zase jen s kuchařem, který byl ale vzadu. Bylo tady jen pět lidí a tak jsem měla klid. Potom se ozvalo otevírání dveří a dovnitř vešel další host. Hrozně jsem si přála, aby zůstal venku. Sednul si za bar a objednal si jen vodu. Nemluvila jsem s ním a věnovala se ostatním. Chtěla jsem ho tak vypudit, ale on nevypadal, že by se nechal. Vydržel tam sedět a nic neříkat až do zavíráčky. Jen mě pozoroval. Pak se zvednul a odešel. Nechápala jsem to, ale byla jsem za to ráda. Vše jsem uklidila, zhasla a šla na kolej. Když se vedle mě objevil při cestě další chodec.

„Včera jsem to asi pokazil, co?“ Poznala jsem ho po hlase a zastavila se. Podívala jsem se na něj a on se díval na mě.

„Ne, nešlo nic pokazit. Tohle nejde. Ty jsi princ a budoucí král, já obyčejná holka. Nejde to. Ani kdybychom chtěli. Což nechceme. Bylo to jen chvilkové vypnutí, vždyť se nic nestalo. Jedna pusa, nic jiného.“ Řekla jsem mu, jak jsem to cítila já, a čekala jsem, jaká moudra vypadnou z něj. O krok se ke mně přiblížil, takže jsme byli u sebe. Trochu jsem zaklonila hlavu, abych na něj viděla.

„Nebyla to jen pusa a ty to víš. Vše jde, když se chce,“ zašeptal. Nestihla jsem nic udělat a jeho rty drtily ty mé. I když jsem se mu chtěla bránit, nešlo to. Obmotala jsem mu ruce kolem krku a on své kolem mého pasu.

„Aspoň trochu štěstí mi dej s tebou,“ zašeptal zadýchaně, když se odtáhl.

„Královna nás zabije,“ zasmála jsem se udýchaně.

„Nikomu tě nedám,“ usmál se a znovu mě políbil.

A tak začala naše troška štěstí. A ke všemu tajná. Bylo nám oběma jasné, že s tím nemůžeme na veřejnost. Neměla jsem titul, nic takového. Ani jeho otec či královna by s tím nesouhlasili. Často jsem mu to připomínala, a on byl vždy naštvaný. Jediné, co jsme si na veřejnosti mohli dovolit, byly letmé doteky a pohledy. Edward byl v hospodě vždy, když jsem měla směnu. Někdy seděl sám u baru a povídal si se mnou, jindy tam přišel zase s jeho přáteli. A tak bylo i zvykem ho doprovázet opilého domů.

Čekala jsem, kdy přijde jeho královská babička s nějakou jeho budoucí ženou, ale zatím jsem měla štěstí, že mu nikoho nehledali. Tři a půl roku uteklo jako voda a já s Edwardem měla pořád stejný vztah. Nikdy jsme nezašli dál než k mazlení se u televize. Nikdy mi to nevadilo. Byla jsem ráda, že mu nešlo jen o moje tělo.

Oba jsem se pilně připravovali na promoce. Tím, že tu byl konec školy, mi i došlo, že je tu konec našeho chvilkového štěstí. Není tu nic jako výmluva, abychom se denně potkávali. A z toho mi bylo nanic. Ale já do toho od začátku šla s tím, že to jednoho dne skončí. A buď za to bude moct jeho původ nebo konec školy. A ten teď nastal.

A já už teď cítila tu bolest, která měla přijít. Nedokázala jsem si představit, jaký bude můj život bez Edwarda. Byli jsme spolu pořád. Do knihovny chodil stejně jako já a nenápadně jsme na sebe koukali, nebo se líbali mezi regály. Jen když jsme měli jinak přednášky, tak jsme nebyli spolu. A to byly maximálně tři, čtyři hodiny denně.

Byla jsem u sebe a pomalu si balila věci. Pozítří nás čeká oficiální diplomování a zakončení školy a pak se jede domů. Najednou se mi kolem pasu omotaly paže.

„Co to děláš, lásko?“ zašeptal mi do ucha ten krásný hlas. Milovala jsem ho a brzo ho uslyším jen v televizi.

„Balím. Hned po promoci pojedu domů,“ zašeptala jsem a smutek v mém hlase byl slyšet. Měla jsem co dělat, abych se mu tady nerozbrečela, musela jsem být silná.

„Co kdybychom spolu jeli na prázdniny?“ navrhl mi. Asi se taky ještě nechtěl loučit.

„Všichni tě znají, nemělo by to cenu,“ povzdechla jsem si a do krabice zabalila další knihy.

„Mimo Británii. Někam na jih, jen my dva. Na jachtě na moři poblíž Itálie, co ty na to?“ vylíčil mi svůj plán.

„Já nevím, co když nás uvidí? Nechci ti dělat problémy.“ Přetočil si mě k sobě a zadíval se mi do očí.

„Je mi to jedno, chci být s tebou, prosím,“ udělal na mě ten pohled, kterému jsem nemohla odolat. Jen jsem přikývla a vysloužila si tak od něj zářivý usměv a polibek.

Na promoce přijel jeho otec i s bratry. Jen jsem je pozorovala z dálky. Mezi ně jsem se řadit nemohla. A patřit taky ne. Nikdy nebudu moci stát vedle Edwarda na veřejnosti a držet se ho za ruku.

Dal mi letenku a přesné instrukce, kde se potkáme. Hned po promoci jsem si dobalila knihy, ty jsem poslala domů, a s taškou se vydala na letiště. Edward letěl dřívějším letadlem a bude na mě čekat v přístavu, kde je jeho jachta.

Vše vyšlo podle jeho plánu. Pomohl mi na jachtu, ukázal mi to vevnitř a mohlo se vyplout. Nepluli jsme moc daleko, ale tak, abychom měli soukromí.

„Jak dlouho?“ zeptala jsem se, když jsme zakotvili. Bylo mi jasné, že na mě nemá čas na celé prázdniny. Přišel ke mně, objal mě kolem pasu a koukal se na moře.

„Dva týdny,“ přiznal.

„Takže máme poslední dva týdny jen pro sebe a poté se už nikdy neuvidíme,“ zašeptala jsem a v tu chvíli se jeho stisk kolem mě zesílil. Bylo mi z toho na nic, nechtěla jsem ho opustit, nechtěla jsem být bez něj, ale nemohla jsem být ani s ním. Vše jsem si až moc uvědomovala a po tváři mi začaly pomalu téct slzy. Přetočila jsem se k němu, zabořila mu hlavu do hrudi a naplno se rozbrečela.

„Nebreč, Bell, ještě ne. Ještě si ukradneme trochu toho štěstí spolu,“ zašeptal mi do ucha a poté mě donutil se na něj podívat. Utřel mi moje slzy a políbil mě. Milovala jsem ho a věděla jsem, že ho milovat nikdy nepřestanu. Rozhodla jsem se být jenom jeho, navždy. Nemohli jsme být spolu, protože měl být král, mohli bychom, ale kdyby se toho zřeknul. A to jsem po něm nemohla chtít…

Jdu předem varovat, tohle je předposlední kapitola. Jak jsem se už jednou zmínila mam to už přes rok napsané, takže to delší být nemůže. Původně to měla být jednorázovka.

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

11)  Kristiana (31.07.2011 21:40)

Užili si nádherného tři a půl roku a teď nastoupila realita. Jne mi pořád vrtá hlavou, jestli Bellina dcera bude Edwardova nebo někoho jiného?
Krásné. Je mi hrozně líto, že se nemůžou vzít a být spolu navždy, ale vzdát se koruny po Edwardovi opravdu chtít nemůže.

6)  Abera (25.06.2011 00:30)

4)  milica (24.06.2011 22:36)

Krásná kapitolka, ale opravdu to nevypadá na happy end a už teď mám co dělat abych udržela oči suché

3)  eMuska (24.06.2011 20:58)

Ach jo, bejby... to je teda, zaváňa to sad endom a mňa tak trochu bolí srdiečko, vieš?

2)  KalamityJane (24.06.2011 20:28)

povídka super, ale zklamání, že je tak krátká těch přeskočených několik let je škoda, stejně jako bleskový závěr

1)  MaiQa (24.06.2011 19:21)

Předposlední kapitola? Tak hele, tohle by se dokázalo napsat i na dalších několik desítek. Ale co, i tak tahle povídka stojí zato.

1