21.06.2011 [17:15], anamor, Povídky na pokračování, komentováno 9×, zobrazeno 2892×

Jak bude Edward přesvědčovat Bellu o tom, jaký je? A dovolí mu to, nebo hodlá prince ignorovat?

3. kapitola

Oblékla jsem se a šla ven, kde mě čekalo překvapení. Vyšla jsem ze dveří a přede mnou stál princ Edward a v ruce držel pugét růži. Asi si jde namluvit další holku, proběhlo mi hlavou a obešla jsem ho, ale on mě zastavil. Zmateně jsem se na něj podívala.

„Nejsem takový, za jakého mě máš. Jen mi to prosím dovol dokázat,“ řekl a podal mi růže. Nedůvěřivě jsem se na něj podívala a vzala si kytici.

„Proč někomu jako vy záleží na tom, co si myslím já, obyčejná holka, co vám může dělat služku?“ zeptala jsem se ho.

„Můžu tě doprovodit?“ navrhnul. Jen jsem přikývla a pomalu se rozešla směr kolej.

„Neodpověděl jste princi,“ upozornila jsem ho.

„Protože nejsi tak obyčejná. Jsi první, kdo se mi nebál říct, co si o mně myslí. A je líto, že se pleteš. A říkej mi Edwarde,“ usmál se na mě. Nechápala jsem to a nemohla tomu uvěřit. Šli jsme vedle sebe a já pořád nechápala, co to dělá.

„Jestli mě chceš jako další trofej do postele, zapomeň,“ upozornila jsem ho předem.

„Ani taková nejsem. Máš o mně vážně hodně špatné mínění,“ řekl docela zklamaně. Došli jsme až před dveře mého pokoje.

„Dobrou noc, Bello. A zas někdy na viděnou,“ usmál se na mě a odešel. Překvapeně jsem za ním koukala. Vešla jsem do svého pokoje, růže dala do vázy, zalezla jsem si pod teplou sprchu a pak do postele. Pořád jsem ale musela myslet na něho.

Další den jsem si odbyla přednášky, naučila se a pak šla do práce, ale Edwarda jsem nepotkala. Večer jsem si sedla do křesla a koukala se na kytici od něj. Nikdy jsem kytku nedostala, a  už vůbec ne od prince. Usmála jsem se té představě a šla spát. O víkend jsem jela domů za našima. Prince jsem neviděla ani v pondělí a úterý. Ve středu jsem měla volno a tak jsem si zalezla do knihovny. Seděla jsem na svém místě a četla si knihu, když mi na ni někdo položil růži. Překvapeně jsem se podívala vedle sebe.

„Věděl jsem, že když nebudeš v hospodě, budeš tady,“ usmál se na mě a já nemohla jinak, než mu úsměv oplatit.

„Děkuju, potřebuješ něco?“ Nechápala jsem, proč by mě hledal.

„Jo, abys šla se mnou.“ podívala jsem se na něj se zvednutým obočím.

„A proč bych měla?“

„Protože buď jsi tady a studuješ, nebo pracuješ. Měla bys na chvíli vypnout,“ usmál se na mě. Jak to ví?

„Nemůžu si dovolit povolit z učení,“ opáčila jsem a zase se začala věnovat knize.

„Musíš, jsi dost chytrá. Jeden den tě nezabije. Prosím, pojď se mnou ven.“ Podívala jsem se na něj a to byla chyba. Jeho zelené oči mě pohltily a já se nezmohla na slova a jen se na něj dívala. „Půjdeš se mnou?“ zeptal se ještě jednou a já přikývla. Usmál se jako sluníčko a začal mi pomáhat skládat věci. Všechno vzal a nesl to sám. Šli jsme ke mně, kam jsme dali věci, a poté jsem ho následovala. Až po chvíli mi došlo, že jdeme do hospody. Kvůli tomu jsem se vzdala učení?

„Mohl jsi přijít zítra na pokec,“ řekla jsem naštvaně.

„Ne, nemohl, protože ty nebudeš pracovat, ale sedět a pít,“ usmál se na mě. Otevřel mi dveře a poté mě odvedl k jednomu zapadlému stolu, kde mi pomohl z bundy a posadit se. Sednul si naproti mně. A to přišla Ashley.

„Dvě piva,“ usmál se na ni a ona nás vykuleně pozorovala. Jen jsem pokrčila rameny.

„Co za tímhle sleduješ? Opít mě a pak zneužít?“ zeptala jsem se ho poté, co jsem se napila.

„Máš o mně vážně neuvěřitelně špatné mínění. Jenom chci, aby sis jeden den odpočinula. Studuješ nebo pracuješ a o víkendech občas jezdíš za rodiči. A pochybuju, že tam nic neděláš,“ usmál se na mě a já ho jen překvapeně pozorovala.

„Jak to můžeš vědět?“

„Zapomněla jsi, že mám informátory,“ odpověděl a napil se. Koukám, s ním to bude ještě zajímavé. Seděli jsme tam až do večera a pomalu pili pivo. Hodně se mě vyptával na můj život a vše okolo. Pořád jsem nechápala proč ho to zajímá.

„A co ty? Příkladný vnuk, musíš být královnin oblíbenec. Přeci jen, tví bratři jsou mladší a dělají blbosti. Hlavně Emmett,“ usmála jsem se na něj.

„Jo, to jsem. A všichni ode mě čekají, že budu příštím vládcem já. I když nechci. Raději bych měl obyčejný život jako ty. Jsou na mě kladeny obrovské nároky, musím být ve všem nejlepší. Ty když neuděláš jako nejlepší školu, tak tě stejně rodiče pochválí a budou na tebe hrdí. Mně řekne otec, že to mohlo být lepší,“ povzdechl si a já asi teď začala chápat jeho život.

„Kvůli otci jsi ve všech klubech a hraješ všechny sporty?“ zeptala jsem se ho, i když to bylo jasné. Kývl. „Jaké je to vyrůstat v paláci a být princem?“ vypadlo ze mě po chvíli.

„Žádná zábava. Všichni tě hlídají, musíš se pořád chovat slušně, chození na akce, kde tě všichni znají a koukají na tebe. Chodíš na nejlepší školy a čekají se od tebe nejlepší výsledky. Žádná zábava, proto Emmett tak zdivočel. On si chce užívat a jako nejmladší i může. Zato já a Jasper ne. Tedy Jasper to má o něco jednodušší, největší nároky jsou kladeny na mě jako prvorozeného. Na ulici tě každý potkává a znají tě pomalu líp než ty sám sebe. A proto jsem rád za tebe. Jsi první osoba, kterou jsem potkal, a je jí jedno, že jsem princ. Klidně mi do očí řekne, že jsem arogantní, a je jí to jedno,“ usmál se na mě. Zčervenala jsem a raději jsem sklopila pohled na svoje ruce.

Povídali jsme si ještě dlouho o všem, co nás napadlo, a já se cítila uvolněné a dobře. A pivo za to nemohlo, měla jsem jen tři. Edward mě nenalíval, nic takového. Pili jsme pomalu a povídali si. Když už bylo celkem pozdě, Edward zaplatil a my se vydali zpět na kolej, zastavili jsme se až před mým pokoje.

„Děkuju, byla to zábava. A možná přehodnotím to, co si o tobě myslím,“ usmála jsem se na něj u dveří. Díval se mi do očí a já se v jeho pohledu začala utápět.

„Taky jsem se bavil, musíme si to někdy zopakovat,“ usmál se na mě a najednou se začal přibližovat. Věděla jsem, co se chystá udělat, ale nedokázala jsem uhnout. Nechtěla jsem. Jeho obličej byl kousek od mého a rty se už skoro dotýkaly. Srdce mi začalo bít jako splašené. Žádný kluk u mě nebyl tak blízko. Stále se mi díval do očí a já mu pohled oplácela. A pak najednou začaly jeho rty něžně líbat ty mé.

Zavřela jsem oči a polibky mu začala oplácet. Ucítila jsem jeho teplou ruku na své tváři a druhou na boku. Já mu jednu položila za krk a víc si ho k sobě přitáhla. Druhou jsem mu zapletla do jeho bronzových vlasů. Dech nám docházel a tak se odtáhl. Opřel své čelo o mé a hlasitě dýchal jako já.

„Sladké sny, Bell,“ špitl. Ještě jednou mě políbil a poté odešel. Zalezla jsem na kolej a opřela se o dveře. Hlasitě jsem dýchala a pokoušela se uklidnit. Sakra, co jsem to udělala?! Líbala jsem se s princem! Bože! Nemohla jsem tomu uvěřit. Spíše jsem nechtěla, tohle jsem nebyla já.

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

9)  Kristiana (31.07.2011 21:27)

Edward jako vždy milý a dostatečně okouzlující, aby mu stačil jediný večer k změně Bellina názoru a navíc ukradnutí polibku.
Jak dlouho ji asi pozoroval a sbíral si o ní informace? Řekla bych, že to byl celý ten měsíc jejich "soupeření" ve škole?
Ach. Sotva Bellu zanechal samotnou, přešlo ji omámení a zdá se mi, že i polibku lituje. Těším se na jejich další setkání.

8)  Sundance (22.06.2011 16:40)

jůůůů, rychle další... je to úžasný a já nikdy nelžu

7)  Abera (22.06.2011 00:27)

6)  DopeStars (21.06.2011 21:51)

ÚŽASNÉÉÉ!! a ten koniec ... nemám slov

5)  KalamityJane (21.06.2011 21:22)

super! super! super!

3)  eMuska (21.06.2011 19:14)

Uá, tak ten bozk bol úplne úžasný! Som sa táááákto roztopila! (predstav si, že to neslintá, ale topí sa... )No! A ruže, ach jéje, myslím, že už ju má fakticky rád...

2)  MaiQa (21.06.2011 18:49)

1)  SarkaS (21.06.2011 17:57)

Hmm, teda čekala jsem že se to malinko protáhne, ale ty to bereš vážně hopem

1