19.06.2011 [22:15], anamor, Povídky na pokračování, komentováno 13×, zobrazeno 2604×

Bella a Edward na sebe stále nárážejí. Bude trochu víc alkoholu a trochu pravdy řečené do očí.

Uběhl další měsíc a já si v klidu dál žila a studovala. Předměty, co jsem měla s princem, byly docela zábavné. Hlavně proto, že jsme se předháněli, kdo bude mít lepší výsledek, ale většinou jsme byli nastejno, protože se naše práce lišily, a já se u toho dost bavila. O víkendech jsem jezdila za rodiči do Londýna, tedy pokud jsem nebyla v práci.

Všechny čtyři dnešní přednášky jsem už měla dávno za sebou a tak jsem se nachystala do práce. Obsluhovala jsem jako vždy, dnes to nebylo tak šílené jako jindy. Byla středa. Kdo by se opíjel v půlce týdne? Hlavně když je ta hospoda poblíž univerzity. A tak jsem si sedla k baru a četla si časopis. Už byl večer a byla jsme tu jen já a barman, co dělal večer i kuchaře. Byl klid do doby, než dovnitř vešla partička kluků v mém věku. Bylo jich sedm.

Rozešli se a posadili k jednomu rohovému stolu. Zvedla jsem se od baru a zamířila k nim.

„Co to bude?“ zeptala jsem se jich a prohlédla jsem si je. Některé tváře mi byly povědomé, hlavně princova. Kdo by ho v Británii nepoznal, že? Jeho zvláštní barva vlasů, taková hnědo-zrzavá, kterou měl po Esme, jeho matce, která je už několik let mrtvá, nešla přehlednout.  Ale já se rozhodla dělat jakoby nic.

„Pro začátek sedm piv,“ odpověděl jeden a já odešla. Natočila jsem piva, to mě bavilo, a odnesla jim je. Když jsem odcházela, zaslechla jsem jednoho z nich.

„Asi slepá?“ podotkl docela nahlas, ale já šla dál.

„I hluchá.“ To řekl tišeji. Nechala jsem je být a vrátila se k časopisu. Sledovala jsem je po očku, a když měli už skoro dopito, šla jsem k nim. Nikdo jiný tu už nebyl.

„Co to bude teď?“ usmála jsem se na ně.

„Whisky, pro všechny,“ usmál se na mě jeden z nich.

„Jestli chcete míchat a pít dlouho, doporučila bych vám, abyste něco snědli, vydržíte déle a nebudete tolik vyvádět,“ poradila jsem jim. Podívali se navzájem na sebe a poté se začali dívat do lísku. I když to bylo zbytečné, všichni si objednali to samé – rybu a hranolky, britská klasika. Postupně jsem jim nanosila jídlo a poté i tu whisky, co chtěli. Nakonec už si objednávali jenom pivo a whisky. Čekala jsem na to, kdy se pozvrací, jak to míchali. Byla už skoro půlnoc a to znamenalo i zavíračku. Bylo vidět, jak toho měli všichni dost.

Pomalu se začali všichni rozcházet domů, ten předposlední zaplatil, protože byl ještě střízlivý. Zbyl tady jenom princ, tak jsem šla posbírat zbylé sklenice.

„Jdi už domů.“ Podíval se na mě a záporně zakroutil hlavou.

„Za chvíli se zavírá, jdi domů,“ zkusila jsem to ještě jednou.

„Bez tebe ne,“ řekl umanutě jako malé dítě. Dokonce tak i vypadal, byl docela roztomilý.

„Ale já bydlím jinde, běž domů,“ otočila jsem se a šla uklidit k baru. Umyla jsem sklenice a utírala bar, když se zase objevil.

„Jak to, žes mě nepoznala?“ díval se na mě vyčítavě.

„Poznala, princi, ale myslela jsem, že chcete klid s přáteli,“ usmála jsem se na něj a šla dozadu rozloučit se s Tonym a zhasnout. Vrátila jsem se a stále tam stál a díval se na mě. Doufala jsem, že má někde poblíž ochranku, nehodlala jsem se s ním vláčet až na kolej. Ale stejně mi nezbylo nic jiného. Vydala jsme se k jeho stolu, vzala jeho bundu a čepici a vrátila se k němu.

„Půjdeš domů?“ zeptala jsme se ho.

„Jen s tebou,“ řekl odhodlaně a mně bylo jasné, že mi nic jiného nezbývá. Pomohla jsem mu obléct se do té bundy a nasadila mu čepici. Oblékla jsem a mohli jsme jít. Jeho kamarádi byli vážně skvělí, opijou ho a nechají mi ho na krku. A ke všemu je to princ z Walesu. Držel se celou cestu vedle mě a já byla ráda, že může chodit sám. Nevím, jak bych ho dotáhla na kolej, i když není daleko.

„Odkdy máš zítra přednášku?“ zeptala jsem se ho, když trochu vnímal. Doufala jsem, že bude vědět.

„Od desíti,“ zažvatlal. Byl tak roztomilý a já se tomu musela usmát. Uvědomila jsem si, že ji má vlastně se mnou. Ale zajímalo by mě, jak se tam odplazí s kocovinou. Nechala jsem se od něj vést na jeho pokoj. Nestudovala jsem, kde princ bydlí, ale bylo mi jasné, že to nebude tak obyčejný pokoj jako můj.

Největší sranda po cestě byla, když se pokoušel odemknout. Šermoval s klíčem u zámku, že jsem čekala, kdy si vypíchne oko, tak jsem mu klíčky vzala a raději odemkla sama. Sundala jsem mu bundu a čepici a vedla do ložnice. Tam jsem mu pomohla ze svetru a trika. Nestačila jsem se divit, jak skvěle vypracované tělo měl.

Posadila jsem ho na postel, ale měl problém se udržet. Sundala jsem mu boty a přikryla ho, během chvilky chrněl. Šla jsem do koupelny mu najít prášky na bolest hlavy a do sklenice napustila vodu. Odnesla jsme to na noční stolek u postele a nařídila m budík, co tam měl, na půl desátou, aby měl čas se dát dohromady. Zabouchla jsem za sebou dveře a vydala se na svůj pokoj. Vysprchovala jsem a zapadla do postele.

Seděla jsem v učebně a hodiny ukazovaly za minutu deset. Koukala jsem se na dveře a čekala, kdy vejde profesor. Pochybovala jsem, že se objeví naše princátko. Včerejšek ho asi hodně skolil. Ale potom se rozrazily dveře a v nich byl Edward. Rychle se podíval po celé místnosti a pak zamířil ke mě. Sednul si vedle mě přesně ve chvíli, kdy vešel profesor. Ten kluk má víc štěstí než rozumu, i když ten má taky, ale ne tolik. Cítila jsem jeho pohled celou dobu, ale zakázala jsem si se na něj dívat.

„Princi, chápu vás, jste mladý a slečna Swanová je krásná dívka, ale mohl byste se prosím vás věnovat přednášce?“ zeptal profesor. Všichni se zasmáli a já cítila, jak nabírám rudou barvu. Na své židli jsme sjela víc dolů a pečlivě poslouchala přednášku. Tohle zase bylo něco. Jen co profesor ukončil hodinu, zabalila jsem si věci a upalovala pryč.

Razila jsem si to rovnou do knihovny. Posadila jsem se na své obvyklé místo a pak šla pro knihu. Už jsem ji našla a chtěla si ji vzít, když se odněkud objevila jiná ruka a vyndala ji z regálu. Nakvašeně jsem se otočila na majitele - princ Edward. Samozřejmě.

„Mohl byste mi dá tu knihu?“ zeptala jsem se ho slušně a čekala.

„Ne, nemohl, protože ji potřebuju,“ usmál se na mě. Kdyby to nebyl princ, vrazila bych mu.

„Já taky. A viděla jsem ji první, dejte mi ji.“ To už jsem mu nařídila. Nebudu se tu dohadovat s tím rozmazlencem.

„Mě rozkazovat nebudeš!“ řekl docela naštvaně. No jo, on je ten, co má rozkazovat, a ne já.

„Co kdyby ses šel dospat z kocoviny a dal mi tu knihu?“ zeptala jsem se ho.

„Ne, potřebuju ji hned,“ řekl a odešel. Koukala jsem za ním a naštvaně se šla posadit na svoje místo. Já mu dám! Najdu si to na netu, určitě to tam bude taky. Debil královskej! opakovala jsem si stále dokola. Potom se vedle mě někdo posadil. Nevnímala jsem ho a dál pracovala.

„Tady ji máš,“ ozvalo se vedle mě. Překvapeně jsem se otočila na Edwarda. „A děkuju za ten včerejšek. Moc si toho nepamatuju, jen to, jak jsi mě navigovala, abych nespadl,“ usmál se na mě. Nemohla jsem tomu uvěřit, vrací mi knihu a ještě děkuje?!

„Není zač,“ špitla jsem a začala listovat v knize.

„Je mi jasné, že jsi to dělal kvůli tomu, kdo jsem,“ pokračoval dál v konverzaci. Pořád jsem se dívala do knížky a odpovídala.

„Nedělala jsem to kvůli vašemu původu. Pomohla bych komukoliv z vašich kamarádů, kdyby potřebovali.“

„Vážně?“ ptal se pochybovačně. Otočila jsem se na něj rázně.

„Chcete vědět, co si o vás myslím?“ zeptala jsem se ho a dívala se mu do jasně zelených očí, které mě na chvíli pohltily. Jen přikývl.

„Myslím si, že jste arogantní, rozmazlený fracek, co si myslí, že může vše a je nejlepší ve všem, ale to není pravda. A teď jsem tu já, pro vás chudá holka, z Londýna, co dokáže napsat stejně dobré práce. A možná i lepší. A vás to žere, protože nejsem nic než chudák. To si o vás myslím, vaše urozená výsosti,“ mluvila jsem a dívala se mu stále do očí. Překvapeně se na mě díval.

„Tohle si opravdu myslíš?“ zeptal se po chvíli a já razně přikývla. Měřil si mě pohledem, pak beze slova vstal a odešel. Nepodívala jsem se za ním a začala pracovat na úkolu. Dnes byla přednáška zrušena, tak jsem se vydala do práce. Obsluhovala jsem a se mnou tu dnes byla i Ashley. Šla jsem za bar a čepovala piva a Ashley roznášela.

„Jedno pivo,“ řekl nově příchozí a sednul si k baru. Natočila jsem mu ho a pak podala. Podívala jsem se na něj a povzdechla si.

„Jestli se chcete zase opít, tak vás upozorňuju, že dnes vás na kolej neodvedu,“ upozornila jsem se ho. Jen se usmál.

„To by ti svědomí nedovolilo,“ odvětil a napil se.

„Když myslíte? Ale dnes končím dřív, tak těžko,“ vrátila jsem mu útok a šla nalévat další pití, co si hosté objednali.

„Ještě jedno,“ zahlásil po chvíli. „Vážně sis myslela vše, co jsi řekla?“ zeptal se najednou.

„Vždy říkám pravdu o tom, co si o někom myslím. Nejsem jako ty ostatní holky, co před vámi budou padat na zadek, protože jste hezký a vlivný. Nemělo by to ani cenu. Jsem v jiné sociální třídě. Ale asi jsem jediná holka s mozkem na škole.“

„Nejsem takový, jaký si myslíš,“ zašeptal ke mně a díval se mi do očí. Položil na stůl peníze a odešel. Nechal tam dost tučné dýško, takové mám jindy za týden a půl. Jestli si myslí, že na něj změním názor díky spropitnému, tak se mýlí. Hodně se mýlí. Nechala jsem to být a pracovala až do devíti. Dnes jsem končila brzo, ráno jsem měla přednášky.

DopeStars: Rozhodně mě neinspirovala královská svatba. Tuhle povídku jsem napsala už před rokem, jen se její vydávání trochu protáhlo. ;-)

Děkuju těm, co si dávají tu námahu a napíší nějaké komentáře. Oni i ty smajlici potěší ;-)

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

12)  Kristiana (31.07.2011 21:19)

Celý měsíc spolu nepromluvli jediné slovo a tiše vedle sebe žili? Zdá se, že nebyla žádná láska na první pohled, ale budou se muset nejprve pořádně poznat. To se mi líbí!
Jejich školní rivalita se mi líbí, protože od ní to je jen krok k lásce a řekla bych, že Edward bude chtít dokázat, že není takový, jaký si ona myslí.
Vlastě se jejímu názoru na něj nedivím, zatím na mě rozhodně jako milejkluk nezapůsobil. Spíš naopak. Jeho poznámky v baru a ta věc s knížkou mu rozhodně plusové body nepřidaly.
Pěkné.

11)  eMuska (20.06.2011 19:24)

Joj, Edward, jaký si romantikalistický! Cem ho domov aj s tými zelenými očami! A Bellsa je dobrá, s takou pusou.
Hej, Edward, presvedčíš ma, že taký nie si?
Kurník, to je výzva...

9)  DopeStars (20.06.2011 12:41)

Aha ... no spočiatku sa to tak zdalo ... ale inak je to super nápad a úžasne napísané

7)  KalamityJane (20.06.2011 09:51)

moc se mi to líbí!

6)  Kim (20.06.2011 08:33)

Královské

5)  BellCaroline (20.06.2011 07:49)

3)  Abera (20.06.2011 00:16)

Pěkný

2)  Nosska (19.06.2011 23:11)

No, myslim, že kdyby ho poslala do pr...e rovnou, tak by to nemělo takovej efekt, jakoto, co mu řekla

1)  SarkaS (19.06.2011 23:02)

Sice mi ten kousek s omluvou přišel takový neohrabaný a divný, ale jinak byla tahle kapitola krásná a alepší než ta předchozí

1