16.04.2010 [20:11], Ree, ze série Kousni mě a já tě zabiju, komentováno 0×, zobrazeno 3066×

Snad se nikdo z vás nebude Bellou inspirovat ve shánění věcí :)

Teď jsem jen musela vymyslet, jak to uděláme. Než si zvyknou na zvířecí krev, budou muset být chvíli mimo dosah lidí. A poté budeme opatrně chodit mezi nimi. Budu je muset postupně zkoušet. Po jednom, abych je byla schopná zastavit. Přemýšlela jsem, co budeme dělat. Potřebovali jsme najít nějaké místo, kde bychom mohli zůstat.  Rozhlížela jsem se po lese, i když to bylo málo pravděpodobné, že bych tady hluboko v lese něco našla. Dívala jsem se pozorně na každý strom a na vše divné v okolí, až jsem něco viděla. Vypadalo to jako strom, který má roh, což byla blbost, ne? I když… teď už věřím všemu. Dívala jsem se do dálky, jako puk a hodně mrkala, jestli mě moje upíří oči neklamou. Ale ne, já pořád viděla ten roh. Nedalo mi to a tak jsem se za ním rozeběhla. I když to byla šílenost. Že by mi začalo konečně hrabat? Že bych nakonec měla fatamorgánu. Běžela jsem blíž a ten roh se začal rýsovat na něco, co připomínalo dům. Cože? Že by mi nakonec štěstí přálo?

Běžela jsem ještě rychleji, až jsem se doslovně nezasekla na místě. Zůstala jsem stát a zírala. Přede mnou stála dřevěná chata. Vypadala opuštěně a nikde jsem ani necítila žádné lidské pachy, ale byla zachovalá. Po chvíli mě doběhli ty dva.

„Co se stalo?“ zeptala se Lettie. Jen jsem ukázala na dům.

„No, vypadá to, že problém s bydlením je zažehnán. Zřejmě tady nikdo nebydlí,“ usmála jsem se a vydala se k němu blíž. Pořád jsem nic necítila a tak jsem zkusila dveře a nic. Nechtěla jsem je ničit a tak jsem přemýšlela, kam se dávají klíče. Dívala jsem se okolo. Květináče tady nebyly, záhonky taky ne a pod předložkou nic nebylo. Poslední možností byly dveře. Rozhodně jsem šáhla nad ně. Tohle byla poslední možnost, kde by mohly být. A taky že tam byly. Vypískla jsem radostí a hned zkoušela klíč, který pasoval.  Dveře cvakly a já otevřela dveře. Podívala jsem se na ty dva za mnou, ale oba zírali nepřítomně před sebe.

„Co koukáte? Náš nový domov,“ řekla jsem a ukázala dovnitř. Pohledem jsem následovala směr mé ruky. No, už jsem asi chápala ty jejich pohledy. Z venku vypadal ten dům hezky, ale uvnitř už ne. Vše bylo zaprášené. Odvážila jsem se jako první a vešla dovnitř.                                                                                       Byla tu malá chodbička. Šla jsem proto dál, kde byl obývací pokoj – asi – no, a jak to říct, vypadalo to tu jako po třetí světové. Jediné, co vypadalo k použití, byla pohovka. Jinak vše bylo zničené, zaprášené, stářím rozebrané. Někdo tu už nějaký ten pátek nebyl.

„S tím bude ještě práce, alespoň se nebudeme nudit a můžeme si to udělat podle svého,“ řekla v klidu Lettie. Její přístup se mi líbil a tak jsem se na ni usmála. Ony i zdi byly děsivé. To bude ještě práce. Byly na nich tapety, které sotva držely. Šla jsem do kuchyně, kde to bylo ještě horší. Děs a bída. Rozhodla jsem se prozkoumat poschodí.

Být člověk, tak se mi na schodech něco stane. Byly rády, že držely pohromadě. A zábradlí? Toho se dotknout, tak spadne. Nahoře byly čtyři dveře.

Nakoukla jsem do prvních, ale krom postele uprostřed, která vypadala že nikdy nebyla použita, tam nic jiného nebylo. V dalším tak nic, až na postel jako by tu nikdo nebydlel, což bylo divné. Poslední dveře se s vrzáním otevřely a já zůstala koukat. Tenhle pokoj byl zařízený, v tomhle někdo bydlel.

Opatrně jsem vešla dovnitř. Nebyla tu postel, jen sedačka, police, v niž byly knihy, pěkně zaprášené stereo. U toho jsem se zastavila. Jak tu někdo mohl nechat stereo? Byla tu i cedečka. Všimla jsem si skříně, neváhala jsem ani minutu a otevřela ji. Vybafla na mě vůně. Byla to sladká a uklidňující vůně. Zřejmě byla upíří.

„Co jsi našla?“ ozvalo se za mnou a já se vážně vyděsila.

„Nic, jen tu bydlel upír,“ usmála jsem se na Chrise. Pak jsem si vzpomněla ještě na to oblečení. Ani jeden z nás ho nemá nějak extra dobré. Otočila jsem svůj pohled zpět do skříně. Byly tu košile, trika a kalhoty. Spodní prádlo mu dávat nebudu.

„Mám tu pro tebe nějaké oblečení, Chrisi,“ usmála jsem se a podala mu jedny kalhoty a triko, určitě mu to bude. Podíval se na mě se zdviženým obočím.

„No co, je ten upír tady? Není. A nechal to tu. Mohlo by ti to být, tak si to jdi zkusit,“ poručila jsem. Vzal si věci a odešel. Já zatím zamířila do posledních dveří, byla to koupelna. Nebyla ani moc malá. Byla tu vana i sprcha, dvě umyvadla vedle sebe. Jo, líbila se mi a to hodně. Nebyla moc čistá, ale stačí pár přípravků a hadr a bude zase jako nová.

Otočila jsem se a tam už stál Chris v oblečení, sedlo mu to. Měl na sobě obyčejné modré jeany a černé triko. Podívala jsem se na Lettie a její oblečení stálo vážně za nic, jako mé. Asi půjdu do města obstarat oblečení pro nás. A taky nějaké ty čističe.

„Já skočím do města pro oblečení na mě a Lettie. Seženu nějaké přípravky na uklizení. Vy se zatím podívejte, co je potřeba, abych to pak šla sehnat. Souhlasíte?“

Oba přikývli na souhlas a tak jsem běžela hned. Chata byla uprostřed lesa, mohli jsme tady být v klidu. Pochybuju, že by sem lidé chodili. A kdyby ano, tak by tu chatu už někdo předělal.

Zastavila jsem se kus před městem a podívala se na své oblečení. Takhle jsem mezi lidi nemohla. Moje džíny byly potrhané víc, než by měly a než je v módě. Byly docela dost od bahna. Mikina byla ošoupaná a místy děravá, o špíně nemluvím. Takhle budu nápadná a budou si mě lidi prohlížet, což si nemůžu dovolit. V hlavě se mi začal rodit plán a tak jsem se rozeběhla a obíhala město, až jsem se dostala k části, kde jsou rodinné domky. Dnes sice nesvítilo slunce, ale bylo teplo a nepršelo, byla tu možnost, že někdo bude věšet rádlo a já v to i doufala.

Jen co jsem měla některé domy na dohled, už jsem viděla šňůry plné oblečení. Že by mi dnes štěstí přálo? Ptala jsem se sama sebe. První šňůra byla úplně plná, ale jediné, co se mi tam líbilo a mohlo se hodit, byly kalhoty. Podívala jsem se o kolo sebe jako zloděj, kterým jsem se v tuhle chvíli i stala. Použila jsem všechny upíří smysly a zjišťovala, jestli tu nejsou lidé. Nebyli, je čas práce, jak to vypadá, jelikož jsem nic nezaslechla, ani neviděla. Rychlými upírskými pohyby jsem se dostala k prádlu, rychle stáhla kalhoty a vrátila se do lese. Během chvilinky jsem měla na sobě nové kalhoty a aby to nebylo nápadné, na jejich místo jsem vrátila moje staré kalhoty. No, myslím, že se majitel bude vztekat až uvidí moje kalhoty nekalhoty.

Vydala jsem se hledat dál, jelikož ještě potřebuju mikinu, ale u dalšího domu bylo jen ložní prádlo. Koukala jsem na něj, než mi došlo, že by se možná ještě jedno hodilo pro Chrise a Lettie. Bez váhání, jelikož jsem nikoho neslyšela a nemohla jsem marnit čas, jsem se pro něj vydala a také ho získala. Složila jsem ho a poté našla místo v lese, které si budu pamatovat, abych ho tam ukryla a také, aby se neumazalo. Vrátila jsem se zpět k domům a hledala další oblečení na mě. Ale místo toho jsem měla úplně jiný úlovek a to v podobě oblečení pro Lettie. Snad jí to bude, ale vypadalo to jako její velikost, když tak seženu něco jiného. Nevím jak dlouho, ale trvalo to, než jsem našla konečně mou vysněnou mikinu, byla černá s kapucí, rychle jsme se po ní vrhla jako fatamorgáně a oblékla si ji. Starou mikinu jsem zahodila v lese. Tak do dvou měsíců bude rozložená. Přeci jen už teď měla stav rozkladu v pokročilém stádiu.

Upravila jsem si ještě vlasy a vyběhla do ulice. Neznala jsem to tu a nevěděla, kde je nějaký obchod, ale většinou bývají v centrech. Pomalu, i na lidi a věřte, že mě ta rychlost vážně štvala, jsem se vydala do centra. Když jsem byla už hluboko ve městě, přede mnou se objevila skupinka holek. Z toho, jak vypadaly a mluvily, bylo jasné, že jdou nakupovat. Proto jsem se jich držela. Byla jsem nenápadná jako zdi okolních budov. Nikdo si mě nevšímal, přesně jak jsem chtěla.

Po chvíli se přede mnou objevil velký obchodní dům. Spokojeně jsem se usmála. Když jsem vešla, nezastavovala jsem se. Aby to nebylo nápadné, vydala jsem se tak různě po obchodě a očima prozkoumávala obchody. Musela jsem zjistit, kde jaký je a jak z něj rychle ven.

Ted jsem hlavně potřebovala čistící prostředky, jelikož oblečení jsem měla, ale když to půjde dobře, seženu i něco dalšího na sebe. Zamířila jsem proto jako první do drogerie. I když jsem to neznala, pokoušela jsem se vypadat, že to tu znám a vím, pro co jdu, i když to nebyla pravda. Našla jsem čistící prostředky a vybrala něco na plíseň a podobně. Rychlými upířími pohyby jsem si to schovala do mikiny. Měla jsem tam velkou klokaní kapsu. Po cestě jsem ještě vzala nějaké sprchové gely a šampon.

V pohodě jsem odešla, nikdo si mě nevšiml, ani nic podobného. Rozhodla jsem se proto udělat radikální krok, ukradla jsem ještě tašku a vydala se na záchody. V kabince jsem se zamkla a narvala přípravky do tašky. Poté jsem s úsměvem vyšla ven a zamířila si jako by nic domů. Cestou jsem se ještě stavila pro ty věci v lese a běžela za Chrisem a Lettie.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře