16.04.2010 [20:25], Ree, ze série Kousni mě a já tě zabiju, komentováno 0×, zobrazeno 3258×

Koho miluje Edward více než Ponožku?

Další den mohla zábava začít.

Seděla jsem u našeho stolu a koukala se po jídelně, když jsem uviděla Edwarda, jak jde k nám a nese své rekvizity. Ale nezahlédla jsem ho sama. Nějaká blondýnka s modrýma očima zamířila přímo k němu. Musela jsem se usmát, když jsem ji uviděla a Rose s Alice se smály taky. Blondýnka mu doslovně skočila pod nohy, div že do ní nenarazil i přesto, že byl upír. Edward se na ni díval překvapeně, tohle nečekal a já upřímně taky ne, byla jsem zvědavá, co z toho nakonec bude.

„Ahojky, Edwarde, nechtěl by sis se mnou někam vyrazit,“ usmála se na něj a čekala, co odpoví. Určitě si myslela, že jí neodolá a řekne ano. Ani bych se nedivila, protože mi až moc připomínala Ponožku.

„Promiň, ale nemám čas,“ usmál se na ni, což mě překvapilo. Nikdy se na ně nesmál. Málem začala slintat a její mozek určitě nedostával dávku kyslíku, aby nebyla ještě tupější, strachovala jsem se v duchu. Chvíli, a to dost velkou chvíli, jí trvalo, než pochopila, co jí řekl.

„Tak někdy jindy, Edwarde,“ usmála se ještě. Tahle se asi jen tak nevzdává. Ta se mi líbila, třeba s ní ještě bude zábava. Edward její reakci asi taky nečekal, protože se za ní nevěřícně díval, nakonec se vzpamatoval a vydal se za námi. A v tom mu do cesty vešla moje oblíbenkyně Jessica.

„Ahoj, Edwarde, ta trigonometrie byla dnes hrozná, co?“ začala s ním mluvit. No, musí se uznat, že jde na to líp než ta před ní.

„Jo, to byla, Jess,“ odpověděl suše, ale ona si toho nevšímala. S ním není vážně žádná legrace. Zajímalo by mě, kdo by s ním vydržel, a lidi bez mozku nepočítám. Tím se škrtá i Ponožka.

„Slyšela jsem, že jsi sám a nudíš se, tak dej vědět,“ mrkla na něj a podala mu lísteček. Ještě se před ním zavrtěla a odešla. Tak to byl tedy materiál. Musela jsem se hodně přemáhat, abych nevybuchla smíchy. U našeho stolu se všichni až na Ponožku uculovali. Na Edwardovi bylo vidět, že je hodně vyvedený z míry, ale zavrtěl hlavou a pokračoval k nám.

A v tu chvíli přišel hřeb dnešního dne. Všichni u našeho stolu vybuchli smíchy, tedy až na Ponožku, ta se tvářila jako Edward - naštvaně. Emmett měl co dělat, aby se nesložil smíchy k zemi.

Před Edwarda si totiž stoupla učitelka chemie. Ta stará rašple, co nosí paruku, se tedy nezdá, usmála jsem se v duchu. Svůdně na něj zamrkala, podala mu lísteček a zmizela. Bože, to bylo teprve něco, kam se na ni hrabala Jessica, a nebo ta bloncka? Lepší jak videohry, a ten jeho zděšený výraz, to bylo k nezaplacení. Škoda, že jsem tu neměla foťák. Vystavila bych si tu fotku k posteli. Vždycky, když bych se na ni podívala, měla bych pak hned lepší den.

Pořád stál na místě a koukal před sebe, div neměl otevřenou pusu. Najednou se ale vzpamatoval a střelil hnusným pohledem ke mně. Nelíbilo se mi to a tak jsem se podívala na Emmetta, který se svíjel v křečích smíchu na stole.

Edward konečně došel ke stolu a posadil se vedle Ponožky, ta se na něj hned natiskla. Edward se po nás všech přísně podíval a nakonec zakotvil pohledem na mně. Dívala jsem se mu do očí a vůbec neměla strach z toho, co by mi mohl udělat, i když bylo v  jeho očích vidět, že něco už teď připravuje. Naschvál jsem se na něj mile usmála. A v jeho očích se objevil vztek, kdyby nebyla jídelna plná lidí, určitě by po mně skočil. Objal Ponožku kolem pasu a dal jí pusu do vlasů, a pak něco zašeptal, ale tak tiše, že jsem nic neslyšel, asi ji uklidňoval. Že by  tohle její slepičí mozeček dokázal pobrat? Pomyslela jsem si. Hned po mně hodil ještě hnusnější pohled a zavrčel. No co, nemá mi lézt do hlavy, a já vždy mluvím jen pravdu, má slepičí mozek, jestli nějaký vůbec má.

Zbytek oběda byl klid, ale Emmett se ještě stále nemohl z toho všeho vzpamatovat. A Jasper byl naladěn na stejné vlně zábavy jako on a uculoval se. Zbytek školy proběhl v pohodě a já mohla zamířit rovnou do práce, kde jsem byla až do večera. Protože studuju a znám Cullenovy, pouští mě Tom dřív, než by měl. Nechtělo se mi moc domů a tak jsem ho přesvědčovala, že je to v pořádku, ale on mě doslovně vyrazil ven.

Doma jsem nic neslyšela, asi šli na lov. Že by chvilka klidu? Podívala jsem se kolem a v obýváku uviděla videohry. Už mě tolik nebavily. Přeci jen hrát sama s počítačem není taková zábava jako s Chrisem. Jak se mi po nich stýská. Povzdechla jsem si a vydala se do pokoje. Zalezla jsem si do sprchy, sice jsem upír a nemá na mě tak uklidňující účinky, jako když jsem byla člověk, ale mě uklidňuje i tiché padání kapek. Dneska byla sranda, to jsem zvědavá, co ten frajer vymyslí jako pomstu. Pošle na mě kluky? To bych se mu vysmála, mohl by být originální. No, jestli to vůbec jeho mozek dokáže.

Pokusila jsem se vypnout a na nic nemyslet. Moje tělo dělalo věci automaticky a tak jsem se začala mýt gelem. Ale něco mi nesedělo. Nejen že se divně roztíral, ale ke všemu jsem ucítila smrad auta. Otevřela jsem oči.

„To si děla prdel!“ zakřičela jsem na celý dům a uslyšela pobavený smích zezdola. Ten zmetek, já mu ukážu dávat mi do gelu olej z auta. Gel jsem odhodila a rychle to ze sebe smyla. Ještěže to nebyl šampon, zajímalo by mě pak, jak bych to ze sebe dostala. Měla jsem takový vztek a chtěla tam za ním dolu jít a něco mu udělat, ale jak jsem se umývala, začala jsem se zklidňovat. Já mu ještě ukážu zač je toho loket. Jen co jsem to ze sebe smyla, našla jsem normální gel a umyla se, protože jsem zapáchala jako auto.

Tohle mohlo napadnou jen idiota jako byl Edward.

Když jsem se převlíkla, vydala jsem se ven, ale jen proto, abych mohla volně přemýšlet a on nic neslyšel. Sedla jsem si dost daleko v lese na strom a přemýšlela, co mu udělám. Heather se mi totiž do našeho sporu nechtělo tahat. Přeci jen Ponožka byla tupá a za nic nemohla. Jen ještě nevím, co mu udělám. No, třeba zítra ve škole něco vymyslím a holky mi pomůžou, usmála jsem se a zašla si na lov.

Dařilo se mi a byla jsem na lovu až do rána. Domů jsem se vrátila jen pro věci, ale nikdo tam už nebyl. Vzala jsem si tašku a vyrazila do školy. Už tam byli Cullenovi a tak jsem zamířila rovnou k nim. V tom na parkoviště vjelo stříbrné Volvo, nikdy předtím jsem ho tu neviděla.

„Alice, my máme nové studenty?“ zeptala jsem se a koukla na auto.

„Ne, to tedy nemáme,“ usmála se tajemně. Koukala jsem se po autě a hned se zamračila, když z něj vystoupil imbecil a šel otevřít Ponožce. Bože, a já si myslela, že by se mohl objevit upír a zachránit mě odsud. Povzdechla jsem si a začala se bavit s Alice. Divila jsem se, že jim to tak dlouho trvalo.

„Musel jsem po cestě koupit olej do motoru,“ řekl, když procházel okolo mě. Naštvaně jsem na něj zavrčela, tohle máš ještě u mě, chlapečku.

Celý den jsem přemýšlela, co bych mu mohla udělat, ale nic mě nenapadlo. Štvalo mě to, musím se mu nějak pomstít.

Jela jsem s Alice a Rose ke Cullenům. Esme mě nadšeně přivítala a Carlisle taky, byla jsem překvapená, že byl doma. Alice mě dotáhla k ní a Jasperovi do pokoje a usadila mě na postel.

„Odkdy má frajer auto?“ zeptala jsem se jich. Obě se na sebe podívaly a Rose se ujala slova.

„Včera si ho koupil a přijel se s ním pochlubit. Chvíli vypadal, že má to auto raději než Ponožku,“ zakoulela očima. To mi vnuklo nápad.

„Chcete říct, že má to auto tak rád?“ zněla moje další otázka, obě přikyvovaly. Ďábelsky jsem se usmála.

„Budu potřebovat někoho, kdo umí s auty. Myslíte, že by mi kluci pomohli?“ zeptala jsem se. Rose nafoukla pusu a Alice se uchichtla.

„Teď jsi ji naštvala, ona je expert na auta,“ objasnila mi Alice a já pochopila.

„Promiň, Rose, já nevěděla. Pomůžeš mi prosím?“ pokoušela jsem se ji obměkčit a udělala jsem na ni psí kukuč.

„To víš, že jo,“ zasmála se a objala mě.

Holkám jsem vysvětlila svůj plán a jim se líbil a tak nadšeně souhlasily. Slíbily, že si budou hlídat myšlenky a já se se šťastným pocitem vydala domů. Už jsem se těšila na zítřek, doma jsem si dávala pozor na myšlenky a tak si sedla k televizi a hrála po dlouhé době videohry.

Ráno jsem si vzala rychle věci a pospíchala do školy. Rose měla vše, co bylo potřeba, plán se mohl uskutečnit. Ale až během vyučování. Dělaly jako že nic a já si Edwarda s Ponožkou už vůbec nevšímala. Při obědě se ještě pár holek pokusilo sbalit Edwarda, ale neúspěšně. Stejně se mi to povedlo, musela jsem se pochválit. Vydala jsem se normálně na hodinu, ale asi po deseti minutách jsem se omluvila, že mi není dobře a odešla na záchod. Vydala jsem se rovnou na parkoviště. Teď byla ideální chvíle Edward měl španělštinu a tak byl hodně daleko a nemohl slyšet moje nebo Rosaliiny myšlenky. Ta už na mě čekala u Emmettova jeepu. Otevřela kufr, vzala si nářadí a mně podala spreje.

Obě jsme se pustily do práce svou upíří rychlostí a tak jsme to měly za chvilku hotové. Stály jsme před Edwardovým Volvem a hrdě se dívaly na naše dílo. Musela jsem se vážně usmívat, teď to stříbrné Volvo vypadalo líp. Celé bylo totiž posprejované růžovými nápisy „Edíček“ a srdíčky.

S Rose jsme si plácly a poté vše uklidily a vrátili se na hodinu. Už jsem se těšila, až Edward uvidím naše mistrovské dílo, ale já si beru odpovědnost na sebe, nechci ji do toho zatahovat, aby se mstil i jí.

Byl konec hodiny  a já se nedočkavě vydala na parkoviště, po cestě potkala ostatní Cullenovy a připojila se k nim. Vcházeli jsme na parkoviště, když se z druhého konce, kde bylo Edwardovo Volvo, ozval křik. To mi udělalo příjemný pocit vítězství. Rychlejším krokem jsme se tam vydali. Edward stál u svého auta a tupě na něj koukal s bradou pomalu až na zemi. Kdyby nebyl upír, řekla bych, že by brečel.

Jen co Emmett uviděl moje mistrovské dílo, rozesmál jako nikdy předtím. Ostatní se k němu přidali a já při pohledu na Edwarda musela taky. Ten se ale okamžitě otočil a díval se na mě. Jeho oči byly černé a nenávistně si mě měřil.

„Tohle jsi přehnala,“ zavrčel na mě.

„Já s tím nic nemam,“ dělala jsem blbou.

„To víš, že jo, ty náš andílku,“ zasmál se ironicky Edward. Poté nasednul do svého nově vytuněného auta a odjel.

„Teda, Bell, to se ti povedlo,“ zasmál se Emmett a uznale mě poplácal po hlavě. Co teprve až se dozví, že mu to Volvo nejede víc jak padesátkou? Ještě všichni se chvíli smáli a pak se vydali po svojí zábavě. Já měla dnes volno a tak jsem se vydala domů. Zajímalo mě, jak bude vyvádět.

Vyskočila jsem tajně oknem do pokoje a dávala si pozor na myšlenky. Zezdola se ozýval jeho křik, ne, pardon, řev.

„Ta holka je na zabití. Viděla jsi, co udělala? Roztrhnu ji jako hada. Tohle jí nedaruju!“ Tak tomu jsem se musela zasmát. Škoda, že nevím, jak vypadá, musí to vypadat zajímavě.

Lehla jsem si na postel a poslouchala dál jeho křik. Najednou jsem ale na noze něco ucítila. Podívala jsem se a poté vykřikla. Rychle jsem vyskočila na druhou stranu pokoje a křičela. Na mojí posteli byl pavouk, který po mně před chvíli lezl. Fuj!

Musela jsem se otřást a ve dveřích jsem uviděla stát Edwarda a za ním Ponožku. Edward se umíval. To byl on. Šel k posteli, vzal si pavouka do ruky a šel blíž ke mně. Ucukla jsem.

„Upír a bojí se malé tarantule,“ zasmál se a přitiskl mi ji ještě více před obličej.

„Zabiju tě, přísahám,“ šeptala jsem a tiskla k sobě víčka.

„Vždyť je tak krásně chlupatý,“ zasmál se a položil mi ho na rameno. S dalším výkřikem jsem ho setřásla a utekla do druhého rohu. Edward i Ponožka dostali záchvat smíchu a Edward potom vypustil pavouka ven z okna. Nasupeně jsem se na něj podívala.

„To byl vážně blbej vtip!“ zakřičela jsem na něj a poté utekla z domu pryč.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře