


24.02.2012 [19:30], Grace, Povídky jednorázové, komentováno 18×, zobrazeno 3181×
Jabkem to začalo. Jabkem to...
pokračuje :).
Stála u hromady krabic a mračila se.
„Edwarde, nesnáším tvůj pravidelný úklid!“
„Je to jednou za deset let,“ povzdechl unaveně.
„Já ty věci miluju,“ vzlykla. „Mám k nim osobní vztah!“
Netrpělivě se zamračil.
„Bello, souhlasil jsem, že si necháme Nessiinu postýlku, i když nám za ni u Christies nabízeli ranec. Na parohy z tvého prvního jelena se dívám už dvě stě let. Bello, já odmítám žít na smetišti!“
„Aspoň jednu věc, prosím!“ zavrkala mu u ucha.
S povzdechem kapituloval.
Zalovila v nejbližší krabici.
„Co to je?“ zvedl obočí.
„Můj první notebook od Apple!“ zavýskla a láskyplně ho sevřela v náručí.
16) Rosalie7 (09.03.2012 11:58)
Jakto, že mi tohle uniklo?
Popravdě jsem měla strach, že vyloví to dve ste let stary jablko
Ale parohy byly nejlepší
12) Anna43474 (25.02.2012 17:51)
10) HMR (24.02.2012 22:02)
chudák Edward, kdyby tenkrát věděl... a chudák jelen, kdyby tenkrát věděl...
18) Janeba (03.06.2012 16:23)