Kočičí žena Prolog + 1

Sekce

Galerie

Breaking Dawn, Part I.
Breaking Dawn, Part II.
Eclipse

Non-twilight tvorba

Nenechte si ujít!

Sponzoři

Naše ikonka

Přidejte se k nám!

Affiliates

Návštěvnost

26.04.2010 [22:45], AnneCullen, ze série Kočičí žena, komentováno 5×, zobrazeno 2502×

http://www.stmivani.eu/gallery/The_Catwoman.jpg

Bella žije dokonalý život v Pheonixu. Jednoho dne má však bouračku, při které umírá. Najde ji kočka, která není jako ostatní. Má totiž dar dát nový lepší život.

Prolog

Narodila jsem se jako člověk. Ale nezemřu jako on. Stála jsem na střeše toho domu plného těch tajemných mýtických bytostí a tiše našlapovala. Věděla jsem, že šíleně riskuji, když jsem sem přišla, ale musela jsem ho vidět. I když byli pro mě nebezpečnější než pro většinu ostatních, nedokázala jsem jako člověk pocítit ten správný strach. Moje zvířecí polovina na tom byla očividně inteligentněji než já. Zvíře, které je už téměř rok mou neoddělitelnou součástí, se vzpouzelo a snažilo se ovládnout mou hlavu. Snažilo se dostat mě do bezpečí. Tiše jsem došla až k okraji střechy a podívala se dolů. K zemi to bylo asi 15 metrů… něco takového bych hravě přeskočila. Náhle jsem za sebou uslyšela zvuk – neopatrné šlápnutí. Moje tělo se ladným švihem otočilo. Mé uši se automaticky stáhly dozadu a panenky se rozšířily. Dřímala jsem v bojovném postavení a z mé hrudi vycházelo kočičí vrčení.

1. Osud nebo jen neštěstí?

„Bello!“ volala na mě máma z útrob našeho krásného rozměrného domu, stojícího jen několik desítek metrů od pláže.

„Už jdu!“ zakřičela jsem za ní a rychle se oblékala. Moje auto bylo v opravně, a tak jsem mamku přemluvila, aby mě dovezla na dnešní párty na oslavu mých 17. narozenin. Svoje mahagonové vlasy jsem si vyčesávala do výšky a nakonec nechala pár divoce se kroutících pramenů spadnout dolů. Čokoládově hnědé oči jsem si orámovala tmavě hnědou tužkou a černou řasenkou, která úžasně prodloužila mé již tak úchvatně dlouhé řasy. Ještě jsem si nanesla čokoládové stíny, nugátovou rtěnku s leskem a byla jsem dokonalá. Na sobě jsem už měla zlaté tílko pošité flitry a hnědé kožené kalhoty obepínající moji dokonalou postavu. Rychle jsem si vzala hnědou kabelku, na uši si dala mohutné zlaté náušnice a běžela dolů.

„No konečně, budeš ráda, když stihneš vlastní oslavu,“ ozvala se máma za mými zády, když jsem si natahovala zlaté páskové boty na vysokém podpatku.

„Vždyť já vím. Říkala jsi mi to tisíckrát. Jsem nezodpovědná, drzá, arogantní, ztřeštěná, šílená a nevděčná,“ vyjmenovala jsem přídavná jména, které ke mně často přiřazovala.

„Řekni, že to není pravda! Vždyť je to jako včera, co jsi byla ta tichá dívka s krásnýma známkama, ale od té doby, co jste s Laurou a Hilary utvořily tu vaši „slavnou“ partu..."

„Mami! Ne! Žádné poučování. Já jsem se svým životem spokojená! Nevyměnila bych ho za nic na světě. Jsem krásná, bohatá, oblíbená… co víc si přát?“

„A co lásku?“ ptala se a upírala na mě své široké modré oči.

„Lásku? Co to je?“ odfrkla jsem pohrdavě. V každém filmu je nějaká love story. Co je to láska? Nějaký komerční výmysl, v který všichni věří. Kdyby existovalo něco jako láska, snad bych ji poznala, ne?

„Jak myslíš, děvenko. Jinak všechno nejlepší!“ usmála se na mě a já věděla, že hádka skončila.

***

„Kde že je ta vaše chata?“ ptala se, když jsme projížděly lesem. Jely jsme už asi dvě hodiny. Pronajala jsem si totiž luxusní chatu mimo Phoenix.

„Kde jsme?... Jo, tak ještě asi 15 kilometrů a pak by po pravé straně měl být exit,“ popisovala jsem. Už byla tma a světla z auta osvětlovaly jen asi 20 metrů před námi. Právě, když jsem zvedla hlavu od mapy a podívala se před nás, se všechno změnilo.

„Mami, pozor, kočka!“ Můj zděšený výkřik utichl v náhlém kovovém zvuku, který se ozýval všude okolo mě. Pak vše utichlo. Nebylo vidět vůbec nic, jen tma.