04.02.2011 [10:00], jeanine, ze série Klavírista Chicago, komentováno 5×, zobrazeno 2573×

9. Zlej sen

„Ehm, dále,“ probrala jsem se ze snu, do kterého mě přivedla ta skladba.

„Měl jsem vás přijít zkontrolovat, najednou jste tak ztichly, že bylo klukům divný, že byste odpadly tak brzy,“ nakoukl do dveří Jimmy.

„To nic, jen jsme se zaposlouchaly,“ vysvětlila jsem Jimmymu a pokusila se o úsměv.

„Nechceš se přidat k nám?“ nabídla mu Leah. Já na ní vykuleně koukala.

„No jasně!“ řekl nadšeně.

„Bude větší sranda, jsem zvědavá, koho pošle, jako dalšího, když si tu Jimmyho necháme,“ mrkla na mě.

„To je fakt, tak pojď mezi nás!“ hodila jsem po něm polštář. Jimmy ani chvilku neváhal, usadil se mezi nás a začali jsme si povídat. Vzpomínky, na vtipné historky z dětství, nás totálně odreagovaly.

Nejlepší bylo, vysvětlovat Jimmymu, jak to s námi vlky vlastně je. Pořád se nás bál, ale nemělo cenu to tajit, když Jacoba viděl.

Najednou se ozvalo zase zaklepání, Leah se automaticky vzpřímila a napřáhla ruku s polštářem. Já jsem udělala to samý a Jimmy taky.

„Dále,“ řekli jsme unisono. Sotva ze dveří vykoukl Paul, dostal polštářema. Kdo jiný, by taky mohl přijít.

„Tohle beru, jako pozvání na mejdan,“ řekl a skočil nám do postele.

Už jsme byly dost připitý na to, aby nám to vadilo. Takže jsme pak blbly ve čtyřech. Postupně se k nám přidal ještě Seth a Embry. U toho slavného baseballu zůstal jen Jake, Sam, Quil a Jared.

Vůbec nevím, kdy jsme odpadli, ale bylo to dost pozdě. Všichni jsme usnuli na té velké posteli, byla to docela tlačenice, ale po té dávce alkoholu, nám to bylo jedno.

V noci se mi zdál sen.

Stála jsem na pomezí Quilleutské rezervace, hleděla jsem přes řeku a vyhlížela Edwarda, svou lásku, ale nebyla jsem tam v lidské podobě. Stála tam najednou vlčice a já na sebe koukala, jakoby z povzdálí. Najednou se za řekou objevila postava, byl to on, můj Edward. Já – vlčice, jsem na něj zavrčela. Chtěla jsem křiknout, ať uteče, ale on přeskočil řeku a vlčice po něm skočila. Roztrhala jsem ho na kusy…

Probudila jsem se celá zpocená. Otočila jsem se, po osobě, která mě objímala kolem pasu a lísala se ke mně. No jistě, kdo jiný, než Paul. Opatrně jsem se vysmekla, abych nikoho nevzbudila. Leah spala v objetí s Jimmym, no aspoň něco. Snad to daj dohromady. Seth a Embry si ustlali na zemi na staré medvědí kůži. Vyšla jsem z pokoje a šla se napít do kuchyně. Chvilku na to se tam objevil Jake.

„Zlý sny?“ jako by tušil.

„Jo!“ přitakala jsem.

„Zdálo se mi, že jsi roztrhala toho hezouna na kusy,“ přiznal, co zbudilo jeho.

„Ne!“ vyděsila jsem se protože, když se nám zdály stejné sny, tak se to vyplnilo.

„Bell, nemusí se to stát, ty ho přece nechceš zabít,“ objal mě, když viděl, jak jsem vyděšená.

„Musím si zavolat,“ špitla jsem.

„Vždyť je půl čtvrtý ráno, kdo myslíš, že ti to zvedne,“ nechápal proč.

„Upíři nikdy nespí!“ dodala jsem jen a šla do svýho pokoje pro mobil.

„Alice, ahoj,“ pozdravila jsem šeptem. Rozbušilo se mi srdce.

„Bello, ani nevíš, jak jsem ráda, že mi voláš!“ cítila jsem radost v jejím hlase.

„Volám, kvůli němu. Jsi jeho sestra, viď?“ chtěla jsem se ujistit.

„Takže už vše víš? Byl za mnou a řekl mi, co se stalo, trápí se. Miluje tě, chce s tebou mluvit, ale do tý vaší rezervace nesmí,“ byla neústupná.

„Řekni mu prosím, ať se ke mně nepřibližuje, já… Já ho nechci zabít, mám strach,“ v polovině se mi zlomil hlas.

„Proč bys to dělala?“ snažila se mi to rozmluvit.

„Protože jsem tady kvůli tomu! Zdál se mi sen a Jakovi taky, stane se to, jako se smrtí rodičů!“ setřela jsem slzu z tváře.

„Bello, to je směšné, ty bys mu neublížila a on tobě taky ne, promluvte si o tom,“ přesvědčovala mě.

„Alice, je konec. Já už ho nesmím potkat, nesmím ho milovat, protože ho nechci, aby zemřel mou vinou!“ típla jsem telefon a sedla si na postel. Objala jsem polštář a plakala jsem, dokud jsem vyčerpáním neusnula.

„Jak jsi mě tam s nima mohla nechat samotnou!“ rozrazila dveře Leah.

„Co?“ nejdřív mi to nedocházelo. „Promiň, chtěla jsem být sama,“ omluvila jsem se jí.

„Tys brečela?“ všimla si.

„Jo,“ přikývla jsem.

„To přebolí,“ objala mě.

„To doufám, a co ty s Jimmym? V noci jste se hezky tulili,“ ušklíbla jsem se na ni.

„Říkala jsem ti, že je roztomilej, ne? Líbí se mi, je sice trochu strašpytel, ale to ho odnaučím,“ řekla rozhodně Leah.

Pár dní jsem zůstala ještě v La Push, ale co nejdřív, jsem se chtěla vrátit do práce, i Jimmy už měl absťák a fotil všechno kolem. Většinu času jsem trávila s Leah, vylepšovaly jsme naše proměny, jak ve vlka, tak v jestřába. Už nám to nedělalo problém. Každý večer jsme poslouchaly našeho oblíbeného klavíristu. Leah s Jimmym se sblížili dost rychle, přála jsem jim to.

Jednoho dne, mě probudil mobil, zvonil na celé kolo. Po pár ignoracích, jsem ho konečně zvedla.

„Bello, to je dost!“ volala Alice.

„Alice, co chceš?“ řekla jsem rozmrzele.

„Chceš ještě dostat Whitmoora za mříže?“ zeptala se a já zbystřila všechny své smysly.

„No jasně!“ konečně práce, to jsem potřebovala.

„Musíš se dnes dostat do Seattlu, zajdi za mnou do rádia, dám ti podrobný informace!“ víc mi neřekla, trvala na tom, že se sejdeme.

„Alice, doufám, že to není jen trik, jak mě dostat k… k němu,“ nechtěla jsem vyslovit jeho jméno, protože i to jsem cítila, jako zradu.

„Ne! Vem si klidně posilu, tak večer, ahoj,“ řekla a zavěsila. Byla jsem zmatená. Ona se vážně vůbec nezlobí a pořád je za kamarádku, to nemá strach, že ji zabiju?

Šla jsem vzbudit Jimmyho, museli jsme vyrazit brzy a chtěla jsem, aby jela i Leah.

Jimmy chvilku protestoval, ale jakmile jsem řekla Seattle, tak vystřelil z postele, jako raketa. Leah taky souhlasila, prý rozhodí sítě aspoň i jinde.

Nakonec mi zbylo to nejtěžší, říct to Jakovi.

„Bráško, já, Leah a Jimmy odjíždíme do Seattlu. Mám jedinečnou šanci, dostat Whitmoora za mříže a musím ji využít,“ doufala jsem, že nebude protestovat.

„Anebo jedeš za ním?“ mračil se na mě.

„Ne, skončila jsem to. Spokojenej?“ zesmutněla jsem.

„Ne, protože nejsi šťastná, sestřičko. Víš, že o tebe má Paul zájem?“ stal se z něj vrchní dohazovač.

„Tak na to zapomeň! Chci se teď soustředit hlavně na práci, jako to bylo předtím.“

„Jak chceš a nezlob tam a zavolej, ať netrnu hrůzou, jestli tě nezabili!“ dal mi instrukce.

„Mám tě ráda,“ objala jsem ho. Byla jsem ráda, že ho mám. I přes veškeré naše neshody, jsme se měli rádi.

Leah přišla do půl hodinky a mohli jsme vyrazit. Ujala jsem se řízení, cesta ubíhala docela dobře. Žádné nehody a ani kolony. Později odpoledne už jsme byli v Seattlu. V první řadě jsme jeli do redakce. Musela jsem se poradit s Harrym a potřebovala jsem mini kameru. Musím mít hmotný důkaz, jinak se mi policajti vysmějou, jako už několikrát.

Pak jsme zajeli k Jimmymu do bytu, aby si vzal pár věcí. Trval na tom, že nám bude dělat ochranku, že se od nás nehne a bude bydlet s námi. Jako bychom to potřebovaly. Ve skutečnosti chtěl být jen s Leah.

A následně jsme vyrazili za Alice do rádia, už by tam měla být. Před budovou rádia jsem prudce dupla na brzdy.

„Já, já… tam nemůžu! Co když ji roztrhám?“ dostala jsem strach z prvního setkání s upírem, od mé proměny.

„Už zase začínáš? Bude to v pohodě! Když se nenaštveš a udržíš emoce na uzdě, tak by to měla přežít,“ zklidnila mě Leah.

„Vážně?“ nebyla jsem si sebou jistá.

„Vážně!“ přikývla, „a pak, budeme tam s tebou!“

Věřila jsem jí, musela jsem! Protože jinak by mě to zničilo.

„Jdeme za Alice Cullenovou, čeká nás,“ oznámila jsem slečně na recepci.

„Zmínila se, že se stavíte, čeká vás nahoře,“ odpověděla mile.

Zhluboka jsem se nadechla a zaťala jsem ruce v pěst. To zvládnu! Už jsem zvládla horší věci.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

5)  Kristiana (01.07.2011 22:22)

Těším se na setkání.
A bojím se, aby nedopadlo špatně.

4)  SarkaS (30.06.2011 20:56)

Nedivím se, že se Leah a Jimmy od sebe nechtějí hnout

3)  jeanine (05.02.2011 13:16)

děkuji věrné kamčí, že opravdu čte podruhé...
A děkuji i Liz. Každý komentář potěší.

1