15.03.2011 [21:15], Carlie, Povídky jednorázové, komentováno 52×, zobrazeno 7706×

Stmívání. Učebna biologie. První setkání.
Pamatujete, co Edward taky zvažoval? Že Bellu někam odloudí a tam…
Připravte si brčka, bude party! Dáme si něco na krvinky, ehm…

„Máš mě rád?“
„Rozhodně.“
„Rozhodně ano, nebo rozhodně ne?“
Dohadující se pár zaplul do první lavice.

Edward se pobaveně zaklonil do opěradla židle. Někdy byl vážně rád, že je single. Nebyl vystavován záludným kvízům toho očividně zcela odlišného živočišného druhu. Ústa se mu zkroutila do pobaveného šklebu, když si uvědomil, že se nachází ve stylové hodině, v učebně biologie.
Zavrtěl hlavou. Ne, už přes sto let tak žil a neměl potřebu to měnit, podrobovat se experimentu Matky přírody a jejímu zřejmému smyslu pro humor zvanému reprodukce, která nutila bytosti, jejichž myšlení bylo založeno na jiném programovacím jazyku, aby spolu žily.
Alice by se mu vysmála a důležitě by poznamenala něco o Ezopových bajkách, kyselých hroznech a zrzavém lišákovi, ale on už si zvykl, byl rád sám. Než si někým jako je třeba Jessica, otřásl se, nechat kazit vzduch…

Vzduch… toho bylo najednou všude plno a přitom se mu ho nedostávalo.
Ta dívka.
Než mu smysly zastřela šarlatová clona, než mu před oči spadla rudá opona, která ho jako býka v aréně škodolibě dráždila… v tom kratičkém záblesku rozumného uvažování v příchozí poznal „tu novou“, o které se jak drbny na pavlači překřikovaly myšlenky celé školy, zejména té testosteronové části.
A pak se zmohl na jediné, přitlačil si dlaň na ústa a nos a pěst druhé ruky zaťal do lavice.

A ona? Nenuceně se zastavila…
Co to dělá? Ach ne, větrák… myslí si snad, že je nějaká modelka nebo zpěvačka? Fakt sexy ten vítr ve vlasech, opravdu k sežrání! Zděšen směrem svých úvah polkl jed, který se mu hromadil v ústech.
Jenže ta její vůně… tak sladká, čokoládová… A její krev! Ona zpívala! Ale jak zpívala!
Zamrkal, protože se mu před očima objevila halucinace krvinek tančících v žilách kankán, tak lákavý… Znovu polkl.

A ta čokoládovna si sedla k němu! Celou hodinu se od ní odkláněl co možná nejdál a očima zbožně fixoval úzkou větračku, na kterou bylo otevřeno okno učebny.
Spřádal plán.
Alice mu v mysli poslala zděšené varování. Potom prosby. Citové vydírání. A nakonec hrozbu fyzickou likvidací. Protože to, co se chystal udělat…

Zvonek hlásal konec hodiny. Zbytek vzduchu, který Edward zadržoval v plicích, použil na dvě věty, které si uplynulé desítky minut formuloval. Omamující úsměv byl jen jakýsi bonus, oči propalující se do dívčiných toho dne v akci.
„Bello, můžu s tebou mluvit o samotě?“
Po mučivě dlouhé odmlce, kdy se Edward marně snažil udržet zbytek vzduchu nutného k rozvibrování hlasivek, střípky rozumu, aby se na ni nevrhl teď a tady před svědky, kdy se bezradně pokoušel vloupat do mysli Pralinky, ehm Belly a jeho schránka přetékala zděšenými vzkazy od Alice, které ale už dávno označil za spam a vytrvale ignoroval, Bella s očima lesklýma jako po proflámované noci konečně přikývla.
„V lese za školou,“ dodal a vyběhl z učebny.

A najednou tam stáli. Ona tak blízko, tolik nadosah, tak... žádoucí. Nikdy po ničem jeho tělo neprahlo víc, jeho mysl jí byla plná. Ztrácel rozum, neochvějně, jako v přesýpacích hodinách neúplatně stékající písek, přebírala vládu upírská část jeho osobnosti a ta lidská submisivně couvala do nejzazšího koutku.
Zavrčel. Jako by chtěl dát Belle poslední šanci přehodit výhybku řetězce událostí, který tak nerozvážně započal.
Ale ona se nepohnula ani o milimetr.
Ne, že by mu mohla utéct.
Odhalil řadu ostrých zubů a jediným plavným skokem byl u Belly.
Pootevřel ústa a přisál se na její krk.

„Proč to kazíš?“ zanaříkala za nimi žalujícím hláskem Alice a dvojice upírů od sebe s provinilými úsměvy odstoupila. Bella setřela palcem čokoládový lesk na rty, který z těch jejích ulpěl na ústech jejího manžela.
„Tak to přece tenkrát nebylo!“ rozčilovala se znovu drobná upírka. „Tak chcete, abych vám zařídila oslavu výročí, na kterou budete rádi vzpomínat, nebo ne?“
Edward s Bellou si vyměnili pobavený pohled a kývli.
„Tak se držte scénáře, ok?“ povzdechla. „Tohle potom vystřihneme,“ zamumlala si pro sebe.

Edward šel několik kroků před Bellou zpět ke škole. Alice podkopla Belle nohy a ta sebou plácla jak dlouhá, tak široká na asfalt a nechápavě pohledem propichovala švagrovou.
Edward přiklekl ke své ženě a směrem k sestře vyštěkl: „Co blbneš?“
Alice pokrčila rameny a jako by mluvila s dětmi nebo lidmi chudšími na rozumu, protočila oči: „Bella byla jako člověk nemotorná, ne, jen se snažím o autentičnost.“
Edward přitiskl manželku ke svému boku a přimhouřil oči do zlověstných čárek: „Podáváme výpověď!“
Alice to nepřekvapilo, už dávno ji na to její vize připravila, takže jen mávla rukou: „Tse, celebrity! Stejně je to s váma marný, už mám za vás náhradu.“
Belle poklesla brada: „Někdo bude hrát nás?“
Alice se v očích objevily opět dětské ohníčky nadšení a zuřivě kývala: „To budete koukat, oba jsou talent!“

Na Alicin pokyn se přesunuli do domu jejích a Edwardových adoptivních rodičů, kde se všichni rozsadili v obývacím pokoji.
Edward povzdechl: „Nemůžeme to nějak zrychlit, abychom se dostali k ehm té manželské etapě našeho života?“
Alice si rozpačitě skousla ret a přiznala: „No totiž, vlastně, musela jsem trochu zredukovat scénář, protože… většina rozpočtu tak nějak padla na kostýmy, vůbec nevím, jak k tomu mohlo dojít. No, ale, nicméně, takže to bude taková těsnopisná verze vašeho příběhu.“

Než stačili Edward s Bellou zpracovat novou informaci, ozvala se reprodukovaná hudba a před shromážděné nakráčela Renesmé, na hlavě paruku kaštanových vlasů s červenými odlesky, přes rameno školní batoh a posadila se na dětský náklaďáček (tatrovku).
Bella se rozesmála: „Nessie hraje mě?“
Dcera mrkla na matku i otce a vrátila se ke své roli. „Zaparkovala“ a vydala se ke kulise školy (domku pro panenky).
Edwardovo neblahé tušení se naplnilo, když táhnouce na šňůrce angličáka, který byl přesným modelem jeho Volva, vskotačil na scénu Jacob - obličej od mouky, na hlavě zrzavý příčesek. Pravý Edward zavrčel a jeho dablér mu odpověděl výsměšným prohrábnutím bronzového rozcuchu.

A pak, nebýt upíři, přijdou o „film“, tak rychle se jim před očima míhaly jednotlivé scény.
Nessie málem uletěla do publika paruka, při Emmettově „zákroku“ s fénem.
Jacob si dal na nos kolíček na prádlo.
Nessie vyšla před „školu“. Jacob ji strhl k zemi a jednou rukou odstrčil angličáka-dodávku, kterou mu po zemi poslal Carlisle.
Pak se prudce postavili. Nessie stála zády k Jakeovi a ten zlověstně zašeptal: „Řekni to. Nahlas.“
Dojem trochu kazil Emmett, který nadšeně vytvářel kulisu lesa tím, že zuřivě mával štosem stromečků do auta, až se přítomní rozkašlali ze vzduchu přesyceného vůní.
Nessie vykuckala: „Upír.“
Indián kontroval: „Bojíš se?“
Nessie bezděčně vycenila své poluupíří zoubky a odpověděla: „Ne.“
Jacob pokýval hlavou: „A tak se lev zamiloval do jehňátka.“
Dívka se k němu otočila, zasněně se usmála a navázala svou replikou: „Chci tě.“
Jacobovi neprozřetelně zacukaly koutky úst, ale statečně hrál dál: „Vezmi si mě.“
Nessie zvedla bradu: „Přeměň mě.“
Jake procítěně pronesl: „Ano, beru.“
Poloupírka reagovala: „Ano, beru.“
Vyměnili si „první manželský polibek“ a místností se rozezněl potlesk, zatímco Edward s Bellou ještě vykuleně hleděli před sebe, zmateně vyhledali pohled toho druhého a chytili se za ruce.

„Takže,“ pozvedl Carlisle symbolicky sklenku, „na Bellu a Edwarda.“

Nessie se „odmaskovala“ a vrhla pátravý pohled na Jacoba: „Máš mě rád?“
Jacob protočil oči: „Rozhodně.“
Dívka našpulila rty: „Rozhodně ano, nebo…“
Indián ji rozverně strčil do ramene, takže jí na mikině ulpěla stopa mouky odpovídající tvaru jeho dlaně.
„Co to je?“ vyjekla Renesmé.
„Otisk,“ tvářil se nevinně Jacob a dodal: „A zároveň odpověď na tvou otázku.“ Políbil ji.

Emmett roztrhl spojené ruce Edwarda a Belly, když se mezi ně neomaleně vnutil, a oba bodře poplácal po zádech tak, že být lidmi, mají vyražený dech: „Hezké výročí!“
Procítěně zapěl: „Keep smiling, keep shining!“
A pomrkávajíce dodal: „And sparkling!“

Povídky od Carlie

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

«   1 2 3   »

32)  Alda (22.03.2011 19:56)

Carlie, moc pěkná povídka. Děkuju moc !!!

31)  Carlie (19.03.2011 20:58)

Yas: Díky A kuš, ehm

30)  Yasmini (18.03.2011 19:52)

Carli, tebe si vždycky ráda něco přečtu. Jsi stále tak smiling, shining a sparkling, hvězdo naše

29)  Carlie (18.03.2011 17:44)

Díky za čtení i vzkazy v knize návštěv
Tahle šílenost je výsledkem jedné snahy přimět se doma k pracovnímu úkolu, ale to si tak sedíte u compu a říkáte si, za chvíli začnu, za chvíli a ono se mezitím rodí něco jiného

Ree: Wow, díky, dostalas mě Víc? A já myslela, že je čas na léčení
Linfe: Možná se byly krvinky posilnit, co my víme, Bellin první den ve škole, něco na kuráž? Díky
Gassie: Díky Uf, jsem ráda, že Tě manža jistil... Epilepsie říkáš? Tak příště zkusíme i nějaké stroboskopy
anamor: Tvůj komentář mě rozesmál, zhulená puma, no v dnešní době všechno možné Díky
Nossko: Zas to schytal chudák Emmett, no Díky
Evelyn: Díky Tak doufám, že další dny budeš mít lepší, že se "blbcooblačnost" už rozptýlila
mino: Díky Perex i začátek měl mlžit, tak jsem ráda, že se trochu povedlo, ale i přesto jste se nenechali odradit
Semiško: Díky, jsem ráda
katy: Přesně to byl záměr, díky, že máš pocit, že se povedlo
LostriS: Díky moc
Fanny: Díky moc
Tery: Ej, Ty s komentáři netroškaříš Díky
Kristy81: Díky mocka Ten obrázek mě taky poslal do kolen, když jsem ho vygooglovala
Aalex: Díky Ti moc
Bos: Taky dlouho nacvičovaly holky Díky
eMuško: Spousta věcí mě napadá, když něco poslouchám, tak proto je to pak jak na diskotéce , díky za krásný koment
Hanetko: Díky Ve formě, mno nevím - nemůžu se vměstnat do kůže? - ano
Astrid: Potěšení na mé straně
Twillinko: Nic proti tomu nemám, ale mě moc není, tak si vem s sebou i nějakou sváču, jo? Díky
Míšo7: Díky moooc I za přípitek
Ann: Díky mocka Tušilas zradu, že... znáte mě
MaiQo: Ej, díky
Bellouši: Jsem ráda, žes i přes kamufláž došla až na konec a díky za koment
HMR: Díky.
sfinguš: Díky Zbraň? Já? Max. dětská pistolka
Janebko: Ou jé , díky, jsem ráda, že ses bavila
Joano: Tos vystihla Díky
Lio: Jsem ráda Díky

28)  Lia (17.03.2011 00:29)

tohle jsem si parádně užila
ten kolíček na nos a ta mouka, anebo to, jak si Jackob prohrábl vlasy
taky se mi líbily ty výhružné myšlenky Alice
krásná povídka, hlavně pro zasmání

27)  Joana (16.03.2011 22:20)

Jake si konečně vyzkoušel, jaké je to být Edwardem jen s trochu menším autem

26)  Janeba (16.03.2011 20:57)

Carlie, tady jsou slova fakt zbytečná! Paráda, úžasně jsem se pobavila!!!
Děkuji!!

25)  sfinga (16.03.2011 19:55)

Carlie, ty potvůrko, zase jsem si šíleně namohla břišní svaly. Samozřejmně, že od smíchu
Dámo, ty jsi normálně zbraň hromadného ničení

24)  HMR (16.03.2011 18:23)

Otisk? Zredukovaný scénář? Pralinka?

22)  MaiQa (16.03.2011 16:48)

Chvíli se mi chtělo psát co se mi nejvíc líbilo, ale pak jsem od toho opustila. Přišla jsem na to, že bych musela zkopírovat celou povídku.

19)  Twilly (16.03.2011 15:23)

Carloušku, já tě snad zbaštím v tý Praze i s botama (no možná bez nich ) tak teď mi byla navrácena dnešní nálada, která byla níž než pod jezevčíka málem jsem se počůrala smíchy

18)  Astrid (16.03.2011 15:09)

Ježiš som neodolala, ten avatar a rozkošný Edward jo a tá hudba Dobre som sa bavila.

17)  Hanetka (16.03.2011 12:13)

Carlie, jsi ve formě. Krásně jsem se po obědě pobavila. KAm jen na ty nápady chodíš?

16)  eMuska (16.03.2011 10:27)

Ach nervy! Tak tieto tvoje poviedky, presýtené hudbou (čoko čoko klap klap) ktorá je úplne úžasná, dej neuveriteľný, hlášky dokonalé (spam)...
Raz si mi napísala do komentu, že máš stranú záľubu v dialógoch - a ono je to vidno, tie tvoje sú... hm... jedna báseň...
Perfektné!

15)  Bosorka (16.03.2011 10:02)

Krvinky tancující kankán..úžasné!!!!

13)  krista81 (15.03.2011 23:54)

Neskutečné nemůžu se přestat smát - tanec krvinek, Pralinka
- ovšem zabili mě náhradníci - Nessie jako Bella to si ještě dokážu představit, ale Jacob jako Edward + co opět vyvádí Emmett

Prostě parádní a ještě ten úžasný obrázek (ten je tak sladkej )

«   1 2 3   »