07.02.2011 [19:55], Amisha, Povídky jednorázové, komentováno 25×, zobrazeno 5246×

Láska, mocná to čarodějka. Zasahuje srdce a nevybírá si.

Seděla nehnutě a zdálo se, že zírá na své pěstěné nehty. Ale nebylo to tak. Držela v nich křišťálové těžítko. Vzpomínala…

Pravé poledne. Prosklenou stěnou svítilo slunce přímo na její tělo, oblečené jen v tílku a krátkých kraťasech. Cítila se naprosto šťastná. Ležela na břiše a pozorovala toho, kdo ukradl její srdce.

Muž hrající na klavírní křídlo, se něžně usmíval, a potichu, jenom pro ně dva, zpíval svou novou píseň.

„Pro koho je?“ zeptala se uchvácená něžností vycházející z nástroje.

„Pro maminku.“

Jeho úsměv by zrychlil její srdce, kdyby ještě tlouklo, ale na tom nezáleželo, protože ona byla doslova blažená jeho přítomností.

Seděla na zemi před krbem, nohy skrčené pod bradou. Od vlasů se jí odráželo mihotavé světlo plamenů a jejich teplo jí prohřívalo tělo. On seděl nad ní, na pohovce, a předčítal jí Hobita. Dokázala by ho poslouchat hodiny a nic by jí nechybělo. Nakonec vylezla k němu a zády se opřela o jeho bok, aby mohla hlavu položit na oblouk jeho ramene. Četl dokud mu nedošly stránky.

Zelená zahrada a stovky stébel nejsytější barvy. Od každého se odrážela záře vycházející z úchvatné pleti dvou bytostí. Ona a on. Oba byli zapatlaní olejovými barvami.

„To se nikdy nenaučíš. Vzdej to!“ smála se mu.

Hrdě vystrčil bradu s modrou šmouhou.

„Nepřipadá v úvahu, mladá dámo!“

Máchal jí štětcem před obličejem, až její vlasy zdobilo několik nových stříkanců.

„Ty jsi neuvěřitelný lump!“

Smála se a její zvonivý smích se odrážel od stěny blízkého lesa. Nakonec to stejně přerostlo v bitvu a malování se už nekonalo.

Dívala se, jak se jeho štíhlé tělo napjalo, aby zasadilo poslední ránu. Zvíře sevřené v jeho pažích se zmítalo v marné snaze zachránit si život. Uštědřilo mu poslední zásah tlapou do bělostné košile z nejdražšího hedvábí a na pořád ji tak zničilo. Rty se rozevřely, aby zuby mohly ukončit ten nerovný boj. Usmrtil ho. Ráda se dívala jak jí. Vrčel na ni, ale věděla, že by nezaútočil. Už si zvykl, že ho ráda sleduje. Navíc z jejích myšlenek věděl, že se nezabývá jeho kořistí.

Hala světlého domu ozdobená tisícem rudých růží a kdoví kolika metry saténových stuh. Oděná ve splývavých šatech, obepínajících ji tak těsně, že kdyby potřebovala dýchat, byla by už mrtvá. Svíce, které byly všude, kam se vešly, vrhaly jemné světlo do okolí. Dívala se na jejich odraz v jeho karamelových očích, uchvácená krásou toho výjevu. Stála před oltářem jako čestná družička a on jako družba. Vlastně ani nevnímala, když začala hrát hudba, ani když si zamilovaný páreček řekl ano. Cítila a slyšela jenom jeho.

Láska je čarodějka, ale často velmi snadno pomine. Pokaždé, když jeho rodina odjela, ona hledala útěchu v náručí jiných mužů. Převážně lidských, ale na tom nezáleželo. Neviděla, jak vypadají, ani jak se chovají. Místo nich vídala jeho oči a své jméno slýchala z jeho úst.

Usmála se. Brzy zase přijedou. Domluvili se tak. V lidském čase to byla neuvěřitelně dlouhá doba, ale co znamená pět let pro upíra? Otočila těžítkem a uvnitř skleněné kupole se začal sypat sníh. Pozorně sledovala každičké pápěříčko opisující ve vodě jednoduché spirály.

Brzy, už brzy.

Venku zastavilo auto. Podle zvuku poštovní vůz. Vrhla zmatený pohled na svou sestru, která si ve vedlejším křesle četla. Ta ale zavrtěla hlavou na znamení, že ona nic nečeká.

Kolem nich proběhl muž s olivovou pletí.

„Jdu tam.“ oznámil.

Ona se mezitím znovu ponořila do té vábivé taneční formace sněhobílých chomáčků a natolik se zamyslela, že málem přeslechla když se vrátil.

„Tomu neuvěříte! Je to od Cullenů.“

Zamával sněhobílou obálkou. Tvářil se vážně. Pátravě se podíval na ni.

„Tanyo, Edward se žení.“

Na zem se snesla křišťálová drť smíšená s křehkými chuchvalečky tonoucími ve zbytcích odtékající vody...

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

«   1 2

5)  Janeba (07.02.2011 20:20)

Amisho, mně je jí snad líto nebo co?! Cos to udělala! Naprosto jsem Ti uvěřila každé slovíčko, ale že jde o Tanyu, by mě absolutně nenapadlo! Skvělé!
Děkuji!!

4)  SarkaS (07.02.2011 20:19)

Přenádherné Amishko... Samé krásné pocity

3)  Carlie (07.02.2011 20:07)

Amishko , tak tohle chytá za srdce každičkou větou! Ukazuješ Tanyu úplně jinak, než je běžné, a tenhle pohled na ni je uvěřitelnější, je mi jí nesmírně líto, být ta druhá...
Nádherně bolestné, umělecké dílo!

2)  eMuska (07.02.2011 20:04)

Ach jéminé, tak táto večnosť bola fakticky bolestivá... Chudák Tanya, tu si z nej nespravila takú vypočítavú mrchu aká je vo väčšine poviedok. A páčilo sa mi to. Krásne!

1)  Karolka (07.02.2011 20:02)

To bylo úchvatné, Amishko. To je nejpřesnější výraz. Tak plné citu, hravosti a okouzlení. Celou dobu bylo znát, že je to jen jednostranné, ale přesto mě ten konec zasáhl. A moc se mi líbilo, jak jsi vysvětlila ty náruče cízích mužů.
Dojemné, něžné, romantické a dokonale tvé.

«   1 2