07.10.2010 [19:00], MisaBells, ze série Když kočka není pes, komentováno 37×, zobrazeno 5900×

Beznaděj

„Tak pohyb, dámy, Nebudu čekat věčnost! Už toho tady taky začínám mít plné zuby. Nějak dlouho to všechno trvá, a začínám se tu nudit. Možná si ještě pohrajem, než vás tu najdou… s námi,“ zašklebil se Thomas oplzle a mě se zase obrátil žaludek. Jak se mi kdy mohl zdát sympatický? Ty jeho oči se mi teď už zdály spíš jako pekelné jámy. Černé a hluboké a nebezpečné. A možná i šílené.

„Co s náma vlastně chcete dělat? K čemu vám budeme?“ vzlykla Pearl.

„K čemu nám budete? Tahle čarodějnice k ničemu. A ty,“ šťouchl do Pearl, „to se uvidí. Nejdřív ti ale musíme dát najíst a mně se nechtělo jít víckrát. Takže jsem tě vzal, drahá Hannah,  s sebou,“ otočil se na mě. „Pak si jen odvedu Pearl do jiné místnosti, až s tebou Jared skončí, a možná, když budeš hodná a Pearl odpoví na položenou otázku, dostaneš najíst. Těšíš se?“ Nechápala jsem to ani já a ani Pearl.

Thomas nás zavedl do menší místnosti. Pálily mě oči ze světla. Neviděla jsem ho pěkně dlouho. Nohy se mi třásly a byla mi zima z nedostatku spánku.

Naservíroval jí polévku a tři krajíce chleba. Jedla pomalu a neustále ho sledovala. Když se na okamžik otočil, vrazila si jeden plátek pečiva do kapsy. Jupíí!

„Hotovo?“ vyhrkl, když odsunula talíř.

„Tak malý moment, dámy. Můžete si mezitím dát poslední sbohem.“ S těmi slovy odkráčel do vedlejší místnosti a zabouchl za sebou těžké železné dveře.

Vrhla jsem se k nim a přitiskla na ně ucho. Třeba něco uslyším, cokoli!

„Hanny…“ začala Pearl, ale já potřebovala ticho.

„Pst!“ okřikla jsem ji. Jenže ty dveře byly docela silné. Slyšela jsem jen něco.

„…to hotové? Nesmíme… tu budou. Ještě…“ ozýval se Thomasův nezřetelný hlas.

„Ne. Až přijdou… zabije ji sama. A ostatní… oheň,“ odpovídal Jared.

Cože? Oheň? Jaký oheň? A kde? Tady nic hořet nebude, nemá tu co hořet. Ale zase… ti idioti jsou jen dva. A oheň je to jediné, co by jim mohlo pomoci zlikvidovat tu přesilu. Rázem se mi udělalo hůř. Jestli jim naši vlezou do pasti…

Než jsem to stihla domyslet, sotva jsem uskočila před dveřmi, které se bez varování rozlétly dokořán.

„Tak jste se rozloučily? Fajn, tak jdeme.“ Thomas popadl Pearl za rameno a táhl ji nahoru.

Pearl vstala a vyměnily jsme si poslední zoufalý pohled. Jakmile se za nimi zavřely dveře, otevřely se jiné. Vešel do nich Jared. Na jeho spánku se vyjímal okřídlený kříž. Stejná pakáž, pomyslela jsem si. A pak jsem začichala. Sakra, já cítím… benzín! Ale nebyl čas na delší úvahy.

„Vím, že mluvíš s jedním z rodiny. Nejspíš s drahým bratříčkem. Řekni mu, že tady už jednou byl. Dělej!“ štěkl, až jsem nadskočila.

Danny?

Ano?

Jared má pro tebe vzkaz. Takové vodítko. Prý jsi tu už někdy byl.

Tam, kde jste?

Jo.

Proč ti to říká?

Ví, že s tebou mluvím.

Oni chtějí, abychom vás našli?

Nejspíš. Thomas říkal, že ho nebaví staré hry. Tohle je pro ně nové. Chtějí vás.

Idioti!

No, nevím… Cítím benzín, Dane. A říkali něco o ohni. Třásla jsem se jako osika.

„Tak co on na to?“ vytrhl mě z rozhovoru Jared.

„Nic, prý jsi idiot,“ vpálila jsem mu. Jeho reakci jsem nečekala. Ruka mu vystřelila a lízla mou tvář, až jsem druhou vzala o zeď za svými zády.

„Dávej si bacha,“ sykl.

„Za tohle chcípneš,“ zavrčela jsem a v Jaredově tváři se na chvíli objevil mrak strachu.

***

„Dane, přemýšlej. Kde jsi mohl být?“ prosila máma.

„Mami, já byl na tolika místech, že by to trvalo dlouho,“ vzdychl jsem.

„Pochybuju, že všechna byla ze železa,“ dobírala si mě Skye.

„Nechte ho. On to nedělá schválně,“ zastal se mě Edward.

„Ještě aby jo!“ zhrozil se táta. Jen chviličku po rozhovoru s Hannah mě z ničeho nic zaštípala tvář a poté začala pálit. No sakra! Co je? Pomalu jsem si zvykal, že jsem se ségrou propojený víc a víc. zkrabatil jsem čelo stejně jako Edward, který mi viděl do hlavy.

Hannah, on tě praštil? Zeptal jsem se přímo.

Budu v pohodě. Ani to nebolí, vymlouvala se.

Cítím to, nelži.

Cože to? Jak to? Hele, v klidu. To přejde.

Zabiju ho! Zavrčel jsem v duchu.

„Toho mrzáka chci já,“ sykl Edward.

„Postav se do řady,“ poradil jsem mu a začal přemýšlet, kde jsou. Hanny mi poslala obrázky. Znal jsem to tam. Věděl jsem to, ale bylo to jiné. Nějak to nepasovalo.

U dveří se ozvaly kroky.

„Chris,“ vzdychla Alice a šla otevřít. Stál tam s oteklýma očima a PDA v ruce.

„Je to gameboy, nebo tamto?“ zeptal se zesláble.

„Tamto,“ usnadnil jsem mu to.

„Je na tom nálepka Perlorodky,“ vzdychl.

„Kde jsi to našel?“ vyhrkl jsem a vyrval mu to z ruky. Chris se zapotácel a Alice ho podepřela.

„Dej mu najíst, je úplně groggy,“ vybídla Alici Esmé. Zamířila s nimi pak do kuchyně. Jacob je mlčky následoval.

„Nejspíš jí to vypadlo z kapsy, nebo to zahodila schválně,“ spekuloval Edward.

„Našel to u centra,“ dodal, když se prohrabal Chrisovou myslí.

„No jasně!“ zařval jsem, až v kuchyni někomu vypadlo nádobí z rukou. Všichni se seběhli a máma mě vzala kolem ramen.

„Tak kde jsou?“ prosila. Začal jsem se smát. Přepadla mě neuvěřitelná úleva. Nemohl jsem mluvit. Nešlo to. Nejspíš jsem z toho všeho zešílel.

„Pod samotným náměstím, Lure. Je tam kostel a mniši si kdysi stavěli podzemní únikové cesty. Z jedné udělali městský hromadný bunkr. Jsou tam!“ přetlumočil Edward.

„Jdeme!“ vyjekla máma.

„Ne!“ zabrzdili jsem ji s Edwardem současně.

„Jak ne?“ sykla.

„Čekají nás. Nebude to tak lehké.“

„Děláte si srandu?“ sténala.

„Vydrž ještě chvíli,“ prosil táta. „Pro naši malou Hannah,“ dodal, když máma váhala.

„Hanny říkala něco o ohni, a že cítí benzín. Jsou na nás připravení,“ oznámil jsem jim tu jobovku.

***

„Chceš ještě jednu?“ sykl Jared. Zavrtěla jsem hlavou. To už byla za poslední půl hodinu třetí facka. Pokaždé měl silnější a silnější tik do nohou. Co kdyby mu jednou vystřelila? „Tak mluv, co jsi mu všechno řekla,“ zopakoval. Z vedlejší místnosti se ozval Pearlin křik.

„Co jí dělá?“ křikla jsem.

„Baví se. Odpověz mi!“ štěkl. Baví? Při představě Thomasovy „zábavy“ se mi žaludek zkroutil strachem do kuličky. Ale nesmím to na sobě dát znát, aby nepoznal, že… Nesmí mě zahnat do kouta, nesmí!

„Nebuď zvědavý, budeš brzy starý,“ odrýmovala jsem a připravila jsem se na další ránu. Proč takhle provokuju? Kopl mě do nohy. „Nech toho, nebo vážně vstanu,“ mručela jsem.

„A já si sundám rukavice a uvidíš, čarodějnice. Ty mě neznáš, ale až mě poznáš…“ vyhrožoval.

„Nebylo to v nějakém filmu?“ spekulovala jsem hrdinsky a Jared byl rudý vzteky. Do uší mě opět uhodil Pearlin bolestný a zoufalý řev.

„Thomasi!“ zařval.

„Co je?“ sykl ze dveří.

„Odveď ji. Co ta druhá?“

„Nechce,“ vzdychl Tom.

„Tak dej téhle bestii najíst,“ ušklíbl se.

„Já ještě nejsem!“ mručel.

„To je tvoje věc! Neprotahuj to! Musíme být s nima hotoví, než dorazí zbytek. Dělej,“ vybídl ho Jared a Thomas naštvaně přikývl. Otočil se mi žaludek.

Jared se odporoučel pryč. Tom přitáhl Pearl za vlasy ke mně. Měla rozervané oblečení, ubrečený obličej a ruce rozdrásané do krve.

„Pusť ji!“ sykla jsem už rozzuřeně. Do mě si mohli kopat, já něco vydržím, ale jí… Daniel by nepřežil, kdyby se jí něco stalo. Něco horšího, než nejspíš prožila.

„Tak co, Hannah. Křidýlko, nebo stehýnko?“ navrhl a z kapsy vytáhl kapesní nožík.

„Zbláznil ses?“ vysmála jsem se mu.

Zvrtěl hlavou a jeho tvář se zkřivila v šíleném úsměvu.

„Však ty si dáš… ještě ráda si dáš. Celou dobu jsi nic nejedla… musíš být šílená hlady a žízní, že jo? Jen si to představ… krev, teplá, sladká a hustá, mnohem lepší než mana nebeská, lepší než cokoliv, co jsi kdy jedla, jak dlouho už jsi ji neměla v ústech? Jen si vzpomeň, jak chutná! Je to jak droga, že jo? Myslíš si, že odoláš?“

„Tohle ti moc platné nebude,“ odfrkla jsem si. „Nevzpomínám si, jak chutná, protože nemám na co. Jakživa jsem nepila z člověka,“ smála jsem se mu do toho odporného ksichtu.

„On tě humor přejde. Ji  taky přešel. No podívej se, jak je krotká,“ culil se.

„Co jsi jí udělal?“ zajíkala jsem se žlučí, znovu zděšená.

„Byla by škoda, kdyby to před smrtí nepoznala, no ne?“ Zatmělo se mi před očima.

„Ty odporný okřídlený prase,“ sykla jsem a z hrdla se mi vydralo vrčení hodné hladového Jacoba. Než jsem však dokázala přimět nohy, aby se odrazily a skočily po něm, mihl se vzduchem nůž. Pearl bolestně zasténala.

„Ne!“ zaječela jsem a do očí mi vyhrkly slzy.

***

Stáli jsme na náměstí a kolem byla noc. Nebe bylo jasné a hvězdy sledovaly naše počínání. Pearl miluje hvězdy, pomyslel jsem si a přiměl se k úsměvu.

„Jdeme?“ navrhl Edward a já kývl.

„Nemyslím si, že by tam měl Daniel chodit,“ mručela máma.

„Nech ho. Je to chlap. Má sílu,“ zastal se mě Manu.

„Je to dítě,“ oponovala mu.

„Už dvanáct let ne, tak si to přiznej, matko, a nešil,“ protočil panenky Emmett.

„Tyhle hurá akce jsou nejlepší,“ přidala se jízlivě Rose. Spíš ji štvalo, že se rozhodlo, že do podzemí půjdou jen muži, kluci a chlapi. Tedy kromě Chrise, který to taky nemohl překousnout. Zato máma si prosadila, že půjde taky.

„Nezůstanu tady,“ ječela na tátu, když se ji snažil přesvědčit. „Je mi fuk, jestli jdou po čarodějkách nebo po mně osobně. Mám tam dceru a vypadá to, že i budoucí snachu a všichni chlapi, co mi na nich záleží, se hrnou někam, kde se mluví o ohni a smrdí tam benzín!“

„Ale lásko,“ snažil se jí skočit do řeči táta, jenže máma byla jak vagón rozjetý z kopce.

„Jestli to tam opravdu chtějí podpálit,“ zasyčela, „tak já jsem jediná, kdo s tím co zmůže. Vzpomeň si na požár ve své ložnici,“ najednou se usmála. „Víš, že to dokážu uhasit. A jestli se těm holkám něco stane… ti dva se budou sami mít co schovávat!“

Táta chtěl ještě něco namítat, to už ho zastavil ale i Carlisle.

„Nech ji, Joshi. Má pravdu. Do přímého boje nepůjde, ale její schopnost nám pomoct může.“

Když Chris zjistil, že jde i moje máma, málem to nerozdýchal.

„Připadám si jako mimino, když mě tu necháváte s holkama,“ vrčel.

„Jsi člověk. K ničemu bys tam nebyl, pochop to. Budeš mít potom dost času, abys ji…“ nedokončil jsem větu. Přemohl mě panický děs, který mi podlomil kolena a z hrdla se mi vydral řev raněného lva.

Co to bylo?

 

---

Tak, vkládám poslední kapitolu ze svých zásob. A Míša zatím nikde. Držte palečky, ať se to vyřeší alespoň do pátku... Pozdravuje vás, myslí na vás, ale... Jak to bude dál, to nevím.

Vaše Hanetka

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

«   1 2

«   1 2

© 2010 Stmívání FF - Kopírování veškerých děl je bez souhlasu autora přísně zakázáno!