12.06.2010 [08:00], semiska, ze série Kdo jsem, komentováno 9×, zobrazeno 3014×

První kapitolka na světě... :-) Seznamujeme se s naší hlavní hrdinkou, která hledá odpovědi na své otázky. Kdo je? Jak se jmenuje? Čím se stala? To se dozvíte postupně z mé povídky. Dnes se dozvíme, že naše hlavní hrdinka se přeměnila, ale v co?

1.

Už několik let ze mě není člověk a já dodnes nevím, co se ze mě stalo. Na mýtické bytosti jsem nikdy nevěřila a ani nevěřím. Musela jsem se nějak proměnit. Nikdy nezapomenu na ten den, kdy se to stalo. Byl podzim a já se procházela po lesní pěšině až na louku, kterou jsem milovala a kde jsem trávila nejvíce času. Při zpáteční cestě mi však někdo zastoupil cestu. Byl to krásný, vysoký a velmi pohledný mladík, který podle vzhledu vypadal na stejný věk jako já. Mně v té době bylo čerstvých 18 let.

„Promiň, prosím,“ řekl šeptem a pohladil mě po tváři. Ucítila jsem štiplavou bolest na krku. Po ní už jsem se propadala do temnoty. Všude okolo mě byly plameny, které olizovaly mé tělo. Měla jsem pocit, že jejich úkolem je mé tělo spálit. Strašně jsem trpěla a přála si umřít. Přála jsem si, aby ta nesnesitelná bolest ustala. Po nějakém čase, ani nevím jak dlouhém, vše konečně přestalo a já procitla z temnoty na světlo. Dezorientovaná - a po prvním pohledu na sebe v nedaleké kaluži - i vyděšená. Má pleť byla daleko světlejší než dříve a moje původní hnědé oči měly rudou barvu. Zjistila jsem, po pár pozorováních sama sebe, že jsem rychlá, silná a neskutečně krásná. Neříkám, že jsem bývala ošklivka, ale teď se ze mě stala dokonalá a bezchybná kráska, co se fyzické stránky týče.  Skoro jsem se ani nepoznala.

Nejhorší však bylo pálení mého hrdla a já neměla páru o tom, kde se tam vzala a proč nechce odejít. Rozhodla jsem se, že se pokusím tohoto pálení nějak zbavit. Zkoušela jsem mnoho věcí, jako vodu, houby, listy ze stromů... Vůbec nic nepomáhalo a pálení bylo čím dál tím horší.

Najednou jsem uslyšela nějaký hlas. Nevím, kdo to byl, ani co v lese chtěl, ale já začala mít pocit, že mě něčím přitahuje. Vše se ale událo šíleně rychle...

Najednou jsem se před ním objevila a než stačil vydat hlásku, zakousla jsem se mu do krku. Sála jsem tu lahodnou tekutinu, jakou pro mě byla jeho krev. Když jsem dopila, zjistila jsem, že je mrtvý. Pohřbila jsem ho zahrabáním do země a utíkala rychle pryč, protože jsem v dálce uslyšela hlas, který někoho volá. Nepoznávala jsem se a neuvědomovala si, proč jsem to udělala. Jedno však bylo pozitivní: opustila mě ta pálivá žízeň, kterou jsem měla v krku.

„Takže mně chutná lidská krev?“ ptala jsem se sama sebe, až mě to šokovalo. Bylo mi líto, že jsem ho zabila. Hnulo se ve mně mé svědomí a já díky tomu strašně trpěla.

Od tohoto okamžiku se živím lidskou krví, ačkoli bych se raději živila něčím jiným, ale té pálivé žízni v krku nelze odolat, ani jí zabránit v tom, aby mě celou nepohltila a ze mě se nestala přímo krvelačná bestie. Dokážu chvíli odolávat, ale jen pár dní, než mě žízeň úplně pohltí a já se poddám té lahodné vůni lidské krve. S odklízením těl si nedělám velké starosti, protože je zahrabávám v lese hluboko do země. Vůbec si nelámu hlavu s tím, kdo to byl a co byl zač. Jedno mi však na této mé „obživě“ vadí. Vadí mi, že kvůli mně umírají lidé. Kdo jsem? Proč zabíjím lidi? Dokáže mi někdo odpovědět?

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

9)  Jalle (04.01.2013 10:52)

zaujímavý nápad

8)  Janeba (26.12.2010 00:21)

Nevím co říct! Snad je , že pádím dál na další kapitolku!Držím pěstičky!! Děkuji!

6)  Kiana (11.07.2010 09:54)

5)  Michangela (08.07.2010 19:44)

3)  Mystery (15.06.2010 17:57)

Tak...
Dostala jsem doporučení na tuto povídku. Asi víš od koho, že? A vážně nelituju. Máš to moc pěkný, Míšo.
A protože jsem ve skluzu, klikám na další kapitolu.

2)  semiska (12.06.2010 22:30)

Dobře, děkuju za radu.

1)  Nebraska (08.06.2010 06:35)

Protože jde o úplně novou povídku, napiš prosím do perexu nějaké krátké info, o čem bude - abys nalákala čtenáře . Díky

1