16.11.2011 [19:45], miamam, ze série Jmenuju se En, komentováno 7×, zobrazeno 2904×

Může se zdát, že všechno je mizerné a šedivé, oprýskané a nechutné, ale nebude tomu tak pořád. Zahořklá En dostane svou šanci žít lepší život, jen si nejdřív musí zažít pár podivností... Jo a co je to vlastně za jméno, ta En? Tahle povídka se dost vymyká čemukoli, co jsem kdy psala, nebude to žádný přeslazený románek. I když... :-) Občas budu kvůli výrazům a ději dávat omezení... Proteď pravděpodobně 15+

I

** Night club u silnice 85. Země ztracených duší. **

1. kapitola

(hudba)

Jmenuju se En. Alespoň posledních pár měsíců, ale to je vlastně jedno. Svoji skutečnou identitu jsem nechala stovky kilometrů za sebou.

Bydlím, kde se mi zachce. Jezdím po celých Státech na černé Hondě. Vždycky se někde na chvíli usadím a pak, až proklepnu pár lidí, jedu dál. Měsíc sem, měsíc tam. Čas pro mě nic neznamená, protože nejsem tak docela obyčejný člověk.

Nevím, kolik bylo hodin a nezajímalo mě to. Jela jsem po dálnici úplně sama a světlomet přede mnou ukrajoval tmu, jako nůž máslo. Cítila jsem, že mi pramen vlasů vyklouzl zpod helmy a vlál za mnou. Trochu mě lechtal za krkem, ale nevšímala jsem si ho. Několik desítek metrů přede mnou srna přecházela silnici, a když spatřila světlo, otočila se a tupě do něj civěla.

„Sváča,“ zamumlala jsem a trochu zpomalila. Nemusím to zvíře seškrabovat ze silnice. Stačí, když do něj vrazím.

Nějak jsem se přepočítala – do srny jsem sice vrazila pěkně z boku, ale dostala jsem smyk a letěla jsem přes řídítka. Chvíli jsem letěla vzduchem, ale stočila jsem se do klubíčka, udělala salto a dopadla na nohy. Kousek jsem setrvačností popoběhla a pak jsem se zastavila a ohlédla.

Motorka chcípla; ležela na boku a kola se rychle protáčela setrvačností, až to tiše svištělo. Doběhla jsem k ní a zhasla světlo. Nepotřebuju případné svědky. Srna ležela pár yardů od škarpy a měla hlavu zvrácenou nazad. Potěšeně jsem mlaskla.

Když jsem se najedla, tělo zvířete jsem zahodila dál do křoví. Určitě se tu najde nějaká hyena, která si pochutná na zbytcích. Usmála jsem se a nasedla na motorku. Nastartovala jsem a vytůrovala motor do vysokých otáček. Pustila jsem brzdu a za chvíli zas uháněla vstříc novému městu, staré mrtvoly, zabijáky a dealery jsem nechala za sebou.

Všude se najdou ubožáci, zloději a hajzlové. Když bude třeba, zpříjemním jim bytí.

**

Blížila jsem se k nějakému motelu. Upozornil mě na to vysoký sloup, ze kterého do dálky svítilo „Jedna noc jako dvě!“ a hned jak nápis zhasl, objevil se další: „MOTEL COASTER“. Kousek od tohohle poutače byl ještě jiný: „Night club Puss Y“.

Tohle bude správné místo. Zajela jsem na parkoviště a slyšela, jak se z night clubu line hlasitá taneční hudba. Vypnula jsem motor a chvíli se rozhlížela. Parkoviště bylo skoro prázdné, nikde ani noha. Sundala jsem si přilbu a postavila ji na sedlo. Prohrábla jsem si vlasy a namířila jsem si to přímo do otevřených dveří night clubu.

Uvnitř téměř nebylo vidět přes kouř a čpělo to tam alkoholem. Několik nechutných existencí sedělo na baru a lokali jednoho panáka za druhým. Zastavila jsem se uprostřed lokálu a pomalu se otáčela kolem své osy. Barman byl napůl plešatý týpek a nevypadal nijak zlověstně. Ožraly jsem nijak nezkoumala a svým pohledem jsem klouzala dál… Pánské hajzlíky, zrovna z nich vycházel ramenatý černoch, vypadal jako zdejší ochranka. Zapínal si poklopec, když si všiml, že ho pozoruju. S rukou na zipu se zarazil a dost nepokrytě mi civěl na prsa. Měla jsem na sobě přiléhavou kombinézu, tak moje křivky dost vynikly. Pootevřel ústa, ušklíbla jsem se. Vedle mě stálo pódium, asi deset metrů dlouhé a dva široké, a na něm se u dvou tyčí vlnily dvě holky. Jedna si mě nelibě prohlížela. Mohlo jí být kolem třiceti, měla moc malý zadek a hubené nohy. Prsa měla tak pětky, ale vypadalo to, že kvůli nim hodně dlouho trávila na klinice. Zamávala jsem jí a sladce se usmála a ona se na mě zamračila.

Přešla jsem k baru a barman byl v tu chvíli u mě.

„Slečna si dá?“ postavil se bokem a naklonil hlavu na stranu. Snažil se mi předvést svůj ochablý  biceps. Vypadal, jako že mě balí. Chudák.

„Co nabízíte?“ zamrkala jsem a on trochu zčervenal.

„No. Hm,“ ohlédl se za sebe a přejížděl očima po různých kořalkách, whisky a ostatním pití.

„Co kdybych vám něco namíchal?“ usmál se nervózně.

„Hm, dobře. Nechám se překvapit. Zatím mi řekněte, jak to tu chodí?“ Opřela jsem si hlavu o ruku a pomalu na něj zamrkala. Málem mu láhev bílého rumu vypadla z ruky.

„Dneska je tu nejvíc lidí v týdnu. Můžete jen tak koukat, nebo támhle vzadu tancovat, no, kdyby se vám teda chtělo,“ podíval se pochybovačně do ztemnělého koutku, kde se pohupoval jeden značně opilý pár a pak ještě tři týpci, co se jeden před druhým snažili ukázat nějaké ujeté taneční kroky.

„Chápu, hm,“ naklonila jsem tázavě hlavu na stranu a hypnotizovala ho očima.

„Chuck. Jsem Chuck,“ usmál se nervózně a polkl. Sklopil pohled na shaker, do kterého roztřesenou rukou naházel lopatkou led – pár kostek se rozsypalo po pultě, ale on dělal, že je to v pořádku - a nalil do něj nějaké tekutiny. Zavřel ho a začal míchat.

„A vaše jméno?“ zadrmolil rychle, očividně to nebyl takový suverén.

„Jmenuju se En.“ Zvykla jsem si na tu zkratku, jako bych si tak říkala odjakživa. Přesto mě občas zvláštně píchlo u srdce, když jsem to řekla nahlas. Zamrkala jsem, abych rozehnala myšlenky, když začala hrát Joan Jett.

Otočila jsem se na stoličce a zadívala se na druhou tanečnici. Byla o dost atraktivnější, než její kolegyně. Vlnila se do rytmu a svůj tanec hodně prožívala. Přivírala oči a slastně se vinula k tyči, jako by to byl její milenec. Vstala jsem a ladným krokem přešla k místu nejblíž k její tyči. Naproti mně u pódia seděl uhrovatý kluk s předkusem a několika užmoulanými bankovkami v rukách. Patku měl rádoby frajersky do očí. Roztěkaný pohled, okousané prsty na levé ruce, otlačené uši. Tenhle týpek nejradši dřepěl u kompu se sluchátky a koukal na něco hodně napínavýho. Tiše jsem se zasmála, ale on si mě vůbec nevšímal. Když se k němu tanečnice otočila čelem, zavrtěl se na židli a zeširoka se usmál. Vypadal trochu uslintaně, ale tanečnice si toho zjevně nevšímala. Opřela se zády o tyč a pomalu klesala, až si dřepla, položila své ruce na kolena a roztáhla nohy od sebe. Měla na sobě miniaturní sukýnku a latexovou podprsenku. Nahnula se ke klukovi a nechala ho, aby líp prozkoumal její dekolt. Neubránila jsem se úsměvu. Byla dobrá.

Kluk chtěl vytáhnout jednu bankovku, ale v rozčilení se mu začaly sypat z rukou, tak tak je zachytil a s blaženým výrazem je podával tanečnici. Vzala si od něj malou hromádku papírovek a zastrčila si je za boční lem sukýnky. Vzpažila a chytila se tyče nad hlavou, nohy stále od sebe. Pak se pomalu přitáhla k tyči a přetočila se k ní čelem. Vyšpulila na kluka zadeček a jemu málem z ruky vypadl i ten zbytek peněz, co měl u sebe. Pohledem zavadila o mě, ale nevšímala si mě. Zas tak slastně přivřela oči a klesala k zemi, se zadečkem vystrčeným na zákazníka. Houpala s ním ze strany na stranu, až klukovi zeskelněl pohled, odhodil zbylé peníze na pódium a vyběhl k záchodkům. Tanečnice se jako kočka natáhla po penězích a schovala si je za výstřih.

Konečně si všimla, že ji pozoruju. Udělala pár epesních otoček, vyšvihla nohu do výšky a objala jí tyč. Zahákla se a natáhla jednu ruku do vzduchu. Spirálovitě se svezla po tyči na zem a zůstala sedět, nohy roztažené. Upravila si sukýnku a nadzvedla podprsenku.

„Jsi na holky?“ zeptala se a prohlížela si mě. Pokrčila jsem rameny. Co jí mám vykládat?

Naklonila se ke mně blíž a koketně na mě mrkla.

„Tak to je asi fajn. Aspoň někdo, kdo se mi tu neudělá, aby pak musel běžet na záchod,“ pokřiveně se usmála a pohodila vlasy, které měla svázané do ohonu.

„Nemáš cigáro?“ zeptala se a znovu se začala vlnit kolem tyče.

Kolem ní prošla druhá tanečnice a nakvašeně se po mně ohlédla. „Moje“ tanečnice se za ní zaksichtila a otráveně zakoulela očima.

Zvedla jsem se a došla k baru. Na pultu u místa, kde jsem předtím seděla, stál namíchaný drink. Barman leštil sklenice a zkoumavě si mě prohlížel.

„Jedny Elemka,“ kývla jsem na něj a on mi podal cigarety.

Vzala jsem si pití a vracela se zpět k pódiu. Vytáhla jsem jednu cigaretu a zapálila ji. Jednou jsem potáhla a podala ji tanečnici. Při jedné otočce se po ní elegantně natáhla, ani se nezastavila a tančila dál.

„Dík,“ vydechla trochu kouře, když mě zas míjela.

Hudba pomalu dohrála a ona vstala, podívala se na mě a kousla se do rtu.

„Končím. Bydlím tady v tom motelu. Je to sice pajzl, ale lepší než nic. Na postel se vejdeme obě.“

To mi to dobře začíná. Takovýhle podniky mají ekláků spoustu. Je snad jedna z nich? Co mi ukáže? Drogy? Nebo šlape? Uvažovala jsem. Tanečnici trochu rozhodilo, že jsem neodpovídala. Poklepávala nohou a kouřila cigaretu. Překřížila ruce a zamračila se.

„Fajn. Nic jsem neřekla.“ Podpatky jí klapaly po pódiu, jak naštvaně odcházela. Zajímala mě. Dala se napravit? Nebo ji mám úplně potopit? Zvedla jsem se, vypila svoje pití na ex a nechala nějakou pětku u prázdné skleničky. Mávla jsem na barmana a vyšla ven. Zapálila jsem si a obcházela putyku. Někde tu bude zadní vchod…

Nemýlila jsem se. Strčila jsem do oprýskaných dveří a vlezla do zaplivané chodby. Pomalu jsem procházela klikatou chodbou a nasávala pachy, které ulpěly ve zdech. Z baru byla slyšet další písnička a z jedněch dveří vyběhla ta ošklivá tanečnice, tentokrát ve třpytivém ohozu a bílých botách na extra vysokém podpatku. Ani si mě nevšimla. Šla jsem pomalu a kouřila, když jsem za jedněmi dveřmi slyšela lidské funění a vzdychání. Otevřela jsem a viděla moji tanečnici s tím uslintaným klukem. Kluk byl ke mně zády a měl svlečené kalhoty a spodky, že mu byl vidět jeho hubený holý zadek. Tanečnice měla zavřené oči a přesvědčivě hrála vzrušení. Hladila ho po zádech a sténala. Potáhla jsem a vyfoukla kouř. Kluk o mně nevěděl, ale tanečnice otevřela oči a pravou rukou na mě udělala neslušné gesto. Usmála jsem se a zavřela. Šla jsem ven a opřela se o motorku. Zaklonila jsem hlavu a pozorovala hvězdy. Neony se rozsvěcely a zase zhasínaly, vždycky to trochu zabzučelo. Přední dveře klubu už byly zavřené, ale pořád byla slyšet hudba.

Prosím, nenech nás čekat. Ozvi se brzo.

Zavrčela jsem. Teď jsem na ně fakt nechtěla myslet. Mám tu něco rozdělaného.

Slyšela jsem bouchnutí dveří od auta a pak někdo nastartoval a odjel. Všimla jsem si, že to byl ten kluk. Rozepla jsem si límec kombinézy, bylo dost teplo. Za pár minut z klubu vyšla i moje tanečnice, a když si mě všimla, na chvíli se zastavila. Zavrtěla hlavou a rázovala si to přes parkoviště k motelu. Zatlačila jsem do motorky a dohnala ji.

Ohlédla se.

„Ty máš páru.“ Pokrčila jsem rameny.

„Hele, občas by ti pusa neupadla, kdybys něco řekla,“ zavrčela.

„Moc často se nikomu nesvěřuju.“

„Jo, třeba. Jdeš dál? Ale dneska jen nocleh, budu schopná až zítra ráno. Teď se musim fakt osprchovat.“ Otřásla se. Asi jsem se tvářila dost nechápavě, když si povzdychla.

„Hele, doufám, že máš peníze. Zadarmo nedávám. Soudě podle tvý mašiny snad ale nemáš prázdný kapsy.“

Tanečnice se náhle zastavila a namířila na mě prstem.

„Seš teda lesba?“ Měřila si mě ostře a byla celá napjatá. Pokrčila jsem zas rameny. Zasmála se.

„Jasně, jsem blbá. Jsi pod obojí, co?“ uchichtla se. „No to je nakonec fuk, pojď za mnou. Motorku si dej pod okno a radši ji zalígruj k zábradlí. Nikdo tu není, ale co kdyby.“

Ohnula se a zvedla rohožku. V prachu na zemi ležel klíč. Odemkla a nechala otevřeno. Zaparkovala jsem motorku u zdi a vešla dovnitř.

Shrnutí

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

7)  Jalle (28.12.2012 19:43)

také niečo som ešte nečítala

5)  Bosorka (12.12.2011 18:29)

Zatím pomalý rozjezd, ale uvdidíme, co se z toho vyklube
zaujala mě ta srna

4)  Twilly (12.12.2011 17:29)

jsem překvapená...mile, podotýkám, jdu dál

1