11.07.2012 [02:45], Clea, ze série Je krásně hříšný..., komentováno 30×, zobrazeno 5990×

Úplně poslední část povídky Je krásně hříšný...

Miluju romantický konce, škoda, že je neumím i psát.

Tři dny bolesti a utrpení. Netušil jsem, že se od ní po celou tu dobu nedokážu odtrhnout. Ale nešlo to. Její bolestí zkřivená tvář, pěsti zaťaté tak, že jí vylézaly bílé klouby. V prvních dvou hodinách měla zuby zaťaté, pak s nimi začala skřípat a chvíli nato se ozval jekot. Uši drásající jekot. Nechápal jsem, proč mi to tak vadí. Obvykle jsem si užíval všech projevů bolesti, křik nevyjímaje. Ale její křik… to bylo něco jiného. A přesto jsem nedokázal odejít. Já, pán Volterry, jsem nedokázal opustit to lidské děvče, které se do mě zamilovalo.

Přecházel jsem po jejím pokoji, kam jsem ji přenesl a uvažoval jsem. Byla to lepší varianta než sledovat její tělo, jak prochází přeměnou. Ne, stále ještě jsem nechápal, jak se do mě mohla zamilovat. Kolikrát jsem se to snažil vyčíst z jejích očí, když jsem to nemohl zjistit z doteku. Ale ani její oči mi neprozradily odpověď na tu prostou otázku. Byly chvíle, kdy se mě bála, skoro stejně jako všechny ostatní moje oběti. Ale i přes ten strach si ke mně dokázala vytvořit to silné pouto.

Tři dny. Sedmdesát dva hodin. Čtyři tisíce tři sta dvacet minut. Dvě stě padesát devět tisíc dvě stě vteřin. A já každou z nich strávil v její blízkosti a sledoval, jak se to křehké tělo mění v kamennou sochu, která mě už navždy bude milovat. Něco se druhý den změnilo. Bylo to slabé, ale cítil jsem to. Nedokázal jsem to pojmenovat, ale najednou mi bylo líto toho měkkého křehkého těla, které se svíjelo bolestí. A její křik se mi zarýval pod kůži ještě hlouběji než před chvílí.

Zjistil jsem to od Marcuse. Je dobře, že tam zrovna byl i Caius a zastavil mě, protože jinak bych mu tu hlavu skutečně urval. Tak rád bych mu setřel ten úsměv z tváře. Kdy naposledy se vlastně smál? Určitě to bylo ještě předtím, než jsem zabil Didyme, jeho ženu. Bral to jako dokonalou pomstu.

Díky jeho myšlenkám jsem to viděl přímo před sebou, jako kdybych stál na jeho místě. Přišla za ním. Má krásná nesmrtelná Isabella. Marcus si byl jistý, že za ním přijde. Dříve nebo později. Konkrétní plán se mu ale usadil v hlavě, až když za ním opravdu přišla. Nevím, co bych dělal, kdybych o tom věděl předem. Přinejlepším bych ji od něj držel co nejdále. Ale já obvykle nedělám to nejlepší.

Viděl jsem ji, jak za ním přišla. Chtěla vědět, co k ní cítím. Bylo znát, že je nervózní, skousla si spodní ret. Zajímavé, jak mě potěšilo, že zůstala v tomhle ohledu stejná. Jenže od tohoto bodu to šlo velmi rychle z kopce. Marcus moc dobře věděl, co se se mnou stalo při její přeměně. Cítil to, viděl to. A přesto jí řekl, že ji nemiluji. Byla překvapená, to jsem poznal i přes její kamennou tvář. Celkem snadno ji přesvědčil, že miluji Sulpicii a o ni jsem se zajímal pouze proto, abych si ji k sobě připoutal. Jak jinak bych ji mohl donutit zůstat? Uvěřila mu.

Jistěže to byla pravda. Až na tu Sulpicii. Potřeboval jsem si Isabellu k sobě nějak připoutat, když na ni nepůsobila Chelsea. Zajímavé, že mě to napadlo, až když jsem si díky Marcusovi všiml, že ji ke mně něco přitahuje. A pak už bylo snadné ty počínající city prohloubit…

Dal jí nějakou hotovost a instrukce, jak se odtud co nejrychleji dostat. A ona šla. Odešla pryč bez jediného slova. Jistě, že bych ji nepustil. Demetri ji nemůže vystopovat, takže není moc velká šance, že bych ji mohl najít. Leda by sama chtěla…

KONEC!?

---

Moje velké díky patří Cam za její korekturu a Bosorce za její trpělivost s mými věčnými neodbytnými dotazy a podstrkovanými kapitolami. Jste moje záchrana, obě ♥

Díky také patří všem, kteří mi napsali komentář pod povídky, měla jsem z nich velikou radost a nutilo mě to pokračovat v dalším psaní :-)

Budu ráda, když se v komentářích vyjádříte k povídce a zda byste měli zájem o případné pokračování...

Povídky od Clei

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

«   1 2

9)  Marcelle (11.07.2012 11:37)

Povídka to je nádherná, ale to jsem psala skoro u každé kapitoly, protože jinak to vyjádřit neumím. Jen ten romantický konec jsem nenašla Myslím, že Ara mi líto není, udělal to co udělal, měl jí říct co k ní cítí, jestli vůbec něco. A pokračování rozhodně chci

8)  Marvi (11.07.2012 11:08)

Ohlas jo???
Pokračování Pokračování Pokračování Pokračování Pokračování Pokračování Pokračování Pokračování

7)  Clea (11.07.2012 11:00)

Bos chudák Aroušek... takhle se mu ještě v jeho neštěstí posmívat.. to se dělá?? a vlci přijdou na přetřes v případném pokračování... pneumatický kladivo ani potřeba nebylo, nakonec byl docela hotovej z tý přeměny
Marvi, nene, žádný A+B se nekoná, utekla mu ona si v koutku srdce stále myslela, že ji miluje a proto byla ochotná mu odpustit všechny ty ostatní věci, ale když jí Marcus řekl, že ji nemiluje a chce ji jenom využít, tak prostě utekla...
a ohledně pokračování když bude dostatečnej ohlas, tak se do toho pustim

6)  Marvi (11.07.2012 10:47)

Tak ten konec jsem teda nepochopila... asi si stojím na vedení, nebo sedím... A+B není???
Tak nakonec jsem to pochopila, je to na fantazii čtenářů
Celá povídka byla nádherná, slovo od slova, klobouk dolů!!!
Děkuji za krásné čtení

3)  Bosorka (11.07.2012 07:50)

A ještě - mě to příjde romantické. Zlomila si Arovi romanticky srdéčko (vzala sis na to pneumatické kladivo? )

2)  Mirus (11.07.2012 07:35)

joj, to je smutný konec, takový neuspokojivý Tak jsem se těšila na A+B, tak hezky to vypadalo a nakonec zase nic Aro má prostě smůlu, jako kladná postava projde u málokoho

1)  Bosorka (11.07.2012 07:29)

To víš, že bych stála o pokračování. Stále mě trápí základní otázka - a co ti vlci?
Aro, Aro - skoda, že tu není smjalík, co dělá dlouhý nos. Kdo s čím zachází, tím taky schází - to neznáš?

«   1 2