11.07.2010 [20:00], Ajjinka, ze série Jak Jessica štěstí našla, komentováno 43×, zobrazeno 6890×

„Chci, abys byla šťastná. To je to nejdůležitější a já udělám vše pro to, aby to tak bylo.“

9. kapitola

Z malé, dlaždičkami obložené místnosti se do ranního ticha ozval dávivý zvuk, několik zasténání a nakonec pár mastných nadávek. Spláchnutí bylo jen milým završením všech těch pazvuků.

Dveře se škubavě otevřely, chvíli se nic nedělo, ale pak z nich vylezla pobledlá Jess. Čelo měla orosené a vůbec se necítila dobře. Hlava jí třeštila a žaludek měla jako na vodě. Opřela se o trám dveří a zhluboka dýchala. Už chtěla vykročit zpátky do pokoje, lehnout si do postele a zkusit před tím vším utéct, ale to by si nesměla uvědomit podivnou chuť v puse.

Netrvalo dlouho a znovu se svíjela nad záchodovou mísou. Během rána se s ní natolik sblížila, že už se na ni snad nikdy nepodívá tak jako dřív.

Namáhavě se trošku nadzvedla, aby rukou mohla dosáhnout na černé zapínání větráku. Podařilo se. Úlevu pocítila skoro okamžitě. Studený vzduch pronikal do malé místnůstky rychle. Položila si hlavu zpátky na studenou podlahu a zavřela oči. Všechno kolem ní se nroztočilo. Musela otevřít oči, aby se ujistila, že je stále na stejném místě a nevznáší se někde úplně jinde.

Dobrá zpráva byla, že se neteleportovala do kosmické lodi se stavem bez tíže. Ta horší byla, že jí pohled padl přímo na pozvracený kobereček. Další kopnutí do žaludku. Další várka směr forkská kanalizace.

Jessica už byla naprosto vyčerpaná. Nechápala, kde se to v ní všechno bere. Nikdy se takhle mizerně necítila. A taky už nikdy nechtěla.

Dveře se otevřely a Jessica se pokusila vzhlédnout. Když spatřila tvář toho opovážlivého rušitele klidu, zasténala.

Fajn, takže má ještě halucinace, protože pravděpodobnost, že by u nich doma, v jejich dveřích u totálně bezvládné Jessicy stál Edward Cullen, byla naprosto mizivá. Jess radši zavřela oči. Nechtěla vidět další věci, které by si její pochroumaná mysl mohla představit.

Jaké bylo její překvapení, když se jí dotkly dvě studené paže. Chvíli si bláhově myslela, že doteky patří někomu jinému a tak se odhodlala znovu oči otevřít.

Pořád tam byl Edward. To bylo divné. Jessica si byla jistá, že by si raději vysnila Lucka. V téhle chvíli jí to bylo ale jedno. Příjemně chladili oba dva. Nechala se tedy nést.

Když si však Jessica uvědomila, co je zač, trochu znejistěla. Věděla, že Belle nikdy neublížil, ale ona Bella nebyla. Také si byla jistá, že její krev bude určitě lepší než nějakého vzteklého medvěda.

Edward se snažil zadržet smích, jen pobaveně kroutil hlavou.

Jenže Jess si pokoj nedala. Barvitě si představovala, jak stojí v hloučku Cullenových. Hned vedle ní stál Luck a škodolibě se usmíval. Pak vzal něco, co vypadalo jako třicetkrát větší párátko a zapíchl jí to do srdce. Krev rytmicky stříkala všude kolem a Cullenovi si plnili skleničky.

To už Edward nevydržel, byla vážně zvrácená. „Tohle by se nikdy nestalo,“ řekl pevně, ale přesto tiše. Věděl, že nesmí křičet nebo mluvit nahlas. To mu celkem jasně vysvětlila Bella, která momentálně nejspíš ještě pořád dýchala do pytlíku na zadním sedadle jeho Volva.

Jessica jeho slovům nejdřív nevěnovala pozornost, jenže pak jí došlo, že ona nahlas nic neřekla. Už byla asi hodně mimo.

„Zas tak mimo nejsi, Jessico. Vysvětlování ale necháme radši na jindy,“ urychlil to Edward a popoběhl, protože si všiml, že se Jess dělá zase špatně. Ke kýblu, který už naplněný vodou připravil k posteli, to stihli jen tak tak. Chvíli ji nechal, aby se uklidnila a pak jí pomohl do postele.

Jessice se alespoň trochu ulevilo. V pokoji byla tma a chladno, to jí dělalo dobře. Pak na hlavě ucítila něco mokrého. Když na to sáhla, zjistila, že je to namočený ručník.

Za tohle mu Luck vážně zaplatí.

„Díky,“ zaskřehotala neurčitě a rukou si přitiskla ručník víc k hlavě. Byl to úžasný pocit.

„Není zač,“ zamumlal Edward. Jessica jen slyšela, jak otevírá okno. Do tváře ji skoro nakopl čerstvý vzduch. Pořádně se nadechla a zhluboka vydechla. Hned se cítila líp. „Kdyby něco, na stole máš mobil.“ Říkal už z větší dálky Edward. Jess už ho stejně slyšela jen matně, znovu upadla do spánku plného prapodivných snů.

Když se Jessica znovu probudila, byla celá rozlámaná. Hlava jí pořád trošku vibrovala, ale už si nepřipadala tak hrozně. Posadila se na kraji postele a nohy přehodila dolů. Rozhlížela se po pokoji a najednou si nebyla úplně jistá, co se stalo a co byl sen.

Nevěděla, jak se dostala do postele, ani kdo otevřel okno.

Pohled jí sklouzl ke kbelíku, který pořád stál na svém místě u hlavy postele. Rychle oči zase odvrátila. Rozhodně se nechtěla znovu pozvracet.

Opatrně se postavila na nohy. Chvíli počkala, jestli se jí nezatočí hlava, ale když se nic nedělo, vyšla z pokoje. Byla bosa a od podlahy jí byla trochu zima. Docupkala až do kuchyně, kde si sedla na jednu z barových židliček. Nezaujatě se koukala kolem sebe a rukou si pohrávala s prostíráním.

V krku měla sucho a tak seskočila ze židle, vytáhla z horní skříně skleničku a natočila si vodu z kohoutku. Byla příjemně studená a plně Jessicu probrala. Měla trochu hlad, ale nebyla si jistá, co její žaludek snese. Nechtěla pokoušet štěstí a tak si vystačila jen s vodou.

Jen tak seděla a usrkávala. Hlavou jí začaly problýskávat vzpomínky na včerejší večer. Některé byly jasné, zaostřené a naprosto hrůzostrašné. Ty ostatní už byly rozmazanější, spíš jenom útržky, které dohromady nedávaly moc smysl.

Nechala to být. Přemýšlení jí ještě pořád dělalo menší problémy.

Odhodlaně se zvedla a zamířila směr koupelna. Ještě předtím si skočila do pokoje pro věci a ten nechutně páchnoucí kyblík.

Jako první si musela vyčistit zuby, ta pachuť v puse byla příšerná. A pak, pod studenou sprchou, se cítila jako znovuzrozená. Dlouho však nepříjemné štípání studené vody nevydržela a pustila si příjemně teplou. Ta pro změnu pomohla ztuhlým svalům, které se jejím působením uvolnily.

Když si připadala dostatečně vyráchaná, zabalila se do ručníku a přeběhla zpátky do pokoje. Jen tak v té krátké látce si lehla na postel.

Neustále pokukovala po mobilu. Cítila skoro nezadržitelnou chuť zavolat Luckovi. Jenže nechtěla být tou, která bude volat. Má to být přeci kluk, kdo udělá první smiřovací krok. Smiřovací… Prostě má první zavolat kluk!

Jenže on nevolal.

A Jessica se musela čím dál tím víc ovládat, aby prostě nevzala telefon a nevytočila jeho číslo, které už znala nazpaměť. Nakonec se stejně neovládla.

Vyčkávavě si přiložila mobil k uchu a čekala. Místo očekávaného vyzváněcího tónu se však rovnou ozval Luckům hlas, zkažený primitivním mikrofonem.

„Tady Luck, ozvu se, jakmile budu mít čas. Nechte-“ Dál už to Jessica neslyšela, protože naštvaně hovor ukončila.

Tak to bychom měli. Vypnout mobil si umí i upír.

Zbabělec! To já bych měla být ta, co si vypne mobil! Rozmlouvala Jessica sama k sobě. Nasupeně vstala a namířila si to ke skříni, ze které si vytáhla čisté oblečení. Vůbec netušila, co bude zbytek dne dělat. Máma se jí měla vrátit až zítra a Luck evidentně neměl zájem, což Jessicu nehorázně zamrzelo. Ani by neřekla, že ji to bude takhle moc líto…

Radši se dala do úklidu. Vynesla do odpadků všechny flašky a doufala, že máma nemá takový přehled o tom, co skladuje ve svém minibaru. Zrovna uklízela tu spoušť na záchodě, když se ozval domovní zvonek. Ještě v žlutých gumových rukavicích vyběhla ke dveřím a otevřela je.

Stál tam. V celé své kráse. Dokonalý jako vždy, a v ruce držel puget rudých růží…

Jessica na něj zůstala vykuleně zírat. Očima těkala mezi jeho obličejem, který se na ni nesměle - trochu bojácně - usmíval, a růžemi.

„Můžu dál?“ zeptal se, ale nijak na ni netlačil. Byl připravený přijmout i ne. To ovšem od Jessicy nehrozilo. Přitáhla si dveře víc k sobě a nechala Lucka projít. Ten si to kolem nervózně prohlížel. Takhle nervózní snad nikdy nebyl.

Probralo ho klapnutí dveří, jak Jessica zavřela. Otočil se k ní. Snažil se působit mile a vlídně. Nechtěl ji nijak vystrašit.

„Ty jsou pro tebe,“ usmál se a podával jí kytici růží - pečlivě zbavenou trnů. Jess se snažila tvářit nezaujatě, nemohla se mu hned vrhnout kolem krku. To by bylo pod její úroveň. Bohatě stačilo, že se mu snažila dovolat.

Sundala si rukavice a kytici si od něj převzala. „Děkuju,“ pípla rozpačitě a šla najít nějakou vázu. Puget byl vážně ohromný, do žádné vázy se nevešel. Nakonec ho strčila do dřezu, kam napustila vodu.

„Měl jsem koupit vázu, promiň,“ omlouval se Luck a zněl vážně kajícně. Připadal si hloupě, chtěl ji ohromit a tak si poručil padesát rudých růží. To, že je nebude mít Jessica kam dát, mu vůbec nedošlo.

Popravdě v tomhle vůbec neuměl chodit. Jeho předešlé vztahy byly… Nebyly. Nikdy neměl vážnější známost, když tedy nepočítal ‚vztahy’ založené jen na sexu. Teď – s odstupem času – se za sebe styděl. Vždycky věděl, že něco hledá. Rozhodně ho ale nenapadlo, že by mohlo jít o duševní splynutí a že by ho mohl najít zrovna tady.

„Máš vypnutý mobil?“ ptala se Jessica kousavě. Nějak se nemohla ovládnout.

Luck pokrčil rameny. „Ztratil jsem ho?“ Jess podezíravě nadzvedla jedno obočí. „Ne?“ zkoušel to. Jessica si založila ruce na prsou; nevypadala útočně, spíš smířeně. Holt na to půjde jinak.

Sedla si na kraj pohovky a tím naznačila Luckovi, aby si sedl vedle ní, což po krátké odmlce udělal.

„Chtěl bych ti něco říct,“ začal opatrně. Jess polkla, taky mu něco potřebovala říct. Vykřičet do světa, že je jí ukradený, co je zač. Hlavně, že bude s ní. Tiše vyčkávala, až zase promluví. „Edward mi řekl, že ses s tím těžko vyrovnávala…“ To Jessicu překvapilo. Co tak o tomhle může Cullen vědět?!

Jess si odkašlala, pořád jí krk nefungoval tak, jak by měl. „Neřekla bych.“ To stačilo.

„Pila jsi,“ konstatoval. Jess přikývla. „To normálně neděláš.“ Teď začínala být zase lehce naštvaná. Neznal ji tak dobře, aby mohl soudit, co normálně dělá a co ne.

„Vypnul sis mobil,“ rýpla si Jessica. Tentokrát přikývl Luck. „To normálně neděláš.“ Dostala ho. „Takže jsme si kvit,“ uzavřela Jess.

Když znovu promluvil, byl jeho hlas jen slabý šepot. „Nechci, abych ti způsoboval bolest…“ Jess netušila, kde se to v ní bere, ale dojalo ji to. Musela hodně mrkat, aby si slané slzy dojetí nenašly cestu ven. „Chci, abys byla šťastná. To je to nejdůležitější a já udělám vše pro to, aby to tak bylo.“

Jess se otočila čelem k němu. Zadívala se do jeho zlatých očí, které působily smutněji než kdy jindy. Zdráhavě se usmála. Myslel to s ní vážně. Věděla to.

„Všechno?“ přesvědčovala se.

„Všechno na světě,“ potvrdil Luck s vážnou tváří a také se jí při tom díval do očí. Jess si byla v jednu chvíli jistá, že by se k dorozumívání nepotřebovali slova. Přišoupla se o kousek blíž. Lucka to zjevně překvapilo.

„Chci, abys tu byl se mnou. Nic víc nechci. Jen být s tebou.“

Luck zvedl ruku a pohladil Jessicu po tváři, byla tak teplá… Nemohl uvěřit jejím slovům. Tohle nemohla chtít.

„Jessi…“ řekl ztrápeně, mučednicky zavřel oči a trochu sklopil hlavu. Jess se přišoupla úplně k němu a snažila se ho uchlácholit. Rukou se mu pokusila zvednout bradu. Naštěstí zareagoval sám. Dívala se mu do zjihlých očí. Byla si jistá, že chtěly slzet.

Nejistě se usmála a zamrkala. „Miluju tě, Lucku Coopere,“ zamumlala a naklonila se tváří k němu. Čekala. Nechala jeho udělat ten poslední krok. Který Luck váhavě udělal.

Něžně se dotýkal jejích rtů a užíval si každou její odezvu. Jedním pohybem si ji vyhoupl na sebe a s rukou na jejích zádech ji tisknul těsně k sobě. Líbilo se mu to víc, než by mělo.

Jessica byla nadšená, skoro se vznášela blahem. Jen Luckovy ruce na jejím těle jí to nedovolovaly. S každým jeho dalším dotekem se cítila víc a víc rozvláčnělá.

„Děkuju,“ zašeptal vroucně, když ji nechal pořádně dýchat. „Miluju tě, Jessico Stanleyová!“

Znovu ji dlouze políbil. „Ale není to se mnou lehké,“ vydechl jí do úst. Jess zasténala, jeho ruce na jejích bocích posílaly přímé elektrické výboje do celého jejího těla. Neudržela se a jednou rukou mu vjela pod tričko. Luck se z jejího doteku zachvěl a znovu vyhledal její rty. Pak už se zmohl jen na tiché zašeptání:

„Vlastně je to se mnou moc těžké.“

Musíte uznat, že Jessica své štěstí našla. Luck je bezesporu výhra, a tak náš nový páreček necháme užívat si sami sebe a rozloučíme se. Třeba ne na trvalo, protože bych se i vsadila, že se mi po ztřeštěné Jessice bude stýskat.

A vám všem, co jste si udělali čas a přečetli si tuhle prapodivnou povídku, patří můj velký dík. Děkuju! :)

Vaše Ajjinka

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1 2 3   »

43)  Jalle (10.08.2012 21:48)

42)  Ajjinka (05.02.2012 13:02)

Ty brďo, TeenStar! Nejdřív bych chtěla říct, že jsi mě vážně příjemně překvapila, nečekala bych, že se někdo začte zrovna do Jess - ale o to víc jsem ráda, protože na tuhle povídku hrozně ráda vzpomínám
Tvůj komentář mě dostal, nebudu lhát, vždycky mě komentáře podobné tomu tvému dostanou do kolen
Strašně moc děkuju, za to, že sis svůj názor nenechala pro sebe, moc to pro mě znamená

41)  TeenStar (05.02.2012 10:25)

Dokonalé, dokonalé, dokonalé, dokonalé!
V prvom rade sa ospravedlňujem za komentár, ktorý zanechávam až pri poslednej kapitolke. Lenže ja to nedokážem... Nedokážem začať čítať nejakú skvelú dokončenú kapitolovú poviedku a zanechávať komentár pri každej a jednej kapitole. Odtrhnúť sa od toho výnimočného textu je pre mňa vážne nadľudský výkon, ktorý proste nezvládam. Takže, prosím, odpusť. (Keď si to tak vezmem, tak o odpustenie v takejto situácii prosím už po deväťdesiatykrát. Vážne sa budem musieť polepšiť. Konečne.)
Takže...
Veľmi sa mi páčilo, ako si túto poviedku podala. Bolo to proste neuveriteľné. Máš úžasný štýl písania, čo ti je už určite úplne jasné, za to ti patrí môj hlboký obdiv. Pretože ak sa ja jedného dňa priblížim tomu tvojmu aspoň na 1 000 000 kilometrov, budem sa pokladať za slávnu. Ale o to mi ani tak nejde... Hlavný je pre mňa dej. A ten bol vážne žúžo, to bezpochybne.
Jessicu som mala vždy veľmi rada, no len v Tvojom podaní som si ju dokázala vychutnať, poznať ju, zblížiť sa s ňou... Príbeh o ľudskom človeku z TW Ságy, ktorý je taký ľudský, až je to niekedy vtipné, je radosť čítať. A to hlavne v tom prípade, ak sa pri tom človek zopár ráz ocitne v záchvate smiechu na zemi. No jop, Jessica bola v tvojom podaní jednoducho božsky božská, ja si nemôžem pomôcť.
A čo sa týka Lucka... To je kapitola sama o sebe, samozrejme. Veľké plus u mňa má už len za to, že aj cez to všetko bol omnoho ľudskejší než Edward, človeku akosi bližší v každom smere, čo sa v poviedkach len tak často nevidí. A aj cez to všetko mu to vôbec neubralo na rozkošnosti, kráse, sladkosti a celkovej dokonalosti. Chjoo, tak som sa znova záľubila, nič iné sa nedeje. Pokiaľ môj starý o ničom netuší, je to v pohode.
Ajji, proste... Bol to dokonalé. Celé. Každé jedno písmeno, odstavec, riadok... A ty to dúfam vieš. Ale nie, určite to vieš. Teda... Ja na tvojom mieste by som túto poviedku hlásila mestským rozhlasom. Jednoducho... nemám slov, fakticky.
A snáď mi tento nezmysluplný komentár odpustíš. Budem v to dúfať.

40)  ambra (05.11.2011 13:54)

Washova vychytávka začíná fungovat? Neděkuj a něco vyklop!

39)  Ajjinka (05.11.2011 12:24)

Fíhaaa, ambři! Já o tobě vůbec nevěděla
Hrozně moc mile jsi mě překvapila, je úžasný se skrz komentáře vracet ke starým povídkám, navíc ty tvoje jsou prostě
Neříkám, že mi nechybí, ale pokračování už by bylo příliš, nechceme mít přeci druhej Tak jde čas, žejo
Moc děkuju!!!

38)  ambra (24.10.2011 00:59)

Doblinkáno? Z Edwarda je zase zachránce A nesmí mluvit nahlas . Růže!!! Ááááá!!! Luck!!! A příslib pod čarou!!! Já chci vědět, jak se Jessica rozhodne, že chce být přeměněná!!! Já chci číst o jejích pákách! A o jejich svatební noci Nádhera, děkuju a těším se!!!

37)  Ajjinka (22.06.2011 19:49)

Kristiano, sledovala jsem v admině tvoje komentáře a hltala a hltala Díky, žes mi Jess zase připomněla S pokračováním to ale nadějně nevidím, možná až bude čas Děkuju

36)  Kristiana (22.06.2011 19:39)

A tak i Jessica štěstí našla.
Nádherná kapitolovka. První jakou jsem o Jess četla.
Skončilo to krásně, ale jak to s nimi asi bylo dál. Nechala se přeměnit? Co takhle pokračování?

35)  Ajjinka (25.04.2011 15:25)

eMuško, nelži si do batůžku Ale děkuju, je hezký, když tu jednou za čas někdo vyvětrá!

34)  eMuska (25.04.2011 15:18)

Ach jo, záver jak má byť! Dokopali to do šťastného konca! §Ach jo, teba čítať, ťo je normálne že dar z nebies! Kráásne!

33)  milica (16.02.2011 19:02)

Krásná povídka, která by si určitě zasloužila POKRAČOVÁNÍ!!!!

32)  semiska (12.12.2010 23:21)

Krásná povídka,Ajjinko. Moc se mi líbila.

31)  Ajjinka (12.12.2010 16:45)

Yasmini, ty jsi úžasná Moc děkuju, jsem ráda, že sis Lucka s Jess oblíbila

30)  Yasmini (12.12.2010 15:37)

Tak a poslední díl. Co říci závěrem. Bude mi chybět. Jak Luck tak i Jessica. Jsou roztomilí. Ona s flaškou a on s mobilem. Tu závěrečnou pasáž a lásku jim přeju.
Jen to ráno jsem prožívala s ní hodně soucitně. Nemám ráda rána kdy shlížím na dno své mísy.
Bylo to perfektní.

S Y.

29)  Ajjinka (11.12.2010 21:05)

Gassie, děkuju! Bylo krásný sledovat tvý postupující komentáře, vážně díky

28)  Gassie (11.12.2010 20:55)

Krásný konec nádherné povídky.
Jess, která se dostala do světa upírů je dobrá. Dnes u vaření jsem se přistihla, jak přemýšlím o tom, jaká by byla Jess jako upírka
Moc děkuji za krásnou povídku

27)  Bosorka (09.12.2010 22:06)

Ach Lucku Coopere alias Henry Fitzroy kde se jen touláš? (zasněný pohled) A copak asi dělá Jess po takové době? Je z ní upírka? Kdo to ví, kdo, to ví, kdo mi na to odpoví?

26)  SarkaS (20.10.2010 16:21)

Ajjinko to nemáš vůbec zač. Naopka já ti děkuju, že jsi sem dala takovou úžasnou povídku... S Jess jsem se opravdu bavila

25)  Ajjinka (20.10.2010 15:48)

Jé, Šári, mile jsi mě překvapila Netušila jsem, že sem ještě někdy někdo zavítá Jsem ráda, že se ti povídka líbila, bylo hezký číst si tvoje komentáře Díky

24)  SarkaS (20.10.2010 09:23)

Skvělá povídka, ale musím se přidat k ostatním... Nebylo by takové malinkaté pokračováníčko? Takový malinkatý a nenápadný epilog? Prosííím, střelená Jess by se určitě zajímavě projevovala při všech upírských podivnostech

1 2 3   »