11.06.2010 [19:00], Ajjinka, ze série Jak Jessica štěstí našla, komentováno 12×, zobrazeno 2934×

Jessica si užívá společnosti úžasného kluka. Je z něj tak mimo, že ani pořádně nemyslí, což nese své následky :)

5. kapitola

Po dlouhé době byla Jessica šťastná. Doma trávila jen minimum času a to jí naprosto vyhovovalo. Nestála o to, neustále poslouchat uštěpačné žvásty svojí vševědoucí matky. Mnohem radši trávila čas se svým princem vysvoboditelem.

Nekonalo se žádné drama – nezabil soka, aby ji získal, ale i přesto to bylo téměř pohádkové vysvobození. Spolu podnikali všechno, co se v téhle pustině dalo. Luckovi samozřejmě nedělalo sebemenší problém zajet za zábavou někam dál. Jemu nedělalo problém vlastně nic.

V jejích očích to byl zkrátka hrdina, i když momentálně svíral v ruce klíče od auta a ne zlatem tepaný meč.

Jessica seděla okouzleně na trávě a fascinovaně ho pozorovala. Ani jí nevadilo, že je zem vlhká a bude od ní mít památku na zadku.

Už dvakrát ji pobídl, ať vstane, ona však při zvuku jeho melodického hlasu jen roztáhla koutky úst dál od sebe. Zbožňovala zvuk jeho hlasu a samotný fakt, že vůbec mluví na ni, jí dělal nesmírně dobře.

„Jessi?“ zkusil to znovu jemně, hlasem mu prosakovalo pobavení. Už dávno věděl, jak na ni působí. A naprosto okatě si to užíval.

Jessi, znělo Jessice v hlavě pořád dokola. Měla co dělat, aby si zamilovaně nevzdychla. Když se naposledy neovládla, ještě dlouho si z ní utahoval.

„Já nikam nejdu,“ dočkal se konečně Luck odpovědi. „Je tu hezky.“

Zmateně se rozhlédl kolem. Nic, kromě silnice na obou stranách a kousku travnaté plochy, na které Jess už deset minut seděla, tu nebylo. Tedy nic, co by definoval slovem „hezké“. Možná by se měl trochu krotit. Jo. Přesně to udělá. Koupí si sluneční brýle! To by pro začátek mohlo stačit.

Nehodlal na nic čekat. Jess se tu možná líbilo, ale jemu nijak zvlášť. Udělal těch pár kroků, co je dělily, a jak se přibližoval, Jess pateticky vzhlédla. Byla vážně mimo. Beze slova ji zvedl ze země, ani neprotestovala, a nesl ji do auta.

Jestli to bylo tím kolébavým pohybem nebo něčím jiným, to ani jeden nevěděl, ale Jess se začala dostávat zpátky do normálního stavu. Zamrkala a v hlavě odehnala tu otupující mlhu pryč. Stejně jí ale bylo krásně.

Tedy dokud ji neposadil na sedadlo auta a něco ji zastudilo.

A sakra…

To moc nevychytala.

Venku se už šeřilo, seděli naproti sobě u luxusně vypadajícího stolku na terase ještě luxusnějšího podniku. Jess na sobě měla krásné temně modré šaty, Luck to s elegantností moc nepřeháněl, neměl to zapotřebí, vytáhl jen svou oblíbenou černou košili. Neuvěřitelně jim to spolu slušelo.

Jessica už dojídala výborný dezert a Luck ji se zalíbením sledoval. Dneska byla obzvlášť krásná. Celý večer po sobě házeli zamilované pohledy. Byla to scéna jak z hollywoodského filmu.

K Jessičině velké úlevě tu obsluhovali samí číšníci. To znamenalo jediné – žádné dotěrné servírky. Jeden by si myslel, že si na neustálé pohledy dívčí populace zvykne, ale ne. Nezvykla. Naopak pokaždé, když si všimla zasněného pohledu, kterým ho jejich oči téměř svlíkaly, měla chuť je něčím zabít. Nebyla nijak násilnická, ale tohle by si vážně užila. Stačilo by jí málo. Motorová pila, sekyrka,… vystačila by si i s dlátem.

Jessica v klidu dojedla a jako správně vychovaná si utřela pusu přiloženým ubrouskem. Dojem dobře vychované mladé dámy zkazila hned nato, když si hlasitě usrkla vína. Ups.

Luck se jejímu chování pousmál a rukou mávl na obsluhu. K jeho nelibosti se číšníci mohli přetrhnout, který z nich jejich stůl obslouží. Mohli na Jess oči nechat.

Krátkou slovní roztržku u baru vyhrál mlaďoučký kluk s nagelovanými vlasy. Suverénně se doploužil k jejich stolu, zářivě se na Jess usmál a pak se otočil na Lucka. Ten se neusmíval. Možná mu trošku cukal koutek, ale rozhodně to nebylo pobavením.

Moc dobře si všiml jeho chlípnému pohledu, který jí rozhodně nesměřoval do očí.

„Ehm,“ zabručel Luck a varovně mlaskl. Číšník se ihned probral a podával mu účet. Zatímco Luck připravoval peníze, ten frajírek znovu pokoušel štěstí. Naklonil se blíž k ní a naprosto oprskle jí polichotil.

„Moc vám to sluší.“ Jakmile to dořekl, zasténal. Shýbl se a rukou si třel lýtko.

Luckovi se moc ulevilo. Už s úsměvem mu podával peníze. A jestli si myslel, že dostane dýško bokem, šeredně se pletl. Číšník odkulhal někam k baru. Luckovi úsměv z tváře nešel dolů, takhle se dlouho nebavil.

Pak si ale všiml přimhouřeného pohledu Jess. Usmál se na ni, ale její oči se ještě víc zúžily.

Zbytek peněz už přinesl úplně jiný mladík, který si už preventivně držel odstup.

Jen co vyšli ze dveří restaurace, Jess se na Lucka otočila. Už jen její pohled byl plný obvinění. Už se nadechovala, že něco řekne, ale nakonec pusu zase zavřela. Takhle to udělala ještě jednou. Nakonec se nedala.

„Tys ho vážně kopnul?“ dostala ze sebe.

Luck zavrtěl hlavou. Jess ho zastavila a podívala se mu do očí. I když byla tma, pořád se v nich ztrácela. Zamračila se. „Kopnul!“ stála si za svým.

„To bych musel vědět,“ dělal hloupého. Vlastně ho bavilo takhle Jess škádlit.

„Dobře, tak jak chceš,“ řekla nasupeně a odtrhla se od něho. Vůbec nešla k autu, jak Luck zprvu čekal, ale rozešla se směrem někam do pryč. V okolním tichu bylo slyšet jen klepání jejích podpatků.

Luck si povzdechl. Možná by s tím škádlením měl přestat, bude si to muset zapsat na svůj pomyslný seznam hned za sluneční brýle. Lidským tempem ji doběhl a něžně chytl za loket, tím ji otočil čelem k sobě.

„Omlouvám se, trochu mi to ujelo,“ zněl kajícně, ale přitom žádnou vinu necítil. Ten blbeček by mu měl ještě děkovat, že ho jen tak trochu pošolíchal.

Rychle přesunul ruku na její záda, aby mu nemohla tak snadno vyklouznout. Přitiskl si ji těsně k sobě. Přesně cítil, kdy si jeho blízkost uvědomila. Zhluboka a trochu trhavě se nadechla. Skousla si ret a očima bloudila po betonovém chodníku kousek od nich.

Volnou rukou ji uchopil za bradu a lehkým tlakem ji donutil vzhlédnout. Očima se snažila ze všech sil vyhnout těm jeho. Bylo jí jasné, že jakmile se do nich podívá, odkýve mu naprosto všechno.

„Jessi?“ vydechl něžně. Další podpásovka. Vůně jeho dechu Jessice zamotala hlavu. Zavřela oči, jak se snažila nabrat zpátky ztracené soustředění, ale nefungovalo to. Skoro by se lekla, když na svých rtech ucítila ty jeho ledově chladné.

Chtěla se na něj zlobit. Tak moc!

Ale nešlo to.

V polibku se usmála. Vlastně se kvůli ní ještě nikdo nepral, a i když tohle nebyla tak úplná rvačka, pořád v tom cítila jisté zadostiučinění. Byla to noha proti noze. A Luck vyhrál. Pro ni!

Zapletla mu prsty do hustých vlasů a přitáhla se k němu blíž. Stále to však nebylo dostatečně blízko. Kdyby mohla, vpila by se do něho jako kaňka do matného papíru. Pravou ruku mu vyhoupla na rameno, které chtivě promnula. Luckovi vyšel z úst oddaný sten a ještě vášnivěji zaútočil na její rty.

To se Jessice líbilo. A to tak, že hodně.

V hlavě už spřádala plány, jak se co nejrychleji dostat z očí veřejnosti, když v tom jako by Luck vytušil, co má v plánu, a ubral. Líbal ji teď pomaleji, něžněji. Ne že by se to Jessice nelíbilo, ale to živočišné spalování čiré vášně si blaženě užívala.

Něžně, jako dotek pírka, přejížděl svými rty po těch jejích. Jessice na ramenou a krku naskočila husí kůže, která postupně přejela po celém jejím těle. Zrovna přemýšlela, jak že se vůbec dýchá, když Luck tichým, nejistým hlasem zašeptal:

„Miluju tě…“

Všechno kolem Jessicy se zatočilo, možná by i na vratkých podpatcích slítla na zem, kdyby ji Luckova silná paže stále neobjímala kolem pasu. Nemohla uvěřit tomu, co právě řekl. Určitě se přeslechla.

Luck naopak nemohl uvěřit tomu, že to ze sebe konečně dostal. Když však otevřel pevně semknutá víčka a viděl Jessičin hloubavý obličej, najednou si nebyl jistý, jestli udělal dobře. Slyšel, četl, viděl už tolik vyznání lásky. Pravá osoba? To splňovala. Dobré načasování? Ještě před chvílí by dal krk na to, že bylo geniální.

„Wow,“ vypadlo z Jess překvapeně. Zhluboka dýchala a tváře měla rudé. „Děkuju,“ špitla. Jakmile to vyslovila a pořádně si uvědomila, co řekla, nejradši by si ukousla jazyk. Radši rychle zavřela oči a objala Lucka kolem krku, doufajíc, že zrovna v tu chvíli neposlouchal.

Ale on poslouchal.

A tohle rozhodně nečekal. Vlastně sám nevěděl, co má čekat. Věděl, že je Jessica z domova vedená k slušnému chování, ale že mu poděkuje, ho přinejmenším zaskočilo. Zaraženě jí objetí opětoval. Jeho doteky však byly stejně jako jeho hlava zmatené a opatrné. Takhle to být rozhodně nemělo.

Jess si v hlavě plynule nadávala do skotu na dvou nohou, ale nebylo jí to nic platné. Už to řekla. Celý to poslonila! A Luck byl navíc ticho. To se mu vůbec nepodobalo. Když nastala trapná chvilka ticha, vždycky ji obratně přerušil a teď… Byl prostě ticho.

Možná nemá, co by řekl, přemýšlela Jess. Jasně, že nemá! zanadávalo na Jess její dřívější vzteklé já. Prej děkuju! No to teda nemáš zač, Jess! Přeci ti jen vyznal lásku, nic se neděje, odfrklo si ještě kousavě.

Jess popotáhla, oči jí nabraly větší vlhkost, než bylo obvyklé. Zrádné slzy se draly ven. Luck se od ní odtáhl, to Jess ranilo. Nevěděla totiž, že i ten tichý zvuk slyšel a polekaně reaguje, jestli jí něco není.

Podezřívavě se na ni zadíval. Jess chtěla uniknout jeho hlubokým očím, nemohla vidět bolest, kterou mu svou hloupostí způsobila, a tak ty své zavřela.

„Jsi v pořádku?“ ptal se starostlivě. Jen přikývla, nechtěla, aby ji zradil hlas. „Chceš svézt domů?“

Další přikývnutí.

Tiše došli k autu a stejně tiše nasedli. „Připoutej se,“ připomněl jí, když nastartoval. Poslušně ho poslechla.

Špatným znamením bylo už to, že zapnul rádio. Nikdy ho nepouštěl, dával přednost vlastnímu hovoru.

Jako vždy ji odvezl až před dům. Zhasl světla a vypnul motor. Většina takových večerů končila líbáním v autě. Málo místa a jen oni dva. Dnes to bylo jiné… Otočil se na ni, usmíval se, ale oči měl studené, skoro bez výrazu. Jessice z toho přejel mráz po zádech. Tohle se jí vůbec, ale vůbec nelíbilo.

„Zítra ve škole?“ zkusila to s hraným úsměvem. I jeho rty na chvíli ožily.

„Ve škole,“ souhlasil. To bylo všechno, co řekl. Čekala, že poví ještě něco, ale ničeho se nedočkala. To bylo znamení pro ni, aby vystoupila.

Zabouchla dveře a přes stažené okýnko se k němu ještě naklonila.

„Dobrou noc,“ hloupé a ubohé, ale snažila se zachytit jakéhokoliv záchytného stébla.

„Dobrou, Jessi,“ broukl tiše a rozjel se.

Ajjinka

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

12)  ambra (23.10.2011 23:47)

Noha proti noze .
Miluju tě.
Děkuju. Uáááá!!!!

11)  Bosorka (23.10.2011 23:22)

Jess - ty jsi pakůň!

10)  Kristiana (22.06.2011 17:52)

Bože Jess! Za vyznání lásky se neděkuje.
Snad se přes to přehoupnou. Bojím se, aby si Luck nemyslel něco, co rozhodně není pravda(nějakou hlopost)...
Krásné!

9)  eMuska (25.04.2011 14:25)

ojj, do kelúúúú! kekeš jeden a kekeška druhá! Moje nervy! Tpto fakt poslonili!!! Ako jeden, tak aj druhý! Jooj!

8)  Gassie (11.12.2010 17:43)

Na ní se přesně hodí úsloví, že pes, který štěká, nekouše. Tváří se jako drsňačka, ale když dojde na lámání chleba...
Doufám, že se to mezi nimi brzy vysvětlí. Jedu dál.

7)  Yasmini (10.12.2010 20:09)

Kdyby mohla, vpila by se do něho jako kaňka do matného papíru.
A pak to tak pokoní. Je to kačaba. Tak a teď by měla jít žehlit ten průšvi. Jinak teď ji úplně poznávám.

Y.

6)  SarkaS (20.10.2010 08:49)

Kriste, proč mu to nevysvětlila, že ji jen zaskočil? Ta holka je fakt střevo a to jsem si o ní dotěď myslela, že je protřelejší než Bella.

5)  krista81 (12.06.2010 03:00)

Moc pěkný, sice trapas odpovědět Děkuji na vyznání lásky, ale snad to nějak napraví.
Těším se na další kapitolku, jak z toho vybruslí.

4)  Bye (11.06.2010 21:46)

Mně se to líbilo. A to tak, že hodně.
Ale to hloupé nedorozumnění... doufám, že se to brzy vysvětlí.

3)  Karolka (11.06.2010 19:35)

Ajjinko! Miláčku! Jsi ve formě! Tohle byl nejlíp napsaný díl. Jak to že já ještě nečetla tvé staré věci? Brzy ode mě asi schytáš pár komentářů . Byla to taková krása! Luck, jasně, můj idol. U věty, že ji chytil za bradu jsem zakvílela nahlas a dost hlučně polkla. Krásně jsi ta slovíčka navlíkla. A takhle napínavě to utnout... Nebudu na další díl muset čekat dlouho, že ne? A moc se mi líbí, že jsou oba strašně normální, žádní bájní hrdinové. Úplně běžná situace... Paráda! Standing ovation!

2)  sakraprace (11.06.2010 19:18)

Děkuju?????? Tak to je parádní trapas. Tak to jsem fakt zvědavá, jak z tohoto vybruslí. Jess, držím palce.
No snad nebude mít číšník trvalé následky a Luck z Jessina poděkování taky ne.
Výborně jsem se bavila

1)  Nebraska (11.06.2010 19:15)

Byla to noha proti noze. A Luck vyhrál.
Ale co pak? Achjo, proč to vyvádíš? Lumpice!
Ale i tak:

1