15.11.2010 [08:00], Lily, ze série Já jsem Blacková, ty jsi Cullen, komentováno 4×, zobrazeno 2329×

Měla jsem dneska dobrou náladu a dokopala jsem se k napsání šesté kapitoly. Emma se dnes setká s Edwardovou rodinou a Rosalie to trošku nerozdýchá. Pěkné čtení.

Probudily mě sluneční paprsky. To bylo divné, že by dneska bylo opravdu pěkně? Nedalo mi to a koukla jsem se z okna. Nad pláží se líně tetelilo sluníčko a spousta dětí z rezervace toho hned využila. Mrkla jsem na budík, měla jsem ještě asi půl hodiny, než přijede Edward. Chodili jsme spolu něco přes týden, ale přišlo mi, že se známe roky. Vyprávěl mi o svojí minulosti a já mu na oplátku řekla všechno o sobě. Byla jsem dokonale šťastná.

Rychle jsem ve skříni vyhrabala tričko na ramínka a kraťasy a zaplula do koupelny. Dala jsem si studenější sprchu, abych se dokonale probrala. Táta byl v kuchyni a snídal.

„Ahoj tati,“ usmála jsem se, líbla ho na tvář a z ledničky vytáhla pomerančový džus.

„Ahoj holčičko. Vyspala ses dobře?“ otázal se táta.

„Jo, konečně jsem dospala ten spánkový deficit a jsem v pohodě.“ Usrkávala jsem šťávu a vzala si ze skříňky nad dřezem pár sucharů. Před domem zatroubilo auto. Rychle jsem vyběhla z domu. Překvapilo mě, že mi obličej smáčely kapky deště. To nám to sluníčko dlouho nevydrželo. Edward stál u svého auta, ležérně se opíral o dveře. Vykouzlila jsem ten nejzářivější úsměv. Vyšel mi naproti, objal mě a dlouze mě políbil.

„Nebude ti vadit, když ještě dosnídám?“ zeptala jsem se ho se smíchem a táhla ho do domu.

„Dobrý den, Billy,“ pozdravil tátu slušně.

„Ahoj Edwarde,“ usmál se táta. Opravdu jsem byla překvapená, že táta nemá s Edwardem problém. Ale pravdou bylo, že s mým otiskem neměl problém nikdo. Bylo to snad lepší než kdy dřív.

„Sue nás dneska večer pozvala na návštěvu, budou tam všichni. Přijďte taky,“ nadhodil táta. „Oba,“ dodal důrazně. Dopila jsem džus a táhla Edwarda z domu.

„Dobře, zastavíme se tam,“ zavolala jsem přes rameno na tátu, popadla mikinu a spěchala k Edwardovu autu.

„Kam pojedeme dneska?“ zeptala jsem se vesele. Dlouze se na mě podíval. To nevypadá dobře. Pousmál se.

„Neboj se, chci tě jen vzít představit svojí rodině,“ řekl klidně.

Děláš si legraci? Křičela jsem na něj v myšlenkách, protože jsem neměla slov.

„Em, nebude to tak zlé a kromě toho, já jsem u vás pořád. Moje rodina se nemůže dočkat, až tě pozná,“ usmíval se jak měsíček na hnoji. Zahrabala jsem se co nejvíc do sedadla auta.

„Jen ať mi v tom opěradle nezmizíš,“ zasmál se.

No počkej, to si vypiješ. Abys věděl, tak se s tebou nebavím. Pomyslela jsem si a ďábelsky se usmála.

„Ale no tak, lásko, bude to dobrý,“ udobřoval si mě, ale já se koukala zarytě z okna.

„Lásko?“ zkoušel to dál.

„Proč jsi mi to neřekl včera? Abych se psychicky připravila? Myslím, že tvoje rodina z toho není zas tak nadšená.“ Chytil mě za ruku.

„Jsou šťastní, když jsem šťastný já. Budeš se jim líbit. Ani nevíš, jak se moje sestra Alice nemůže dočkat,“ usmiřoval si mě.

„Fajn,“ broukla jsem. Jak je možné, že mě vždycky tak rychle překecá? Edward rychle změnil téma, abych na to nemusela celou cestu myslet. Cesta k mé smůle netrvala dostatečně dlouho, abych se uklidnila. Ruce se mi roztřásly.

„Klid, Emmo,“ zašeptal Edward a pohladil mě po tváři. Potom, než jsem stačila mrknout, mi otevíral dveře. Chytil si mě kolem pasu a vedl do schodů na verandu. Čekala jsem, že mě do nosu udeří upíří pach, ale nestalo se. Ale Edward mi voněl pěkně, takže jsem nejspíš takto vyladěná na celou jejich rodinu. Prošli jsme dveřmi do prostorného a světlého obývacího pokoje. Čekali na nás muž a žena. Viděla jsem je už na mýtině, ale teď jsem si je mohla podrobněji prohlédnout.

Muž působil velmi příjemným dojmem, vyzařoval z něj klid. Pocítila jsem k němu hluboký respekt. Žena se na mě usmívala, její dlouhé hnědé vlasy se nádherně leskly. Všimla jsem si, jak moc jsou bledí. Rozdíl mezi mou a Edwardovou kůží musel být opravdu velký.

„Emmo, tohle je Esmé a Carlisle, moji rodiče. Carlisle, Esmé, tohle je moje Emma,“ představil nás pyšně Edward. Esmé za mnou vykročila a objala mě, s Carlislem jsme si potřásli rukama.

„Moc ráda vás poznávám,“ usmála jsem se nesměle.

„My tebe také, zlatíčko, kdybys viděla, jak Edward září.“ Z Esmé vyzařovala mateřskost a byla mi vážně sympatická.

„Kdyby mi Edward řekl dřív, že vás jedeme navštívit, něco bych přivezla. Na návštěvu se nejezdí s prázdnou.“ Trošku jsem se začervenala a Edward se pousmál.

„Nesmysl, Emmo, jsme rádi, že jsi našeho Edwarda vrátila do života.“ Carlisle mi připadal tolik úžasný. A když jsem si vzpomněla, co mi o něm Edward vyprávěl, musela jsem ho obdivovat.

Nahoře někdo hlasitě zavřel dveře a ze schodů scházeli Edwardovi sourozenci. První šla malá sympatická černovláska a hned se na mě vrhla.

„Ahoj Emmo, já jsem Alice.“ V úsměvu odhalila bílé zuby. Za ní šel blonďatý upír, její přítel.

„Já jsem Jasper, jsem rád, že jsi tady,“ usmál se potřásl mi rukou. Všichni byli tolik milí. Přihrnul se ke mně svalnatý upír a skoro mě rozdrtil v objetí.

„Jsem Emmett,“ představil se, ale nepouštěl mě.

„Kruci, Emmette! Ještě chvilku a udusím se,“ zahuhlala jsem.

„Promiň,“ usmál se a pustil mě, ke kajícnosti měl ovšem daleko. Za ním stála vážně moc pěkná blonďatá upírka. Ale neměla se k představování, tak jsem se k ní vydala sama s nataženou rukou.

„Jsem Emma Blacková,“ usmála jsem se. Sežehla mě pohledem.

„No to je skvělý,“ prskla. Edward vedle mě zavrčel, chytila jsem ho za ruku.

„Rose…“ začal Emmett, ale já ho přerušila.

„Ty jsi Rosalie, že?“ Ano, Bella mi o ní vyprávěla. Říkala, že ji tahle upírka neměla v lásce. V tom případě mě asi nenávidí.

„Hele, já chápu, že to pro vás všechny musí být těžké. Přece jenom, jsme od přírody nepřátelé. Ale už se prostě stalo, takhle to je. Já svůj otisk nedokážu změnit a rozhodně ani nechci. Edwarda miluju, patříme k sobě. Tak se prosím alespoň snaž si na to zvyknout.“ Všichni Cullenovi na mě koukali. Rose se na mě naposledy zamračila a zmizela z domu v podobě rozmazané šmouhy.

„Páni, musím uznat, že máš kuráž, Emmo,“ zasmál se Emmett. „Asi bych měl jít za ní,“ naposledy se na mě zakřenil a zmizel za rohem.

„Omlouváme se za ni,“ dívala se na mě omluvně Esmé.

„To je dobrý, vážně,“ usmála jsem se. Edward se na mě pyšně podíval. Celé odpoledne se už Emmett ani Rosalie neukázali. Atmosféra byla uvolněná a já se cítila dobře. Vedli jsme nenucenou konverzaci. Všichni ke mně byli přátelští a já si je za to jedno odpoledne opravdu zamilovala. Nechápala jsem, proč jsem se toho tolik bála. S Alicí jsem si hodně rozuměla. Ptala se mě na Bellu a naplánovala společné nákupy. Esmé se o mě starala, uvařila mi jídlo a pořád se usmívala. S Carlislem jsme vedli dlouhou debatu o vlkodlacích a upírech. Je vážně velice chytrý a příjemný. Skoro mě mrzelo, že už je večer.

„Měli bychom jít,“ zvedl se Edward z pohovky.

„Ano, musíme ještě k Sue.“ Všichni se s námi rozloučili a Edward si mě odvedl do auta.

„Máš skvělou rodinu,“ usmívala jsem se.

„Jsem rád, že se ti to líbilo.“

Ani jeden z nás už se nezmínil o Rosalii. Musím přiznat, že mě mrzelo, jak mě odsoudila. Nedá se ale nic dělat.

U Sue jsme se moc dlouho nezdrželi. Bylo to tam sice fajn, ale byla tam spousta lidí. Sam mi řekl, že s ním dnes já a Seth půjdeme na mýtinu a budeme opět sledovat, jak se Cullenovi cvičí v boji. S Edwardem jsme jeli k nám domů. Musela jsem se ještě kouknout na domácí úkoly a můj úžasný upír se nabídl, že mi s tím pomůže.

„Kam půjdeš na vysokou?“ zeptala jsem se ho, když jsme seděli v naší malé kuchyni.

„Nikam,“ řekl prostě.

„Jsi v maturitním ročníku a…“ začala jsem, ale on mě přerušil.

„Rok počkám, až odmaturuješ i ty, a půjdeme někam spolu,“ usmál se. „Já na vysokou nespěchám. Víš, kolik už jsem jich vystudoval?“ Jeho sametový smích mi zněl v uších. Nevydržela jsem to a neklonila se přes stůl abych ho políbila. Potom už jsme se věnovali jeden druhému a já jsem s radostí domácí úkoly pustila z hlavy.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

3)  Lily (15.11.2010 12:34)

ada853: Doufám, že tě potěším, bitva s Victorií tam bude

1