10.11.2010 [21:45], Lily, ze série Já jsem Blacková, ty jsi Cullen, komentováno 5×, zobrazeno 2502×

Takže, mám tady druhou kapitolu. Stane se v ní dost zásadní věc. Taky se trošku podíváme do minulosti, prostřednictvím Emmina snu. K minulosti Belly a hlavně Emmy se budu v příštích kapitolách hodně vracet. Jinak vám možná nebudou sedět některé události podle knížek. Všechno si totiž upravuju, jak se mi to do povídky hodí. Takže pěkné čtení a budu vážně ráda, když zanecháte komentík.

Když jsem přišla po hlídce domů, Bella u nás ještě byla. To bylo zvláštní, protože Jacob už byl dávno pryč.

„Co tady děláš? Myslela jsem, že půjdeš domů,“ divila jsem se. Bella přešlápla z jedné nohy na druhou.

„No, vlastně čekám na tebe, chci tě o něco poprosit,“ přiznala. Jedno moje obočí vylétlo nahoru a i přes neskutečnou únavu jsem vykouzlila úsměv.

„Tak o co jde, Bells?“

Vypadala vážně nervózně a lezlo to z ní jako z chlupatý deky.

„No… Víš…“

„Bello, jestli to nevyklopíš, usnu tady,“ zasmála jsem se.

„No, dnes má přijet Edward k nám domů. Musím mu všechno vysvětlit. Mohla bys prosím jet se mnou? Můžeš počkat v autě před domem,“ dodala rychle, když jsem nakrčila nos. Co bych pro svoji kámošku neudělala?

„Pojedu s tebou, ale nejdřív se musím vysprchovat,“ slíbila jsem. Viditelně se jí ulevilo. Rychle jsem ve svém maličkatém pokoji popadla čisté oblečení a zmizela v koupelně. Musela jsem si dát studenou sprchu, ovšem na mě neměla rozhodně tak silné účinky jako na normální lidi. Osušila jsem se, tmavé vlasy si stáhla do ohonu a natáhla si šortky.

„Můžeme vyrazit,“ hlásila jsem Belle a po cestě z domu jsem z ledničky vytáhla obložený sendvič. Billy na mě myslel, tak mi jeden připravil, bezva táta.

„Emmo, je březen. Dost silně pochybuji, že je dneska víc jak osm stupňů a ty si jdeš v kraťasech. Vem si aspoň mikinu, máme sousedy.“ Hlasitě jsem se rozesmála, ale poslušně si natáhla mikinu.

Povědomý řev náklaďáčku ohlušil mé citlivé uši, až mi k nim ruce instinktivně vystřelily.

„Vážně nechápu, jak mohl Charlie od Billyho ten krám koupit,“ zahlásila jsem. Bella se na mě uraženě podívala.

„Hele, neurážej moje autíčko,“ ohradila se.

„Tak promiň,“ usmiřovala jsem si ji hned. Jen se usmála a dál sledovala cestu. Z La Push do Forks to není zas taková dálka. Když jsem naposledy jela do města na motorce, trvalo mi to jen něco přes deset minut. Kdežto s tím proradným Cheevy cesta zabrala skoro půl hodiny. Bella byla hodně na nervy. Kdo by se jí divil? Právě se chystala rozejít s upírem. Jako jediná ze smečky jsem měla to štěstí, že jsem ještě nikoho z Cullenových neviděla. Sama ze mě málem trefil šlak, když jsem dosti rázně odmítla dostaveníčko s výše zmiňovanými upíry. Ale jen velice nerad používá příkazy Alfy a nebylo to životně důležité, takže mě nechal doma.

Snažila jsem se Bellu rozveselit, ale konverzace začala pokulhávat, až nakonec vymizela úplně. Probralo mě až ticho. Bella vypnula motor.

„Mám jít dovnitř s tebou?“ nabídla jsem se jí a odepla si pás.

„Ne, to je dobrý Em, už bude uvnitř.“ Bylo mi jí tolik líto. Než za sebou zabouchla dveře auta, chytila jsem ji za ruku.

„Budu tady, Bello,“ připomněla jsem jí. Lehce se usmála a zmizela v domě.

Opět jsem byla sama, skvělá chvilka k přemýšlení. Nevím, kdy přesně jsem ještě byla vzhůru a kdy už jsem spala. Jenže ten sen mi nepřipadal jako sen. Spíš jako návrat do minulosti.

Jako obvykle bylo škaredé počasí. Byla lezavá zima a pršelo. Brácha byl v garáži a já koukala z okna na šedivý oceán. Nezapomenutelný řev náklaďáčku mi prozradil, kdo přijel. Ale co tady dělá Bella Swanová? Nikdy sem nejezdí. Vyběhla jsem před dům, táta na kolečkovém křesle mi byl v patách. Jacob už vítal novou návštěvu s úsměvem na rtech.

„Podívejte, kdo nás přijel navštívit!“ zavolal. Vydala jsem se za nimi do deště.

„Ahoj Bello, mě si už asi nepamatuješ. Viděly jsme se naposledy tak před osmi rokama.“

„Emmo! Jak se máš?“ překvapilo mě, že si mě pamatuje. Ovšem to, jak vypadala, mě vyděsilo. Později jsem zjistila, že se s ní ten její upír rozešel. Jezdila k nám každý den. Já i Jake jsme byli moc rádi, v La Push nebylo co dělat a bylo vážně fajn být s Bellou. Za těch pár měsíců udělala pokrok. Už nebyla smutná, ale v očích jí hrály jiskřičky. Staly se z nás velmi dobré kamarádky. A Jacob? Moc dobře jsem věděla, že je do ní zamilovaný. Jenže potom přišla ta bráchova přeměna. Bella k nám nemohla. Snažila jsem se za ní jezdit, napovídala jsem jí, že má Jake mononukleózu. Nikoho by však ani ve snu nenapadlo, že se přeměním i já. Jak je možné, že moje dvě sestry se nestaly vlčicemi a já ano? Veškeré styky s Bellou jsme museli přerušit. Věděla jsem, jak moc jí to ubližuje, ale Sam dal příkaz a ten nešel ignorovat. Jacob to nevydržel a šel za ní. Nevím, co jí řekl, ale Bella nakonec přijela s tím, že všechno ví. Bylo to bezva. Mohla jsem s ní zase být, mohla jsem se jí se vším svěřit. Už to vypadalo, že se s Jacobem dají dohromady, ale potom se tu objevila ta upírka a Bella s ní odjela. Vrátila se za pár dní a s ní i celá Cullenovic rodina. Dlouho po tom jsme se opět neviděli.

S trhnutím jsem se probudila.

„Krucinál!“ zaklela jsem. „Jedu sem Belle dělat osobního strážce a klidně si usnu.“ Koukala jsem do okna, kde měli Swanovi kuchyni. Najednou se za nimi objevila Bella a naznačila mi, abych šla dovnitř. Pomalu jsem vystoupila z auta a zamířila ke dveřím. Než jsem k nim došla, už v nich stála. Vešla jsem do malé předsíňky a obezřetně koukala kolem.

„Už tady není,“ oznámila mi kamarádka. Myslela jsem, že mě do nosu udeří upíří puch, nic jsem ale necítila.

„Tak jak to dopadlo?“ ptala jsem se, zatímco jsem si sedala na gauč. Bella si sedla naproti mně do křesla.

„No, líp, než jsem si myslela. Řekl mi, že mě miluje natolik, že chce hlavně, abych byla šťastná. Je mi z toho na nic. Hrozně jsem mu ublížila.“ Bella vypadala vážně zničeně.

„Ale Bello, je to upír. Má celou věčnost, aby se z toho vyhrabal. Mysli na Jakea, budete spolu vážně skvělý pár. Ve všem se doplňujete.“ přesvědčovala jsem ji.

„Já vím. Ale je tu ještě jeden problém. Jde o Victorii a Volturiovi,“ povzdechla si.

„Kdo jsou Volturiovi?“ zeptala jsem se nechápavě.

„Něco jako upírská královská rodina. Vím toho o upírech příliš mnoho, takže chtěli, abych se stala jednou z nich. Přijdou se na mě dřív nebo později podívat.“ Z očí jí utekla malá slza.

„Bello, neboj se. Myslíš, že si ti Volturiovi troufnou na smečku jedenácti vlkodlaků? Ten problém budeme řešit, až nastane. Teď se tím netrap, ano?“ Přešla jsem pokoj a objala ji.

„Dobře. Cullenovi se s vámi chtějí dnes v noci sejít a domluvit se, co s Victorií.“

„Jasně, půjdu to vyřídit Samovi. Zvládneš to tady sama? Jacob za tebou později přijde.“ Vyšla jsem ke dveřím.

„Hodím tě domů,“ řekla a už sahala po bundě.

„Ne, to je v pohodě. Proměním se a budu doma za chvilku,“ ujistila jsem ji a zamířila do lesa za jejím domem. „Měj se,“ zamávala jsem jí.

„Ahoj,“ zavolala za mnou.

Rychle jsem se přeměnila a vše smečce vysvětlila. I přes mé protesty chtěl Sam, abych se dnešní „párty“ zúčastnila. Taky mi poručil, abych se šla ještě vyspat. Tomu jsem se nebránila. Byla jsem tak unavená, že bych klidně usnula ve stoje. Doma mě přivítal Billy.

„Emmo, uvařil jsem oběd,“ usmíval se na mě.

„Díky, tati,“ taky jsem se usmála a spořádala talíř špaget. Potom jsem se s ním rozloučila a šla si lehnout. Než jsem dopadla na postel, už jsem spala.

Pípání budíku bylo vážně otravné, ovšem splnilo svůj účel a probralo mě. Bylo něco po dvanácté v noci, což byl pravý čas vyrazit. Billy už spal a Jacob byl asi u Belly. Rychle jsem vyběhla k bráchově garáži a mezi smrčky se proměnila.

Emmo, pohni zadkem! Ozval se hlas bráchy.

No jo pořád. Už běžím. Kde je Bella? Ptala jsem se na otázku, která byla jasně nejdůležitější. Šlo hlavně o její bezpečí.

Hlídáme ji já s Paulem. Odpověděl mi Jared. Za běhu se ke mně přidal Seth.

Čau Sethe, jak ses měl? Zeptala jsem se svého dobrého kamaráda.

Docela dobře, co ty? Optal se na oplátku.

Až se vy dva dostatečně vykecáte, mohli byste se dostat na tu mýtinu? To promluvil Sam.

Už tam skoro jsme, Same. A to byla pravda. Uběhli jsme ještě pár set metrů a já smykem zabrzdila nalevo od Sama. Podíval se na mě svýma velkýma vlčíma očima, ale nijak to nekomentoval. Najednou upřel pohled mezi stromy. Rychle jsem ho následovala. Do nosu mě udeřil ostrý zápach, až jsem ho nakrčila.

No fuj. Pomyslela si Leah.

Tohle je nejspíš první a poslední situace, kdy s tebou souhlasím, Leo. Přiznala jsem.

Ticho.

Ten hlavní upír, tuším, že se jmenuje Carlisle, začal něco mluvit. Mě ovšem zaujal ten, který stál vedle něj. Měl zrzavé vlasy, takže jsem poznala, že je to Edward. Bella mi o něm proti mé vůli mnohokrát vyprávěla. Jenže on byl vážně hezký. Někdo z vlkodlaků zareagoval na mé myšlenky nesouhlasným vrčením. A potom na mě ten upír upřel oči.

No to snad ne! Vykřikla jsem v mysli a nebyla schopná se pohnout.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

5)  zuzka88 (17.01.2011 21:46)

Ale jo Jen směle do toho. Jdu hned na další, je to skvělý.

1