05.06.2013 [23:30], anamor, ze série I věčnost může být krásná, Edwarde, komentováno 6×, zobrazeno 2865×

Upír, vlkodlak, zahrada a bojovná Bella.

Střet

„Chci jít ven,“ rozčilovala jsem se hlasitě. Bylo mi to jedno, že se mě pokoušel chránit. Už mi ten hrad lezl na mozek. Byla jsem tu dva týdny a ještě jsem se nedostala ven. Směla jsem jen být v jeho pokoji a pak i v knihovně. Ale čtení dva týdny v kuse není naplňující, když neděláte ani nic jiného.

Chtěla jsem sluníčko, trochu normálnosti v tom všem. Na chodbách potkávat upíry není zrovna sen patnáctileté holky.

„Víš, že nemůžeš,“ připomínal mi Edward.

„Ostatní upíři chodí. Jak jinak by dostali potravu sem! Já chci taky, Edwarde, a hned,“ vykřikla jsem a dupla si už nohou jako malé děcko. Chtěla jsem si prosadit svou za každou cenu.

Měřil si mě přimhouřeným pohledem velmi pozorně a jeho obličej jako by byl vytesán z kamene, bez jediné emoce. Trochu mi zatrnulo, co když jsem to přehnala? Byl to král upírů a já, obyčejný člověk, tu na něj teď křičím a ostatní to asi slyší. Polekaně jsem se podívala ke dveřím. Nic se nedělo, než si náhle povzdechnul, hlasitě.

„Dobře, půjdeme spolu ven,“ svolil nakonec a zněl, jako by byl poražen. Já si spokojeně zavýskla a zatleskala rukama. Moje reakce ho rozesmála.

Vzal si svůj plášť ze skříně a pak ještě jeden, který hodil po mně. Nespokojeně jsem se zamračila. Venku svítilo slunce, já se nechtěla schovávat.

„Venku nemusíš, ale tady jo,“ zabručel a odpověděl mi na moje myšlenky. Poslechla jsem ho tedy, a jen co jsme překročili práh hradu, sundala jsem si ten zbytečný hadr a nastavila se slunci. Konečně venku. Zhluboka jsem se nadechla čerstvého vzduchu.

Proplétali jsme se ulicemi plnými lidí. Držel se u mě těsně a já si to přesto užívala. Koupil mi zmrzlinu.

A přestože chtěl původně jít zpět brzy, venku jsme bloudili až do tmy.

Alice se nepokoušela nějak vyjádřit k neexistujícím zmeškaným hovorům. Zajímalo mě to a ne málo, ale nechtěla jsem porušit mlčení, ona s Edwardem plašila, ne já.

Připadalo mi, že teď mezi mnou, Alice a Jess panuje hra – kdo s koho. Kdo osloví jednu z dalších jako první, a já neměla důvod prohrávat, když to začalo kvůli nim. Bylo mi jen líto Angely, která mezi mnou a Jess lítala. Kluci to okatě přehlíželi a pokoušeli se nás dvě nalákat vždy do stejné debaty, ještě nebyli úspěšní.

„Chci tenhle víkend uspořádat u nás doma párty,“ začala Alice. A opravdu zaujala mou pozornost tím, co řekla. Třeštila jsem na ni oči a pravděpodobně měla i otevřenou pusu jako ryba na suchu. To si dělala srandu, do upířího domu pozvat středoškoláky na párty? To je šílenství. Jen blázen tohle provádí normálně, natož když jsou upíři. Oni asi netuší, co se na takových párty vše děje. Alkohol, rvačky a to se rovná krvi, jejich potravou kdyby to nevěděli, a ne jen u rvaček. Ono to tak je i u opilých holek, co stále někam padají.

„Jo, kdy? Kde a jak?“ začal hned Mike a zdál se zaujat více než výstřihem Jess. Alice se zdála velmi nadšená jeho reakcí a potěšeně se zasmála, vážně zněla jako zvonkohra.

„U nás doma v sobotu večer kolem šesté. Zvaní jsou všichni z našeho ročníku,“ podala základní data Alice.

„Bomba!“ přidal se nadšeně k Mikeovi i Tyler.

„A bude tam i tvůj bratr?“ nemohla Jess prostě mlčet a zeptala se na to jediné, co by jí mohlo zajímat. Měla by si spíše hledět Mikea, než ho to opravdu už přestane bavit a zdrhne někam jinam a daleko od ní.

„Jo, bude doma, ale spíš jen jako dozor a bude u sebe. On tohle nemusí,“ mračila se. I upírku tohle vyptávání přestávalo bavit, já s tím sekla už třetí den, Alice se držela víc jak dva týdny.

Nespokojeně jsem se ošila. Tohle se nesmí dozvědět vlci a ti upíři pitomí by se měli modlit, aby se nic nestalo.

„Bello, půjdeš taky?“ zajímala se hned Angela. Podívala jsem se na ni. Chtěla, abych šla, poznala jsem to podle toho pohledu.

„Já… nevím, ale pravděpodobně ne.“ Nechtěla jsem, ale musela jsem ji zklamat. Nechtělo se mi do jejich domu a nechtěla jsem být svědkem tohohle.

„Proč?“ nedala se odmítnout.

„V sobotu přijede jako vždy Jacob,“ pokrčila jsem rameny.

„Tak ho vezmi s sebou, neviděla jsem ho dlouho od toho surfování.“

„Uvidím,“ uzavřela jsem to nepřímo. Nebyl to souhlas ani přímé odmítnutí, které znělo v mé hlavě. Angelu to dokázalo uspokojit, bohužel jen ji. Alice se na mě mračila a Jess zkoumala pohledem. Otočila jsem se na Tylera a raději se optala na domácí úkol.

Zamyslela jsem se také nad tím, zda si nemám s Alice promluvit o tom jejím nápadu, a že se mi nezdá, že by to bylo chytré.

Isabello, co by ses starala, ona i Edward jsou už dospělí a zodpovědní, ne? Oni vědí, co si mohou dovolit a co ne. Hazardují s jejich životy a pak s životy mých spolužáků.

Rozhodla jsem se to zatím nechat být. Do soboty byly tři dny.

Stále se mi nechtělo usínat, ale byla jsem většinou tak utahaná, že jsem o tom ani nemohla rozhodnout. Dnes jsem si nechala pootevřené okno na sotva patrnou škvírku, aby do pokoje proudil trochu čistý vzduch a lépe se mi spalo, a nejlépe bez snů. Někteří lidé si stěžují, že skoro nemají sny, kdyby chtěli, hned bych to měnila.

Probudil mě zvláštní zvuk, který se prodral až do mého snu a děsil mě. V pokoji byla tma, stejně jako za oknem. Tiše jsem ležela a pokoušela se zaposlouchat, co to je. Nebyl to žádný zvuk z domu, ale zvenku. Nejsilněji se to linulo od pootevřeného okna.

Posadila jsem se na posteli a vyhlédla ven. Krom tmy jsem nic jiného neviděla, nebyla jsem kočkou, abych měla noční vidění. Na okně nebylo znát, že by bylo otevřené, a nevědět o tom, nebyla bych si jistá.

Zvuk náhle zesílil. Znělo to jako… vrčení! To bylo ono, jako rozzuřený pes. Vystřelila jsem z postele, div se nezamotala do deky a nezakopla o koberec pod postelí. Ustála jsem to vše.

Vyhlédla jsem do tmy okna směr naše zahrada za domem, kde bylo lehce vidět od lehkého světla na zadní verandě.

Vyděšeně jsme vyjekla při pohledu, který se mi naskytl.

Obrovitánský vlk stál na našem nepěstěném trávníků kousek od začátku lesa a naproti němu stál člověk. Ne, byla to lidská silueta, ale on už nebyl živý, upír. A já toho upíra poznala okamžitě a poznala bych ho kdykoliv, to jsem věděla s jistotou.

Zalapala jsem po dechu a viděla, jak se oba otočili, přesněji jejich hlavy, do mého okna.

„Ne, stůjte,“ vyjekla jsem vyděšeně. „Ani hnout,“ křikla jsem po nich. Nesměli si nic udělat. Otočila jsem na patě a nečekala na jakoukoliv jejich reakci. Vyběhla jsem z pokoje, podařilo se mi nedělat takový hluk s tím adrenalinem, co mi proudil v žilách, a tichu noci, který vládl domu.

Seběhla jsem schody a jen doufala, že se nezabiju. Nepřemýšlela jsem moc nad svou rovnováhou. V hlavě jsem měla myšlenky jen na upíra a vlka, co se pravděpodobně pokoušeli pozabíjet na našem trávníku několik hodin po půlnoci, jak jsem dohadovala.

Proběhla jsem kuchyní k druhým a to zadním dveřím domu, rovnou k těm dvěma. Musela jsem se potýkat s rychlým zámkem na dveřích, než se mi je podařilo otevřít a já se vyřítila ven jako velká voda.

Zakopla jsem na schodě a málem se válela upírovi u nohou. Vyrovnala jsem to a podívala se na ty dva. Nezajímala jsem se o bosé nohy a chlad od trávy.

Stáli stejně, jako jsem je nechala u okna. Skoro jako čekající šachová partie, až udělám další tah. A že já už svůj plán hry měla promyšlený. Ozývalo se od nich jen vrčení.

„Co to tu provádíte?“ vyjela jsem po nich rozčíleně. Ve skutečnosti jsem byla vyděšená z toho, co se tu dělo, ale v první chvíli se mi to podařilo nedat najevo. V hlavě se mi promítly všechny historky, které jsem slyšela mezi Quileuty a studenými.

„Bello, vrať se do domu, mohla by sis ublížit,“ zasyčel na mě Edward zády ke mně. Slyšela jsem jeho vůdcovský tón, který donutil všechny poslechnout. Všechny krom mě, a to by měl už taky vědět.

„Ne, nech toho,“ odhradila jsem se. Udělala jsem první krůček k němu, cítila jsem, jak se mi chvějí nohy, nezastavilo mě to a já udělala další krok, až jsem byla těsně za jeho zády.

Zpoza jeho ramene jsem vyhlédla před něj. Přímo na toho vlka, který byl dvakrát tak velký než já a viděla jsem ho poprvé v životě, a přitom jsem nikdy po tom netoužila.

„Jacobe?“ špitla jsem tiše s jistou panikou v hlase. Nešlo to už dál potlačovat. Tohle nebyla normální večerní procházka okolo domu.

Vlk na mě zaměřil svůj pohled. Trochu jsem se stáhla za Edwardovo rameno. Nevěděla jsem jak reagovat a upír byl pro mě už něco známého, a tenhle i bezpečného. Nakonec ta obrovská hlava kývla na souhlas.

„Sakra,“ zanadávala jsem si. V nejbližších několika dnech budu zralá na psychiatra. Jistá vstupenka na léčení, z kterého bych se nevrátila po tom, co bych řekla vše, co se mi opravdu stalo.

„Co tu blbnete, tohle není v souladu se smlouvou,“ rozčilovala jsem se. Město bylo území upírů, ne vlků. Za mým domem stál ohromný vlk, kterého nesmí táta vidět, a jeho novej parťák tu vrčí. Tohle bych opravdu nevysvětlila, a ještě ke všemu když tu stojí bosá a jen v pyžamu.

Mou pozornost upoutal tentokrát Edward svým pohybem hlavy, kdy se na mě pootočil a lehce se zamračil.

„Jak to víš ty?“ zajímal se znepokojeně. Jo, jasně, budu se vyhýbat všem upírům a podobným, kdy bych mohla přijít do nebezpečí. Ano, tehdy jsem mu to slíbila, ale nemohla jsem vědět, že narazím na vlky v novém místě bydlení.

„To je jedno. Přestaňte blbnout. Jacobe,“ připomněla jsem vlkovi. Nerozhodně přešlápnul a přeměřil si mě i Edwarda pohledem. „Budu v pohodě. Vrať se jako člověk,“ rozkázala jsem mu, nešlo to v mém hlase přeslechnout. Ještě věnoval pohled upírovi vedle mě a zavrčel opravdu hrozivě, až jsem se třásla, a zmizel v lese.

Trochu se mi ulevilo. Byla jsem z něj nervózní.

„Ty znáš toho psa?“ zněl zděšeně. Nespokojeně jsem protočila oči. Zrovna on používá tenhle tón hlasu.

„Víš, Edwarde, nějakým nedopatřením znám všechna monstra v okolí. Ne, vlastně ne, toho třetího upíra ještě neznám,“ vyjela jsem po něm podrážděně. Nedávala jsem si pozor na to, co říkám. Všimla jsem si, jak se mu trochu vyhoupl koutek na jedné straně. Srdce se mi rozbušilo, moc dlouho mu klid od předchozího zážitku nevydržel. Strach tu nebyl a on to moc dobře věděl.

„Jasper je manžel Alice,“ vysvětlil. Zamračila jsem se na něj. Nechtěla jsem, aby to vypadalo, že se o něj zajímám. Sakra, všichni mi ho předhazovali, jasně že jsem o něm věděla víc, než bych si přála, dobře, trochu jsem byla ráda za informace, ale to on vědět nemusel.

„To mi je jedno. Co tu děláš a proč jsi na Jacoba vrčel?!“ vyjela jsem po něm. Udělal ke mně krok blíž. Chtěla jsem být od něj co nejdál, ale krok zpět jsem z nějakého nepochopitelného důvodu, stejně jako v hradě, nedokázala udělat. Všiml si mého cuknutí rukou a ještě víc se usmál s dalším krokem ke mně.

„Nestihli jsme společenský pokec, když se do mě pokoušel zakousnout,“ pokrčil rameny. Založila jsem si ruce na hrudi a zamračila se na něj. Dělat srandu si může doma z Alice, ne ze mě!

„Byl jsem tady poblíž, když na mě zaútočil,“ řekl ještě jako dodatek. Dál jsem se mračila a odolávala touze podupkávat nohou. Podívala jsem se k zemi. Pocítila jsem hroznou zimu od nohou. Aby taky ne, byla jsem bez bot, úplně bosá. Edward následoval můj pohled a zamračil se na moje nohy zuřivě, jako by to byl nepřítel.

„Lidi nosí boty ven, Bello,“ prohodil načuřeně.

„Zachraňovala jsem ti upíří zadek. Neměla jsem čas se obouvat nebo převlíkat z pyžama,“ vyjela jsem na něj podrážděně a zatáhla si za volné triko a kostičkované kalhoty na spaní.

Udělal rychlý pohyb jemu přirozenou rychlostí, pro mě to bylo ale sotva postřehnutelné. Cukla jsem sebou, ale ten krok dozadu jsem prostě nedokázala stále udělat. Všiml si toho, a tak se mu opět na tváři usídlil ten jeho spokojený úsměv, který mě momentálně dost iritoval.

Náhle stál těsně u mě. Při nádechu mi plíce naplnila jeho omamná vůně. Zavřela jsem oči a nadechla se ještě víc.

Byla jsem omámena a nestihla jsem ani zaprotestovat, když mě navlékl do jeho mikiny a zachumlal. A pak jsem ztratila půdu pod nohama, ale pocítila jsem silný pocit bezpečí a klidu.

Zvedl si mě do náruče a držel u svého těla. Zmateně jsem k němu zvedla zrak, oblbnutá jeho blízkostí a tou vůní.

Chtěla jsem něco říct, aby mě postavil na zem. Chtěla jsem odejít domů a nechat ho za dveřmi a to, co se tu začínalo dít. Nestihla jsem ovšem ani otevřít pusu.

„Bells,“ volal Jacob a byl už u nás.

„Žiju,“ podotkla jsem jízlivě a nespouštěla pohled z Edwarda. A rukou ho chytla okolo krku, aby mi bylo pohodlně v jeho náruči. Ne, nemohla jsem si na to stěžovat, i když jsem tak moc chtěla.

„Pusť ji,“ zavrčel výhružně na Edwarda.

„Jsem gentleman, nenechám dámu mrznout a už vůbec ji nebudu pouštět na zem,“ odpověděl mu dráždivě Edward. Znepokojeně jsem se zavrtěla, byli jako malí kluci na pískovišti, když se přetahují o větší bábovičku.

„Jsi jen krev sající mrtvola. Nepoučuj a dej ty pracky z ní dolů a budeš se od ní držet dál!“ nedal se Jacob jen tak zastrašit. Myslím, že moje blízkost u Edwarda způsobila, že tu opět nestál vlk a neprali se. Viditelně se Jacob třásl.

„Donuť mě. Tohle je naše území a nikomu jsem nic neudělal,“ bránil se Edward povýšeně.

„Hej!“ zvolala jsem a podařilo se upoutat na mě pozornost.

„Já tu jsem taky. Sice jediný člověk, ale stále živá bytost. Já tu budu o tomhle rozhodovat,“ rozčilovala jsem se. Přehlíželi mě tu. Což u Edwarda bylo k nepochopení, když mě k sobě mačkal. Zavrtěla jsem se a donutila ho tak, aby mě pustil.

„Bello,“ začal Edward protestovat, když mě nakonec pokládal na pevnou zem. Mávla jsem na něj rukou.

„Ale…“ zkusil zase Jacob umlčela jsem ho stejným způsobem jako toho prvního. Naštvaně jsem se podívala na oba dva.

„Opovažte se oba tvrdit něco ohledně mého bezpečí. Nebezpeční jste oba! Ani jednoho z vás tu nechci,“ mluvila jsem rychle a důrazně. „Nechci už nic mít společného s nadpřirozenem, tak mě nechte být,“ uzavřela jsem to. Nečekala jsem na jejich reakci. Vydala jsem se zpět do domu. Ve dveřích jsem se ještě na ně otočila. Stáli tam a koukali na mě.

„A nechci, abyste se pozabíjeli tady, ani někde jinde,“ řekla jsem ještě tišeji a pak utekla do útrob domu, kde nebyli. Zamkla jsem dveře. Vyběhla do pokoje. Zavřela tam okno a podařilo se mi ani jednou nepodívat dolů, netušila jsem, jestli tam byli.

Lehla jsem si do postele a chtěla to prostě jen zaspat.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

5)  emam (12.06.2013 21:46)

TAk jsem zhltla všech sedm kapitol a nemůžu se dočkat další Trochu se na sebe zlobím, že jsem rozečetla něco nedopsaného. Vždyť zas nebudu moc spát...

4)  Dennniii (09.06.2013 16:13)

Úžasná kapitolka!!!
Ta jim to teda nandala , ikdyž k Edwardovi by mohla být trošku milejší a mohla by ho přestat odmítat

Moc se těším na pokračování!!!

1