06.12.2010 [23:00], Ree, ze série I kick your ass, life!, komentováno 12×, zobrazeno 3385×

Všichni milují prázdniny. Ale prázdniny s Edwardem jsou extra úžasné...

Od toho dne se ke mně Rosalie Hale chovala naprosto vzorně. Občas mi dokonce věnovala úsměv. Když se to stalo poprvé, nebýt Edwarda,  málem bych narazila do skřínky. Postupem času se to zlepšilo, takže teď už na ni jenom nevěřícně zírám.

Emmett s Jasperem se ke mně taky začali chovat jinak. Jasper se změnil sice jenom trochu, ale Emmett mě přesvědčil, že všechna Edwardova vyprávění o jeho činech nebyla vymyšlena. Byl číslo a zdálo se, že na uzdě ho drží jenom Rose. Jedinou Alice jsem si nedokázala získat. Občas se zdálo, že by se chtěla k našim rozhovorům připojit, ale potom se zadívala z okna ven a její výraz pohasl. Bylo mi to líto, ale i když jsem se jí snažila vyhýbat, jak jen to šlo, vypadalo to, že jí na tom nezáleží.

Na konci semestru jsem zdárně složila závěrečné zkoušky a domů jsem odcházela s vyznamenáním. Největší zásluhu na tom měl Edward, který u mě trávil pomalu i noci a doučoval mě. Nevěděla jsem, jak to dělá, ale z jeho úst mi to konečně znělo srozumitelně. Ve svých osmnácti letech by z fleku mohl učit.

Můj život vypadal, jako by se přetočil o pár let zpátky a pouštěl znova. Jestli někdo tvrdí, že když jednou ztratíte své hvězdné postavení, už nikdy nebude takové, jaké bylo, mílí se. Tedy, ne že bych byla zrovna nejoblíbenější, ale velká část se mi vrátila zpátky. A k tomu jsem měla bonus – Edwarda. I když, on byl jeden z těch důvodů, proč jsem se zase stala oblíbenou. Tím druhým byla Mercy Johnsonová.

Když jsem ji po plese potkala na chodbě školy, vysvětlila jsem jí, že ze mě si teda utahovat nebude. Odtrhl mě od ní až Edward s tím, že bych jí přece nechtěla ublížit. Ujistila jsem ho, že přesně to jsem měla v plánu. Utekla s brekem a ještě ten den jsem seděla v ředitelně. Ředitel se ze mě snažil dostat, jestli jsem jí vyhrožovala fyzickým útokem.

Nedala jsem se.

Takže jsem byla další hodinu zpátky a s úsměvem ji zdravila. Bylo to slovo proti slovu. A i když jsme měli přihlížející, nikdo se k tomu nevyjadřoval. Nikdo ji neměl rád. A prakticky od té doby se moje popularita začala vracet.

Následující prázdniny byly ty nejúžasnější, které jsem kdy zažila. Doma jsem byla snad jenom pět dnů, kdy se Edward omluvil, že musí dělat společnost své rodině na společném kempování, z čehož byl nadmíru otráven, a kdy byla Angela na prázdninách u své babičky. Byli jsme dokonce stanovat!

Já stanovala!

Když jsem mámě řekla, kam jedu, musela jsem jí přišoupnout židli, aby se při omdlévání nepraštila o kuchyňskou linku. Potom se mi vysmála, že ani nevím, jak vypadá stan. Urazila jsem se! Dobře, přiznávám, že jsem ještě žádný stan nestavěla. Ale vím, jak vypadá!

Původně jsme měly jet samy s Angelou. Jenže potom se mě nervózně ptala, jestli by mi vadilo, kdyby s sebou vzala Bena. Za odměnu mi nabídla, abych vzala Edwarda, abych se tam necítila odstrčená. Když jsem se k tomu neměla a do odjezdu zbývaly dva dny, zeptala se ho sama.

„Kdy jsi měla v plánu mi to říct?“ zeptal se mě pobaveně. Vlastně nikdy.

Přišlo mi to prostě divné.

Angela a Ben spolu chodili. Vypadalo to jako dvojité rande. A to mi bylo nepříjemné. Nakonec jsme si to ale užili. A i když jsem musela spát ve stanu s Edwardem, protože Angela a Ben si chtěli užít chvilku mimo domov, užila jsem si to.

Většinu času jsme ale trávili u jezírka kousek za lesem. Všichni jsme věděli, že tam je, ale až Edward nás donutil ho navštívit. Přestože slunce moc nesvítilo, voda byla nádherně teplá a zároveň chladivá na tyhle letní teploty. A taky chutná, což jsem častokrát zjistila u vodních bitev, kdy jsem se jí nádherně nalokala.

„Nepouštěj mě!“ vřeštěla Angela na Bena. „Už ji skoro mám dole!“ Seděly jsme klukům na ramenech a navzájem se snažily se sundat. Většinou se nám povedlo, že jsme spadly obě najednou, ale i tak bylo naše skóre o hodně lepší než jejich.

„Angelo, dělej!“ syčel na ni Ben. Sletěla. A já málem letěla za ní, ale na poslední chvíli jsem připlácla Edwardovi ruku na obličej. Došlo mi to, až začal huhlat a já mu nerozuměla.

„To není fér!“ vynořila Angela hlavu z vody a plivala ji všude okolo, zatímco si protírala oči. „Výměna!“

„Tak jo,“ zasmál se Edward a i se mnou přešel na jejich stranu. Všichni se na něj nechápavě dívali, než Angela vypískla, že ne takováhle výměna, ale ona se chce vyměnit se mnou. Neměla jsem nic proti. A sotva jsem to řekla nahlas, Edward schválně spadl dozadu a oba nás ponořil.

„Tohle bylo podlé!“ sykla jsem mezi vykašláváním jediného přírodního vodního zdroje v okolí.

„Ještě jsi mohla přeskočit,“ zasmál se a pomáhal Angele na sebe, zatímco já doplavala za Bena a chytla se ho za ramena. Nastavil mi dlaně tak, abych se za ně mohla zapřít a vyšoupnout se nahoru.

Po prvním pokusu jsme skončili ve vodě.

Po druhém taky.

Potřetí se nám to povedlo.

Odstartovala jsem to a v tu samou chvíli jsem kolem sebe začala mávat rukama, přestože jsme od těch dvou byli ještě dobré dva metry. Jenže sotva se přiblížili, skončila jsem ve vodě. Edward měl prostě lepší stabilitu.

Měli jsme zatraceně nízké skóre.

„Tak to ne! Hraju s Edwardem!“ řekla jsem naštvaně, když jsem popáté za sebou spadla.

„Jo, když jsem byl s Angelou, alespoň jsme vám byli v patách,“ vrátil mi Ben.

„Seš normálně drzej!“ obvinila jsem ho. „Zkroť si ho, Angelo. Vlčí ti!“ Zavrtěla hlavou a zamumlala něco o tom, že jsme jak malí. Vyplázla jsem jazyk a prohlásila, že s nimi nehraju. A zatímco oni si šli odpočinout na deku, mně Edward ukazoval zvedačku z Hříšného tance.

„Hlavně drž stabilitu,“ poučoval mě.

„Já vím, já vím, ten film jsem viděla tolikrát, že to vím.“ Chytil mě za boky a když jsem se odrazila, vyzvedl si mě nad hlavu. Jenže teorie je lehčí než praxe.

„Hlavně že jsi to viděla několikrát,“ dobíral si mě, když jsme se vynořili z vody.

„Jsem si jistá, že to není mnou, ale tebou!“ obvinila jsem ho a než jsem se stihla nadát, zvedl mě nad sebe a snažil se mou špatnou stabilitu zachránit tou svojí. Po tomhle jsem si ho už nedokázala dobírat.

Odjížděli jsme až se setměním a naprosto vyčerpaní.

Stála jsem na liduprázdné chodbě. Opřená o zeď jsem lehce podupávala nohou a co chvíli se podívala na hodinky. Byl tam už dlouho. Na můj vkus. Měli jsme namířeno k vodě. Hned po škole. Jenže škola už zela prázdnotou a on byl ještě pořád v ředitelně. To bylo asi poprvé. Cullenovy si ředitel nikdy nevolal. Taky neměl důvod. Vzornější studenty jsem snad neznala.

O sto šedesát osm nádechů později a dvě stě třicet jedna zkontrolování hodinek později se konečně otevřely dveře.

„Konečně,“ zahalekala jsem. Angela s Benem nás proklejou, že máme takové zpoždění.

Jenže místo toho, aby on vyšel ven, posunkem ruky mě pozval dovnitř. Jen jeho úsměv mi zabraňoval v nepravidelném dechu.

„Dobrý den,“ pozdravila jsem nesměle a posadila se na židli, kterou mi Edward s úsměvem přisunul.

„Prosil jsem tady pana Cullena, jestli by na konci letošního roku nepronesl na slavnostním ukončení vašeho studia projev,“ začal ředitel, ale než stihl pokračovat, s úsměvem jsem se na Edwarda otočila a gratulovala mu.

„Poslouchej dál,“ pokynul mi.

„Odmítl,“ dodal ředitel. Tentokrát jsem se na Edwarda zamračila. Nadechla jsem se, že mu pěkně vyhubuju, ale ředitel znovu pokračoval. „A navrhl vás.“ S pusou stále otevřenou nádechem jsem se k němu nevěřícně otočila a vzduch z plic vydechla.

„Cože?“ zeptala jsem se zmateně.

„Dávám vám druhou šanci, slečno Swanová. Byla by hloupost toho nevyužít. Chcete mít na závěrečné slavnosti proslov?“ Stále jsem na něj nevěřícně zírala a probral mě až Edward, který mi se smíchem zatlačil zespodu na bradu a zavřel mi pusu.

„Ehm…“ vzpamatovala jsem se a stále nevěřícně jsem přikývla. Pogratuloval mi k tomu čestnému místu a nezapomněl mi vtlouct do hlavy, že doufá, že ho nezklamu.

Jen díky Edwardovi jsem byla schopná vyjít ven.

„On mi to vážně nabídl?“ zašeptala jsem nevěřícně.

„Jo!“ zasmál se Edward. Vždycky se mnou hrozně bavil, ale tak nějak jsem tušila, že dneska se baví o to víc.

„Mně?“

„Jestli jsi Isabella Swanová, tak ano.“

„Ale jak-?“ zastavila jsem se a otočila se na něj. Usmál se a popravdě mi odpověděl.

„Nejdříve se mu moc nechtělo a snažil se přesvědčit mě, ale když jsem mu řekl, že ho vážně mít nechci, povolil.“

„Jenom tak? Bez hádek? Bez nabídek někoho jiného? Bez smíchu a otázky, jestli si z něho děláš srandu?“ Ne, tomuhle jsem vážně věřit nemohla.

„Proč jsi tak nedůvěřivá, Bello?“ zeptal se mě káravě. Když jsem lehce nadzvedla obočí, přiznal se. „Zodpovídám za tebe. A taky jsem mu slíbil, že na ten proslov dohlídnu.“

Chvíli jsem na něho zamračeně zírala, ale potom jsem výskla a skočila mu kolem krku.

„Děkujuuu!“ zařvala jsem mu do ucha až sebou cukl. „Tak já budu mít proslov,“ zašeptala jsem, když jsme mířili k autu. „Z toho se dneska asi utopím.“

„No to se opovaž,“ začal káravě. „Já ho opravdu nechci číst!“

Ree

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

12)  Twilly (08.12.2011 22:46)

hele, tak ona na nás vytasí rovnou hříšňák, co???? Teda ty jedeš, holka

11)  Yasmini (07.12.2010 20:35)

Je šťastná a to je dobře. Tak už jen kdy si ten kluk i ona konečně přiznají, že spolu chtějí být.
Super kapitola.

Y.

9)  piskot94 (07.12.2010 17:46)

ona bude mít proslov? doufám, že se jí povede blbnutí ve vodě je super, taky jsme to kdysi praktikovali

8)  Evelyn (07.12.2010 15:35)

Ano, prázdniny jsou vždy skvělé a s Edwardem ještě lepší
Bella tráví s Edwardem hodně času, jestlipak si všímá i jeho "zvláštností"?

7)  BellaMcCullen (07.12.2010 15:19)

Júúúú!

6)  Ewik (07.12.2010 09:20)

Úžasný díl

5)  sakraprace (07.12.2010 07:48)

Paráda, naprostá pohoda. Moc jsem si to užila

3)  semiska (06.12.2010 23:25)

Krásný, opravdu moc. Jsem ráda, že Bella žije bez jakýchkoliv látek. Edward je tak skvělej, že jí pomáhá. A bude z toho láska jako trám??? NO, nechám se překvapit, jak to bude dál.

1)  Ajjinka (06.12.2010 23:02)

Hiiiiiiii *plesk z jedný strany* Heeeeeeee *plesk z druhý strany* Ehm! Jsem snad nějakej fackovací panák, nebo co?!
Edward dělá zvedačku... Edward... Edward Cullen... ík!
Já tě miluju!

1