12.09.2010 [00:00], Ree, ze série I kick your ass, life!, komentováno 18×, zobrazeno 3995×

Přetrhnout všechny pouta, i když je to jen na pár týdnů, je vždycky těžké...

Mrholení přešlo v silný déšť a obrovské kapky narážely do zamlženého okna. Na konec školního roku trochu hektické počasí, ale ve Forks za posledních pár let nic neobvyklého.

Seděla jsem na pohovce a zabalená v dece sledovala nějakou komedii. Škola skončila a konečně se všichni dočkali vytoužených prázdnin. S Edwardem jsme se domluvili na odpoledni stráveném válením se a sledováním filmů. Mělo to být na delší dobu naposledy, co se vidíme.

Zítra jsem měla odjet.

Na ten prokletý výchovný tábor, kde mě budou držet jako ve vězení. Netěšila jsem se. Ale kdo by se taky těšil?! Měla jsem na několik týdnů odjet někam, kde nikoho neznám, kde o mně nikdo nic neví. Někam, kde budu na všechno sama. Na Edwardovo přátelství jsem si natolik zvykla, že se jen tak nedokážu vrátit do doby, kdy tady nebyl, kdy jsem ho neměla. A ten pitomý tábor to po mně chtěl!

Nechci na něho. Ne, ne, ne!!!

„Bello?“ zašeptal, sotva se mi první vzlyky dostaly přes hrdlo.

„Já tam nechci, Edwarde!“ vzlykla jsem a schovala si obličej do dlaní. Odtáhl mi je a rukou mi nadzvedl hlavu. Klekl si, aby na mě viděl lépe. Jeho bolestný pohled mě zraňoval ještě víc a já byla naprosto bezmocná.

„Já vím,“ zašeptal a stisknul mi dlaně ve svých. „Šest týdnů, Bello. Vydržíš to. Slibuju, že ti budu pořád psát.“ Věděla jsem, že to dodrží. Vždycky své sliby plnil. Sjela jsem po pohovce až na zem a tvrdě ho objala kolem krku.

„Já tam nechci!“ vzlykala jsem.

„Já vím,“ povzdechl si a jezdil mi rukou po zádech. „Zvládneš to, jsi silná.“

„Budeš mi psát?“ zamumlala jsem se rty opřenými o jeho košili. Slyšel mě.

„Budu, slibuju. A budu tam, až se budeš vracet, jo?“ Přikývla jsem a trochu mě to uklidnilo, ačkoliv slzy mi z očí stékaly pořád.

„Udělám ti masáž chodidel, hm?“ usmál se. Za tu dobu už naprosto věděl, co mě dokáže uklidnit.

Pohodlně jsem se zavrtala do pohovky a položila mu nohy do klína. Jo, tohle mě naprosto dokonale uvolnilo. A Edward nedovolil, abych na to ještě myslela.

Alespoň do doby, než přišla máma.

„Ahoj, děti,“ pozdravila a zase zmizela v kuchyni. Byla z mého přátelství – to slovo dávala hrozně ráda do pomyslných uvozovek – s Edwardem nadšená a snažila se mu co nejvíce podsouvat. A potom o nás vyprávěla ženským v obchodě, které z kamarádství hned udělaly vztah a obvinily mě, že jsem z něj udělala feťáka. Což se jednou dostalo k Edwardově matce a vedlo to k plno otázkám, kvůli kterým se měl Edward co nejdřív dostavit domů. Nebyla jsem u toho, ale dovedla jsem si představit, jak to mohlo vypadat…

„Máš hlad, Bello?“ křikla z kuchyně. Byla zvyklá, že Edward u nás nejí. Po tom, co jednou skoro brečela, že odešel, aniž by si vzal kousek koláče, jsem jí musela říct, že to vážně není tím, že by mu to nechutnalo. Když se dozvěděla o jeho alergii, najednou byla šťastnější a řekla mi, že mě lituje, až spolu jednou budeme bydlet a já mu budu muset vařit. V tu chvíli jsem litovala, že jsem nedržela hubu a nenechala ji se užírat tím, že špatně vaří.

„Jídloooo,“ vyhrkla jsem radostně a v mžiku byla v kuchyni. Edward se přesunul za námi a se smíchem pozoroval, jak rychle vybaluju jídlo z tašky.

„Proboha, vykoupila jsi snad celý obchod?“ podivila jsem se, když přišla s dalšími taškami a položila je na zem.

„Nakoupila jsem ti věci na tábor,“ odpověděla. Zarazila jsem se uprostřed pohybu a zírala na kartáček v mé ruce. „Zítra se ještě po cestě stavíme pro nějaké čtení, aby ses tam nenudila.“

Hodila jsem kartáček na stůl a otočila se k ní.

„Nechci, abys mě odvážela.“ Překvapeně se na mě otočila a chvíli na mě s otevřenou pusou zírala.

„Cože?“

„Nechci, abys to byla ty, kdo mě tam odveze,“ zopakovala jsem.

„Proč?“ nechápala a na chvíli střelila pohledem po Edwardovi.

„Protože jsi mě do toho uvrtala ty. A ne, nemíním s tebou trávit poslední minuty svobody.“ Naštvala se. Což jsem vlastně tak nějak měla v plánu.

„A kdo si myslíš, že tě tam odveze? Všechny sis svým chováním znepřátelila. Nikdo jiný nebude mít chuť se tam s tebou trmácet.“

„Tak půjdu pěšky,“ křikla jsem a myslela to naprosto vážně. K ní do auta prostě nenasednu ani za nic.

„Odvezu tě,“ ozval se vedle mě tichý Edwardův hlas, ale v tom dusnu působil jako nůž. Otočila jsem se na něj s díky na jazyku, ale předběhlo mě mámino tvrdé a nenávistné Ne. Nechápavě jsem se na ni otočila a udělala k ní krok blíž.

„Takhle s ním nemluv!“ sykla jsem. „Je o hodně lepší než ty. On dokázal, že mu na mě záleží. Několikrát mě zachránil. Nechová se ke mně jako k odpadu. Nechová se ke mně jako ty. Nechala jsi mě napospas všemu, a abys ode mě měla na pár týdnů pokoj, pošleš mě na tábor. Nežeru ti ty kecy, že je to pro mé dobro. Tak řekni pravdu? Proto, aby sis sem mohla vodit chlapy? Tak proč?“ křikla jsem jí už zblízka do obličeje.

Slyšela jsem hrknutí židle a v zápětí plesknutí, jak mámina ruka dopadla na mou tvář. Edward k nám nestihl dojít, ale stihl mě zachytit, jak jsem pod tou silou ztratila rovnováhu. S rukou přitisknutou na levé tváři jsem se na ni zlostně podívala. Edward mi pomohl postavit se znovu na nohy a taky se netvářil zrovna mile.

„Nenávidím tě,“ procedila jsem skrz zuby a plivla na ni. A než se stihla vzpamatovat k další facce, byla jsem v předsíni, v rychlosti si brala bundu a vybíhala ven.

Věděla jsem, že za mnou jde Edward, ale nezastavovala jsem. Zvlášť proto, že jsem nechtěla, aby mě viděl znovu brečet. On mě ale dohonil a za ramena mě otočil k sobě. Když si všiml těch zrádných slz stékajících po mé tváři, bez jakéhokoli slova si mě přitiskl k sobě. S obličejem v jeho košili se zbořily všechny zdi, které držely vzlyky někde hluboko ve mně.

Nakonec jsme se procházeli až do půlnoci. Nechtělo se mi, ale i přes válení se celý den jsem byla unavená. Krom toho začalo zase pršet. A i když nás Edward schoval pod svou bundu, byli jsme promočeni až na kost.

„Vážně mě zítra odvezeš?“ zeptala jsem se, ještě než jsem vešla do domu. S úsměvem přikývl.

„V kolik tam máš být?“

„Ve dvě,“ povzdechla jsem si. „Ale nechci být celý den sama s mámou. Nemohl bys přijet už po obědě?“ Snažila jsem se znít co nejzoufaleji a smutně se na něj podívala.

„Budu tady.“ Políbil mě na tvář, rozloučil se a odešel.

Vzbudila jsem se až těsně před polednem. Vyklopýtala jsem se z postele a zakopla o poloprázdnou cestovní tašku. Odtáhla jsem ji ke skříní a pokračovala v cestě do koupelny. Nevšímala jsem si mámy, která se motala v kuchyni a ani jejího naštvaného pohledu. I po vyspání jsem si prostě stála za svým.

Oběd proběhl mlčky a já jídlo jenom rozrýpala. Měla jsem naprosto stažený žaludek a z pohledu na jídlo se mi dělalo až špatně. Byla jsem vděčná, že pár minut po dvanácté zazvonil zvonek a za dveřmi stál Edward. S úsměvem od ucha k uchu mě následoval do pokoje a spokojeně se rozvalil na postel.

K nohám jsem mu hodila tašku a začala si balit zbytek věcí. Chvíli mě pozorně sledoval, dokud jsem se naprosto vykolejená nezeptala:

„Co je?“

„Nic,“ zasmál se, „jen je příjemné pozorovat oblečení, které jsi na sobě měla víc než dvakrát.“ Vykuleně jsem se na něj podívala a nechápala, jak to myslel.

„Alice je blázen do nákupů. Nejraději by celé dny trávila v obchodech. A ještě před pár lety to tak bylo. Jenže potom se Carlisle rozhodl zkontrolovat jí účet a málem jsme ho museli křísit. A hned potom jsme málem křísili Alice, když jí zakázal nakupování každý den. Teď chodí maximálně jednou týdně.“ V průběhu jeho řeči mi vypadaly všechny věci z rukou a konsternovaně jsem na něj zírala.

„Děláš si srandu?“ vymáčkla jsem ze sebe a znovu se jala skládat věci.

„Ne. Jasper už ji nezvládal zkrotit. Ale už je to lepší.“

„Proboha. Mám ráda nákupy, ale… tak často by mě to asi zabilo,“ zakroutila jsem hlavou.

„Jo, taky jsme k tomu neměli daleko. Vlastně… spíše hrozilo zešílení.“

„Jako by si o tobě nemysleli, že jsi šílený, když se se mnou kamarádíš,“ řekla jsem potichu. Zamračil se.

„Ať si to klidně myslí. Je mi to fuk. Kdyby tě znali, nedivili by se,“ usmál se a začal mi pomáhat.

Z pokoje jsme vycházeli kolem půl druhé. Rozhodně se mi nikam nechtělo, ale slíbila jsem to Edwardovi. Kdyby se něco dělo, mám mu to napsat v dopise. Domluvili jsme se, že si budeme pravidelně psát, abych se tam nezbláznila.

„Vážně tě tam chci odvézt,“ ozval se smutný mámin hlas, když jsme procházeli kuchyní.

„A já to vážně nechci,“ odsekla jsem jí. Edward se na mě nesouhlasně díval, ale nezasahoval nám do toho.

„Bello, prosím.“ Zastavila jsem se a otočila se k ní.

„Nechci, abys mě tam vozila. Nechci, abys dělala cokoli. Nechci, abys na mě vůbec mluvila,“ sykla jsem a odešla do předsíně.

„Je mi to líto,“ slyšela jsem za sebou plačtivě, ale neotočila jsem se. Nereagovala jsem.

Nemohla jsem.

Edward mi vzal tašku a zavřel za mnou dveře spolujezdce. Tohle místo pár týdnů neuvidím.

Ree

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

18)  Jalle (15.12.2012 19:18)

I kick your ass, life! by mala byť vyhlásená za jednu z najnebezbečnejších drog. Zatiaľ je to moja osobná značka heroinu

17)  Twilly (08.12.2011 17:12)

ááááááááááááááááááá... promiň

16)  Yasmini (23.10.2010 22:15)

Nebyla spravedlivá. A ano byla jako já v pubertě v postoji k rodičům.

Super díl
A Y

12)  semiska (12.09.2010 14:54)

Mrzí mě, že se obě pohádaly. Bella ujely nervy a René pak taky. Moc se mi líbí vztah Belly a Edwarda, hlavně jak se o ni stará a pomáhájí. Těším se na další kapitolku. Tahle se ti opravdu povedla...

9)  Iwka (12.09.2010 12:02)

Chudák Edward jako obětní beránek Ještě, že je nesmrtelný
Belle ten tábor jen prospěje Ale tak se mi zdá, že to nebude jen tak. Copak na nás chystáš za překvapení??

8)  piskot94 (12.09.2010 11:20)

ta by zasloužila výprask na holou chudák Edward, ty myšlenky její mámy ho musej terorizovat krásná kapitola!!! budu čekat na další!!!

6)  Silvaren (12.09.2010 08:32)

No, já bych Belle dala tu facku taky. Doufám, že na táboře zažije něco nebo potká někoho, co/kdo ji přiměje nemyslet jen na sebe.
Moc hezky píšeš, těším se na pokračování.

5)  sakraprace (12.09.2010 08:29)

Tak to se Bella i její máma opravdu rozšouply.
Doufám, že se z nich Edward nezblázní.
Moc se ti ta kapitolka povedla.

4)  Nebraska (12.09.2010 07:48)

Achjo, dneska teda byla Bella na
A matka taky
Být Edou, asi by mi z nich jeblo
Tak šup, honem, já chci vědět, kdo bude na táboře!

2)  anamor (12.09.2010 00:26)

Že tys to trochu urychlila? Já chci taky, aby mi masíroval chodidla. To s Alicí bylo super
Ohledně její matky asi si to za to jak se k ní celkově zachovala i zasloužila. Teď mam dilema těším se a zároveň i ne na další díl. Přeci jen jsem trošku informovanější, ale ne i tak se těším jsem zvědavá jak to napíšeš věřím že skvěle jako tento dílek i ostatní.

1)  Ajjinka (12.09.2010 00:12)

Páni, šest týdnů, to by mě jeblo Ale dopisy... to je tak romantický! Mohli si ještě pořídit holuba, ale slyšela jsem, že jsou celkem finančně náročný na pořízení, ale tak by si Alice jedny nákupy odpustila
Jsem zvědavá, co se na táboře stane, jestli se něco stane

PS: Bude tam bydlet v Týpí?

1