16.03.2011 [21:30], Pajam, ze série Good bye!, komentováno 9×, zobrazeno 2694×

Jak dopadl příběh Edwarda? Udrží doma naší cizinku, nebo mu uteče?

Děkuji za Vaší přízeň. Pajam :)

6. kapitola

Ležel jsem klidně na své posteli a na mně ležela ona, ta nejúžasnější bytost na této planetě. Hladil jsem ji po zádech a poklidně oddechoval, zatímco Bella potěšeně vrněla.

„Tohle je krásná tečka,“ zašeptala spokojeně.

„Jaká tečka?“ zeptal jsem se s úsměvem a naklonil se, abych ji mohl políbit do vlasů.

„Za tímhle týdnem,“ vysvětlila a zvedla hlavu, aby se mi mohla podívat do očí.

„Jsem si jist, že příští bude ještě lepší,“ pošeptal jsem jí a znovu se otáčel nad ni.

„O tom nejsem moc přesvědčená,“ dodala strašně potichu. Přestal jsem útočit polibkama na její krk a zvedl zvědavě hlavu.

„Proč myslíš?“

„Zítra odcházím, myslím, že jsem se stejně zdržela na tomhle místě déle, než bych plánovala,“ vysvětlila. Nejdřív jsem zůstal překvaně stát, ani se nehnul, ale pak jsem doufal v jediné.

„Děláš si srandu? Protože jestli jo, tak je pěkně blbá.“ Posadil jsem se a jí jsem do sedu pomohl.

„Nedělám si srandu. Musela jsi vědět, že odejdu. Říkala jsem hned na začátku, že se tu nechci moc dlouho zdržovat,“ vysvětlovala s trochu zvýšeným hlasem.

Vybuchl jsem. „Myslel jsem, že už jsi na takovéhle blbosti zapomněla, že jsem tě dostatečně přemluvil, abys tu zůstala.“

„Myslels špatně.“ Pokrčila rameny a dál se na mě nevinně koukala. Tak nevinně, že bych jí nejraději jednu střelil.

„Proč to děláš? To se ti tu nelíbí?“ Zoufal jsem si. Hodně jsem si zoufal. Co to plácám. Byl jsem v háji. Za ten jeden jediný týden jsem si k ní našel cestičku, která se za mnou hned zavírala. Zpátečku prostě nešlo zařadit.

„Líbí se mi tu, ale -“

„Tak proč?!“ skočil jsem jí do řeči.

„Ale já na tohle nejsem. Mám ráda cestování. Toulání se. Ne tenhle usedlý život, toho jsem se zbavila díky přeměně, nerada bych do tohle spadla zase,“ odfrkla si.

„Dobře. Jdu s tebou!“ Můžou mít upíři horečku? Protože jsem byl tak vzteklej, až to ve mně bublalo. Dávno jsem byl na nohou a teď jsem se jen zastavil v rázování po mém pokoji. Po celou dobu úplně nahatej.

„Neblbni. Ne, že bych tě nechtěla jako odreagování, ale tohle je tak všechno. Ty prostě patříš sem.“ Rozmáchla rukama.

„A ty patříš sem.“ Ukázal jsem před mé bosé nohy. „Sem ke mně,“ upřesnil jsem.

„Edwarde,“ povzdychla si, „nevím, co si to namlouváš, ale my k sobě nepatříme. Nic k tobě necítím, jenom mi je s tebou dobře v posteli.“

„To pro začátek stačí, ne?“ Opět se ten zoufalec probojoval dopředu.

Vstala, přišla ke mně a pohladila mě po tváři. „To nestačí,“ zašeptala potichu a nepřestala se mi dívat do očí.

„Ale já se do tebe zamiloval,“ vysvětloval jsem plačtivě.

„Věř mi, budeš rád, když se mě zbavíš. Tenhle týden jsme možná spolu vycházeli, ale za měsíc už bys mě nejraději hodil žralokům,“ usmála se na mě schovívavě.

„Tak tu zůstaň. Třeba se pleteš,“ zkoušel jsem jak umíněné děcko.

Usmála se, ale to bylo tak vše. Žádná odpověď. Jen mě krátce políbila a pak se otočila zády, aby se mohla oblíct a... a odejít.

„Nevydržím bez tebe,“ zkoušel jsem to dál.

Povzdech. Nic víc. Začínalo mě to její ticho štvát.

Oblékla se a naposledy mě objala. „Třeba se ještě potkáme. Good bye!“ usmála se a rychle vyskočila z okna.

Chvíli jsem tam jen tak stál, ale pak jsem rychle – a stále nahý – přešel k oknu a zakřičel:

„Srabe! Ani se nedokážeš se všemi rozloučit!“ Nakonec jsem se jen sesunul k zemi.

„Říkala jsi až zítra," uvědomil jsem si později.

***

Nezhroutil jsem se, jak jsem si původně myslel, jen jsem chvíli byl pěkně nepříjemnej. Nakonec se ukázalo, že mi byla tahle aférka k něčemu dobrá. Nestranil jsem se tolik ženám a začal si užívat života. S každou upírkou, která o mě jevila trochu zájem, jsem se vyspal a zkusil s ní chodit. Nějak to ale nevycházelo. Nejspíš jsem měl praktikovat opačné pořadí...

S Bellou jsme se potkávali potom často, ze začátku jsem ji proklínal a nenáviděl, teď už je to jen taková holka na zavolání. Zoufám si? Zavolám, ona příjde. Vyspíme se, ona odejde. Skvělej vztah.

Ale v něčem měla pravdu. Vážně bych ji nejraději hodil žralokům, protože ať si nalhávám cokoliv, něco k ní budu cítit napořád.

Povídkové království u Pajam

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

9)  Jalle (15.08.2012 12:45)

7)  Lampas (17.07.2011 09:52)

6)  Kristiana (25.04.2011 15:20)

Tím koncem jsi mi vytřela zrak. Čekala jsem hodně, ale tohle ne.

5)  NoName (24.04.2011 09:47)

Úplný súhlas s eMuskou, je to pako a veľké

4)  eMuska (20.03.2011 19:50)

A dokelu! Tak tomu sa hovorí záver! Toto som fakt fakt fakticky nečakala! Ale sadlo to!!! Ufff... Edward, ty si pako! úžasné!

3)  Alda (17.03.2011 19:57)

Tohle je konec ???? DÍK.

1)  Nosska (16.03.2011 22:09)

Hmmm, zajímavej vztah...

1