Good bye! - 3. | Stmívání FF - web pro autory FanFiction

Sekce

Galerie

Breaking Dawn, Part I.
Breaking Dawn, Part II.
Eclipse

Non-twilight tvorba

Nenechte si ujít!

Sponzoři

Naše ikonka

Přidejte se k nám!

Affiliates

Návštěvnost

04.02.2011 [20:45], Pajam, ze série Good bye!, komentováno 8×, zobrazeno 2569×

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/p%C3%A1ja-gb.jpg

Alice si velmi koledovala, aby ji někdo naplácal na holou. Kluci se strategicky zašijou u Edwarda v pokoji, ale přepadna je mlsná.
Nejlepší obrana je útok!

3. kapitola

„Klídek, brácho,“ šeptal jsem k němu. Stále se nám chtěl vytrhnout, ale po chvíli se začal uklidňovat. Jen z jeho pusy se stále hrnula smršť nadávek. Převládala většinou „kráva blbá“ a mám pocit, že o žádné Milce nemluvil.

Dřepl si na sedačku a my kolem něj. Jazz na něj používal svou schopnost, ale kýžený výsledek to nemělo. Trvalo strašně dlouho, než se opřel a jen si povzdechl.

„Chce to větší pomstu!“ rozhodl rázně.

„Emmette, přece bys jí kvůli tomu nic neudělal,“ snažila se mu domluvit Esme, která se držela za jeho zády.

Prudce se na ni otočil a namířil prstem. „Ty! Ty v tom jedeš s nima. Ani na mě nemluv!“

Esme se zajíkla a zůstala na něj překvapeně koukat. Ten se mezitím otočil a my měli co dělat, abychom se tomu nesmáli, dal jí to pěkně sežrat.

Sebral jsem potom Emmetta a mířil s ním nahoru. Stále sliboval, jak si to s ní vyřídí, že tohle neměla dělat a že to byla její sebevražda. Jazz zůstal dole, aby uklidnil Esme, někdy si to možná příliš brala.

Sedl jsem si s ním na pohovku a očima jsme hypnotizovali dveře. Čekali jsme na třetího člena našeho klanu. Pokoj už byl dán do normálního stavu, ale uprostřed něho se tyčil obrovský hrad z lega s několika věžičkami a vlajkou „Zachraňte velryby!“, jinou jsme doma nenašli.

Po chvilce se ve dveřích ukázal i Jasper a s výdechem si kecl na sedačku.

„Teda, já vám povím... Esme je strašná citlivka. Hned si všechno bere,“ zanaříkal a víc se uvelebil.

„Mě z tý tvojí ženy pěkně vyhládlo,“ funěl Emmett. Opět jsem se jen potichu smál, ale byl fakt, že něco k snědku bych si taky dal.

„Tak jdem, lenoši. Něco malého by se hodilo,“ popohnal jsem je. Společně jsme vyskočili z balkónu a rozeběhli se k lesu. Vprostřed cesty jsme se rozdělili a každý si šel za tím, co mu chutnalo nejvíc.

Netrvalo dlouho a ucítil jsem lahodnou vůni krve, bezmyšlenkovitě jsem se za ní rozběhl a přestal myslet na všechno okolo.

Což se mi stalo osudným...

Nevnímal jsem naprosto nic kolem mě a zděšeně jsem vykřikl, když se pode mnou nenacházela žádná zem, nýbž ohromná jáma.

Ležel jsem tam a nebyl schopný se pohnout. Nic mi nedávalo smysl. Kde se tu vzala? Vypadala, jako kdyby byla vykopána nedávno, a co mě děsilo, bylo to, že jsem se do ní vešel tak akorát.

Zatřepal jsem hlavou a pokusil se zvednout. V tak malém prostoru to šlo těžce, ale pak jsem se konečně dostal na své nohy. Jen má hlava vykukovala nad zem. A mé oči spatřily něco, za co jsem byl ochotný zabíjet.

Zde leží Edward Cullen

1901 – 2010

Nic víc, nic míň. Poznal jsem v tom písmo Rose, ale ona sama by nebyla schopná to udělat. Musela jí pomoct Alice. Ta jediná věděla kudy půjdu a kdy nebudu dávat pozor.

Nad mou hlavou něco červeně bliklo a já zahlédl malou, dobře schovanou kameru.

V ten moment jsem měl co dělat, abych nevybuchl vzteky. Okamžitě jsem se rozeběhl zpět k domu, ale stačily tři kroky a já v myšlenkách uslyšel smích.

Byly blízko, zřejmě se už vracely na místo činu a ani si neuvědomovaly, že bych se mohl vrátit. Až vteřinu po mém rozhodnutí jít přímo za nimi, dostala Alice vizi a v jejích myšlenkách se objevilo jediné slovo.

O-ou.

Rychle se pak otočila a já je na moment ztratil. Byl jsem ale nejrychlejší upír, musel jsem je přeci dohnat.

Cestou jsem ještě zavolala Jasperovi, aby se vydal po mé pachové stopě společně s Emmettem, pokud by ještě někdy chtěli vidět své manželky vcelku. Neprotestoval.

Povídkové království u Pajam