18.04.2010 [22:58], Bye, ze série Forest Love, komentováno 21×, zobrazeno 5908×

Co by se stalo, kdyby Edward udělal osudovou chybu a k Belle se nevrátil? Dokáže dvakrát vstoupit do jedné řeky? Dokáže naplnit svůj osud? Nechá se jím tentokrát vést?

Prolog

Jmenuji se Marie Qahla Blacková. Jsem poloviční indiánka. Qahla znamená v quileutštině slunce. Nevím, kde to naši sebrali. Tady ve Forks slunce skoro nesvítí. Každopádně mi podle toho všichni říkají Sunny. Máma říkala, že jsem jako táta – vždycky jí rozehřeju. Jako slunce. Takže asi proto.

Je mi osmnáct. Mám patnáctiletého bratra Billyho Pititchu a třináctiletou sestru Renée Kwaiyu. Jejich quileutská jména znamenají Měsíc a Voda.

Já jsem přesná kopie táty. Černý rovný vlasy, zrovna teď dlouhý, snědá pleť, široké lícní kosti, vytáhlá. Všechno zjemněno maminčinou bílou krví. Míšenka. Z bělošského hlediska kráska. To vím už od školky, většina mých kamarádů byli kluci. O to těžší jsem to měla s holkama. Šikovná na sporty. Oči? Tak ty mám tutově po mámě.

Maminka. Vždycky je to stejný. Nejdřív se mi sevře srdce, pak stáhne hrdlo, ztuhnou čelisti, nakonec vyhrknou slzy. Před pěti lety zemřela při autonehodě. Naštěstí snad moc netrpěla. Je pochovaná u dědy za domem, ve stínu stromů. Ráda tam odpočívala. Teď je tam malé pietní místo, lavička a nenápadný náhrobek s malou podobenkou a jemným zlatým nápisem:

Isabella Marie Blacková

I. Something begins

„Sunny, už jsi hotová?“ houknul na mě táta zezdola a vytrhnul mě ze zamyšlení před zrcadlem.

„Chviličku!“ odpověděla jsem nepřítomně a otočila pohled do místnosti.

Dnes mám velký den. Jedu na výlet. Dlouhý výlet. Naposledy jsem se rozhlédla po našem pokoji. Tady jsme se s Renée schovávaly v dětském stanu s panenkami. S Billym jsme viseli na laně, které pověsil děda až z půdních trámů, abychom po něm mohli šplhat otvorem ve stropě našeho pokoje až do podkroví, kde měl Billy zařízený pokojík. Máma z toho vždycky měla hrůzu. Aby ne, ona byla tak nešikovná! Nikdy jsme nespadli. Renée taky ne – radši chodila po schodech. Ona je celá máma.

„Sunny, už fakt musíme vyrazit, jinak ti to uletí!“ Tátův tón byl tentokrát naléhavější. Byl nervózní, to poznám, možná víc než já.

„Billy, Renée, odchod do školy!“ Byl nervóznější než já. „Dneska vás veze Leah.“

Táta s Leah už dva roky chodil. Byla to ženská od rány, ale byli jsme rádi. Od té doby, co byli spolu, to s tátou nebylo tak zlý.

„Tati, a nešlo by,“ ozval se Billy.

„Nešlo!“ utnul ho táta. „Chceš, aby tě děda zase chytil?“ připomněl mu jeho nedávný průšvih.

Děda Charlie je místní policejní ředitel. Načapal ho před měsícem v tátově autě. Hroznej malér. Billy si prostě nemohl pomoct, v tomhle byl zase celej táta on. Auta, motorky, nic nenechal na pokoji. Táta mu v garáži chystal překvápko k šestnáctinám. Billy se tvářil, že o tom neví, a já zase dělala, že nevím, že tam chodil tajně slintat.

Z postele jsem popadla sbalený příruční kufřík, tašku s notebookem jsem si hodila přes rameno. Ostatní už bylo v autě. Tak a je to, vyšla jsem ven z pokoje.

Nádech, výdech.

Dveře jsem nezavřela. Byl to můj pokoj, přeci se zase vrátím… No, ne tak brzy jako jindy, ale vrátím. V podstatě jsem se hrozně těšila, ne, to není to správné slovo. Byla jsem vzrušená - bude to něco nového, voňavého dálkou, a ten pocit jsem prostě milovala. Odjížděla jsem na Aljašskou Univerzitu. Byla ze mě velká holka!

Venku pršelo, normálka. Začínal podzim a už bylo celkem chladno. Září. Věci jsem naházela do kufru.

„Tak co, sestřičko, nerozmyslíš si to ještě? V bistru u Harryho pořád sháněj tu pomocnou sílu,“ zazubil se na mě Billy. Vtipálek.

„Že tam nejdeš sám, věděl bys, co po škole čeká tebe, Einsteine!“ vrátila jsem mu úder.

Naoko se zamračil, ale pak nasadil úsměv a rozevřel náruč. Přikročila jsem k němu a přijala jeho výzvu. Opřela jsem  si bradu o jeho rameno a pořádně stiskla. On byl v naší rodině opravdový indián. Vzhledem i povahou.

„Víš, že seš můj nejoblíbenější brácha?“ řekla jsem skoro něžně.

Taky stisknul víc.

„No, a já jsem vosk, nebo co?“ ozvala se za mnou Renée.

Puberťačka otravná. Hrozně mě rozčilovala. Ale zároveň jsem ji k smrti milovala. Otočila jsem se k ní a uchopila ji oběma rukama za ramena. Sjela jsem ji pohledem od hlavy k patě a zpět. Byla tak jiná. Středně plavé vlasy na ramena házely na slunci rezavé odlesky. Kde k nim v naší rodině přišla, nikdo neví. Měla drobný, bledý obličejík s velkýma očima opravdu neidentifikovatelné barvy. Vlastně celá byla drobná. A tak… zranitelná.

„Dávej na sebe pozor,“ zopakovala jsem tento týden posté.

„Já vím, a taky na bráchu a na tátu a na dědu. Ještě nějaký úkol, Velká Indiánská Sestro?“ vykulila oči a našpulila pusu. Odjakživa si utahovala z toho, že je jiná. Musela jsem se smát.

„Tak končíme, mladá dámo, nastupovat!“ zavelel táta z místa řidiče. „Nebo mi tu zůstaneš na krku nadosmrti.“

Postavy na chodníku se vzdalovaly a já se pohodlně uvelebila na místě vedle táty. Cesta do Seattlu ubíhala rychle. Nejdřív po stojedničce objet Olympský národní park a pak po pětce už jenom kousek. Tuhle cestu jsem měla obzvlášť ráda, pořád máte po jedné ruce vodu a po druhé pohoří. Nikdy se mi to neokouká. Jsem tak trochu blázen do přírody. S tátou jsme byli od malička věčně někde po lesích. Jaký div, že nás tím spíš neodradil, ale asi to máme prostě v krvi. Však táta je taky šéfem průvodců v Olympském parku. Jako malou mě vždycky fascinovala jeho uniforma s drobnou jmenovkou nad levou náprsní kapsou. Byla to první slova, která jsem dokázala přečíst:

Jacob Black

Další kapitola

Povídky od Bye

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

«   1 2

1)  eMuska (29.05.2010 12:36)

To si mi neurobila!!! Tak to teda nie! Že je jej mamka Bella! A Edward sa do jej dcéry... moje nery... mňa asi celkom isto trafí... zbláznim sa...

«   1 2