09.05.2010 [00:15], Karolka, ze série Múzáci, komentováno 40×, zobrazeno 5950×

Autorka si myslela, že díky svému Múzákovi už je za vodou a povídky se teď budou psát v podstatě samy. Jak se ale ukázalo, život je samé překvapení...

Už potřetí jsem projížděla playlist a ne a ne si vybrat. Jakoby na tom záleželo! Jakoby mi to mohlo pomoct vymyslet něco aspoň krapet originálního...

Počkej ty pacholku, já ti to spočítám. Futra ti budou malý...

Normálně se na mě vybodnul. Nejdřív po mně házel očima, tlapkal rukama... I pusa byla! A pak se tři dny neukázal. Nechal mě tu trčet celou poblázněnou a s nedokončenou povídkou. Ještě včera mi bylo smutno. Dneska už mám vztek.

„To by bylo, abych něco nevypotila,“ brblám si a zapínám Muse.

„Blbost!“ vykřiknu vzápětí a vypínám to. „S múzama končím!“ Místo toho nechám načíst své nejoblíbenější album od Yirumy. Jestli nepomůže Korejec, tak už nikdo.

Zavřu oči a koncentruju se pomalým dýcháním. (Moje postavy to tak dělají a docela jim to pomáhá. Tak proč by to nemělo zabrat i na mě, ne?)

„Tak, jdeme na to holka. Lepší už to nebude,“ hecuju se ještě a naťukám nadpis závěrečné kapitoly.

Dvě zrcadla

„Jo, to bude stylový...“

Koukám na blikající kurzor a... nic. Já vlastně vím, o čem to má být. Ale odkud začít? Dumala jsem a ani nepostřehla závan chladného nočního vzduchu.

Možná by si Bella konečně mohla pořídit ty svatební šaty... Jo! Ty pěkný! Jak je namaloval Edward...

Horkého dechu na krku a měkkého polibku jsem si ale všimla. Takové věci obvykle nepřehlížím. Od hlavy po paty mě zaplavila vlna příjemného mrazení doprovázená husí kůží. Srdce si zaskákalo panáka s drobným zaváháním při otočce snožmo...

Do tří vteřin jsem se ale opanovala.

„To jsou k nám hosti!“ pronesla jsem sarkasticky, ale toužebnému podtónu v hlase jsem zabránit nedokázala. „Myslela jsem, že nemůžeš trefit zpátky.“

Zarytě zírám do monitoru na ten hloupej blikající kurzor hned za nadpisem. Je to práskač. Jestli se mi Múzák podívá přes rameno, hned pozná, že s tím sama nedokážu pohnout.

A neotočím se! Ať vidí, že jsem fakt pěkně naštvaná! Z toho se jen tak nedostaneš, chlapečku. Na tohle jedna pusa stačit nebude...

„Tak to bys mě vážně namíchla,“ ozval se za mnou veselý a zcela neznámý hlas. Jeden by řekl, že svou celoživotní porci trapasů už bych mohla mít dávno vybranou...

Tak jo. Tak já se teda otočím. A ať už uvidím cokoli, nebudu se divit. Jako autorku fantasy povídek mě přece nemůže nic překvapit...

Překvapilo.

„A do háje!“ vylítlo ze mě dřív než jsem stihla nasadit ledabylý výraz. A abych na svou šaškovskou čepici ještě přidělala rolničky, dodala jsem: „Ty nejsi Edward.“

„Máš postřeh, zlato,“ zazubil se na mě polonahý Jacob, samozřejmě s párem apartních duhových křídel. Byl ještě větší než jsem si ho představovala. A ačkoli stál ode mě asi dva metry, měla jsem pocit, že cítím to teplo, které jeho tělo vyzařuje.

Stál ve svém typickém postoji. Nohy široce rozkročené (v ustřižených džínových šortkách), ruce založené na nahé opálené hrudi. Naprázdno jsem polkla.

„Jenom pro pořádek... Ty nečteš myšlenky, že ne?“ zeptala jsem se.

„Ne,“ odpověděl a ušklíbl se.

Uf! Tak jo... Při pohledu na něj se mi totiž úplně nedařilo cenzurovat náhle se vynořující představy.

„Ty sis vážně myslela, že jsem on? Vždyť je ledovej jak chcíplej slaneček.“

No, takhle bych to zrovna neřekla...

„No promiň, byla jsem zrovna ponořená do práce,“ bránila jsem se.

„To vidím. Sledovat kurzor je děsná makačka. To mu měříš tep nebo co?“

Zamračila jsem se na něj. Pusu má stejně nevymáchanou jako v knížce.

„To už nelítaj´ normální Múzy?“ zeptala jsem se, abych odvedla pozornost od mé nedokončené povídky. „Jsou zmlsaný, ale je na ně celkem spoleh...“

Překvapeně na mě vykulil oči. „Ty bys radši holku?“

Trvalo mi asi dvě vteřiny, než mi došlo, na co se mě ptá.

„Ne!“ vykřikla jsem v panice. Jestli už i Múzáci pochybují o mé sexuální orientaci, tak je to vážně bída.

„Dobře,“ usmál se potěšeně a já pochopila, jak to Bella myslela s tím sluníčkem. Moje srdce si nasadilo brusle a chystalo se na trojitého Axela. Když se pak opravdu pohnul směrem ke mně, byl z toho nakonec Lutz se čtyřnásobným vrutem. Rty mě začaly pálit při představě blížícího se polibku.

Jestlipak bude tak lakomý jako Edward, napadlo mě.

Jeho oči úplně žhnuly a teplo jeho kůže jsem cítila o dost dřív než se mě opravdu dotkl. Horký jako kamna. Blaženě jsem zavřela oči.

„Jedeš od ní, štěně!“ ozvalo se v ten nejnevhodnější okamžik a já zklamaně zaúpěla. Ten hlas jsem samozřejmě okamžitě poznala. Ten si to ale umí načasovat! Původně jsem mu chtěla vynadat a teď abych se omlouvala já jemu...

Múzák Jacob se s vrčením narovnal.

„Moment, kotě,“ mrknul na mě.

Otočil se k Edwardovi. Naprosto vynervovaná jsem koukala z jednoho na druhého. Múzák Edward vypadal úchvatně. Při pohledu na něj jsem se zase cítila úplně zmámená.

Až na ten otisk rtěnky na límci!!!

„No teda!“ vyjelo ze mě, když jsem si toho všimla.

„Co?“ zeptal se zmateně a chvíli přestal Jacoba probodávat zuřivým pohledem.

„Hehe, asi máš malér, pijavice,“ zachechtal se Múzák číslo dvě a vytrčeným ukazovákem osvětlil Edwardovi důvod mé rozladěnosti.

„Jo tohle...“ vykoktal Múzák číslo jedna a marně se snažil setřít růž z košile. Povedlo se mu to akorát tak rozmazat.

„Jo! Tohle!“ zavrčela jsem tak, že by se za to nemusela stydět ani celá lapushská smečka dohromady.

Edward se chvíli tvářil zmateně (a stejně mu to pořád strašně slušelo), ale pak nasadil přísný výraz a rozhodl se, že odvede pozornost jinam.

„Ty máš co říkat. Kdybych přišel o chvíli později, nechala ses oblízat tím čoklem.“

Zrudla jsem jako rajče. No jo, to bych se asi nechala...

„Nech si ty kecy, pijavice,“ vložil se do debaty Múzák Jacob. „Tys ji opustil a teď je moje. Ty Zrcadla s ní dodělám já. A vsaď se, že teď už indiáni nic nerozbijou. Mimochodem, to bylo od tebe pěkně podlý. Dobře víš, že by to nikdy nemohli upustit. Máme zvířecí reflexy.“

Edward nasadil ironický úsměv (opět byl k sežrání) a řekl: „Slimáci jsou taky zvířata, Jacobe.“

Zase na sebe vrčeli a obezřetně s k sobě blížili. No nazdar!

„Héj! Hlavně žádný rvačky! Všechno tady rozmlátíte a jak já to pak vysvětlím našim?“

Zarazili se a bezradně se na mě dívali.

„Tak jak to teda vyřešíme?“ zeptal se zklamaně Múzák číslo dvě. Evidentně mu bylo líto, že se žádná pranice konat nebude.

Zamyslela jsem se. A tentokrát mě můj mozek nenechal ve štychu.

„Co by? Budete se střídat. Edward lichý dny, Jacob sudý. A bude to.“ Snažila jsem se, aby můj hlas zněl ledabyle, ale moc jsem je neoblbla.

„A co neděle?“ vyštěkli oba najednou.

No jo vlastně, neděle...

„V neděli máte volno,“ zazubila jsem se a nasadila velkorysý výraz. Můj původní nápad, že v neděli přiletí oba dva, by asi neskousli.

Chvíli o tom přemýšleli a pak skoro ve stejnou chvíli vyjádřili souhlas.

„Tak jo.“

Blaženě jsem se usmála. Tohle vyšlo.

„A dneska máme...“ předstírala jsem zamyšlení.

„Ha ha! Sobota!“ vykřikl Múzák Jacob vítězoslavně. „Jsem na řadě, pijavice. Ty si běž zatím k potoku vyprat límeček.“

Edward se zatvářil tak smutně, až jsem skoro litovala, že jsem to přeci jen nevymyslela jinak. Zachytil moje myšlenky a vítězoslavně se usmál. Dřív než se Múzák Jacob vzpamatoval, zamával Edward barevnými křídly, udělal ukázkovou piruetu a za letu mě políbil do vlasů (... a Bella se rozejde s Jacobem...).

„To byla pěkná podpásovka!“ vykřikl Múzák číslo dvě a marně hrozil odlétající Jedničce pěstí z okna.

„To bylo jen na dobrou noc!“ ozvalo se už z dálky a následoval nádherný smích.

„Radši to zavřu. Kdo ví jaká havěť by se tu ještě mohla objevit,“ zabručel Jacob.

Pak se otočil a už se zase usmíval tím hřejivým způsobem.

Moje srdce se přezulo z bruslí do skokanských lyží a chystalo se rozjet z obřího můstku.

„Kde jsme to přestali?“ zeptal se a vykročil ke mně.

Povídky od Karolky

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1 2   »

40)  Pilly (31.10.2012 21:16)

„Slimáci jsou taky zvířata, Jacobe.“ no to je fakt

39)  Jalle (31.07.2012 20:22)

Radši to zavřu. Kdo ví jaká havěť by se tu ještě mohla objevit,“ zabručel Jacob

38)  ireen (25.04.2012 20:35)

Úžasný, tak jako všechno od Tebe! K jedničce(předchozí kapitole) nejde přidat koment , ani se tam přihlásit , tak až teď...
Děkuju!

37)  miamam (19.05.2011 14:04)

Oba múzáci jsou skvělí, jen nechápu, že jsi s nima schopná psát... Protože bych s nima asi prokecala celou noc, že by se mi akorát střídali ve dveřích

35)  eElis (22.10.2010 14:10)

To mu měříš tep, nebo co? Taková obyčejná větička a mě dokázala zklátit pod stůl. I jako přdchozí část i tato byla stejně dokonalá. Já vím, krátký koment, ale musím dál...

34)  MisaBells (05.09.2010 23:55)

Jsem tak moooc ráda, že se s Jacobem naše "autorka" nelíbala! Edward je Edward! Sorry... Paráda a už tu pokukuji po tom volném pokračování... Múza k Múze? Ne múzák??? Já musím... takže pa v dalším komentu, zlatíčko. P.S. Bylo to úchvatný, ale to ti nemusím říkat, vždyť to je jasné!

33)  Karolka (05.09.2010 23:17)

Alorenie:

31)  piskot94 (19.06.2010 12:09)

Proboha, kam na to chodíš?

30)  Linfe (19.05.2010 09:55)

Ó můj bože, tak tohle už přilákalo kolegyni z vedlejší laborky, aby se podívala jestli jsem v pořádku. Tak jsem se jí to pokusila vysvětlit co Karolka sepsala, ale zase sem se řehtala na celý kolo....snad jenom...bože já chci takýýýý ... Karol moc díky ..a ještě jdenou vzhůru na další.

29)  AliceBrandon (17.05.2010 22:36)

Karolko, ty jsi machr!
Nad pochyby o sexuální orientaci jsem se tu chichotala jako pako. Ale nakonec jsi si to holka dobře vymyslila... Že bych si zabrala neděle?

27)  Michangela (11.05.2010 13:08)

26)  magorka (10.05.2010 16:11)

Karolka: psychiatři jsou suchařiii, hudlařiii...dlá bem ná ně trálala Kdyby každá rozštěpená osobnost měla tvůj talent zvaný spisovatelský...hmmmm musela bych se rozštěpkovat na hodně čtenářů. Už takhle je to s Váma holky těžký stíhat Ale ty tlapičky na mačkání klávesnic navíc...ty by se určitě hodily

25)  Karolka (10.05.2010 15:54)

magorka: A měla bys je slyšet, když mi do toho - rozvrh nerozvrh - kecaj oba najednou. (Jestli si tohle přečte nějaký psychiatr, tohle vypadá na učebnicový případ rozštěpení osobnosti). Jen škoda, že každá ta osobnost nemá vlastní pár rukou. Zvládla bych toho víc napsat.

24)  magorka (10.05.2010 15:41)

Joj můzáci praštění...místo spolupráce trápěj Karolku, to se nedělá. Nejdřív nedorazí jeden a pak hned dva najednou. A Edík si ještě dovolí dolétnout s takovým corpus delicti na límečku.....pffffff váleček na nudle na něj a ne podlamující se kolena Ale ať zloběj, jak zloběj...stejně ti je Karolko trošku závidím

23)  Hanetka (10.05.2010 12:08)

Tak tedy, jeden Múzák lepší než druhý... se nedivím, že se ti tak skvěle píše! To ke mně se takhle pěkní chlapi nehrnou, no co bych taky chtěla, ve svém věku! já je můžu opravdu lákat jen na kus žvance, a to na Edwarďáka asi platit nebude, jestli má upíří chutě i v téhle podobě! A ty nápady, ty máš teda úžasné, a zpracování neméně!

22)  Rosalie7 (09.05.2010 20:03)

Opět se skláním tak hluboko, jak jen to jde. Tvůj um mě nikdy nepřestane udivovat a přičteme-li tvé dva Múzáky, máš mě navěky v hrsti!!! Ale musím přiznat, že i když byla celá tahle druhomúzovka skvělá, nejvíc mě dostalo to s těma slimákama Jsi prostě úžasná a já jen čekám, kdy ke mě přiletí Múzák Edík... mohly by jsme se střídat - sudý dny ho budu mít já, na lichý si vezmu Emmetta a všichni budou spokojený(a v neděli si zamlouvám Petera...)

21)  MaiQa (09.05.2010 16:23)

Krása tohle. To já bych napsat nedokázala. Zaprvý mám po můzákovy (Setha mi zabil můzák James) a za druhý se za mnou prý nikdo těď nechce stavit. (Snad se někdo z můzáků konečně dneska dostaví potřebuju je) Jinak moc dobře píšeš. Těším se na pokračování.

1 2   »