28.03.2011 [18:00], anamor, ze série Dětská láska je nejsilnější, komentováno 8×, zobrazeno 3711×

Třetí kapitola...

3. kapitola - Bella je u nás a já jsem šťastný

Ráno se probrala celkem s úsměvem. Posadila se a dívala se po pokoji. Nakonec skončila pohledem u mě. „Ahoj,“ řekla potichu. Vypadalo to dobře začíná mluvit.

„Ahoj princezno chceš jíst?“ zeptal jsem se,mlčky přikývla a vylezla z peřin. Pomalím krokem došla ke dveřím. U nich se otočila a koukala na mě, čekala. S úsměvem jsem došel k ní a otevřel dveře. Chytla mojí ruku a šla dál, bez problému mě vedla ke schodišti. Když jsme byli v obýváku všichni se na nás dívali. Bella se zářivě usmála. „Ahoj,“ pozdravila a všichni ji sborově odpověděli. V kuchyni jsem jí posadil na židli a krmil jí jogurtem a rohlíkem. Jelikož u nás nebylo nic, co by se dalo jíst.

Jen co dojedla, objevila se tu Alice. Chytla Bellu a nesla jí pryč. Jakmile zalezla za roh uslyšel jsem pláč. „Edwarde,“ opakovala dokola. Byl jsem překvapen, že si moje jméno pamatuje. Šel jsem za nimi. Alice jí měla na klíně a česala jí ty dva culíčky, jako měla včera. Klekl jsem si před ní a setřel jí slzy. „No tak princezny nebrečí,“ řekl jsem jí a pohladil po tváři.

Všichni jsem se nasoukali do autu a jeli na stanici. Bellu jsem měl na klíně a ona koukala z okénka ven. Dovnitř jsem šel jenom já s Bellou a Carlisle.

Jen co nás všichni uviděli, ztuhli.

„Belli co tu děláš?“ ptal se policista Billy. Držela mi pevně ruku a koukla se na něj.

„Ahoj Billy,“ řekla a já věděl, že jí všichni znají.

„Kdes jste jí vzali?“ zeptal se ostře.

„No víte včera večer jsem se šel projít do lesa jako každý den a našel jsem jí tam,“ odpověděl jsem. Bylo vidět jak zbledla.

„Do háje tak je to pravda. Vypadá to že její rodiče zmizeli nemůžeme je najít,“ Belle začali téct slzy.

„Co s ní tedy bude?“ zeptal se Carlisle a Billy přemýšlel. „No asi jí dáme do odborné péče než je najdeme.Je po nich rozjeto pátrání,“ podíval se na Bellu a klekl si. „Belli pojď ke mně,“ a natáhl ruce. Bela se mi schovala za nohy a pevně držela mou ruku.

„No…víte Billy je tu menší problém. Bella se nechce hnout od Edwarda, jak mile od ní odejde začne brečet a křičet jeho jméno myslím že by bylo lepší kdyby byla prozatím u nás,“ koukal na Bellu za mima nohama. Vzal jsem si jí do náruče a ona mě pevně objala. Poraženě si povzdechl a stoupl si.

„Jestli vám to nebude vadit. Nechtěl bych jí rozrušovat víc než je nutné,“ Carlisle i já jsem přikývly a chtěli jít.

„Vezmu vás k ním domu abych vzali pro ní nějaké věci,“ bude to tak lepší a tak jsem přikývla.

Jel s námi, k nim domu. Odemkl nám a zavedl do jejího pokoje. Byl tam celou dobu. Semnou tam šla Alic a Esme. Balili Belle věci a já se s ní v náruči procházel po pokoji. Zastavil jsem se u knihovničky. Bella mi ukázala ni knížky.

„Máš ráda čtení před spaním,“ přikývla. Ukazovala mi různé knížky a já je bral. Když jsem pro ní měli dost věci ale pro Alici málo narvali to do Carlisleho auta. Alice a ostatní odjeli na nákupy a já s Carlislem a Bellou jel domu. Vyndali jsem její věci a Carlisle jel do nemocnice.

Musel jsem jet za Alici a ták jsem Bellu připoutal dozadu mého Volva a sedl si zavolat. Jenže začala brečet a ručičkami se natahovala ke mě. Když jsem jí posadil na místo spolujezdce taky se jí to nelíbilo. Nevěděl jsem už co, tak jsem si jí posadil na klín. Spokojeně se na mě podívala a pote chytla volant. Usmál jsem se tomu a vyjel. Celou cestu držela volant a kroutila sním jako já. Když sotva viděla na cestu.

Zastavil jsem před obchodem a Emmett mi otevřel. Když uviděl Bellu na mém klíně jak drží volant začal se smát.

„Už jí učíš, řídit Edo?“ zeptal se a vzal si jí. Rychle jsem zamkl auto a šel s nimi. Emmett dělal obličeje a blbůstky na Bellu a ta se roztomile smála.

Alice běhala po obchodě s dětským oblečením a nakupovala. Když chtěla převlíkat Bellu zarazil jsem jí s tím že ona ví i bez toho jak jí to bude. Když jsem si chtěl jít koupit nějaké knihy šel Emmett semnou a hrál si s Bellou.

Když jsme byli v hračkách, procházel jsem se mezi plyšáky a tam uviděl malého plyšového Drákulu. Musel jsem se usmát a ani nevím proč jsem ho Belle koupil.

U pokladny se na mě Alice usmívala.

Podal jsem ho Belle a té se líbil. „Eda,“ tak ho pojmenovala a Emmett se tomu smál. Nikdo nevěděl proč.

Po třech hodinách Alice skončila. A měli i s Esme vybraný nábytek k ní do pokoje. Esme nakoupila nějaké jídlo. Alice a Rose ještě chtěli nakupovat pro sebe a tak jsem s Bellou a Esme jel domu.

Esme se vzala Bellu na klín v autě ale, ona se natahovala ke mně. „Chci k Edwardovi,“ opakovala. Posadil jsem si jí opět na klín a ona se zářivě usmívala, chytla volant a řídila semnou. Esme se jen smála.

„Je roztomilá a ví co chce,“ tomu jsem se zasmál. „No to ví někdy mi připadá že chápe věcí víc než by měla,“ Esme se na ní podívala.

„Proč si tolik usiloval, aby byla u nás?“ to mě zaskočilo. „Nevím jak to říct. Od prvního pohledu mě okouzlila a já měl nutkání okamžitě jí chránit. Nedokážu si představit že bych jí dal někomu jinému. Nevtipnější je to že mi ohromně voní. Ale já přesto dokázal si jí vzít do náruče a jít s ní domu,“ díval jsem se na silnici a Esme nic neříkala ani si nemyslela.

Doma jsem vyložily nákup a nastěhovali to prozatím ke mně do pokoje, než bude její,zítra přivezou nábytek. Esme jí vařilo jídlo a já si sní hrál. Byla úžasná, pořád se usmívala.

Musel jsem jí ale zase krmit. Když se vrátila Alice s ostatními a uklidily nákup rozhodovala se , co s Belly podnikne. Chtěla jí večer vykoupat a převléct do pyžama bez mé přítomnosti. To bude řevu.

Když se začal stmívat Alice odnesla Bellu k sobe do koupelny. Šly tam i Rose a Esme. Jak mile se s ní zavřeli v pokoji začala křičet a brečet.

„Edward já chci Edwarda,“ tomu jsem se všichni dole smáli, ale mě jí bylo líto nechtěl jsem aby brečela. Lehl jsem si na pohovku ve svém pokoji a začal si číst Romea a Julii a si posté.

Nevím za jak dlouho vrzly dveře. Podíval jsem se a tam stála Bella. Měla mokré vlásky a na sobě růžové pyžamko. Usmála se na mě a šla ke mně, lehla a hlavu si opřela o moje rameno, oči měla uplakané. „Chceš, abych ti četl před spaním,“ přikývla. „A co chceš číst?“ Ukázala na knížku, co jsem měl v ruce. „Tohle a nechceš něco jiného?“ záporně zakroutila hlavou.

Zvedla se do sedu objala mě kolem krku a dala mi pusu na tvář. Ztuhnul jsem a jen zíral, pořádně se uvelebila. Přikryl jsem jí peřinou aby jí nebyla zima a začal číst.

Když usnula šel jsem na lov pro jistotu. I když jsem jí chtěl pozorovat, ale přes den nemůžu odejít.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

6)  Michangela (28.03.2011 21:39)

5)  eMuska (28.03.2011 18:57)

Malinká Bellinka je úplne úžasná! A v ružovom pyžamku, hm, hm, hm...

4)  mima19974 (28.03.2011 18:52)

Nádherné aj keď som to v sobotu celé zhltla na eu.

3)  MaiQa (28.03.2011 18:40)

Roztomilá Bellinka.

2)  LittleSpark (28.03.2011 18:17)

Tak malá Bellinka už ví co chce jo...A to je tak malá Ne byla to náherná kapitola, honem další

1