04.06.2011 [12:15], anamor, ze série Dětská láska je nejsilnější, komentováno 7×, zobrazeno 2821×

Přestaň si už odepírat, co je tvoje!

Seděla jsme na té obří posteli a nohy mi visely dolů, když se otevřely dveře a v nich stál můj anděl. Jen co mě uviděl, zasekl se a jen se na mě díval, přesněji zíral. Po chvíli se pohnul a přešel pomalu ke mně. Zastavil se přede mnou a prohlížel si mě. Ono toho bylo přes tu průhlednou látku dost vidět.

„Nechci ti ublížit,“ zašeptal opatrně, protože věděl, že mě naštve, když se z toho bude chtít vykroutit. Povzdechla jsem si a přitáhla si ho za límec košile k sobě. Políbila jsem ho, ale bylo vidět jak se brání. Jeho ruce pevně svíraly okraj postele. Odtáhla jsme se od něj a podívala se mu do očí, ve kterých měl nejistotu. Chytila jsem jeho ruce, položila si je na boky hrudníku a pomalu s nimi jela dolů. Dívala jsme se mu do očí a snažila se ho přesvědčit.

„Přestaň si už odepírat co je tvoje a co chceš,“ zašeptala jsme mu toužebně do ucha a políbila ho. Cítila jsem jak se uvolnil.

Pustila jsem mu ruce a svoje zapletla do jeho bronzových vlasů. Jeho ruce stále přejížděly po mé siluetě. Obtočila jsme mu nohy kolem pasu a přitáhla si ho blíž k sobě. Začala jsem mu rozepínat knoflíky jeho nežádané košile. Když letěla pryč, odtáhla jsme se od něj. Tohohle pohledu se totiž nemůžu nikdy nabažit. Zatímco jsem se nemohla vynadívat na jeho tělo, Edwardovy rty se v plném nasazení věnovaly mému krku. Opatrně, jako kdyby se mohl rozplynout, jsem se dotkla jeho hrudi a hned jsem po ní začala hladově přejíždět. Po dokonalé mramorové hrudi, které se nikdy nemůžu nabažit. Edwardovy rty opět nalezly ty mé, ale já se po chvíli odtáhla. Políbila jsem ho na tvář a přecházel polibky přes krk, klíční kost až na hruď a rukama přejížděla po jeho svalech.

Po chvíli jsem ale ležela na zádech a Edwardovy rty se na mých hlásily o slovo. Uslyšela jsem trhavý zvuk a když mi dal Edward prostor na nadechnutí, viděla jsem mou košilku na cáry.

Začal se věnovat mým ňadrům a moje ruce přišpendlil nad mou hlavu. Slastně jsem oddechovala. Ruce mu začaly klouzat po mých pažích dolů až k mým bokům.

Nešlo to už vydržet. Přitáhla jsem si jeho obličej nahoru a velice naléhavě jsem ho políbila. Pochopil.

Hladově mě políbil a poté opatrně spojil naše těla.

Prohla jsem se pod jeho tělem jako luk a nahlas zavzdychala. Moje srdce bilo jako o závod a dýchání bylo hluboké a plné touhy, kterou doplňovaly steny rozkoše.

Rty se věnoval mému krku, ale vždy je po chvíli hladově spojil s mými. Prsty jsem přejížděla po jeho zádech, nohy mu obtočila kolem pasu a boky mu vycházela vstříc. Jeho ruce ladně jezdily po mém těle, studenou hrudí se dotýkal té mé a chladil ji. Moje kůže byla rozpálená a bála jsem se, že mi srdce vyskočí z hrudi. To bylo ono, ty dotyky, která jsem si tolik přála. Ta láska v každém dotyku a polibku byla spalující.

Řítili jsme se směrem dokonalosti. Celou dobu jsme byli propojení, ale teď jsme byli jeden. Byli jsme konečně celí a dokonalí.

Ucítila jsem mravenčení v podbřišku a poté se jeho tempo začalo zrychlovat. Tiskla jsem se k němu ještě víc a nehty mu zaryla do ramen.

Srdce mi začalo sprintovat ještě rychleji. Řítili jsme se vstříc naprosté dokonalosti.

Pokojem se rozléhalo moje hluboké oddechování. Napnula jsem se pod jeho tělem, slastně zavřela oči a vlna rozkoše se mi přehnala přes celé tělo. Chlad s teplem se mísil v mém těle.

Po chvíli se i on dostal k vrcholu.

Bylo to něco krásného… nepoznaného.

Edward si vedle mě lehl a já se mu stulila v náruči.

„Miluju tě,“ zašeptal a dal mi pusu do vlasů.

„Já tebe,“ vysoukala jsem zadýchaně. Začal mi broukat ukolébavku a já spokojeně usnula. Dnes jsem zažila dokonalost, která mě vyčerpala.

Ráno mě probudil zvuk moře. Musela jsem se usmát, jelikož mě to utvrdilo v mém přesvědčení, že to vše nebyl jen sen. Kdyby mě Edward slyšel, určitě by řekl: „Tak kreativní nejsi.“ Úplně ho slyším. Musela jsem se tomu uchichtnout. Zavrtěla jsem se a víc se k němu přitiskla. Zlehounka mě hladil po páteři a mě to příjemně šimralo.

Konečně jsem se rozhodla otevřít oči a podívat se na něj. V jeho, teď tmavě zlatých skoro karamelových očích, poletovaly jiskřičky plné štěstí. Z toho se můj úsměv roztáhl ještě víc.

„Dobré ráno, paní Cullenová,“ řekl zvesela a poté mě políbil.

„Dobré,“ špitla jsme, když se odtáhl.

Oba jsme se začali smát, když se i můj žaludek dožadoval slova a to velice hlasitě.

„Jdu ti udělat snídani, lásko,“ reagoval rychle a už vedle mě neležel. Zmateně jsem se podívala okolo. Stál u postele a už měl kalhoty. Sakra, proč je ta  rychlý? Postěžovala jsem si v duchu.

Ale měl jen kalhoty a tak jsem mohla obdivovat alespoň jeho hruď. Otočil se na mě a jen se usmál. Pak už byl pryč. Já si opět lehla a koukala do stropu. Vzpomněla jsem si na vše, co se stalo, a na mé tváři si pohrával veselý úsměv. Pro jistotu jsem se podívala na svou levou ruku, kde se vyjímal ten krásný prsten.

Po chvíli jsem ucítila lahodnou vůni vajíček a slaniny. Žaludek se opět přihlásil o své slovo, a tak jsem okolo sebe obmotala peřinu a vydala se za tou vůní. Nechám ho vařit mi snídani častěji, pokud u toho bude vždy vypadat takhle. Stál u plotny stále jen v kalhotech a vypadal děsně sexy . S úsměvem se na mě podíval, ale když si všiml, že mám na sobě jen přikrývku, tázavě zvedl obočí. Na obhajobu jsem se usmála a posadila se na židli u stolu. Pořádně jsem si okolo sebe peřinu obmotala, když přede mě postavil talíř a já nestačila zírat. Edward vytvořil umělecké dílo i z mojí snídaně. Na omeletě byla slanina jako pusa do úsměvu a taky jako nos. A pak dvě jahody jako oči. Zvedla jsem hlavu a usmála se na něj. Úsměv mi opětoval.

„To je krásný, děkuju,“ zašeptala jsem, nadzvedla se a políbila ho. Kdo by ho za tohle nepolíbil?

Jídlo bylo stejně dobré jako i vypadalo. Jen co jsem spolkla poslední sousto, moje rty byly zaměstnávané úplně jinak. Usmála jsem se a začala mu polibky naplno vracet. Když se po chvíli odtáhnul, nesouhlasně jsem zabručela a naštvaně se na něj podívala. Jen se usmál a políbil mě na špičku nosu.

„Nechceš jít na procházku?“ Vykuleně jsem se na něj podívala. Dělá si legraci?

„Edwarde, víš, jsme na líbánkách a ne na procházkách. Tak mlč a věnuj se své ženě,“ usmála jsem se andělsky. Sklonil se ke mně, zlehka mě políbil a hned se zase odtáhnul. Zavrčela jsem na něj, čemuž se začal smát.

Ale hned v zápětí jsem byla v jeho pevné náruči a jeho chladné rty drtily ty mé. Nohy jsem mu obmotala kolem pasu a ruce kolem krku. Když mě položil na něco měkkého – postel, a trochu se odtáhl.

„Ale i přesto, že jsme na líbánkách, to neznamená, že nemůžeme ven,“ řekl a uličnicky se usmál.

„Mlč a konej povinnosti manžela,“ zavrčela jsem a opět si ho přitáhla na své rty. Cítila jsem jak se usmíval.

Opatrně a pomalu - hlavně pomalu, až mučivě pomalu - mě vymotával z deky a líbal při tom na krk, klíční kost a ramena, když konečně peřina zmizela a s ní i Edward. Zmateně jsme otevřela oči a dívala se na něj. On vykolejeně pozoroval moje boky. Následovala jsem jeho pohled, až jsem narazila na důvod jeho odtažení. Na mých bocích byly fialové fleky a tvořily otisky rukou – Edwardových rukou.

„Bello… já… nechtěl jsem ti ublížit,“ zašeptal ztrápeně. Ne, ať ho to ani nenapadne. Nenechám si kvůli dvěma modřinám zkazit líbánky, na které jsem se tolik těšila. Tohle ho nesmí ani napadnou, já mu to nedovolím.

Chtěl opět něco říct, ale já ho nenechala a začala ho líbat. Váhavě a opatrně mi polibky oplácel. Chytla jsme jeho ruce a přiložila si je na boky. Odtáhla jsme se od něj a podívala se na jeho ruce na mých bocích. Velice opatrně je svíral.

„Nebolí mě to. Jen to dokazuje, čí ruce tam patří. Jsem v pořádku, vážně. Ale bude mě bolet, když se mě nebudeš dotýkat,“ řekla jsem rozhodně a dívala se mu do očí.

Nic z toho, co jsme řekla, nebyla lež. Nečekala jsme, až něco řekne a opět se vrhla na jeho rty. Tím jsem ho asi utvrdila v mých slovech a my jsme mohli pokračovat v dokonalých líbánkách.

Po zbytek doby co jsme strávili na našem ostrově - odmítala jsem, aby byl jen můj, jelikož jsme ho dostali oba - jsme ho i společně zkoumali. A tak jsme našli spousty krásných míst, jako třeba překrásné vodopády. Užili jsme si spousty legraci a hlavně si užívali jeden druhého. Ty dva týdny byly nekrásnější dva týdny v mém dosavadním životě.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

4)  Sundance (04.06.2011 21:55)

víc nemám, co dodat

2)  Hanik (04.06.2011 17:24)

krása

1