03.05.2011 [14:45], anamor, ze série Dětská láska je nejsilnější, komentováno 4×, zobrazeno 3185×

Angela

Edward:

Seděl jsem ve svém pokoji na posteli a v ruce svíral rámeček. Byly v něm fotky – několik fotek – s Bellou. Jen já a ona. Nikdo jiný. Jen my dva. Na všech jsme se vesele usmívali a objímali se. Na všech bylo vidět, jak jsem oba šťastní. Vždy jsem si přál, aby to tak bylo napořád, jen já a ona. Ale nikdy jsem si neuvědomil, že ona do našeho světa nepatří. Ona je člověk. Moje milována Bell je slabý a křehký člověk, který má nárok na normální život, ne život vedle monstra, jako jsem já. Nikdy si ji nezasloužím. Zavřel jsme oči a pořád cítil její teplé rty na mých. Ten polibek byl tak krásný, vášnivý, ale zakázaný. V tu chvíli mi to však nedošlo a já ji chtěl víc, než kdy jindy. Tolik pocitů se ve mně v tu malou chvilku míchalo. Byl jsem nakonec rád, že mi Alice volala a tak to překazila. Nechtěl jsem jí ublížit, kdybych se neudržel, což mi v její blízkosti dělalo značný problém. Nesmím ji milovat a ona nesmí milovat mě. Musí žít svůj vlastní život.

Můj úkol, chránit ji, byl splněn. James je mrtvý a Dani ji už otravovat nebude. Jediný, kdo jí teď může kazit život jsem já a to nechci. Nechci, aby se ohlížela na mě a to co chci – jí, ale musí se ohlížet na to, co je pro ni nejlepší a to žít normální život. Najít si někoho, kdo ji nebude každou minutu jejího života ohrožovat. Někoho, kdo není nebezpečný. Musí si najít někoho lepšího, kdo ji bude milovat a dá jí normální život, rodinu, děti. To, co já nemůžu, i kdybych chtěl a já chci, ale nejde to.

Carlisle měl tehdy pravdu. Měl jsme ji dát někomu, kdo by se o ni postaral, a jen z dálky přihlížel, jak se má a chránil ji. Jenže já to nedokázal. Musel jsem ji mít u sebe stejně, jako ona chtěla, abych s ní byl já. Stále s ní chci být, dotýkat se jí, ale nejde to. Musím udělat to nejtěžší ve své existenci - opustit svého anděla a smysl života. Bude to tak lepší, i když to bude bolet. Ale Bella je člověk, zapomene a bude žít tak jak má. Byl jsem rozhodnutý a šel se dolů rozloučit. Vím, že bych nedokázal rozloučit se s Bellou a proto se rozloučím jen s rodinou a nechám jí sbohem přes ně.

Jen co jsme přišel dolů, Alice vrčela a křičela na mě v myšlenkách, že to nesmím udělat. Ale to byl omyl, já musel.

„Alice, já to musím udělat. Mysli taky na Bellu,“ řekl jsem rozhodně a nekompromisně.

„Právě že já na ni myslím,“ vrčela a Jasper ji musel držet. Se všemi jsem se rozloučil, i když s tím nesouhlasili.

„Edwarde, to ti nedovolím,“ křičela Alice. „To nesmíš.“ Věděl jsem proč to udělala. Chtěla přilákat Bellu.

„Nekřič, uslyší tě,“ upozornil jsme ji.

„Tak ať. To nesmíš udělat. Ublížíš jí, uvědomuješ si to?“ křičela dál.

„Edwarde, já ti to nedovolím,“ křičela Alice.

„Ne,“ vykřikla Bella, která stála na schodech a běžela ke mně. Vší silou mě objala a zabořila mi hlavu do hrudi.

„Ne, to nesmíš,“ brečela a já ji objal. Tohle bude těžší, než jsem chtěl, ale musím to udělat. Kvůli ní. .

„Slíbil jsi mi to. Pamatuješ? Dvakrát,“ mluvila.

„Slíbil jsi mi, že mě neopustíš. Nikdy,“ pokoušela se mě přesvědčit.

„Belli… já,“ chtěl jsem jí to vysvětlit, ale ona mě nenechala.

„Žádné já. Slíbil jsi to. Nesmíš mě opustit, nesmíš,“

„Slíbil jsem ti to, když jsi mě ještě potřebovala,“ ohradil jsem se pravdivě.

„Stále tě potřebuju, Edwarde,“ brečela. Ničilo mě ji takhle vidět, ale jinak to nešlo.

„Teď už ne. Byl jsem tu především kvůli Jamesovi, ale on je teď mrtvý a Dani tě už otravovat nebude.“

„Bude. Jakmile odejdeš,“ odporovala.

„Máš tu ještě Emmetta a Jaspera,“ oponoval jsme zase já.

„Já chci ale tebe. Potřebuju tě.“ A to byl ten důvod, proč musím jít. Chytil jsem její paže. 

„Právě proto musím odejít,“ zašeptal jsme jí do ucha.

 „Ne, prosím, nedělej to,“ šeptala a brečela. Odtáhl jsem ji od sebe, ale ona mě chytila za ruku. Kdybych byl člověk, brečel bych jako ona. Pořád jsem si musel opakovat, že je to pro ni to nejlepší, co můžu udělat. 

„Mám tě moc rád, Bell. Dávej na sebe pozor a užij si normální život,“ zašeptal jsem jí do ucha a dal poslední pusu na čelo.

 „Ne, prosím, nedělej to,“ šeptala. Poté jsem se vytrhl a běžel pryč. Ještě chvíli a už bych neodešel. 

„Edwarde, néééééé,“ křičela za mnou a moje mrtvé srdce se rozpadlo na kousky. Bolelo mě to víc, než si myslí, ale musel jsem to udělat.

„Promiň, Belli, ale jinak to nejde,“ zašeptal jsem a běžel pryč. Nevěděl jsem přesně kam, ale vím, že už po zbytek věčnosti nebudu mít pravý domov. Ani až se za několik let vrátím ke Carlislemu. Už v něm totiž nikdy nebude moje milovaná Bell.

Běžela jsem až k jejím dveřím, u  kterých jsem zazvonila. Angela otevřela dveře a já se jí vrhla kolem krku.

„Ježíši, Bello, co se stalo?“ zeptala se vyděšeně Angela.

„Máš chvilku? Potřebuju si s někým promluvit,“ zašeptala jsem a stále ji objímala.

„Jistě, pojď do obýváku,“ odpověděla. Pustila jsem ji a pokusila se usmát.

Posadily jsem se v obýváku a Angela se na mě starostlivě podívala.

„Co se stalo, Bello?“ zeptala se.

„Odešel. Nechal mě tu,“ šeptala jsem. Na to jediné jsem se ještě zmohla. „Odešel navždy. Už ho neuvidím,“ šeptala jsem stále dokola.

„Bello, kdo odešel? Co se stalo?“ ptala se Angela. Dál jsem brečela a nemohla mluvit. Najednou do pokoje vešel Dani. Když se na mě podíval, zasekl se v půl pohybu a jen zíral. „Co se jí stalo, Angelo?“ ptal se okamžitě.

„Nevím, pořád opakuje, že odešel a nechal ji samotnou. Navždy,“ odpověděla. Posadil se vedle ní a pozoroval mě.

„Bell, kdo?“ zeptala se opět.

„Edward. Odešel a nechal mě tu samotnou. Slíbil, že mě nikdy neopustí. Slíbil to, když jsem byla malá. Slíbil, že mě navždy bude chránit,“ šeptala jsem mezi vzlyky.

„Jak navždy? On tě chtěl proměnit?“ vykřikla Angela a já se na ni zaraženě dívala.

„Co ty-?“ nebyla jsem schopná mluvit.

„Ano, Bello. Já to vím. Vím vše o upírech a vlkodlacích,“ odpověděla. „Proto můžeš mluvit pravdu. A já bych docela ráda slyšela celý příběh o tvé rodině, abych konečně pochopila, proč s nimi žiješ,“ usmála se.

Přikývla jsem a zhluboka se nadechla.

„Vše začalo někdy v 18. století. Carlisleho otec honil upíry a při jednom honu ho kousli. Když skončila přeměna, uvědomil si co je a chtěl se zabít. Bohužel zjistil, že to není tak lehké. Když byl vyhladovělý, začal lovit zvířata. Zjistil, že díky tomu nemusí zabíjet lidi. Časem se stal imunní proti lidské krvi a začal studovat doktorát. V roce 1918 v Chicagu řádila Španělská chřipka a tam objevil Edwarda. Umíral. Jeho otec už byl mrtvý a než zemřela i jeho matka, žádala Carlisleho, aby ho zachránil. Jelikož byl sám a chtěl mít společnost a Edwardova rodina byla mrtvá, přeměnil ho. O pár let později našel polomrtvou Esme. Skočila z útesu, když jí zemřelo dítě. Přeměnil jí a poté se vzali. Carlisle našel Rosalii, když ji její snoubenec s kamarády málem zabili. Rozhodl se ji zachránit a chtěl, aby byla Edwardovou družkou,“ tomu jsem se pousmála.

„Jenže Rosalie našla Emmetta, kterého napadl medvěd. Zamilovala se a tak ho přinesla Carlislemu aby ho taky přeměnil. Po čase se přidali Alice s Jasperem, oni už upíři byli. Všichni někoho měli, kromě Edwarda. A ten se ke všemu musel vypořádat s jejich zamilovanými myšlenkami. Chodil běhat po lese a před 14 lety se jeho život změnil. Bydleli v málem městečku na Aljašce. A jednou slyšel volání o pomoc. Běžel tam a uviděl upíra, dva mrtvé a jednu malou živou holčičku. Ten upír utekl a Edward si vzal malou 3letou holčičku domů. Když se o ni postaral, věřila jen jemu a bez něj se nehnula z místa. On i zbytek rodiny si ji oblíbili. Nechali si ji a starali se o ni, jako o vlastní. Jako o dítě, které nikdy nemůžou mít. Byla jsem pořád s Edwardem a on mi slíbil, že se o mě postará. Jenže jak měla Jess ty narozky a já utekla do lesa, byl tam James, ten upír, který mi zabil rodiče. Chtěl zabít i mě, ale Edward ho zničil. Tím považuje svůj úkol za splněný a proto odešel. Jenže on neví, jak moc ho potřebuju,“ řekla jsem celý příběh a zase začala brečet.

Angela si ke mně sedla a objala mě.

„Bello, to jsem vůbec netušila. Nenapadlo mě, že je to takhle,“ šeptala a pokoušela se mě uklidnit.

„Jenže on odešel kvůli mně. Jsem tak blbá,“ šeptala jsem a vše si zase vyčítala.

„Proč, co se stalo?“

„Po tom, co zničil Jamese, jsem nechtěla domů a tak mě vzal do jedné chatky. Povídali jsme si a já usnula. Když jsem se ráno probudila, ležela jsem v posteli a v jeho náruči. A já nevím, co to do mě vjelo, ale políbila jsem ho. A od té doby byl ještě odtažitější,“ začala jsem brečet ještě víc.

„Odešel navždy. Už nikdy ho neuvidím,“ šeptala jsem si pro sebe.

„To nevíš, třeba se šel jen proběhnout“ oponovala Angela.

„To by mu v tom Alice a Emmet nebránili a Esme by nevzlykala. A nikdy by mi neřekl  ´Mám tě moc rád, Bell. Dávej na sebe pozor a užij si normální život.´,“brečela jsem a nemohla přestat. Všechno jsem ztratila. Tím, že odešel Edward, odešel i můj život, moje naděje a radost. Schoulila jsem se do klubíčka na gauči a dál brečela dokud jsem usnula. Zůstala jsem u Angely skoro týden.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

4)  KalamityJane (03.05.2011 20:39)

3)  Hanik (03.05.2011 16:50)

jááj at se vratí ....no táák ... ...sem zvědavá ...teším se na další kapitolu

1