27.07.2010 [13:00], DeSs, ze série Dcera temnot, komentováno 6×, zobrazeno 2916×

Možnost volby

Asi se mi to úplně nepodařilo, dát je nějak dohromady, seznámit... Rozhodně jsem si to představovala jinak, ale moje představy jsou někdy trochu nerealistické...

9. kapitola - Možnost volby

Stmívalo se.

Minulé dny to vnímal úplně jinak, děsil se tmy a nenáviděl měsíc. A teď se nemohl dočkat, až poslední sluneční paprsky zmizí za vrcholky Karpat a krajina se ponoří do hluboké evropské noci, sovy a netopýři opustí své skrýše a vyrazí na lov. Až tma umožní měsíci být viditelným a on bude svítit lidem i zvěři na cestu.

Seděl u vrcholku vysoké borovice, odkud viděl z lesa vyčnívající věže pevnosti. Věděl, že by měl být zde, snažit se nějak pomoct své sestře, upírce, která ho vždy podporovala, pomáhala mu, rozuměla mu. Ale srdce jej táhlo lesem směrem k těm věžím. Přál si ji ještě alespoň jednou vidět.

Obloha nejdřív zezlátla, pak oranžověla a rudla, a teď se koupala v modrofialové tmě. Srpek měsíce vytvarovaný jako C už zářil a postupně se objevovaly první hvězdy. V dálce bylo slyšet šustění ptačích křídel a soví houkání – ale opravdu daleko, upíři zvířata zaplašili.

A pak najednou noční ticho přerušilo rychlé a hlasité mávání křídel netopýra. Letěl přímo do náruče jednoho upíra a nezdálo se, že by se chtěl otočit nebo prostě uprchnout. A pak Edward spatřil v tom směru mezi jehličím a kmeny stromů dvě rudá světélka – oči, jak mu došlo o chvíli později. Stejné, jako viděly holky ten první den a on s nimi, v myšlenkách. Zamyšleně ho sledoval, tohle vážně nebyl obyčejný netopýr.

O tom se přesvědčil o chvíli později, když si sedl na větev ve stejné úrovni jako on akorát na druhé straně, za kmenem. Během chviličky už tam nesedělo to odporné, strašidelné zvíře, ale nádherná a pořád strašidelná osoba. Dlouhými rudými nehty si stáhla kapuci z hlavy a s pohledem upřeným do stromů před ní promluvila: „Ahoj.“

„Ahoj,“ odpověděl trochu nesměle a rozpačitě bez skrývané radosti.

„Já… musela jsem přijít, pomoct vám,“ zašeptala a otočila se na něj. Její čokoládové oči ho spoutaly a on si nepřál nic jiného než být jí blíž. Co nejvíce to jde. Napořád.

„Pomoct? S čím?“ zeptal se zakleslý v jejím pohledu. Nevěděl o ničem jiném, než o ní.

Bella se uchechtla a raději změnila směr pohledu: „Nepamatuješ se na svoji sestru?“

Edward přikývl a rozpačitě sklonil pohled k zemi. Když mu byla nablízku, prostě nemyslel. Nemohl.

„Jak to chceš udělat?“ ozvalo se pod jejich hlavami. Oba tím směrem stočily pohledy a spatřili Carlisla hledícího na ni s patrnou nadějí v očích.

Bella se usmála a klidně odpověděla: „Stačí, když něco ulovíte, zbytek nechte na mě.“ Carlisle na ní ještě chvíli zkoumavě hleděl a pak odběhl za rodinou do nedalekého srubu.

„Děkuju,“ ozval se Edward.

„Za co?“ nechápala Bella a znovu na něj pohlédla. Byl tak nádherný a měsíční světlo a vánek jeho krásu ještě umocňoval.

„Že jí pomůžeš,“ odpověděl, jako by to bylo nad slunce jasné.

„Ale vždyť jsem to zavinila já, akorát to dám po sobě do pořádku. To já jsem mu vymazala paměť,“ přiznala a sklopila pohled. Až nyní si uvědomila, co to pro ně oba, pro Alice i Jaspera, muselo znamenat, jak se cítili. Teď, když cítila stejnou či silnější lásku i ona.

Edward neodolal a ladným a rychlým skokem přeskočil na větev za ní. Opatrně, aby ji nevylekal a nezlámal jejich větev, si sedl kousek od ní. Chvíli bojoval ještě sám se sebou, pak prohrál. Trochu stydlivě vzal její ruku do své a stiskl ji. Byla jen o pár stupňů teplejší než jeho, ale jemu připadala horká a rozpálená. Když se jí dotkl, byl o tolik šťastnější, plnější.

Bella se dívala střídavě na jejich propletené ruce a na něj. Její tvář byla jen překvapená, jiné emoce nenacházel. Nechávala ho v nejistotě, mohla kdykoliv ruku vytrhnout, ale neudělala to. Místo toho mu za chvíli stisk oplatila a usmála se. Edward udělal to samé, naprosto samovolně, jako reakci na ni a na štěstí, která se v té chvíli ještě znásobilo.

„Měl bys asi vědět, proč cítíš to, co cítíš,“ zašeptala.

„Ale já to přece vím – protože tě miluju,“ odpověděl stejně tiše.

Bella se rozesmála, hrdelní smích se nesl celým lesem a nutil i hmyz a havěť, která se upírů nebála, zalézat do svých skrýší nebo prchat. „Nezamiloval ses samovolně, to až jsem se tě dotkla. Nechtěla jsem to, nemám tu moc to ovlivnit – říká se tomu Soarta, je to rumunsky osud. Pro nás, vampýry, je to naprosto nezvratné. Ale ty máš možnost zrušit tuto událost…“

„Už,“ přerušil ji hlas Emmetta pod nimi. Bella beze slova ladně seskočila na zem a rozeběhla se na místo, odkud cítila jejich energii. Stačilo pár metrů, prokličkovat mezi stromy, a stanula před malou horskou chatkou -  i když hory odsud byly docela vzdálené.

Za Emmettem vešla dovnitř následovaná Edwardem. Prošla malou chodbičkou do obýváku. Na válendě na kraji místnosti ležela nehybná tmavovláska a pod její postelí mrtvý statný jelen. Bella k ní přišla blíž, doprovázená Jasperovým varovným vrčením. Zastavila se před mrtvolou, poklekla k ní a dlaň položila na místo, kde ještě před chvílí tlouklo jeho srdce.

Nikdo z Cullenů nevěděl, co dělá, ani jak chce Alice pomoct. Prostě se dotýkala zvířete v místech, kde má srdce a soustředěně přivírala oči. A pak zaregistrovali pohyb na válendě, Alice se posadila a zlatými duhovkami bloudila po místnosti. Za tisícinu vteřiny pak objímala Jaspera a dožadovala se odpovědí, co se tu stalo, když byla mimo.

Carlisla ale zajímalo něco jiného, jak to udělala.

„Přenesla jsem jeho krev do ní,“ pokrčila Bella rameny.

Když se pak začal Jasper omlouvat, jeho žena ho ujišťovala, že za nic nemůže a Carlisle začal opatrně a rozpačitě vysvětlovat, co se stalo a co zatím ví, Bella v tom spatřila ideální možnost i chvíli, aby se zdejchla. Pořád ještě měli za opasky a lemy kalhot dřevěné kolíky a ona každou chvílí čekala útok. Někdy se jí přece musí chtít pomsít, i když se právě teď kolem všech vznášela aura štěstí a lásky – něco takového ještě nikdy nepoznala a necítila, fascinovalo ji to a obdivovala jejich lásku. Přestože nebyli příbuzní, milovali se jako pokrevní a nejbližší osoby – ne-li víc.

Její záměr zpozoroval Edward a hodlal ji zastavit. Vyběhl za ní, a když před sebou viděl jen záda netopýra mizícího ve tmě a husté vegetaci jehličnanů, zavolal: „Prosím, neodcházej.“ Nebojovala sama se sebou dlouho. Věděla, kde chce být a kde by zůstalo její srdce, když by odešla. Vyletěla na ten samý strom, kde seděli předtím a proměnila se.

Edward byl ihned vedle ní.

„Kde jsme to skončili?“ zeptala se Bella.

„Chystala ses mi říct své jméno?“

„Bella. Ale to nebylo ono,“ zamračila se a pokračovala, „chtěla jsem ti říct, že máš na výběr. Já vím, že teď mě miluješ, ale za to může Soarta, ne já nebo ty. Můžeme tomu říkat i prokletí, ale jde snadno zlomit. Stačí, abys pozřel třeba i kapičku mé krve a budeš volný.“

„Nechci být volný. Já, líbila ses mi už předtím, než ses mě dotkla,“ přiznal a znovu uchopil její ruku do své. „Chci být jen s tebou.“

Bella se smutně usmála. „Nemáme moc dobré vyhlídky do budoucna. Tohle je můj domov a ty ho máš zase jinde. Já a má podstata patříme sem - do vysokých štítů Karpat, ledových horských jezer, mezi tucty a tucty jehličnanů, mezi kamenné zdi pevnosti. Každý jsme jiný, ty můžeš žít jako obyčejný člověk, já nikoliv. Každé ráno s východem slunce usínám a každý večer s jeho západem se probouzím. Nemám svědomí ani duši. Nic mi neříká, co je správné, co smím a co ne. Jsem svým pánem. Má povaha a temperament jsou nezkrotné, volné a nespoutané. Žiju jak chci, neřídím se žádnými pravidly. Dělám co chci, žiju ve vlastním nadpřirozeném světě, kde jsem pánem. Netuším, jak bych se cítila v civilizaci a ty zase tady, mezi stromy a v kamenných zdech."

„Klidně tu zůstanu s tebou, spolu zvládneme cokoliv. A duši rozhodně taky nemám,“ reagoval Edward.

Usmála se. „To si pouze myslíš. Mezi jednu z mých schopností patří rozpoznat karmu, cítím ji z každého, ze zvířat, tebe, tvé rodiny i lidí. Z mého druhu nic. Já cítím tvou duši, vydává hřejivou a mírumilovnou energii. Ty patříš do nebe a já nikam. Brala bych i peklo, ale mě je souzeno věčné zatracení.“

„To nemůže být pravda,“ nesouhlasil Edward a objal ji kolem ramen. Oběma to bylo příjemné. „Ty patříš do nebe.“

„Edwarde, věř mi. Je mi pět set let, učil mě ten nejsilnější a nejkrutější vampýr všech dob. Stvořitel našeho druhu.“

„Ten Atanas, jak jsi o něm mluvila v kapli?“

„Ne,“ zasmála se. „Náš Otec byl Vlad III., v upíří podobě přijal jméno Drákula.“

„On opravdu existuje?“ Edward vykulil oči a nevěřil svým uším.

„Existoval, zabila jsem ho,“ odpověděla a vytrhla se z jeho sevření. „Než se rozhodneš, jestli proces vrátit, musíš o mě znát všechno. Celou moji minulost, pak to bude spravedlivé. Pojď se mnou, seznámím tě s Drusillou a Atanasem, naším životem a svojí kompletní minulostí. Přes den se rozhodneš a v noci mi řekneš jak.“

„Klidně ti to řeknu už teď,“ nedal se, ale vidina poznání té tajemné krásné holky ho hnala za ní, chtěl o ní vědět vše.

Bella se jen usmála a uvnitř ní to bublalo – nervozitou. Bála se jeho rozhodnutí. Pokud by mu její minulost nevadila, nevěděla, jak by jejich vztah pokračoval. A pokud ano, dala by mu napít své krve a pak prostě zemřela. Sebral jí srdce a dal jí své, pokud by ho chtěl zpět, jí by žádne nezůstalo a zemřela by. Bylo to kruté, ale takový je život. Podobně zabila Jeho. Ať bude jeho volba jakákoliv, ona ji bude respektovat. Ale musí mu tu možnost dát. Možnost volby, kterou sama nemá.

Nesnáším lásku! Nesnáším Soartu! Stala se ze mě strašná citlivka, chci být spravedlivá, mám snad i svědomí a to vím, že žádné mít nemůžeme! A nejhorší je, že mi ani jedno nevadí a jsem ochotná kvůli němu obětovat svůj vlastní život!

Udělat pro něj cokoliv a vzdát se čehokoliv – jediných dvou přátel, domova, moci i života.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

6)  Alicejazz (24.01.2011 17:43)

Ups, nějak se to komplikuje. Fakt dokonale propracované, Soarta je pěkná svině

3)  sfinga (27.07.2010 18:33)

Může mít tahle Lovestory šťastný konec? Doufám, že může, i když to tak zatím nevypadá.
Ti dva upíři se totiž liší víc, než upír Edward a lidská Bella.

2)  mima19974 (27.07.2010 12:25)

ano suhlasim s Evelyn .... aj ja si myslim,ze to nie je len Soartou... a som zvedava ako zareaguje Mrož a Drů ...heheh ...no krásna kapitolka tak ako vždy!!

1)  Evelyn (27.07.2010 10:59)

Určitě to není jen tou Soartou... Jsem zvědavá na seznamování s Drů a Atanem

1