22.07.2010 [13:00], Lily, ze série Isabella & Daniella - Teplo vs. Chlad , komentováno 6×, zobrazeno 2136×

Takže, druhá kapitolka, snad se bude líbit :)

Nečekaně se všechny pohledy upřely na mě. To je fajn. Pomyslela jsem si. Koukla jsem se na profesora za katedrou a podala mu lístek od sekretářky. Byl to takový ten typ chlapa, co je rád, když má nad studenty navrch a může je zesměšnit. No počkej, ty jeden slizoune.

„Dobrý den, pane profesore, jsem Daniella Swanová," představila jsem se. Profesor mě sjel pohledem od hlavy až k patě, potom vzal můj lístek a zákeřně se usmál.

„Jsem profesor Varner. Mohla byste se nám trošičku představit, slečno Swanová?“ nebyla to otázka. Myslel si, že jsem vynervovaná, nejspíš jsem tak vypadala, ale moje ukecaná povaha se opět začala hlásit. Úsměv jsem mu oplatila a otočila se ke třídě.

„Takže, jsem si téměř jistá, že jste nikdo nepřeslechl mé jméno, přesto, kdyby se snad někdo stále nevěděl, jsem Daniella Swanová. Je mi šestnáct let, měla jsem chodit do druháku, ale udělala jsem zkoušky a jsem tady. Já a moje sestra Bella jsme se přistěhovali z Phoenixu, je tam strašné vedro a pořád tam svítí slunce. Takže je tam vlastně úplně jinak než tady. Bydlíme u táty, je to místní policajt, myslím, že někteří z vás si všimli našeho velkolepého příjezdu…“

„Myslím, že to stačí, slečno Swanová.“ přerušil mě Varner a tvářil se naštvaně. Zřejmě jsem nesplnila jeho očekávání, že se z nervozity pozvracím před celou třídou. Máš holt smůlu, no.

„Můžete se posadit vedle Jessiky,“ vyhnal mě od katedry do třetí lavice. Seděla tam holka s nudně hnědými vlasy a celkem pěkným obličejem, ve kterém se zračila touha po senzaci. Ach jo. Jen co jsem dosedla na židli, už spustila: „Ahoj, jsem Jess. Ty jsi Daniella nebo ti mám říkat nějak jinak? Víš, je to celkem dlouhý jméno, chápeš.“

„Můžeš mi říkat Ella nebo Ell,“ odpověděla jsem jí. Teda té jede pusa, že i já jsem proti ní tichá a ušlápnutá.

„Teda, je ti šestnáct? Ale vůbec na to nevypadáš. Jsi bezpochyby nejmladší z ročníku. A jací jsou ve Phoenixu kluci…“ Dál jsem ji odmítla poslouchat. Mlela si svoje a já občas přikývla, občas řekla třeba "jo, bezva" nebo "to by bylo fajn" a ona si vystačila víceméně sama. Když zazvonil zvonek na přestávku, byla jsem štěstím bez sebe. Chtěla jsem se vypařit, ale Jess se do mě zavěsila a dál mlela.

„Co máš teď?“ zeptala se. Koukla jsem se do rozvrhu.

„Dvouhodinovku španělštiny,“ odpověděla jsem a doufala, že ona má hodinu jinde.

„Škoda, já mám biologii. Tak se uvidíme na obědě, bezva se s tebou kecá,“ usmála se a už byla pryč. Ta holka je jak uragán.
Španělština, jeden z mála předmětů ve kterém jsem fakt dobrá. Profesorka mě ani nenutila se představovat. Vypadala mile a na všechny se usmívala.

„Daniello, nebude ti vadit, že si tě přezkouším, než se posadíš na místo vedle Erika?“ zeptala se mile.

„No importa,“ odpověděla jsem jí a její úsměv se zvětšil. Původně mě nechtěla známkovat, ale nakonec mi dala A. Šla jsem si sednout vedle toho kluka, co se jmenoval Erik.

„Ahoj, jsem Erik,“ pozdravil mě s úsměvem. Vypadal mile.

„Jsem Ella, teda tak mi všichni říkají,“ odpověděla jsem. Byl naprosto odlišný od Jessiky. Nevyptával se mě, jen se mnou vedl naprosto nenucenou konverzaci. To bylo fajn.
Po španělštině mě před obědem čekala už jen historie a Erik mi ochotně ukázal cestu do učebny.
A tam jsem ho poprvé spatřila. Vypadal jako anděl, anděl na zemi. Krásné bronzové vlasy a černé oči. Bledá pleť a ostře řezané rysy, byl úžasný. Ale jak se na mě díval. Jako by mu bylo špatně. V očích měl nechápavost smíchanou s nepřístupností a dokonce i s naštváním. A tyhle pocity byly nejspíš směřované ke mně. O co mu jde?
Rychle jsem si sedla do lavice k nějaké holce. Nepromluvila se mnou celou hodinu skoro žádné slovo, zjistila jsem jen, že se jmenuje Steavie. Stejně jsem neměla náladu se s ní bavit, pořád jsem měla před očima, jak se ten kluk díval. Když zazvonilo, ten kluk vyletěl ze dveří jako splašený. Jen jsem kroutila hlavou.

„Ahoj, já jsem Mike, Mike Newton. Ty jsi určitě Daniella Swanová.“ To na mě mluvil kluk, se kterým jsem seděla přes uličku na historii.

„Ella,“ opravila jsem ho a tím pádem byl už asi patnáctý, komu jsem to dnes řekla.

„Měl jsem hodinu s tvojí sestrou, jdeš na oběd?“

„Jo, jdu, ale nejsem si jistá, jestli najdu jídelnu,“ přiznala jsem.

„Odvedu tě, jestli chceš,“ nabídl se a já přijala. Byl fajn, pořád se na mě usmíval a dobře se s ním povídalo. K jídlu jsem si koupila jen zeleninový salát a vodu, neměla jsem hlad. Zrovna jsme se rozhodovali, kam si jít sednout, když jsme uslyšeli: „Ello, Miku!“ To nás volal Jessičin pronikavý hlas. Zběsile na nás mávala od stolu, kde k mému překvapení seděla i Bella.

„Čau, lidi!“ pozdravila jsem s úsměvem. Krom Belly, Jessiky a Erika tam seděla ještě jedna holka. Vypadala přátelsky.

„Jsem Ella Swanová,“ podala jsem jí ruku.

„Já jsem Angela,“ usmála se. Rychle jsem si sedla mezi Bellu a Erika, abych nemusela celý oběd debatovat s Jess.

„Tak jak se vám líbí první den ve škole?“ směřovala svoji otázku Jess na mě a na ségru.

„Jo, je to tady fajn, až na Varnera,“ ušklíbla jsem se. Bella se jen usmála. Ona si nikdy nestěžuje. To mě štve, vždy, když si stěžuju a chci, aby mi někdo přizvukoval, ona mi řekne, ať to neřeším. Chvilku jsem poslouchala rozhovor mezi Mikem a Erikem, když se Bella náhle ozvala.

„Kdo jsou tamhle ti?“ zeptala se a dívala se na nově příchozí. Byli tam tři kluci a dvě holky, mezi nimi i ten z historie. Všichni byli bledí, krásní a působili nepřístupně.

„To jsou Cullenovi,“ vysvětlila Angela, ale Jess to nejspíš chtěla říct sama, a tak ji přerušila.

„Jsou to adoptované děti Carlisla Cullena. Jemu ani jeho ženě není ani třicet. Člověk by řekl, že když nemůžou mít děti, tak si adoptují mimino a ne skoro dospělé lidi,“ prohlásila.

„Ale je to od nich velmi milé,“ řekla jí Angela. Jess jako by její poznámku neslyšela.

„Ta blondýna je Rosalie Haleová a ten velký kluk je Emmett Cullen. Oni spolu chodí. Není to nezákonný?“ ptala se Jess a nakrčila nos.

„Ale oni nejsou příbuzní,“ hájila je Angela.

„A ta malá se střapatými vlasy je Alice Cullenová, ta zase chodí s Jasperem Halem.“

„Kdo je ten poslední?“ zeptala jsem se a koukala na kluka z historie.

„Edward Cullen. Je naprosto úžasný, ale žádná mu není dost dobrá,“ zakončila Jess svůj proslov. Ten Edward se na mě zase díval, ale teď měl v očích nechápavost. Najednou se prudce zvedl a vypochodoval z jídelny. Oknem jsem viděla, jak míří k parkovišti.

„Ell, dělej, přijdeme pozdě na literaturu,“ popoháněla mě Bella. Rychle jsem vypila poslední hlt vody a společně jsme opustily jídelnu.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

6)  KajaCh (14.09.2010 18:42)

Zase taková nádhera!!!! Tahle stránka je plná tolik nádherných povídek
A tahle je ROZHODNĚ JEDNA Z NICH!!!

5)  Jodie (01.08.2010 22:10)

Opět krásná kapitolka, tleskám.

4)  Alicullen (25.07.2010 16:38)

Noták!!!!!!!Piš piš piš!!!!!Nemůžu se dočkat.NAštěstí to neskončilo nějak extra napínavě,ale právě kvůli tomu jsem ještě více napnutá.Tak už mě nemuč.Prosím!!!!!!

3)  Abera (23.07.2010 21:55)

Pěkný

1)  Alicullen (22.07.2010 14:39)

Krásné pokračování.Vážně!!!

1