Daniella a Isabella 3. kapitola - Jeden starý přítel | Stmívání FF

Sekce

Galerie

Breaking Dawn, Part I.
Breaking Dawn, Part II.
Eclipse

Non-twilight tvorba

Nenechte si ujít!

Sponzoři

Naše ikonka

Přidejte se k nám!

Affiliates

Návštěvnost

25.07.2010 [18:30], Lily, ze série Isabella & Daniella - Teplo vs. Chlad , komentováno 6×, zobrazeno 2162×

V této kapitolce se objeví jeden starý přítel :)

Školní zvonek oznámil konec dne a já i Bella jsme vyrazily do deštěm promáčeného odpoledne. Ano, to, že nemáme auto, znamená, že půjdeme pár kilometrů pěšky v dešti. Zachumlala jsem se do bundy a vyrazily jsme domů. Nebyly jsme ani pět minut od školy, když u nás zastavila černá dodávka. Zvedla jsem oči a tam se na mě usmíval Mike Newton.

„Čau slečny, nechcete hodit domů?“ zeptal se.

Ani jsem se nemusela koukat na Bellu, jestli souhlasí, protože vyhrkla: „Jo, díky!“ A už se hnala do auta.

Cesta s Mikem byla fajn, je celkem ukecaný, takže jsem s ním probrala spoustu věcí jako třeba oblíbené kapely, nejlepší filmy atd. Belle to vyhovovalo, zapojovala se pouze když chtěla a jinak koukala z okna.

Domů jsme dojeli kolem třetí. Bella zalezla do pokoje s tím, že musí dělat úkoly. Já sem si sedla k telce. Ne že by v pondělí odpoledne dávali něco super. Nakonec jsem skončila u nějakého děsně naivního sitcomu. Přišlo mi naprosto neuvěřitelné, jakou rychlostí Bella dělala úkoly. Neskončil ani první díl seriálu a už byla dole.

„Udělám večeři, ano?“ Nebyla to otázka, spíš oznámení.

„OK,“ odpověděla jsem a vzala si školní batoh za ní do kuchyně.

„Udělám si tady úkoly, můžeme si povídat,“ usmála jsem se na ni a vytáhla matiku.

„Jak se ti líbilo ve škole?“ zeptala se mě a v tu chvíli mi to přišlo, jako by byla moje máma. Musela jsem se usmát, celá moje Bella.

„Bylo to celkem fajn, mami.“ Rozesmála jsem se na celé kolo. Bella se jen ušklíbla.

Vzhledem k tomu, že mi matika nijak zvlášť nešla, jsem úkol celkem odflákla. Však se zítra zeptám Jess na její výsledky. Bella tancovala kolem plotny. Bylo fascinující ji sledovat. Ona byla jiná než já. Už jako malá věděla, že bude mít čtyři děti a hodného manžela. To já jsem si vysnila velkou kariéru a maximálně jedno dítě. Hlavně si chci užívat života. Ona se v podstatě vzdala bezstarostného dětství, aby mě hlídala. Ne že by se o nás nestarala máma, ale nebyla zrovna dvakrát mateřský typ, a tak mi to, co mi chybělo, vynahrazovala Bella.

„Pomůžu ti, ano?“ řekla jsem, vzala si od ní nůž a začala krájet rajčata. Jen se usmála a zamíchala omáčku na lasagne. Bylo půl páté, když Charlie přišel domů.

„Ahoj sluníčka,“ zavolal do domu. Šla jsem mu naproti. Věšel si právě policejní bundu na věšák.

„Ahoj tati, jak bylo v práci?“ ptala jsem se ho a přitom mu na přivítanou dala pusu na tvář.

„Takovej normální den,“ zabručel. „A co vy dvě ve škole?“ zeptal se na oplátku.

„Takovej normální den,“ zopakovala jsem jeho větu.

„Krásně to tu voní,“ poznamenal a vydal se do kuchyně.

„Vaříme ti večeři, tati,“ hlásila Bella.

„No, spíš vaří Bella, já jí to tady kazím,“ ušklíbla jsem se.

„Kdybys nekecala. A víš co? Můžeš umýt nádobí,“ hned mě zaúkolovala moje sestřička.

„Jistě, pro tebe všechno.“ dala jsem jí pusu na čelo.

„Dnes se hraje zápas. Přijde Billy s Jakem,“ oznámil nám Charlie. Zajiskřilo mi v očích.

Jacob Black byl v dětství můj nejlepší kamarád. Je stejně starý jako já. Dělala jsem si z něj z chudáčka otroka. Doufám, že už na to zapomněl.

„Super, kdy přijedou?“ zeptala jsem se.

„Asi za půl hodiny a přivezou překvapení,“ usmál se táta. Bella se jen zaškaredila. Nesnáší překvapení. Zato já je miluju. Už jsem se chtěla táty začít vyptávat, o co jde, když v tom zvedl ruku.

„Umyj to nádobí,“ řekl a odešel do obýváku. Schlíple jsem pustila vodu, na houbičku si dala mycí prostředek a začala drbat misky od snídaně. Bella se rozesmála. Nechápavě jsem na ni koukla.

„Ty jsi děsně zvědavá, sestřičko,“ vysvětlila mi. Ona se mi normálně nepokrytě směje.

„Slečno Swanová, vy se mi smějete?“ otázala jsem se přísným hlasem. „To jste neměla dělat.“ Nabrala jsem si na ruku trochu čisté pěny ze dřezu a foukla to na ni. Teď jsem se pro změnu smála já. Bella si to samozřejmě nedala líbit a oplatila mi to stejnou mincí. Začala nefalšovaná pěnová válka. Měla jsem pěnu úplně všude, ale Bella k mému uspokojení na tom byla hůř. Utnul nás až zvonek. Koukly jsme se ségrou na sebe a snažily se rychle očistit ty mydliny na sobě.

„Ahoj Billy, čau Jaku.“ Slyšely jsme tátu vítat hosty. Rychle jsem vyběhla z kuchyně před dům a vrhla se na Jacoba. Tiskla jsem ho v obětí a za chvilku se zarazila. Trošku jsem se odtáhla a koukla na něj. Trošku vyrostl od doby, co jsem ho naposledy viděla, asi tak o metr. Nedůvěřivě jsem se na něj koukla.

„Pamatuješ si mě, že jo?“ otázala jsem se. Hlasitě se rozesmál.

„Ell, jak bych mohl zapomenout na svoji otrokářku?“ odpověděl mi otázkou a znovu mě objal.

„Tak ráda tě vidím,“ radovala jsem se, ale po chvilce jsem se opět odtáhla. „Měl bys pozdravit i Bellu,“ připomněla jsem mu a zatím jsem se šla přivítat i s Billym.

„Čau Bells, jak se vede?“ otázal se a taky ji objal. Bella se trošku začervenala.

„Jo, jde to. A co ty?“ zeptala se nesměle.

„Posledních asi pět minut se mám bezvadně,“ zakřenil se na nás. Všimla jsem si, jak pokukuje po Belle. No páni, Jake balí mou ségru. To je jasný. Takže moje dohazovací kancelář se znovu otevírá. V hlavě se mi začaly klubat plány, jak je dám dohromady. Najednou jsem si na něco vzpomněla.

„A co to překvapení?“ zeptala jsem se táty. Ten se podíval na cihlově červený náklaďáček Cheevy. Nevěřila jsem svým očím.

„Tati, tys nám koupil auto?“ zeptala se nevěřícně, ale šťastně Bella.

„Ano, líbí se vám?“ zeptal se táta s úsměvem.

„Líbí? Je suprový,“ opravila jsem ho. „Jedem ho vyzkoušet, Bells,“ oznámila jsem a hnala se na sedadlo řidiče.

„Héj,“ zaprotestovala Bella.

„Sorry, ségra, ale znáš pravidlo - kdo dřív přijde, ten dřív mele,“ rozesmála jsem se a koukla na Jakea, který stál vedle auta. „A ty tam jako hodláš vystát důlek?“ zeptala jsem se vesele.

„V tom autě jsou jen dvě místa,“ oznámil mi.

„No a? Sedneš si k Belle, má malej zadek, určitě se vejdeš,“ oznámila jsem mu. Bella vedle mě zrudla jak rak a vražedně na mě koukala. „No co, furt lepší malej zadek než zadek jak vrata,“ zasmála jsem se. Jake nastoupil a já jsem vyrazila v našem autíčku zdolávat forkské silnice.